Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Improvizovaná plkárna č. 3
Jelikož Improvizovaná plkárna č. 2 je zřejmě zahlcená a přeplněná, zakládám další pokračování…
Během odpoledne jsem poslední příspvěky z předchozí plkací diskuze přesunula sem, abych jí trošku ulevila (a bylo možné ji otevřít i později). Jen mám prosbu – všechno nové pište už SEM, do Improvizované plkárny č. 2 zatím nic dalšího nepřipisujte! Děkuju za pochopení.
PS: Jakmile se podaří problém vyřešit, počítám s tím, že bychom všechny plkárny opět spojili do jedné 🙂
Já nevym dala jsem to ještě na jedny stránky zdehttp://www.emimino.cz/diskuse/proc-je-syn-jiny-93578/strankovani/2/ a tak měla maminka podobnou zkušenost a ten kluk měl nějakou aut. poruchu, alespoň by jsme věděli, jak na něj.
Lussy a Pat, já si naopak myslím, že zachovat relativně chladnou hlavu je možné hlavně dokud ještě nic jistého nevím. Je mi jasné, že Pat má obavy a že člověk nějaké ty odchylky u svého dítěte snad víc cítí než vidí, ale je taky dobré vědět, že normální není jen to, co je kolem středu, tj. usměvavé, jen občas vzteklé, občas zlobivé dítě, které jí jen sem tam špatně, spí jen sem tam špatně, do určeného věku mluví a kreslí… On hošík může prostě ve 3 letech v něčem vybočovat a v 5 to může být naprosto pryč a může být napřed. Ale jakmile začne máma dítě sledovat s tím, že se jí dítě opravdu nezdá “normální“, chce to na nic nečekat, co nejdřív dojednat a jít na vyš., protože vlastní máma prostě nikdy nemůže být objektivní a potřebuje náhled někoho zkušeného zvenčí. Pravda, často je těch náhledů potřeba víc, protože dítě nespolupracuje, nepředvede ani co umí, ale nakonec z toho vyleze použitelný závěr.
Ono se může taky stát, že dítě nebude stanovené jako autista, ale ani tím žádný jeho současný problém sám nezmizí. Mámu pak čeká úplně stejná starost a stejná práce, ať nálepku problému dostane nebo nedostane, to je asi to, co jsem chtěla říct. I dítě uznané jako “zdravé“, jen třebas v něčem se pomaleji rozvíjející, může třeba hodně vytěžit ze speciální školky, naopak i třeba atypický autista nemusí mít žádný problém se školkou běžnou…. Hlavně ti Pat přeju, abys našla někoho, kdo ti s malým trošku poradí, jak ho rozvíjet dál. A jestli myslíš, že třeba jeho záchvaty vzteku mohou být autismem, můžeš začít zkoušet hned, tím mu neublížíš, ne? Autisti se zklidňují, když jim dokážeš dát pravidelný režim, pravidelně vstávat, pravidelně na vycházky, pravidelně spát, dopředu říct, co bude, když nemluví, udělat si třeba kartičku s obrázkem a třeba když vidíš, že chce pít, ukázat mu kartičku s obrázkem (třeba hrneček) a říct: napít… Jestli se to zlepší, bude to dobře, ať už auti bude nebo ne. Jestli se to nezlepší, neublíží to…
Pořád si myslím, že může být úplně v pořádku nebo může mít nějakou jinou potíž, snad mírnější než autismus.
Jo, a ještě jak jsi tu mluvila o mag. rezonanci, je taky dobré myslet na to, že malé děti musí taková vyš. podstupovat v narkóze, protože jinak to většinou vůbec nezvládnou. Zkušenosti mnohých rodičů jsou, že po narkóze se projevy jejich autistických dětí zhoršují (i když pokud vím, žádné odborné studie na to udělané nejsou). Já bych proto jakékoliv takové vyšetření připustila až ve chvíli, kdy by z něj byl pro mé dítě očekávaný jasný a jednoznačný přínos.
Bami, já jsem tu o tom nepsala nikdy a ani se mi víc nechce, ono se tenkrát o tom tolik zdaleka nevědělo a tak vždycky znamenalo vysvětlovat a vysvětlovat a vysvětlovat. Ono je to navíc docela fuk, já jsem si až tehdy uvědomila, jak ohromný dar jsem už dostala, když jsem zažila se svým bráškou, jak ty prognózy můžou být úplně mimo, jak je možné upravit něco, co podle doktorů bylo na doživotní ležení, nikdy nepromluví, nikdy se nenaučí dvojřádkový verš… bráška šel do první třídy jako normální zdravé dítě, na kterém by jeho předchozí situaci nepoznal nikdo. Neměla jsem takový problém pozitivně “věřit“ podobnému i u syna, na druhou stranu jsem taky dobře věděla, že bez práce (a hodně práce) to nepůjde, s bráškou jsem taky hodně odcvičila, a to mi bylo 13. Osobně si myslím, že pozitivní očekávání, ta jistota zdravé budoucnosti, je asi nejvíc, co může pomoct. I když beznohému noha díky tomu nedoroste, to jistě ne…
Holky,
tady je takový těžký téma…
Paťko, vůbec ti nezávidím, každý chce mít “normální“ nebo ještě líp něčím nadaný dítě. Každé dítě je opravdu jiné a další věc je, kde je ta hranice “normálnosti“. Co se dá zaškatulkovat jako zlobivé, neposedné dítě, a co už je nějaká diagnóza. Ale ať tak nebo tak, stejně ta práce zůstane na Vás, hlavně na tobě, co z Patrika vykřešete. Ale vždycky to přece bude vaše dítě, který milujete.
Já ne, ale manžel neustále porovná naše děti.Jenže Lucy mluvila dřív než chodila, v 15 měsících uměla 50 slov. V roce a půl jedla sama i polívku atd. U malýho jsem ráda, že v roce a kousíček začal lézt a řekne asi 5 slov. Prostě to beru, že Lucy byla v něčem napřed.
Naše Lucy ve 3,5 letech řeší jestli je Měsíc planeta a jestli stačí aby maminka pila hodně mlíka, aby jí pak teklo z prsou :-). Ale na druhou stranu je taky někdy úplně mimo a my z ní rosteme, v kombinaci s její hysterickou plačtivostí je to někdy na hlavu.
Např. se jde vykoupat a má na ruce náramek. Sundá si ho a dá ho na umyvadlo. Vyndáme ji z vany, s tím, ať se utře, že za chvíli jsme tam. Najednou ŘEV, že má člověk pocit, že si rozsekla hlavu nebo tak něco, a co myslíte? Lůca řve, že nemůže najít ten náramek, že už není na tom umyvadle. Koukáme a ona už ho má zase na ruce. Prostě si ho tam dala a za minutu o tom neví a tak je to se spoustou věcí, pořád něco hledá, přijde mi, jak když spí s otevřenýma očima.
Ono Paťko, i kdyby vám autismus diagnostikovali, tak se s tím budete muset nějak poprat, co vím, tak jedinou “výhodou“ je to, že s dítětem můžeš zůstat do 7 let doma, ale jinak je to opravdu na rodičích. Zkuste zachovat chladnou hlavu, i když to vypadá, že to není možný.
ahojky tak to tu pročítám už i včera a nevěděla jsem jak pořádně zareagovat, vím že to je citlivé téma…
vierenko moc ráda jsem si přečetla tvůj názor a jsem ráda, že o tobě vím o něco víc to jsem netušila
mariko naprosto chápu co jsi psaním chtěla říct, ono dnes najdou škatulku na každé dítko já mám doma dvě 😀
patko co napsat, holka já nevím tohle je docela složité, a vierenka to shrnula dobře, na druhou stranu chápu co chtěla písnout marika, nehledat někde třeba něco co není a je to možná jen“zlobivec“ určitě nechci nic zpochybnovat to co píšeš a jaké máš postřehy, ano je to zvláštní, na druhou stranu je divné jak píšeš že uznává manžela jako autoritu…já si myslela že oni právě žádnou autoritu neuznávaj…..
asi nejlepší je si to projít a oni ti řeknou co a jak
já sama za sebe vím že vyhledávat informace nemá cenu….kluka mám adhd a dyslektika….u druhého jsem viděla že tu poruchu pozornosti bude mít tutově také, nehledě na to co jsem se učila na vš všechno na něj sedělo….no a avýsledek poruchu pozornosti nemá a je těžký dyslektik což jsem u něj nepředpokládala….také by mě zajímalo jít jinam s čím vylezem…ono to není nic jednoduchého asi “zaškatulkovat
v každém případě jsem zvědavá jak dopadnete a hlavně aby to tobě pomohlo jakkoliv…
a jen jedno bych ti poradila a to zas ze skušnosti s Honzíkem, nehledej nikde co a jak budeš se enrvovat a sledovat, počekj co ti řeknou a pak sháněj informace jaké budeš portřebovat…ale vierenka psala hezky každé je jiné a budeš si na něj muset najít cestičku sama…
zuzi my jsme si psali už jinde 😀
u nás tak nějak normálně, vaření, uklízení a chod domácnosti jak u ostatních…včera mi bylo odpo nějak blbě, nevím jestli mě chytnul žlučník nebo nevím ale odpo jsem po chvilkách proležela….
jinak malému jsem objednala z netu ovečku shaun, najěk se to nedaří stánout, tak jsem mu objednala dvě cd
holky nějak mi to nedochází ale za chvilinku budou malému 2 roky to je neskutečné nějak se s tím začínám špatně smiřovat….
ahojte je tady někdo??????
jak se máte milé dámy,kam jste se všechny vytratily na pokec?
My už jsme po obědě,spořádali jsme s prckem horu špaget s kuřecím masem,nevím jestli manželovi a dceři bude ten zbytek stačit 😀
Včera jsem se jen tak mimochodem dozvěděla,že jsem přísná máma,protože dceru nenechám spát u kamarádky když si zrovna vzpomene,nenechám jí být venku když se setmí,chci po ní aby se učila i když se jí nechce a mohla bych pokračovat 😀 😀 😀 to vše při nevinné hře Monopoly..
ale jinak jsem prý docela v poho.. 😀 tak nevím jak se v tom mám teď vyznat 😀 úplně si vzpomínám,když jsem v důvěrné chvíli tohle vykládala mamce já….toto ale letí..došly jsme nyní, stejně jako tenkrát moje mamka se mnou k jistému kompromisu,tak snad to bude fungovat:-)) Dcera má momentálně jedno z lepších období,kromě školy ovšem,to mě fakt naštvala,ale moc nedržkuje,nesmlouvá,na tréninky jezdí i nepovinné,tak si to musím užít než zas dorazí hormonální bouře.
Pat já ti pořád nevím.je fakt,že když jsi psávala o malém,tak spíše takové stesky,nicméně opravdu nejde srovnávat dvě děti i když jsou ze stejného prostředí a rodičů.Jak třeba reaguje v kolektivu?Jak reaguje na domluvu nebo když mu dáš na výběr?v jakém směru vidí autoritu v tatínkovi?stačí mu jen říct nebo mu taky musí dát na zadek?Za vyšetření to snad stojí,ale možná jen abys našla způsob jak na něho,co změnit v přístupu a jednání ne?držím palce
Mojí kamarádce podobnou diagnozu podsouvala dokonce mladá p. uč. ve školce hned po prvním měsíci.ta z toho měla hlavu jak pátrací balón,radila se s lékařkou a i starší učitelkou a došly jen k tomu,že je prostě pomalejšího tempa,udržuje se svém známém prostředí a déle mu trvá než se rozkouká.Behem roku se tak krásně rozmluvil,našel si kamarády a zklidnil se celkově.V září šel do nové školky a byli zase na začátku.a opět se to počase poddalo a je to v pohodě 🙂
Pat, tak Maruška se tedy do pocitů druhých taky nevžívá, myslím, že je to v tomhle věku i trošku nad jejich možnosti.
Rve kočku, že řve a nic, když jí nařídím, že to dělat nesmí, že to kočičku bolí, je jí to evidentně jedno a když už je řev, tak mi řekne, že chce aby jí to bolelo, tak si myslím, že jim to ještě opravdu nedochází, co to znamená pro druhého.
Ale jinak ti přeju, abyste našli nějakou cestu co a jak s malým, aby bylo lépe, ať se nějaká “porucha“ potrvrdí nebo ne.
Pat, tak už abyste to měli za sebou. Osobně bych souběžně už hledala i nějakou dětskou psych. a objednala ho, ono to bývá opravdu za dýl.
Uvidíš, podobné projevy můžou mít různé vývojové poruchy, dysfázie, ADHD, je toho spousta. Nic z toho vám nepřeju a budu držet palec, ať se časem ukáže, že je to přece jen nějak líp…
jo a neumí se vcítit di pocitů druhejch.Když někoho praští, tak nám příjde, že ani neví, že to dotyčného bolí.Když včera mlátil malou kusem dřeva po hlavě a né málo, že tam má bouli, tak viděl, že brečí a stejně jí bije dál, dokud tam nepříjdu já nasratá .To mu pak asi dojde, že to přehnal.
Ahojte.
já jsem hledala , jak vychovávat malého a zadala jsem tam část jeho chování a vyjel mi autismus.Navíc i manžel si to myslí a už je předem neštastnej.
Tak v 15 měsících nastal u malého zlom.Do té doby mi připadal normální.Od té doby neříkal auto a máma.Mámu už jsme ho naučily znova a auto mu nejde a říká akorát au a zvlášt to.Když chce třeba napít nebo bombóny, tak si stoupne k lince a vzsteky je celej bez sebe.Vůbec mi nereaguje na pokyny.Třeba mu řeknu, aby si po sobě uklidil ten bodel a nic, jak hluchej.Když je to už po několikáté dostane jednu na zadek, ale efekt žádnej.někdy mi příjde, jako kdyby byl mimo někde ve svém světě.Je to už dlouho co jsem ho neviděla se smát.Buď řve a nebo má nějaký záchvat vzsteku.S malou si vůbec nechce hrát.Nejoblíbenější jeho hra je stavět auta do řady a kydž ho malá vyruší, že si s ním chce hrát, tak jí něčím praští a nejlépe přes hlavu.Zkoušela jsem mu číst pohádky, aby se rozmluvil, ale všechny knížky mi zavíral, jedině traktůrka mu můžu číst.Jídla vyžaduje taky pořád nějakejch 5-6 obědů do kolečka a jiné plive.Všechno chce dělat sám mimo oblékání to neumí, ale už se naučil se svléknout, tak to taky dělá sám.Záchvaty vzsteku má snad tak polovinu dne a večer se několikrát budí a řve vzteky.Dříve bouchal i hlavou o zem, ale to už naštěstí nedělá.Manželovi včera chtěl lízat smradlavé pomožky.Manžel mu řekl, že ne a malý se mohl zbláznit vsteky.Je toho určitě víc, ale momentálně mě už víc nenapadá.Byla bych ráda spíš kdyby byl normální-ne autík.Aspoň bych mohla jít do práce si psych. odpočinout.Jo teď jsem si vzpoměla včera mě zlobil dostal na zadek a pak do mě pořád kopal.Musela jsem to na něj prásknout manželovi.Jediná autorita kterou uznává je manžel.Já můžu ječet,dát mu na zadek a účinek to nemá žádnej.No nevim, ale nám tohle jeho chování normální nepříjde.
Mari si myslím, že magn. resonance by byla lepší a míň záření do malého.
jo děti to je radost a starost….škoda,že tak rychle dospívají :-(. Co bych za to dala,kdyby zůstali dýl těmi kulíšky malými na mamince závislými.Mám pocit,že mi nějak moc rychle dospěli a než jsem se rozkoukala jsou mimo.Řekla bych,že by se hodilo najednou vrátit zpátky pár let a určitě bych dělala všechno jinak.No na druhou stranu nedopadlo to zas tak nejhůř.Nefetujou,pracujou,jen se trochu plácájí ve svém soukromém životě…
Jak jsem tak Vás pročítala nevím zdá se mi to trochu přitažený za vlasy.Každý dítě je jiný.Pravda dědičnost zasahuje dost.Martin byl dítě klidné,neprůbojné,pomalu i bojácné.S vrstevníky si nerozuměl,hrál si s mladšími dětmi /on školák a obklopen dětmi předškolního věku/ a i teď jeho kamarádi jsou mladší a to je mu 27 let a já mám pocit,že je nějak vývinem mimo.Spolužáci mají rodiny,děti a on? Po práci sedí u počítače a hraje hry.No kozoroh.Málo mluvný,v 3tí třídě diagnoza : disletik.
Tak kde se stala chyba?
A Hana? Od malička průbojná,dneska by se dalo říct,že šikanovala svého o 3 roky staršího bratra.Oblíbená v kolektivu,pracovitá/i v učňáku chodila na brigády na každý prázdniny jarnní,letní,zimní/.Paličatá,hrrrr.Ukecaná /po mamince :-)/,takový generál.No beran.
Ženský,děti kolem 3-5let zkouší co si můžou dovolit.Naše dětská doktorka,když jsem si posteskla nad Hančou mi řekla: to je před školní puberta.
Vytřeštila sem oči / doslova/ a zalapala po dechu,proboha co mě čeká,až jí bude 14-16let,když teď je ob den nazabití? Smála se a já se smála v tý pubertě její…proběhla bez problémů.Pravda nějaký ksicht a věty : ty máš teda náladu…proběhly,ale dobrý :-).
Takže tak u nás.jSOU DĚTI PRŮBOJNÉ A TICHÝ.Jen pořád kroutím hlavou jak to? Stejná matka,stejný otec a tak rozdílný….