Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Improvizovaná plkárna č. 3
Jelikož Improvizovaná plkárna č. 2 je zřejmě zahlcená a přeplněná, zakládám další pokračování…
Během odpoledne jsem poslední příspvěky z předchozí plkací diskuze přesunula sem, abych jí trošku ulevila (a bylo možné ji otevřít i později). Jen mám prosbu – všechno nové pište už SEM, do Improvizované plkárny č. 2 zatím nic dalšího nepřipisujte! Děkuju za pochopení.
PS: Jakmile se podaří problém vyřešit, počítám s tím, že bychom všechny plkárny opět spojili do jedné 🙂
Našemu nádhernému okatému šikulkovi Honzíčkovi k narozeninám, ať hlavně všechno dobře dopadne:-))
Ahoj Nuni, dík za tip – nad Britem uvažuji, berou ho i ti druzí, co mají naše šťěňata, a spokojenost, takže tohle je horký favorit. Ale zaujal mě Agil, nezkoušela jsi?
http://www.spokojenypes.cz/agil/agil-junior-large-breed-10-kg?id=19440
Má skvělé ceny, ale nikde se nedočteš procento masové směsi. Ale lidi na různých fórech jsou s ním dost spokojení. Tak nevím. Hlavní slovo bude stejně mít páníček, a ten se zatím nevyjadřuje:-)
Bami, prádlo teda vůbec nežehlím v tom množství, jako ostatní, taky bych se v tom utopila. Všechny věci nadoma skládám. Žehlím jen halenky a trička do školy a školky, tepláčky taky jen skládám, když to hezky pověsím a pak složím hned ze sušáku, tak vůbec není znát, že to není přežehlené. A s mnoha věcmi už mi dokáže pomoci Anička, sázím na to, že ten tvůj nejstarší by zvládnul dobře vyžehlit, co je třeba. Ale jinak fakt jen to nejnutnější, ty teď prostě nejsi v situaci, abys to sama všechno zvládla, holka, je to záhul, a je jen na tobě, kolik práce navíc si přidáš.
Ten zábal s tvarohem zní moc dobře. Nám mamča dávala, když jsme byli malí, olejový zábal – to se zahřál mírně olej, aby nepálil, do toho se namočil kapesník, položil se na igelitový sáček a s velkým šátkem se to zavázalo na krk. Pomáhalo to skvěle, vydrželo to dlouho teploučké a i při angíně to pomáhalo od bolesti. Ale já to dětem nedělám, dělám klasický priznitz, či jak se to píše – do teplé vody namočím kapesník, a taky s igelitovým sáčkem a šátkem uvážu na krk. Děcka sice protestují, ale já bojuju jak vlčice:-)
Tak, pár věcí už mám zkontrolované, jdu se vrhnout na další hromady papírů:-)
Bami,
to je teda smůla. Snad Honzík nich nechytne.
Jestli bolí krk, můžu doporučit česnek s tvarohem.
Půlku tvarohu, do toho asi 2-3 stroužku nastouhaného česneku (záleží jak je česnek silný.)
Zamíchat dohromady, prohřát v mikrovlnce, pozor by to nebylo horké. Má to být teplé. Dát třeba na kapesník a ten na šátek
a zavázat kolem krku. Takový zábal na krk. A nechat působit 2 hodiny.
Narozeniny oslavíte až budete doma z nemocnice 🙂 Dortík teď neřeš.
Operaci Honzík zvládne. Jinak mu přeji vše nejlepší k tomu ročku. Operaci ať má opravdu poslední, zdravíčko, štěstíčko a lásku svých blízkých.
Co se žehlit nemusí, to slož. Na dort můžeš koupit hotový korpus. Hlavně si odpočiň. To je důležité.
Beruli,
malá v pohodě?
Matildo,
Tak hlavně, že se klíče našly a auto bylo tam kde jste ho zaparkovaly.
Pejsi, hlavně štěňátka, to je hodně práce. Ale zvládáš to bezvadně. My kupujeme 15kg BRIT a jsme spokojeni. Zkus mrknou na jejich stránky. Ceny jsou opravdu dobré. A my jsme si kvůli granulím teda užily.
http://krmeni.cz/kategorie/brit-291?filtr=1&f6=1
Zdravím vás všechny:-)
Matildo ty si teda užíváš,ale ono to není žádný med pořád dokola uklízet když to není vidět,jak já to taky nemám ráda:-() a přiznávám,včera jsem si taky poplakala u Kolji.Už jsem to viděla tolikrát,vím kdy to přijde,ale nejde to ovlivnit..jsme to ale dupy co?:-DD
Bamisko nevím co ti na to říct…moc ti držím palečky ať zvládnete operaci,základní úklid domácnosti a já osobně bych zbytek tedy odsunula někam hooodně dozadu.i když chápu,že třeba škola je pro tebe důležitá a když to ukončíš teď,myslíš,že bude o starost míň,ale…tak nějak předpokládám,že budeš šťastná i bez titulu hlavně,když bude Honzík v pořádku a on tě opravdu bude strašně moc potřebovat a nejen on.Takže to je to první co bych opravdu odsunula na druhou kolej,promovat se dá i v náhradním termínu.Četla jsem,že stěny se vám nějak nepodařily,to je sice pakárna,ale pokud to nepadá na hlavu,tak se to taky dá vyřešit později/jde jen o pocity z naklizeného bytu a opět myslím,že priority jsou jinde/,žehlení-alpy, já znám velmi dobře,ale postoj u žehlícího prkna versus tvoje záda,kdo asi vyhraje?….:-((
Přeju ať se Míša brzy uzdraví,chřipky teď opravdu řádí,tak to není žádné znamení,ať vám oslava dobře dopadne/na dort mám stejný názor jako holky,ale já se do pečení ani nepouštím,raději koupím/a hlavně!!!!uvař si meduňkový čaj,dej si nožky nahoru,pusť si nějakou klidnou hudbu,když bude malý spinkat a relaxuj s myšlenkou…,,když se budeš dívat slunci do tváře,padnou všechny stíny za tebe“
Hezký den všem Zuza
Bamisko, je opravdu nutné všechno to žehlit? Není možné třeba něco z toho prádla prostě jenom složit? Třeba trika? A když někam vyrazíte, kde je nutné, aby to nebylo zmačkané, tak třeba to jedno, dvě v rychlosti přežehlit? Já nevím co všechno v tom koši máš, ale přiznám se (doufám, že mě někdo neodsoudí), že většinu věcí moc nežehlím. Možná tam maximálně jenom tomu Honzíkovi a nebo to může přece vyžehlit muž, když ty jedeš smalým do té nemocnice?
Máš toho podle mého názoru moc. Studuješ, přestavování, péct dort… Není možné ho koupit? Vždyť si tím tak ulevíš.
Popřemýšlej, jestli opravdu všechno to, co musíš stihnout za každou cenu musíš dělat. Představa té operace je už tak dost velký záhul, tak si pokus ulehčit někde jinde…
Jinak zdravím všechny.
Bamisko, sluníčko, já ti tak rozumím, máš toho opravdu naloženo moc, ale zkus holka teď sednout na gauč, hodit nohy nahoru, zavřít oči a zhluboka dýchat. Vždycky se najde něco, co můžeš odložit na později nebo prostě teď neřešit. Opravdu, vždycky. věř mi, znám to. Tyhle stavy myslím míváme všechny, co máme víc dětí a tolik starostí k tomu.
Kupříkladu dortík pro malého bych opravdu teď neřešila. Už dávno bych měla v cukrárně objednaný dortík hotový. Nebo bych oslavu udělala, až když bude úplně klid a budeme z toho všichni venku. Protože tohle u nás nastává celkem běžně, že musíme neustále přehazovat termíny. Zvlášť když chceme mít všechny naše děti pohromadě a s nimi i zbytek rodiny a naplánovat to takhle, aby to vyhovovalo i oběma maminkám holek a tátovi mých holek a k tomu i babičce a mému bráchovi, je to prostě kumšt a většinou se to ještě dvakrát přehodí. A vidíš, Vladánek měl takhle posouvané obojí narozeniny a taky to přežil. To je prostě to nejmenší, co můžeš udělat – počkat.
Vyřešila bych tu skříň, postarala bych se o maroda a běžný chod domácnosti. Bakalářku taky můžeš ještě odložit nebo máš nějaký urgentní termín? Prostě myslím si, děvče, že jsi až takový perfekcionista a takový workholik, že se v tom utápíš.
Zkus opravdu na pět minut zvolnit, klidně si s kapesníčkem u nosu poplakej – já naposledy takhle fňukala včera. Došla jsem ze školky a jak si sundávám šálu a čepici, protože u nás je neskutečná zima, tak zjistím, že holek čepky a šály jsou doma. Tudíž, jak se ráno vehementně vypravovaly samy, ať se mami vyspíš, víš – tak šly v té zimě po nemoci bez čepic s holýma krkama. V bundě jsem seděla na gauči a řvala jak malé dítě. Prostě mě to už taky všechno dostihlo. Pak jsem se uklidnila, sice jsem jim pak dala zahulit, jak přišly, ale večer už mi bylo líp. A pak jsem brečela znovu – u Kolji, to jsem byla slzavé údolí, ten film miluju. A vůbec teď mám předjarní depky, každý den si říkám, že tolik práce vůbec nemůžu stihnout… Ale pak přijde den, kdy se mi všechno tak daří, že toho udělám o moc víc, než bylo naplánováno. Takhle to prostě je.
A s tou operací – Bami, nemysli na to, co se ještě neděje. Já vím, že po tolika zkušenostech už se obáváš dopředu, ale ruku na srdce – pokaždé jste to tak úžasně zvládli. Ber to jako hotovou věc, a trápení řeš, až když přijde. Opravdu si ho tímhle zoufáním přivoláváš dopředu, nezapomeň, že Honzíček přes tebe všechno vnímá. Kéž bychom ti mohli my tady nějak pomoct, hned bychom to udělaly…
A na ten krk malému – zábal a kloktání šalvějovou tinkturou, koupíš za pár korun v lékárně, nebo šalvějový čaj, to je to samé. Ale musí poctivě hodněkrát za den. Nevím, jak by zvládnul ty štípavé Joxy, Stopanginy, to i mě dělá zle. Ale můžeš koupit něco na cumlání na dezinfekci dutiny ústní – buď nějaké přírodní pastilky třeba z islandského lišejníku, nebo Septisan, to můžou i těhotné a kojící mamky, takže děti určitě taky. Prostě v lékárně ti poradí. Držím palečky, hlavně ať to není angína.
holky jsem v prdeli prostě to na mě zase sedlo nějak nestíhám a všechno na mě padá, záda se nelepší a z masáže sešlo protože onemocněla a měla velkou horečku no to se nedá ovlivnit, do toho ten Míša a já se modlím aby to nechytnul Honzík, ted s ním brácha se švagrovou jeli k doktorce, jsem to ořvala, ale já tak nějak řvu od rána průběžně, já tak nerada někoho otravuju s pomocí,
také jsem volala do pedagogické poradny včera jsem volala učitelce že Míša nepůjde do školy je moc milá bezvadná tak jsme se zapovídali ohledně operace, chválila Míšu jak hezky zapadnul do třídy a děti jak ho maj rády, že když mají samostatnou práci tak si u toho zpívá, že se jí i dětem to moc líbí a že ho zbožnujou je to takovej šášulka třídy, tak to se hezky poslouchalo já jsem říkala že jsem ráda, jen ještě srovnat to učení měl 2 dvojky a spadli jsme na trojku jednu no jenže tady se na škole vážně maká to vidím a rozdíl je velkej, a tak nějak z rozhovoru vyplynulo já to nadhodila že v něm vidím určitou podobnost to co dělá Vašík dyslektik a adhd, ustně jde písmeně problém, písmenka zaměnuje, čmárá jako kocour roztěkanej, na vvšechno mi přikývnula a že doporučuje at jdem papíry všechno podpíše, když nic jiného tak budeme mít jistotu škola že kdyby se to potvrdilo na tohle dá a opravdu s těma dětma pracujou tak jak mají…tak uvidíme už jen pro klid v duši
do toho dnes máme rok nechci to nikomu vnucovat, ale místo oslavy se nahlásil kluk na vestavěnou skřín že jindy nemůže a odjíždí na hory a já do té nemocnice, tak jsem včera musela tu skřín vyklidit v ložnici mi zbyla jen ukička k posteli neskutečnej bordel, takže oslava bude v sobotu a já tu opět telím, přitom zas tak o nic nejde….malému tatka napsal na lístek krásnou zprávičku než odešel do práce(všechno nejlepší Honzíku, hlavně at operace dobře dopadne a vrátíš se s maminkou brzy domů, jsem rád že tě mám tatka( mám to tu u pc a telím
z operace mám nervíky a kamarádka mi vykládala karty všechno dobré tam v nich bylo jen moje nervy tam prý jsou moc a musím to změnit aby to nemělo špatný vliv na uzdravování se to tak blíží….a kdy se dám do kupy záda pořád bolej tuším že to nespletu Jasmu psala že toho mám na bedrech moc a takhle se to odráží, ale nevím kde ubrat….zítra jestli dodělaj skřín ji musím naplnit zpátky, odpoledne s dětma letím k holiči, musím upéci ten dort a druhý den nazdobit, do toho manžel potřebuje doštukovat pokojík aby se vymaloval, ptotože potřebuje přestěhovat pokojíky a ten co se nám odchlipují zdi mu půjde pomoci kamarád zedník s tím sádrákem ale má čas jak budu v nemocnici, prostě je to moc nahečmané a nestíhám
nejvíc mě štvou ty záda, protože nemám ulevovou polohu bolí mě to v sedě, leže v noci mě to budí když né Jeník stále špatné noci tak ty moje záda….
jdu do kuchyně mám pangasise a zkusím ho obalit v křupinách a udělám kaši, do toho tu mám alpy na žehlení a to nevím jak u toho prkna ustojím
moc se omlouvám já to potřebovala apon hodit na papír….ted každej den manža něco dělá tak Honzíka má chvilinku než vypijem kafe a já za ním celej den lítám a tím jak se staví kde může je to zápřah každý zvednutí téměž obrečím …no a to nemluvím o učení mám to tu na stole a nic nemí energie čas ani chut…no aspon jedno je ok zítra v ezu na to tisknutí bakalářku tak jedno ubylo….
bamisko mě hrozně moc pomohl ustní sprej JOX.
Ahojík:-)
Holky, chybíte mi, ale co se dá dělat… Nevím, čí jsem, už ani nechápu, jak jsem vlastně mohla stíhat každý den ráno sednout, číst a psát… Odpovídat na všechno, co se tu přes den mihlo a účastnit se diskuzí… Teď… Člověk by chtěl odpovědět na tolik věcí, ale den není prostě natahovací…
Pejsci dokážou udělat během hodiny z uklizeného baráku totální čurbes. Jsem z toho nešťastná a to jsem tu nikdy neměla nijak zvlášť naklizeno, běžný provozní nepořádek… Ale teď… Pořád vytírám podlahu a znovu a znovu jsou na ní černé fleky od rozšlapaných loužiček a tlapičky úplně všude, jak se podíváte do odlesku od světla… Neustále rozhazují a roztahují všechny věci, co tu máme uložené, naštěstí ještě nic nerozkousali. Ale po sedačce drápou tak šíleně, že už z ní místy čouhají malé nitky… To fakt obrečím, pokud se začne párat.
Lítají tu jak torpéda, pořád se perou. Bellina je dravec, dokáže Baxe neustále hryzat tak, že on pláče a nemůže se jí vymanit, přitom je o půl kila těžší a celkově větší. On prostě nemá v povaze být rváčem, zato ona to podědila určitě ještě i za tři ostatní psy:-) To byste museli vidět, jak projde nenápadně kolem něj, dělá jakoby nic, a najednou skok, už mu leží na hřbetě a hryže ho do krku nebo do ucha a barákem se rozléhá kvílení, až mě mrazí:-) A přitom se musím chlámat, protože je to fakt prča, jak se pořád nahánějí, tahají se o jednu bačkoru nebo kostičku. Ale pak si dokážete představit ten binec, když donesu dřevo, složím si ho u krbu, a než tam tu obrovskou náruč polen, která jsou špinavá od pilin a bince z venku, nahážu do krbu, tak mi to začnou roztahávat, hryzat to, válejí se mi v tom binci, co ze dřeva odpadává a roznáší to hned po celém domě. Co nadělám, do jara to musím vydržet…
Z těch dalších dvou rodin už dali pryč každá po jednom psu. Pak chceme i ty další majitele objet a na pejsky se podívat, jak se jim daří. Ale prý jsou z nich všichni nadšení:-)
No a ti naši draci pomalu dojídají svůj první pytel granulí. Měli jsme K9, stál 900,- deset kilo, tak nevím, jestli u něj ještě zůstaneme nebo zkusíme něco o kousek levnějšího, přece jen jsou ještě malinkatá a potřebují kvalitní výživu pro dobrý vývoj.
Máme problémy s topením, zanesený komín, takže dneska netopím, musím počkat, až mužíček večer dojede a vyčistí průduchy. Strašně nám to dýmí dovnitř, takže se nedá nic dělat. Takže dopoledne potřebuju zaúčtovat kupu věcí a pak odpoledne s dětmi zalezeme pod deku na gauč a pustíme si nějaké pohádky.
Jinak novinky téměř žádné. Ten chlap, co nám dluží a nakonec nás udal na policajty, zatím nic neplatí, samozřejmě. Šetření ještě neskončilo, taťka byl na výslechu už asi třikrát, naposledy to ten vyšetřovatel už chtěl uzavřít, že má veškeré podklady k tomu, aby to mohl odložit, protože k žádnému trestnému činu nedošlo. Ale už víc než měsíc se nic neděje, tak zase čekám, odkud se něco vyvalí. Tož jsem teda zvědavá…
Přiznám se, že závidím Mari a Beruli práci. Ale stokrát víc vám ji přeju, holky:-) Protože já jsem pořád bez šance. Odevšad je dojíždění hodně daleko a já nemám vůbec žádné hlídání. Zároveň se přiznám, že na noční bych nejezdila, protože tohle prostě nemůžu. Tohle by můj muž nesnesl, jsme na sobě až příliš závislí. On se tak těší, že přijede domů a najde mě tam, že představa, že bychom se vystřídali ve dveřích, případně by mě spíš musel tu dálku odvézt on, protože tady spoje váznou, je úplně mimo mísu. Faktem je, že si ještě teda nepískáme, dluhy jsou tu pořád, i nám ještě dluží fakturu z prosince. Ale už to není tak strašné, nemůžu sice koupit, co vidím a na co bychom měli chuť, ale v jídle se to už posunulo k lepšímu, už můžu dětem zase dopřát jogurtíky, jejich oblíbené cereálie s mlékem apod… Sice u nás v té naší velké lednici pořád ještě nenajdete záplavu jídla:-) Jedno máslo, jedno pomazánkové máslo, mléko, dvě tři rajčata a pekingské zelí:-) Jogurty, droždí a hořčici:-) A to je všechno:-)
Hlavně že jsme zdraví, myslím, že tu záplavu bacilů jsme ustáli celkem dobře, děti chodí do školy, Vladánek se z chřipky dostal přesně do týdne a už je zase ok, což se nám předtím nestávalo, marodil i měsíc v kuse… Takže to musím zaťukat, paráda. Anička sice ještě pořád kašle, Kačka pořád mírně snoplí. Ale to zvládneme.
Musím vám ještě napsat historku z nedělního nákupu, když už jsem se tady tak sekla:-) Jeli jsme do Kauflandu do Polska, máme to za rohem. Zaparkovali jsme, Vladánek trvá vždycky na zamknutí auta centrálem, takže jsme odcházeli, on zmáčknul centrál na klíči, já koukla, že autíko bliklo a šli jsme. Manža šel vybrat Zloté do bankomatu, já brala vozík a Vladánek už běžel do vestibulu, kde stojí to autíčko na mince, co se pak hýbá. Na klíče od auta už si nikdo z nás ani nevzpomněl:-))) Nakoupili jsme, odvážíme vozík ven z obchodu a manža říká – ty máš klíče? Ve mě by se krve nedořezal. Otáčím se na něj a civím – ne, já myslela, že je máš ty…
Dokážete si představit, co se pak dělo? Dřepíme u Vladoška, Vladánku, prosím tě, ukaž nám, kde jsi dal klíče od autíčka… Tak Vladánek ukázal, položil je na to autíčko, ale já když jsem tam k němu došla a dávala jsem ho dovnitř do auta, protože to bylo vysoko, tak už jsem nikde žádné klíče neviděla. Proto jsem myslela, že šel nejdřív k taťkovi, zatímco já otočená bokem brala vozík, a dával mu ty klíče, jako ostatně vždycky… Nastalo hledání a pátrání. Na informacích klíče nikdo nedal. Prohledali jsme celé parkoviště, pod vozíčkami, koše na smetí, všechno. A hlavně jsme pořád hlídali auto:-) Po půl hodině totálního zoufalství si taťka všimnul bezdomovce, který se tam začal motat kolem toho autíčka a košů… Tak šel k němu a polsky mu povídá – jestli nenašel někde klíče od auta na modré šňůrce… Pán si rozhrnul kabát a klíče mu visely na krku:-)))))))))))
Dostal zbytek našich drobných a my jeli domů. Jak z nás spadla ta úzkost, tak jsme se celou cestu domů smáli, že to snad není možné:-) A já se pak přiznala, že jsem se normálně modlila, aby se klíče našly, protože už nám začínala být pěkná zima, byli jsme oblečení spíš polehku, jen do auta a do obchodu, nikdo nepředpokládal, že budeme skoro hodinu stát venku u auta:-)))
Tak, jsem vám to tady zahltila svým románem, všechny vás moc zdravím a běžííííííím:-))
dobré ráno všem:)..na včerejšek byla děsná noc,každou chvíli vzhůru,jak malá hořela..na dnešek dobrý,spala celou noc a já taky..bamísku,tomuhle řikám “zákon schválnosti“:((..samozřejmě držíme pěsti,aby malej nic nechytil..dneska,zítra+pátek mě čeká celodenní šichta,tak nevím,jestli budu nakukovat,ale bamísku,budu na vás moc myslet a držet pěsti:)..a co ostatní marůdkové,jak je??..mějte se moc prima,všechny vás zdravím:)