Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Improvizovaná plkárna č. 3
Jelikož Improvizovaná plkárna č. 2 je zřejmě zahlcená a přeplněná, zakládám další pokračování…
Během odpoledne jsem poslední příspvěky z předchozí plkací diskuze přesunula sem, abych jí trošku ulevila (a bylo možné ji otevřít i později). Jen mám prosbu – všechno nové pište už SEM, do Improvizované plkárny č. 2 zatím nic dalšího nepřipisujte! Děkuju za pochopení.
PS: Jakmile se podaří problém vyřešit, počítám s tím, že bychom všechny plkárny opět spojili do jedné 🙂
BERDY tak předpokládám že je to pro malého…nevím jestli to popíšu dobře…v pytlíčku je díra a kolem je lepení to jsem sundala, a vlastně jsem ten pytlíček navlíkla na ´pindíka…takže pinďa byl v pytlíčku to kolem nalepené na kůžičce kolem pindíka a normálně šup s tím do plíny, já mu to dávala při spaní nad ránem a hlídala to a hned sundala….omlouvám se za divný popis, ale malej je tu u mě a nějak se nemůžu soustředit…kdyby něco písni….ještě sem juknu…
Bami už jsem to našla.
Matildo vím jak ti je,já něco mám podobného.
Ahoj holky Lien máš pravdu člověk je svým pánem ,ale já tak úplně né jezdíme to těch Nebušic 4lidi a jezdíme autem a tak na sebe čekáme teda snažíme se jeden druhému pomoc .Sice se můžu sebrat a jet autobusem ,ale když zase budu potřebovat pomoc já tak mi taky pomůžou tak na sebe prostě čekáme. A dneska jsem dostala sprchu těším se jak bude málo pošty a oni holky nemaj vybranou dovolenou a samořejmně náhradu za ně nemaj .A tak od zítra rozebíráme .No byla jsem z toho úplně hotová .A je poklídku .:-((((( 14DNÍ jedna a 9dní druhá no bomba.:-((((
Ahoj holky, tak jsem zas po delší době tu…. jen vcuku letu jsem to prolítla – Mari, malé všechno nejlepší! :)) A vůbec všem oslavnecům, které jsem zas prošvihla, narozeninky už vůbec nestíhám sledovat, tak se omlouvám a napravuji! 🙂
Martinko, co to zas čtu…. teda tohle už je opravdu trochu moc 🙁 Zlatíčko, ty bys potřebovala na pár dní vypadnout – i když vím, že je to naprosto nereálné – prostě někam zalézt, vyspat se, dopřát nějakou super kůru tělu i duši – přeji ti hodně sil k ustání zas téhle nové situace – ty fakt musíš mít všechno, že? 🙁 (Samo to nemyslím nijak zle…. kdybych ti mohla nějak pomoct, udělala bych to moc ráda, však víš.)
Vůbec nevím, co bych dělala já, já totiž vždycky naprosto přesně vím, co by měli udělat druzí, ale když pak přijde něco podobného ke mně, nezmůžu se na slovo, užírám se a zbaběle mlčím – i když už taky občas udělám pokrok 🙂
Takže neradím, i když myslím, že by sis to neměla nechat líbit…. a jen držím palce. (Holka zlatá, až budeš mít cestu do Ostravy, určo se ozvi, zajdem na kafe!)
My máme za sebou pěkné a pohodové vánoce, děti byly naprosto nadšené, Domča byl tři dny na horách se spolčem, přijel s šílenou rýmou, takže od Silvestra stříkáme do nosu Bioparox, ve škole byl, tak snad vydrží…. musí si ještě spravit pár známek, pak “může padnout“ 🙂 Naštěstí to vidí sám a kurýruje se, aby mohl fungovat ve škole- to víte, pololetí v devítce, žádná sranda 🙁
I když práce byla pořád nějaká – vaření, pečení, úklid v mezičase – pár dní jsem strávila úžasným nicneděláním, přečetla jsem jednu knížku, polehávali jsme, koukali na pohádky, hráli hry….
Silvestr u nás probíhal naprosto bezalkoholově, jen jsme si o půlnoci ťukli vínem, v televizi nebylo nic moc, tak jsme si pustili ve videotéce Doktora od jezera hrochů, docela to šlo. Naprosto mě dostal Jeníček – chodíme každý rok pouštět rachejtličky po osmé, aby z toho něco měli i malí – vypustili jsme jednu fontánku – sršela zlaté i barevné jiskry – a Jeníček ,jak to viděl, sprásknul ručičky a říká:
“Jééé, to je krása, všechny barvičky!“ – to bylo naprosto úžasné 🙂
Cukroví jsme snědli do mrtě, v krabici se šklíbí akorát pár perníčků.
A dnes zas do práce…. kolegyně má dovolenou, tak dělám oba dny celou šichtu, pak nevím, ještě nemám směny 🙂
Ale dobré, jsme relativně zdraví… a momentálně venku sype sníh.
Tož tak zlatečka – všem vám přeji krásný a pohodový celý rok 2011, ať jste zdravé, spokojené, ať se rodí zdravá a krásná miminka a všechno zlé ať se vám vyhýbá…. mějte se krásně! 🙂
Bamisko kde jsi?Koupila jsem si ten pytlíček ale bohuzel mě nenapadlo zepat jak se to použivá.
Mari, předej té tvé cácorce od tetiny blahopřání… Všechno nejlepší!
Mari, ono to bylo všechno pořád stejné – jako u vás, tak co psát? Návštěva nás u jiných, návštěva u nás a tak pořád dokola… počítač byl furt obsazený a nějak při těch návštěvách nebyl čas:-) A když o tom tak přemýšlím, když už je volno u PC a čas, tak na to stejně není klid.
Kousek od baráku nastříkali led, je to od obce zadara. Bohudík sousedůj mladík je sportsmen a nějakým záhadným způsobem se mu podařilo vytáhnout za pohybem i mého synátora. Chodil i 2x denně! A hurá novinku mám čerstvou pár hodin – dcera má za sebou první zkoušku – teda ona říká, že kolokvium (nějak tomu nerozumím, ale má to!) Jo – z první pomoci, tak už se úrazů doma nebojím. Celou dobu, co se připravovala, nás testovala a školila:-D Ještě bude veselo, možná jsem se měla přihlásit ke studiu i já, když už to stejně všechno poslouchám.
Mati, nic jiného než pokusit se pustit všechny ty nespravedlnosti z hlavy ti stejně nezbyde. Jinak se zblázníš. Tchýně má též 4 vnoučata, ale vlastně jen jedno. A to by podle ní nemělo pracovat, ona by ho klidně živila, byt mu pořídila, kdežto naše rodina je jen na to poskytování služeb:-) Akorát na nás nechodí řvát. A to asi jen proto, že bydlí daleko a nerada cestuje. A když jsme my u ní, poskytujem jí ty služby a to by jí asi bylo blbý.. No, opravdu ti to nezávidím. Jen mám pocit, že dokud bude na světě, klidu neužiješ:-) A pak začnou velké starosti s velkými dětmi (zatím jsou malé, tak máš jen malé starosti, víš?) Jak to tak čtu, tvoje maminka má i světlé chvilky, když pomáhá s pesanama (doufám, že to zase nepletu, jak tu švagrovou s bráchou:-) Tak zkus ty tmavší přehlídnout. (smajl s prosebným kukučem) A nejvíc doporučuju alespoň jednu malou radost denně (jako třeba vyfláknout se na podlahu, sníst dětem zmrzlinu nebo čokišku a tak..) Vidíš, já ani nevím, z čeho bys radost měla (no vím, ale to nemyslím, však víš – takovou tu líp plnitelnou radost)
Ahojte holky:-)
Omlouvám se, že jsem tu včera nebyla, ale psát se mi teda moc nechtělo, akorát jsme četla a napsala pár řádečků do jiných dizkuzí………..páč všechno je stejné od vánoc, jen jíme, koukáme na telku, poklidíme hračky, děti jdou na chvilku ven a pořád dokola:-)
Vítám Zavu, která se rozhodla po dlouhatánské době napsat delší psaní, nemluvím o Matildě a Danniele:-)
Jak já vás tu ráda holky vidím:-)
Marti, co ti na to mám napsat, já bych asi stála taky nad tchýni obkročmo a řvala……….ono snesu hodně, ale, co je moc, to je moc……..ta moje, když jí něco popadne za čumák, tak neřve, ale urazí se a do nosa jí může v klidu pršet, jak ho má nahoru, prostě důležitý trpaslík, ona je totiž malá………samo, mám červa, co je zase špatně, co se stalo, za pár dní vyjedu, kde je jako nějaký problém, když si myslím, že tam, tak jí to řeknu pěkně, tak, jak si myslím, ona neřekne půl slova, nevyjádří se, já odcházím s pocitem, že jsem to dokonila ještě víc……..za pár dní, už začíná pomalu zdravit, pak mluvit a pak je klid, asi se jí to vždycky rozleží v žaludku……myslím si, že zbytečně někdy vznikají takové spory, kdyby se ty tchýně dokázaly před výbuchem řádně nadechnout a napočítat do deseti, nemusely by vznikat tyto výkřiky……..oni se totiž někdy cítí opravdu ješitné, uražené, ukřivděné, ale to už ve stáří tak bývá……určitě bych se nechodila omlouvat za něco, co nevíš, proč se ponižovat před někým, kdo o tu omluvu vlastně nestojí, jen si tím udělá zářez na futrách, že ona je tu důležitá a podle ní se jede a jí budou všichni poslouchat……………….nechala bych to plavat a objednala se na to kafčo k té nejmladší, pokud ta nejmladší si zase třeba nebude stěžovat mamince, že jsi jí něco provedla:-)
Nemáš to lehký a když se to sere, tak na tu hromadu, jak jsi psala:-)
Na štěnátka se těším, musejí to být už obříci, dej jím hodně pusinek od tetičky:-)
Jo a s tím novým nádobím, příště dejte mamči vaše staré nádobí a nechte si nové, tady bych se prostě nerozčilovala, nechceš, neber, my to mysleli dobř a příště u kafíčka bych stála nad dřezem a drhla hrnek ocelákem, že je jako špinavý, já to tak dělám u mé mamči, to je to samé a stejně jí to netrkne do hlavy:-)
Marysku, nehon se, učení neuteče:-)
Bami, no já bych ani ty dny natahovat nechtěla,nejraději bych se zanorkovala a spala a spala:-)
Dani, no to ti musím napsat, já vypít hrnek mléka, tak blinkám taky, mléko nemusím:-)
Ale třeba to zrovna malému nesedla, tot malá taky cosi, jo dala jsme jí sirup na kašel a okamžitě letěl ven, sice jen trochu, ale prostě jí nesedl:-)
Jinak, jak psala Zava, Vánoce ještě budou a ty si je užiješ s náležitou energií:-)
No budu muset, jak dovedu malou z mažoretek upéct nějaké korpusy na dorty, malá má zítra narozky, jeden do školky, už si objednala a šampíčko k tomu, se začínají pomalu kazit už ve školce:-)
Ahojík, Bami, Zavi, Marysku, Dani, moc vás zdravím a jsem tak hrozně ráda, že se ta moje oblíbená partička dává zase dohromady, strašně moc jste mi chyběly…
Zavi, vánoce by jinak asi byly naprosto nádherné. Můj muž byl doma už od 23. až do včerejška, prostě paráda. Sice nákup 23.12. byl tedy záhul, ale byla u nás moje mamka, protože novorozená štěňata jsme nemohli nechat ani hodinku samotné. Musím jí poděkovat, protože si teda dost mákla, střídala se se mnou i ve vstávání v noci, byla ochotná a bylo na ní znát, že jí na nich opravdu moc záleží, kdyby mohla, hned si jedno pak vezme domů, ale labradora do malometrážního panelákového bytu nechce. Ale den před štědrým dnem odjela domů, protože na Štědrý den byla pozvaná k bráchovi – trochu jsme to na ni vykutáleli, abychom byli konečně na Štědrý den po těch mnoha letech sami jen s dětmi.
Měli jsme i Zoinku, takže to bylo opravdu krásné, 24.12. se zdobil stromeček, zatímco já lítala jen kolem štěňátek, uklizeno nebylo vůbec, ale nikomu to nevadilo. Pak jsme tedy zašli dolů k oné nejmladší švagrové, kde jsme se sešli celá rodina z mužovy strany a příjemně poseděli u kávy, chlebíčků a cukroví. Když pominu to, že jsem pak dostala od tchýně vyčteno, že jsem jí nepopřála krásné svátky, že jsem hnusná, tak jinak super. Nevím, jak jinak bych ještě měla přát, když jsem vešla do místnosti, kde už všichni seděli, tak jsem všechny pozdravila a popřála všem krásné svátky, bohatého ježíška a blablabla, všichni mi odpověděli – ano, Marti, tobě taky samozřejmě, nikdo nevstal, že by mi podal ruku a nějaké objetí, tož proč bych to měla dělat jenom já, ale já jsem prostě za to dostala vynadáno… Ale mě do očí to neřekla, všechno to vyčetla mému muži, když tam za ní byl v onu noc.
Vám se to holky řekne, jenže my bydlíme všichni pár minut od sebe. Už dřív jsem psávala, jak babička vůbec nejeví zájem o malého, když se narodil, že chodí jen po cestě kolem nás, malý přes plot natahuje ručičky a pláče babí babí, ona jen zamává a jde dál, nikdy ho nebyla vozit v kočárku, vyčítá mi, že tam vůbec nechodím, přitom opravdu od jara do podzimu tam zajdu minimálně jednou za týden, jinak se vídáme u švagrových, když se třeba opéká, ale ona prostě nepřijde kromě pozvání na narozeniny nikdy. Už to mi přišlo divné, že se jí do tolika vnuček narodí první a pravděpodobně poslední vnouček a ona na něho z vysoka, ale přitom před celou vesnicí si hraje na super babičku, já jdu do školky a zastaví mě soused, že babička v hospůdce vykládá, jak je malý úžasný a jak si spolu hrají, jak ho naprosto miluje a já stojím s otevřenou pusou, no co na to říct?
Takže tohle všechno a je toho mnohem mnohem víc, se teď nějak nahrnulo jako lavina. Jak řekla švagrovka, co jsem s ní prý spiknutá – nic si z toho nedělej, teď je to jasné, ona tě nikdy neměla ráda, jen teď to dala konečně najevo, nesnáší tebe stejně jako mého muže, tak už budete na černé listině dva… Taky za mnou potom oba přišli a švára si dělal legraci, že je rád, že v tom jedu s ním, je to šprýmař, ale babička do něj šije už dlouho, no tak teď už v tom jedem z téhle naší strany všichni, i můj muž, protože se nás všech zastal. Ona ta nejmladší dcera byla vždycky prý mazánek, nejoblíbenější, takže i její dvě dcerky jsou – jak sama babi řekla – její srdeční záležitost, ona se prostě netají tím, že ostatní vnoučata odsunula na druhou kolej, protože neustále hlídá jen ty dvě… Ale já musím na druhou stranu dodat, že ke mě byla vždycky super kamarádka, ochotná a milá, mám ji ráda, opravdu bych přes všechny ty jejich rodinné problémy proti ní sama nikdy v ničem nešla, pro mě je to milá ženská. A proto mě to štve úplně nejvíc, protože mám tušení, že za tím musí mít prsty i ona, takže se v ní asi dost pletu…
Ach jo… Tak ráda bych už měla i trochu klidu…
Zavi, dům stavěl můj bratr se ženou, teď se bavíme o rodině ze strany mého muže… Je to složité, tchýně má tři děti – dvě dcery a syna, ale vždycky nadržovala jen té nejmladší, ta dokonce dostala celý dům, kde původně bydleli s celou rodinou jako děti, a další dva sourozenci dobrovolně odstoupili od vyplacení s tím, že babička pak svůj dům, ve kterém teď bydlí, nechá v dědictví všem třem dětem. Jenže to by bylo moc logické a rozumné, život to většinou zamíchá úplně jinak, takže co tu bydlím, se nesou řeči, že babička s onou oblíbenou už mají dohodnuto, že dotyčný dům přepíše přímo jen na její dvě děti a syna s druhou dcerou zase opomine – nejsou to tedy jen řeči, tchýně to sama přiznala v jednom vyhroceném rozhorovu… A takhle se to pořád točí kolem toho, koho má radši, koho vůbec nemusí, jen jsem nečekala, že se to vyhrotí tak, že mi tady bude chodit řvát, kdybyste to zažily, koukaly byste, jak stála nade mnou rozkročená a řvala jak fúrie v noci na celý barák, to, že vzbudila všechny malé děti, jí vůbec nevadilo…
No nic, budu muset končit, silvestr byl normální, byli jsme sami s dětmi, program v telce byl hrozný, tak nám hrálo MTV, holky tancovaly, krmili jsme se dobrotami a sem tam jsme si pustili přes Youtube nějakou starou vykopávku. Děti vydržely až do půlnoci, což jsem čuměla, pak jsem je oblíkla, a šli jsme ven na ulici koukat na ohňostroje, pak padly za vlast, já nakrmila pejsky a šli jsme do hajan. Takže docela to šlo, až zase na jeden nepříjemný zážitek – každý rok na silvestra přichází bratranec mého muže, dá si procházku z vedlejší vesnice pěšourem a obejde celou naši rodinu. Takže samozřejmě zašel nejdřív k babičce, pak k nejmladší švagrové, pak k švagrové naproti a nás tentokrát poprvé úplně minul. My jsme mysleli, že teda letos vůbec nešel, ale další den jsme se od švagrové dověděli, že teda došel, udělal jí doma kázání, že od babičky slyšel hrozné věci, že se nesmí chovat takhle a takhle, že babička je z toho hrozně špatná, padaly dokonce hrozné výrazy a pak odešel. Takže k nám teda nešel vůbec, což mě strašně na něm mrzelo, mám ho moc ráda a je s ním vždycky legrace, fakt jsme se na něj těšili, a takhle to zase osud všechno zamíchal… Fakt nejvíc se mě dotklo, že dal na řeči babičky a k nám asi kvůli ní vůbec nešel…
Takže jak vidíte, kdyby to bylo jen na nás, tak pohoda, klídek, děti tentokrát měli málo dárečků, ale nevadilo, hezky si vyhráli, dostali autodráhu, a k tomu jen pár drobností – plastelínu, korálky, barvičky na sklo a Vladánek nadzemní garáž, které ještě ke vší smůle chybí jeden díl, takže se nedá dostavět až úplně dovrchu, no jestli by mě fakt z toho nepiclo…:-)
Já nedostala pod stromeček nic, o dva dny později jsme jeli odvézt Zoinku a stavili se do Avionu v Ostravě a tam mi taťka vybral krásné džíny, které mi padly, z CA, takže mám poprvé v životě úplně nové značkové drahé rifle, doteďka jsem měla za 250 od Vietnamců nebo po někom na donošení:-))) Takže mám radost:-) No a taťka měl z Bible a teplé černé vesty s kapsami taky radost, takže tohle mě u srdíčka hřeje:-))
Božínku, to je zase výplach mozku, že jsem vám chyběla:-)