Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Improvizovaná plkárna č. 3
Jelikož Improvizovaná plkárna č. 2 je zřejmě zahlcená a přeplněná, zakládám další pokračování…
Během odpoledne jsem poslední příspvěky z předchozí plkací diskuze přesunula sem, abych jí trošku ulevila (a bylo možné ji otevřít i později). Jen mám prosbu – všechno nové pište už SEM, do Improvizované plkárny č. 2 zatím nic dalšího nepřipisujte! Děkuju za pochopení.
PS: Jakmile se podaří problém vyřešit, počítám s tím, že bychom všechny plkárny opět spojili do jedné 🙂
zavi maluju sama jednak ráda, no a za druhé když jsem si to takhle blbě vymyslela tak se s tím musím poprat…první linku jsem skoro brečela co s tím budu dělat protože ruka jela jinak než si představuju…nejdřív mi to manžel vyměřil latkou a vodováhou, no a já maluju uprostřed válečkem blíž k lince štětečkem a linku abych ji nečárla jedu pidi štětečkem…no je to pakárna jinak se to nazvat nedá….ale výsledek stojí za to fakt jsem spokojená….hlavně mě mrzí že ty barvičky jsou trochu jiné než ve skutečnosti..to jsou hezčí…
malej spí, jdá dát kávu manža uvařil…a pak si napenetruju obývák a zítra na bílo pak barvy…takže dobrou noc a já to pak zpětně dočtu nebojte…
Naposledy jsem byla nějaká vykolejená, proto jsem zapomněla, že jsem chtěla fotečky též pochválit. Mari je šikulka a má fotogenické dětičky! Taky mě fotka Virenčina dítka překvapila.. příjemně. Modrooký blondýn byl vždycky můj sen:-)
Ájiku, ty to umíš tak hezky vymyslet (gulášek), že si uděláš i čas na kamarády:-)) A kam jinam by sis šla postěžovat, když ne sem? Fu, fu, foukám na dušičku… penízky navíc nemám, s pračkou nepomůžu:-(
Jarmuschko, holčičkám ode mně taky vyřiď blahopřání k narozeninkám! Docela by mě zajímalo, co si asi ty malé hlavičky o blahopřání “imaginárních“ tetek myslí.. asi: ať raděj pošlou nějaký dáreček! Když tak čtu, co všechno stíháš, mám pocit, že na to kafíčko nedojde:-) Tak snad se dožiju aspoň toho článku.
Lien, váhou se netrap! Při tvém způsobu života to zase rychle po porodu shodíš. Pokud nepřibereš 40 kilo, to by se ti možná i špatně rodilo:-)
Bamisko, to vážně maluješ sama? Tolik přechodů mezi barvama? Jak to děláš, aby to bylo “jak podle pravítka“? Jsi úžasná! Barvičky jsou krásný, úplně tam tu linku už vidím… těším se s tebou!
Mati, děkuju za zprávičku! Víš, co je nejhorší? Přesně takhle jsem to viděla už tenkrát, když jsi o tom problému psala poprvé. Mám pocit, že vás dva znám už tisíc let a jinak to dopadnout nemohlo! Škoda, že se v té krizové situaci nemůžeš na to podívat mýma očima. V té chvíli máš klapky z emocí a jinak to být nemůže. Škoda, že se nemůžu já podívat na svůj vztah a domácnost “zvenku“. Možná bych si spoustu věcí ujasnila, vyřešila a změnila:-) Jsem moc ráda, že jsem se nespletla! A děkuju, že jsi ochotná si s náma o tom povídat.
Dani, já bych se v hlíně rýpala furt, ale nemám kde.. Na tuhle zahradu jezdíme tak 1x za měsíc, v zimě vůbec. Je to daleko. Chvilku jsem přemýšlela, cože to je za sukulenty, které ti porostou na půdě:-))
Mari, šikulka barvířka!
Psala jsem vám o svém kurzu asertivity? Roztrhla jsem si v Albertu kalhoty a šla jsem požádat o náhradu škody. Manažerka prodejny volala asi na deset míst, protože nevěděla co s tím. “to se jí za deset let ještě nestalo“ A volala i na právní odd., kam jsem posléze odeslala mnou sepsanou žádost, ve své obálce a za svoje poštovné. POuze mi na ten papír dala štempl, že se to tam stalo. Po půl hodině telefonování. Přiložila jsem k tomu na její doporučení kopii paragonu za rifle a byla jsem ujištěna, že už nic doložit netřeba. No a teď mi z právního odd. píšou, že mám rifle vyfotit a foto poslat! Ještě, že jsem trošku zpomalená a zatím je nevyhodila! (asi si z nich vytvořím 3/4 – trhlina je na holeni) Já jim na to ale neskočím a kurz dodělám:) No, budu optimista a budu si myslet, že to všechno nebyl záměr mě od žádosti náhrady odradit.
Šišmár, to je zase román, pardon…jdu ve foťáku vyměnit baterky, protože zákonitě nic nefunguje, když já to potřebuju. Mám dnes naloženou dýni, naložené utopence a snad ještě něco spáchám!
Ahoj holky,
bami, myslím na Honzíka, špuntík jeden, užívá si:-(. Kuchyň se Vám krásně rýsuje, bude to paráda, vydrž!
jarmuschko, taky se přidávám ke gratulantům, přeju oběma holkám moc a moc zdraví a jenom to nej.
Virenko, na fotku tvého synka jsem koukala s otevřenou pusou a několikrát se přesvědčila, jestli jsi ji opravdu vložila ty:-)
Lien, já měla u obou těhotenství skoro stejnou výchozí váhu (předtím 80 a teď 81). U malé jsem do 16. týdne nepřibírala a pak pomaličku začala, třeba kilo měsíčně. Teď jsem nejdřív 3 kila zhubla a ve 20 týdnu jsem se dostala na původních 81, a minulý týden na kontrole jsem měla 89,takže to dělá kilo týdně, taky jsem koukala jako blázen:-).
A k té prenatální psychologii – než jsem poprvé otěhotněla, měla jsem nějaké, dost velké problémy achodila jsem k psychiatrovi a k psycholožce. Ta psycholožka se zabývá i prenatální psychologií, radí třeba párům, které opakovaně potratili, jak se naladit tak, aby to příště vyšlo. Tak když jsem otěhotněla ,zašla jsem k ní asi 4x “na pokec“. Myslím, že mi to moc pomohlo, když se pak malá narodila dřív a první rok se na nás sypala jedna diagnóza za druhou, že jsem to líp ustála. A i to jak je šikovná může (ale nemusí) být tím, že jsem jí hodně povídala, četla a zpívala. I režim měla brzy srovnaný a to (zase možná) díky tomu, že třeba večer, když jsem se šla osprchovat, tak jsem na ní mluvila, že se jdeme umýt a co si meju já a jí taky meju, před spaním jsem řekla dobrou noc, prostě jako by už byla na světě. V noci, když jsem šla na záchod, jsem chodila po tmě a nemluvila jsem, abych jí nevzbudila atd.
Pamatuju si, jak říkala, že největší problém je to, že žena mluví o dítěti v budoucím čase: budeme mít dítě, bude se jmenovat atd. Na což já jsem byla alergická, a na otázku jak se vaše dítě bude jmenovat jsem říkala: JE to Lucinka. Prostě úplně od prvopočátku si miminko uvědomovat a chovat se k němu, tak že už tu je s námi a ne že je “někde“ a za 9 měsíců se tu zjeví. To byl problém i těch maminek co opakovaně potrácely. Poprvé to byl třeba zdravotní problém, ale potom už to bylo o psychice, tak se bály, že potratí až se to stalo:-(. A ona je učila aby se nenervovali z toho, jestli dítě donosí,ale radovaly se z každého dne, kdy ho mají v bříšku. Opravdu to bylo moc zajímavý povídání.
A když jsem byla v 7 měsíci, zemřel manželovi děda. A to mi taky moc pomohla se s tím srovnat, resp. paradoxně se situací, kdy mě rodina odmítla pustit na pohřeb, že to pro mě jako těhotnou není dobrý, ale já na tom pak byla psychicky hůř než kdybych si chvíli pobrečela na pohřbu.
No nic, nebudu vás tím už zatěžovat:-)
všechny zdravím a já se zase ozvu.
jo a ještě jedna věc, ta mi trošku trápí, nějak rychle přibírám, zrovna dneska jsem si vytáhla malé průkazku a zjistila jsem, že první dvě kilča mi tam přibyla v 18 týdnu no a teď už mám přes tři navíc a jsem ve 14, tak doufám, že neskončím na metráku :-(( I když je pravda, že moje předchozí výchozí váha byla o deset kilo víc než nynější výchozí, ale stejně mi to štve.
Jo a Vírenky fotka mě taky překvapila, mile.
jarmuschko, holčičkám též vše nej a hodně zdraví a spokojenosti vám všem 🙂
Vírenko, tak tohle už mě napadlo dávno, jestli náhodou nebylo horší to extrémní věnování se bříšku, než to, že si na něj najdu čas málokdy.
Ono to teď skoro vypadá, jako bych celé dny přemýšlela o tom, jak jsem špatná, že druhé těhotenství neprožívám tak skvěle, jako první, ale tak to opravdu není, já mám takový frmol, že ani na tyto myšlenky nemám čas, takže možná to jen po písmenkách vypadá dramaticky, drama to ale opravdu není. Jen jsem možná větší “řešitelka“ než jiní. :-))
Jinak dnes jsem byla na kontrole, protilátky negativní :-)), vše ok, až na nižší tlak, který mi zřejmě způsobuje to občasné motání hlavy. Mimi má něco málo přes 7 cm (od hlavičky k prdelce) a víc nic nevím, protože Uz moc neprotahuji, víceméně se chce dr. jen ujistit, zda bouchá srdíčko, takže je tak minutový, a k tomu mi poví velikost orientačně. Viděla jsem taky pohyb, takové vlnění, jako píďalka :-)) Příště jdu za tři týdny, zase kvůli protilátkám a potom asi až na velký uZ ve 20 nebo 21 týdnu, jak bude mít místo na objednání.
Bami, budete to mít opravdu krásné…Chápu, že už toho asi máš plné kecky… vydrrrrž 🙂
Ahoj holčinky, moc vás zdravím…
Naplkaly jste toho požehnaně – nestihla jsem to ani pročíst…. jen mě mrzí, že se tu tak nepříjemně probíraly Matildiny problémy s nevlastní dcerkou – protože znám Marťu osobně, vím, že prostě nekecá ani nelže a taky vím, že se na lidi kolem sebe dívá spíše v tom lepším světle – proto naprosto věřím tomu, co napsala. Tečka, nebudu to dál rozebírat.
Zdravím moc
Lien, Bamisku, Zavinku, Čtenářku….
Holčičkám Jarmuschky přeji všechno nej nej k narozeninkám a posílám kytičku – vložit ji stále neumím, tak aspoň virtuálně.
A otevřela jsem pusu údivem nad fotečkou Virenčina kloučka, neboť jsem nevěřila, že tento okamžik někdy nastane :)) Virenko, rozkošný brouček – a věřím, že je i teď, o dva roky později.
Mari – taky nádherné fotky, máš krásné dětičky a s těmi fotkami úplně kouzlíš.
Já jsem ani neměla chuti sem moc přijít… nějak se to všechno zase se..e. V práci malinký (ale přece) konflikt se šéfem, pračka blbne ostošest – prostě dojede k máchání, sekne se, a já musím vypustit vodu ručně, nastavit na máchání a ždímání a pak si to najede – ale dnes to blbnulo nějak extrovně, musela jsem tomu trochu víc pomoct, jelikož i při posledním odstředění tam bylo moc pěny… nevím 🙁 A penízky na opravu TEĎ prostě nemám.
Martin leží doma zahleněný, bolí ho celý krk, smrká kudy chodí…
Prostě mám náladu pod psa, pocit, že nikomu nechybím a nejraději bych se někam zakutala. Podotýkám, že depka z deštivého počasí to není, mně docela štvalo i to šílené teplo.Tak se nehněvejte, že tu pouštím negaci, někdy to prostě ufouknout musím.
Ale prožili jsme fajn víkend, byli u nás včera přátelé, dlouho jsme se neviděli, uvařila jsem kotel guláše (jelikož jsem odmítla chystat chlebíčky pro 11 lidí, z toho 4 puberťáky), upekla dvě buchty…a parádně jsme si popovídali, děti byly spolu a užívaly si to :))
V mezičase jsem v sobotu dělala šunkofleky, včera řízky, dohrabali jsme listí na zahradě a manža stihl nařezat nějaké dřevo… takže jsme byli včeličky pilné 🙂 A dnes mám po delší době aspoň chvíli času a klidu,snad dojde i na nějakou tu knížku, konečně…
tak se mějte všechny moc krásně, papa….
se mi to mázlo…no ve skutečnosti to vypadá líp jak na tom pc
tady bude jídelní stůl…jinak barva bílé kafe a čokoládová hází to jinou barvu pc
A to nejdůležitější jsem málem zapomněla :
Jarmuschko, všechno nejlepší tobě a tvým holčičkám, přestože tenkrát musely tak brzy, den se zpětně ukazuje jako vás všech šťastný, tak moc přeju hodně takových šťastných dnů a neochvějné zdravíčko 🙂