Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Improvizovaná plkárna č. 3
Jelikož Improvizovaná plkárna č. 2 je zřejmě zahlcená a přeplněná, zakládám další pokračování…
Během odpoledne jsem poslední příspvěky z předchozí plkací diskuze přesunula sem, abych jí trošku ulevila (a bylo možné ji otevřít i později). Jen mám prosbu – všechno nové pište už SEM, do Improvizované plkárny č. 2 zatím nic dalšího nepřipisujte! Děkuju za pochopení.
PS: Jakmile se podaří problém vyřešit, počítám s tím, že bychom všechny plkárny opět spojili do jedné 🙂
Matildo, myslím, že po Tvém vyjádření už nemám snad ani co dodat. Neřekla bych to lépe.
Tak už se asi nedočkáš….
Přežiješ to!?
;o)
Jé, Jani, tak si to tam krááásně užijte, ať máte krásné počasí a vůbec, odpočiňte si a hlavně žádné nepříjemnosti, ta rýma tě určitě do pátku přejde 🙂
Lien, první, co mě napadlo, bylo: měla by ses zbavit toho bytu. Vím, jak to asi bereš, jste spolu krátce a ještě si necháváš zadní vrátka, ale nakonec to je určitě zásadnější věc než nějaká fotka.
Strčila bych ji do obálky a do šuplíku a víc bych to neřešila. Co na to on, když jsi utekla?
Já musím přiznat, že když manžel v půlce “debaty“ práskne dveřma a jde dolů do své pracovny, zuřím jak lev v kleci a jsem z toho jeho odchodu tuplovaně rozhozená.
Chápu, že usmívat se na tu kamarádku je divné, lidi, kteří rozdávají svoje nahaté fotky kamarádům, mi připadají něčím zvláštní a mám před nimi nepříjemný pocit, nedovedu to přesně popsat, jako že se stydím nebo tak něco.
Čaues holčiny 🙂 Tak dneska prcháme, nejdříve na chatu k babičce a v pátek do Chorvatska. Od včerejška mám příšernou rýmu, bolí mě celý tělo a do toho balení a spousta dalších věcí navíc. Bych se z toho 🙂
Jdu dobalovat a vy se tu mějte moooc pěkně.
PAPA a všem hodně sluníčka :-DD
Teda Jarmusch, zrovna od tebe bych si ta tvá strohá souvětí o partnerských vztazích přečetla mooooc ráda:-)))))
Já myslím, že vystavenou ji určitě mít nechce, to byla určitě jen reakce na to, že Lien chce fotku vyhodit… Je to mužský úhel pohledu, chlapské uvažování… Toho bych se nebála, je to inteligentní tvor, musí vědět, že tohle by nedovolila žádná ženská:-)
Lien, sluníčko, já vždycky říkám – ráno moudřejší večera. Přiznám se, že mám obdiv k někomu, kdo se takhle umí sebrat a okamžitě odejít, to já bych absolutně nedokázala… Teda myslím z takového důvodu…
Na rovinu ti řeknu, co bych teda teď udělala já – protože tohle pokládám za prkotinu, která se dala z místa normálně vyřešit – vrátila bych se a řekla to, co bych řekla hned, když jsem tu fotku chtěla vyhodit a on to nedovolil – podívej se, lásko, pochop, že pro mě to není jednoduchá věc, když u tebe najdu takový obrázek a ty ho nemáš srdce vyhodit. Takže se dohodneme, já ho dám na dno téhle hluboké krabice (šuplíku) s ostatními důležitostmi a oba na ni zapomeneme.
Možná by byla na místě taky malá omluva, i když nevím, jak přesně reagoval on a jestli byl taky v tu chvíli moc naštvaný a řekl něco neadekvátního… Pak tedy omluva z obou stran a následné sladké usmiřování:-)
Víš, opravdu ten život není o tom, že v krizovém okamžiku se můžeme sebrat a bouchnout dveřma. Posílí nás jen to, že v tu chvíli se vnitřně odhalíme a budeme se snažit to vyřešit. A pokud k tomu není vhodná chvíle, tak se prostě oba dohodneme, že to vyřešíme později, třeba až u toho nebudou děti. Ale pak by se neměl ten jeden (chlap) zlobit na toho druhého, že opravdu čeká na první možnou chviličku a chce tu prekérku dořešit, protože to chlapi dělají, strčí hlavu do písku a problémy neexistují…
Žiju teď docela těžký život a hodně mě to posílilo, co se týká takových divokých situací ve vztahu. Mám jednu historku, když jsem se nastěhovala za svým současným mužem a dostali jsme se do prvních finančních potíží s oním prvním dlužníkem, co nám do dneška nezaplatil, tak jsem ve stodole na ponku, když jsem hledala nůžky na keře, našla zaházenou upomínku za elektřinu, která měla být zaplacena před týdnem. Zaplacená samozřejmě nebyla a nám hrozilo odstřižení od elektřiny. Tehdy do mě vjel takový vztek, že můj muž neměl odvahu mi něco takového říct a radši to schoval ve stodole, že jsem se za šíleného kraválu sbalila a odešla z ložnice spát k dětem do pokojíku. Vydrželo mi to týden, nemluvili jsme spolu, jen jsme kolem sebe mlčky procházeli. Hrůza, to bylo poprvé v životě, kdy jsem něco takového udělala a měla jsem z toho navíc úplně hrozný pocit, protože tohle jsem vůbec nebyla já…
Nakonec jsem se přeci jen do ložnice vrátila, abych si vyslechla, že ten účet sice zaplacený tehdy nebyl, teď už ale je a navíc jeho strejda dělá pro ČEZ v naší obci, takže by nám to odstřižení v ten daný den nahlásil a o den by to odložil, abychom to stihli vložit na účet… Bylo mi z toho šoufl, protože já mu před tím týdnem ve chvíli toho amoku nedala vůbec šanci promluvit a okamžitě jsem na něj zařvala – nemluvím s tebou, nespím s tebou, nemůžu tě ani vidět! A ještě spoustu dalších hrozných věcí jsem mu řekla, mohl za všechny problémy světa…
Byla to situace, která už se nikdy u nás neopakovala, i když mi to trochu trvalo, ale pochopila jsem, že můj muž problémy řeší, nesnaží se nás dostat do průšvihu, ba právě naopak, i když je řeší třeba jinak, než bych to udělala já…
Ale na druhou stranu, nedokázala jsem se omluvit, tak nějak jsem částečně cítila, že jsem v právu, že mi o tom opravdu neřekl, protože… Neřekl, protože věděl, že bych šílela, ale ani to neschovával, prostě to vyzvedl na poště, strčil do montérek a pak něco ve stodole při práci hledal a odložil to na ponk a už to tam zůstalo ležet, nebylo to úmyslné…
Někdy vidíme svýma očima všechno jinak, než je doopravdy.
Já bych to Lien neřešila, mávla bych nad tím rukou. No tak co, kamarádka je pořád kamarádkou, před mnoha lety se dala nahatá vyfotit, ale její charakter to snad nijak nesnižuje, to jen naše mysl zase vytváří různé důvody, proč myslet na tohle a na tohle….
Lien, držím ti palečky, protože tohle musíš dát dopořádku hned, aby to mezi vámi neviselo jak dešťový mrak.
Lien, a nemá ten tvůj mužský nějaký svůj koutek, kam ty nechodíš, kde bývá jen on? Tam by mi to snad ani nevadilo… i když bych o té fotce věděla. ;o)
Jestli bych takovou fotku za tebou popisovaných okolností chtěla třeba doma na krbové římse (nemáme krb (o; ), tak to snad taky ani ne…
(A teď mě tu napadají “moudra“ o práskání dveřmi a o partnerské komunikaci… To si zatím nechám pro sebe a dám prostor ostatním.)
;oD
Holky, dík za morální podporu, ono to je ještě všechno trochu jinak – ten vchod by samozřejmě byl už dávno dávno hotový. Ale – On to není východ z domu, za ním je ještě přístavek jako dlouhá venkovní chodba nyní nalepená na původní dům. Plán od začátku je to, co vidíte, celé vybourat a tím pádem se z předsíně vejde rovnou do té přístavní chodbičky, kde bude zádveří, botníky, vestavěné skříně na kabáty a bundy a druhý záchod. Ten přístavek už tam je, ale ve stavu naprosté nedodělanosti, protože v tu chvíli prostě předloni došly prachy a loňský rok se stavěl v jednom kuse bráchův dům, tak jsme to odkládali. A teď už se k tomu bohužel kvůli financím jen tak nedostanem, takže jsou tu provizorní dveře v polorozbité zdi, která neustále opadává a já pořád zasírám vysavač tím drobným prachem, protože zametat se to fakt nedá. No a ten drátěný program od souseda mi vytrhl trn z paty, protože až do teďka se mi všechny boty válely na zemi nebo v bednách, čepice a šátky jsem měla v košíku na houby a zbytek různě rozházený po skříňkách v celém přízemí, takže to bylo neustálé hledání, kde má kdo batůžek, kde má kdo pláštěnku apod….
matildo, dřevo přeci nějaké máte, taky pěkné kousky. Máš štěstí, že je tam chlapů víc, pro ženskou fakt fuška.
V pokojíku ta zídka se mi taky líbí, je ¨zajímavá a vchod, no nenaděláš nic, musí být náročný úklid, pořád se to tahá dovnitř viď.
HOlky, jsem se včera hrozně naštvala a odjela jsem do svého bytu strávit noc, do rána se rozleželo a jsem zpátky, ale pořád jsem z toho taková divná. Prostě jak ¨furt vyklízím, dostala jsem se k fotce nahé ženské, což by mi přišlo normální, je to taková “umělecká“ fotka, žádné porno. Jenže když jsem uvažovala o vyhození (jako spustu jiných nepotřebných krámů už jsem vyházela), tak to prý ne, to je jeho kamarádka už nevím kolik let a vyhazovat tedy rozhodně ne, spíš by si jí asi někam vystavil. No do mě vjel vztek, že jsem mu řekla že s žádnou jeho nahou kamarádkou bydlet nebudu a sbalila jsem se a pryč. Sice vím, že je to nesmysl, dostal obrázek někdy před deseti lety, ne-li víc, vyhazovat dárek asi taky není dobré, ležela zahrabaná v nepořádku, takže kochat se jí určitě nechodí, ale stejně mě to žere a nevím co s tím. Navíc se s tou slečnou normálně stýká teď už tedy stýkáme a já bych jí nejradši už nikdy neviděla, přístí víkend bude na jedné akci kam jdeme taky a má narozeniny a mě už teď je blivno vůbec z toho, že bych se tam na ní měla pitvořit. No tak mě trošku utěšte a něco mi k tomu napište, jo? Nebo se tady zbláznim a udělam nějakou příšernou kravinu, které budu litovat.
pati ta zed se mi v tom pokojíku také moc líbí já mám tohle ráda…no a ten vchod tiše trpím s tebou musí se z toho tahat bordel dovnitř, vím peníze , no a pak se také říká kovářova kobila vid, když je čas tak se musí makat jinde za peníze…no a dříví také pěkná halda…