Pohádky a povídky »

Žížaly z jednoho záhonku chtěly zažít nějaké to dobrodružstvíčko, ale jaké?
Pořád si vymýšlí,  nechceš jim poradit, slepičko?
Ko, ko, nám slepicím se nechce moc přemýšlet, nic nás nenapadá
a slepice peří natřepe a v kurníku si na bidýlko sedá.

V neděli pekla babička tvarohové buchty a dala je na míse do komory vychladit.
Z komory je slyšet mlaskání a samé mňam, mňam a ještě si dám… Tak to tedy né, zlobí se babička, v komoře si na buchtách asi někdo pochutnává. Pomalu otevřela dveře a co to vidí?

Byla, nebyla, jedna malá vesnička někde uprostřed Evropy. Její jméno není až tak důležité, zato jeden z příběhů, který se tam stal, je hodně významný – především pro vás, pro děti. Tak se hezky posaďte, budu vám vyprávět příběh o Prvním vánočním dárku.

Byl jeden rozlehlý, hluboký, tajemný les. Mezi lidmi se povídalo, že tam prý straší. Málokdo se do lesa odvážil jít na houby či borůvky, a když, tak jen na samý kraj. A přitom se lidé báli naprosto zbytečně! Ano, v lese žilo mnoho prapodivných stvoření, ale všechna byla dobráky od kosti…

V jedné malé brdské vesničce se nacházela docela nenápadná chaloupka a v ní šťastně žil hodný švec se svou ženou a dcerkou. Veselé a úslužné děvčátko dostala jméno Zlatuška. Již od malička ochotně pomáhalo mamince, také se rádo staralo o lesní zvířátka, která se denně chodila pást na nedalekou louku…

Byl jeden rozlehlý, hluboký, tajemný les. Mezi lidmi se povídalo, že tam prý straší. Málokdo se do lesa odvážil jít na houby či borůvky, a když, tak jen na samý kraj. A přitom se lidé báli naprosto zbytečně! Ano, v lese žilo mnoho prapodivných stvoření, ale všechna byla dobráky od kosti…

Haničko hají… dnes ti povím pohádku o ledové hoře. A aby ti při té ledové pohádce nebyla zima, přikryj se hezky až úplně po bradu… tak šikulka… A teď už cvilink, pohádka začíná…

Byl jeden rozlehlý, hluboký, tajemný les. Mezi lidmi se povídalo, že tam prý straší. Málokdo se do lesa odvážil jít na houby či borůvky, a když, tak jen na samý kraj. A přitom se lidé báli naprosto zbytečně! Ano, v lese žilo mnoho prapodivných stvoření, ale všechna byla dobráky od kosti.

Nad lesem běsnila sněhová bouře. Byla to přesně taková bouře, kdy se čarodějky vydávají na cesty.
Na mýtině stály po kolena ve sněhu tři nahrbené postavy a sledovaly planoucí magický oheň.
„Konečně jsme se opět sešly v tuto mrazivou noc na tomto povátném místě, sestry čarodějky…,“ řekla tlumeným hlasem jedna z nich a dívala se do měňavých [...]