Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Improvizovaná plkárna č. 3
Jelikož Improvizovaná plkárna č. 2 je zřejmě zahlcená a přeplněná, zakládám další pokračování…
Během odpoledne jsem poslední příspvěky z předchozí plkací diskuze přesunula sem, abych jí trošku ulevila (a bylo možné ji otevřít i později). Jen mám prosbu – všechno nové pište už SEM, do Improvizované plkárny č. 2 zatím nic dalšího nepřipisujte! Děkuju za pochopení.
PS: Jakmile se podaří problém vyřešit, počítám s tím, že bychom všechny plkárny opět spojili do jedné 🙂
Radko, já jsem dřív třeba i za mamčou zašla, ale nyni bych za ní nezašla určitě, i kdybych se jí ptala na pitomou svíčkovou, jak se dělá, tak to pomálu neví a nebo neodpoví, takže se radši tohle naučím sama, jednou se to třeba zkazí, podruhé připálí, ale do třetice je skvělá, tak jako i dnes……..to se radši zeptám prababičky:-)
Ani v podstatě tchýně se moc ptát nejde, ona to nevaří anebo čeká, až já jím to nabídnu, to si dají rádi:-)
Proto budu moc ráda, když za mnou bude dcera chodit na radu:-)
zuzino, mě jsi tím příspěvkem připomněla, jak moc mi chybí taková ptákovina,jako že se maminky třeba nemůžu zeptat, jaký že byl ten recept na okurky, co jsme každý rok nakládaly. a když si představím, že je spousta mladejch, který se na to nemůžou zeptat, i když rodiče žijí…o to prostě jde, být tu vždycky pro naše děti a snažit se jim co nejvíc zpříjemnit život, aby jím pak uměly projít se ctí:-)
Radko, tak to máš obdiv:-)
Zuzi, jsi mě rozesmála, já už v paměti pátrala, jak se dělá segedín a proč tam chceš cpát lečo:-)
Mariko já myslím,že sis už odpověděla sama.Neměla jsi dětství nic moc,ale neskončila jsi na ulici nebo svoje trápení neutápíš v alkoholu.Takže ty jsi si z toho zla vzala pro sebe to dobré a tudíž svým dětem dáváš to nejcennější co si myslíš,že jim můžeš dát.Není to tedy o penězích a vkladních knížkách v dospělosti,ale že ať jim bude jakkoliv tak můžou za tebou přijít a ono to stačí.To se každému nepodaří:-))Z druhé strany,na co by mi byl v 18 zařízený byt,konto v bance,ale neměla bych komu zavolat…,,jak se dělá segedín,zaváří lečo“,tak taky nic moc:-((
Myslím,že pěkně to shrnula Virenka,nezbývá než si přát aby to naše děti nemusely nikdy poznat.
mariko, jedno takový “dítě“ mám už druhým rokem doma i s dalším dítětem:-) rodiče chlastali, holka se nechytla, v manželství se spálila…pokud bych jí nepodala pomocnou ruku, asi by skončila na ulici bez dítěte. ale to je o tom, že byla z rodiny, kde rum byl přednější než děti, to není o chudobě.
já se vyjádřím hlavně k jednomu: práci s dětmi už dlouho nedělám, aby nedošlo k omylu:-)
a ještě- zkus se dívat na svět trochu pozitivně, a ne že jsou všichni ti zlí a blbí. ta káča, co chce po tvém muži peníze, ty “kamarádky“, co už je nechceš, protože ti řekly co si myslí atd….každý z nich má své problémy a řeší je jak umí. nemůžou za to, že máš taky problémy. bude se ti pak mnohem líp na ten svět koukat.
možná jsi tu četla, že jsem celkem nedávno dostala do péče malýho prcka a zdárně se posléze povedlo ho “vrátit“ mamince, která teda mimochodem stále bohužel bydlí u nás. malá měla krásný vlásky, dlouhý, černý, kudrnatý. maminka jí je česala tak, že jí je zaplétala i s ofinou. byla nádherná. a tatínkova matka nám přišla nadat, že jí musela ofinu ostříhat, protože jí leze do očí. dost nás tím naštvala, protože malá vypadala hrozně. prostě všechno se dá vyložit na dva způsoby. ona taky na sociálce hlásila, že ji matka ani neostříhá. prostě ji neuměla učesat:-)
Radko, tak k tomu nemám, co napsat, já zažila akorát dětství v bídných podmínkách, byla jsem ráda, fakt napíšu ráda, že jsem se vymanila z péče rodičů a začala žít svůj život s partnerem a bez nich…………začátky byly hrozné, neměla jsem se kam vybrečet, neměl mi, kdo finančně pomoc, prostě jsem si musela tu strastiplnou cestu projít sama a s partnerem………..rodiče mi dali základ, který mi byl v životě úplně na prd………..tak proto mě zajímá, jak ty děti z těch bídných podmínek bojuji, jo pokud rodiče je opravdu mají rádi, stojí za nimi a když budou moct tak pomůžou, není, co řešit……….ale většina výjde z těch bídných podmínek a bojuje, bojuje se životem………..proto jdu tou střední cestou, děti nebudou mít vkladní knížku naditou, budou se mít kam vracet.
Sami víme, jak těžké postavení mají tyto děti ve společnosti………..bud se mýlím, anebo se máme tak dobře tady u nás:-)
Jarm, kousek štrůdl ke mě, jo Zuzka taky myslím pekla, takže bábovku kousek ke mě, at mám, co papinkat:)
Jarm, ty budeš ještě péct mufinky??? Ty bych taky měla zase zkusit, dělala jsem je jednou a byly moc dobré:-)
Jinak jsem žehlila i spodní prádlo, ale už ne, ale musím těm ponožkám najít druhou půlku, nakomínkovat spodní prádlo a mám toho plný 60l lavor:-)
Jinak jsem došla zatopit v krbíčku, vezmu děti domů, ale nevím, jestli nenechám spát dceru venku v boudě, je to kůň, hraje si na koně, pořád je rže, lítá po čtyřech, skáče po všem, přeskakuje vymyšlené hady……….no marně přemýšlím, bych musela kouknout jestli nemám doma trochu ovsa, aby nám tam v noci hlady neřvala, jinak jí budu muset ustájit doma:-)
Radko, díky za tvůj pohled a názor. Položila jsem si ruku na srdce. Nikdy jsem svým dětem nepodsouvala svůj názor na svého bývalého manžela, ani malé názor na její maminku. Nikdy z mých úst neslyšely ani větu, koho máš radši. Nejsem vůbec dokonalá ženská a ani si to nemyslím, spíš trpím velmi malou sebedůvěrou a často mě spíš v mém vědomí a v mém chování a jednání utvrdí spíš okolí, které mě podpoří. Tak jako minulý týden jak doktorka psycholožka, tak i speciální pedagožka, od obou jsem dostala pochvalu za to, jaký kus práce jsem s naší Kačkou dokázala udělat. Že jen díky mě a mému snažení a tomu, že nic nehodím za hlavu jen tak, že to nějak dopadne, je Kačka nyní na tom tak dobře, jak je.
Ano, můj pohled na danou věc je opravdu osobní a subjektivní, protože to prostě jinak nejde. Názor na danou paní vyplývá nikoliv z doměnek, ale ze zkušeností, neboť ji znám osobně už léta. Ať mi podáš ze své strany a ze svých zkušeností jakýkoliv protichůdný obraz dané skutečnosti, já v tomto případě nepostrádám ani trochu sebedůvěry a budu tvrdit, že u nás by malé bylo opravdu líp. Tohle si myslím a za tím si stojím.
Než tohle bolestné téma uzavřu, protože nejsem člověk, který si ve přích libuje, spíš mě to všechno trápí a myslím na to pak i v dalších hodinách a dnech, tak uvedu ještě pár věcí na pravou míru. Malá do školky od tří let do školky chodí jen u nás ve vsi. Za to její máma nemůže, bohužel, situaci mnohé z nás známe, děti maminek na mateřské vesměs nemají šanci se dostat do přeplněných školek. Holčička má opravdu někde psychický blok, který se nám nedaří naší láskou a snahou překonat. Reaguje stejně i ve školce, i doma, i u mámy. Prostě na naši snahu byť formou hry zjistit, zda si pamatuje, co se spolu učíme, reaguje neadekvátně. Radko, je to asi ode mě nefér, ale jelikož u nás je v pohodě, šťastná a bez stresu a nechce se vrátit za mámou domů, dokonce pláče a je celá jakoby v hlubokém smutku, když se jí řekne, že se má oblékat, že jede domů, si opravdu mám právo obyčejným selským rozumem myslet, že je chyba “někde“ u ní doma.
Žádost o svěření do péče můj muž nedokázal dovést až do konce. Jednoduše z mnoha důvodů, podlehl pláči a prosbám své bývalé přítelkyně a jejím slibům, že malou může mít i týden v měsíci, jen ať jí ji nebere. Podlehl tvrzení sociálních pracovnic, které mu řekly, že pokud dítě nejeví známky týrání a nemá svědky,kteří by mu dosvědčili, že se maminka o dítě nestará, tak nemá šanci dostat malou do péče. Nakonec se s tím spokojil. V praxi to vypadá tak, že když “jsme hodní“ a necháme všechno, jak to je, tak není s maminkou problém. Pokud se nám něco nelíbí a mamince to vytkneme, podotýkám, bez útoků, v kontaktu je s ní jen můj muž a ten je oproštěn od útoků a ironických poznámek, tak se mamka zatvrdí a malou nevidíme třeba dva měsíce.
Je toho moc a je to pro mě opravdu bolestné, protože mi ta malá treperenda přirostla k srdci. Mazlí se se mnou a šeptá, že mě má ráda. Jak se potom můžu dívat na to, že přijede v zimě bez dostatečného oblečení, že jogurt hltá tak, že má strach, aby jí ho někdo nevzal? Že má ofinu v očích a už má protivný návyk pomrkávání a pohazování hlavou, protože nikdy nemá upravené vlásky? Jsou to v poměru s jinými problémy, které asi ve své práci zažíváš, malé prkotiny. A vidíš, já jsem taková máma, že z těchhle maličkostí se pro mě skládá život. Nikdy bych své děti nenechala samotné, nikdy bych je netrápila byť blbými vlasy v očích. Ač pitomosti, tak je jich moc a stokrát nic umořilo osla.
A k tomu hnusnému úsloví, co pořád opakuješ – blbá jak dýně – tak to se omlouvám, použila jsem výraz “hlúpá jak dýně“, protože je to běžný výraz užívaný u nás a klidně to řekne i můj muž chlapovi v práci, když ho neposlechne a nesplní něco, jak má. Není to tak hanlivé a hnusné, jako blbá. Je to slovíčkaření, ale to by mi z pusy nešlo. A vůbec si nedělám iluze, jak se o mě vyjadřuje maminka malé. Já myslím, že to je obyčejná lidská vlastnost, že jeden druhého odsuzujeme na základě získaných zkušeností a není to jen v Čechách.
A s tím, že si dodělala studium, jsi mě opravdu pobavila. Takže lepší je ona, když na veřejných seznamkách, kde loví chlapy, píše, že je bakalář, než já, která se tomu upřímně zasměji, když vím, že nemá ani dodělaný učňák? Radko, někdy si fakt nevidíš do pusy. Když už se rozhodneš někoho soudit a odsoudit, tak pak pěkně zpracuješ každou jeho větu, v tomhle jsi radko stejná, jako my.
Promiň, tohle jsem ti musela napsat, i když to dělám nerada. Možná v tvých očích jsem si tvé odsouzení zasloužila, já si ale myslím, že ne. Zas tak malé to sebevědomí nemám.
A tím bych to ukončila, neboť můj muž nadává, že blokuji počítač a nás čeká ještě hóóódně práce se mzdami:-))))
Ahojky holky,
k debate, ktera tady probiha se nebudu vyjadrovat, jelikoz s tim nemam zadne zkusenosti..mam stesti, ze mi rodice budou spolu pristi rok 30let a prakticky u nas v rodine neni myslim zadny rozvod – tim myslim, ze deti vyrustaly, vyrustaji a snad taky budou vyrustat se svymi rodici…akorat ted vidim u kamaradky, jak je tezke, kdyz ona chce zpet otce ditete a on si mezitim nasel jinou zenu..
a co se udalo u nas pres vikend? kamaradi odjeli az dneska po snidani:D v patek jsme pokecali, privezli vyborne vino:D marek byl sikovny, o pul desate zalehl a vstaval po 8…vcera jsme byli u kamaradove segry, ktera ma skoro 6m holcicku..takova malicka..prislo mi ze marek byl vetsi kdyz se narodil:D ale to se mi jen zdalo… takze dneska odpo jak maly spal, jsem dohanela skolu a jak vstanul tak musel jeste chvili vydrzet, nez jsem se mu mohla venovat:DDD
za necelou hodinu vyrazim na zumbu…uz se tesim:D
každé dítě reaguje jinak, podle osobnosti. vždyť kolik miliardářů se vzmohlo právě kvůli tomu, že v dětství neměli pomalu co do úst a kolik dětí z bohatých rodin zase končí v dluzích a na ulici. je to jen a jen o jejich vrozené inteligenci, povaze, osobnosti a výchově. důležitá v dětství, kdy se člověk utváří, je ta láska. víra, že rodiče mě ochrání, mají mě rádi takového jaký jsem, pomůžou v nesnázích. výchova k poctivosti a k zdravému sebevědomí. a je jedno jestli ve stanu nebo v honosné vile. handicap nemá dítě z chudé rodiny, ale dítě z rozvrácené, kde partneři (nejen rodiče, ale i ti “noví“) nedokážou přejít svoji zášť a byť nevědomky, přesto dítěti ubližují svými spory, poznámkami o tom druhém, zaujatostí. často i “bojem“ o to dítě. nedejbože tím, že brání dítěti ve styku s tím druhým. jak jen dokáže ublížit otázka: koho máš raději, mámu nebo tátu? a ruku na srdce, kolik z rozvedených ji dítěti položilo? mě je jedno, jestli dítě žije u matky či u otce, ale není mi jedno, když se o jeho rodiči, kterémkoliv, vyjadřuje druhý rodič (nebo nový partner) hnusně, když brání ve styku s tím druhým apod.