Pohádky a povídky »

Byl jednou jeden král a ten měl syna. Když syn vyrostl, říká mu král: „Musíš si jet hledat do světa nevěstu, najdi si takovou, která nebude pyšná, bude hezká a nebude urozeného původu.. ty jsou pyšné a zkažené.. najdi si děvče z vesnice. Tak se milý princ, jmenoval se Vítek, vydal do světa.

Je tu další teplý, slunečný den. Nádherně žluté sluníčko pluje vysoko po nebi a září a třpytí se, jak to nejlépe dovede. Chvíli se koukáš na oblohu a když skloníš hlavu zpátky k zemi, všimneš si, že i v travičce se najednou objevila spousta žlutých střapatých sluníček. Opravdu jsou to sluníčka?

V malebném lese, v tom lese, který ve dne vypadá tak nádherně a v noci strašidelně, se přihodila událost, snadno zapamatovatelná pro všechny zlobivé děti.

Byl jeden malý trpaslíček, který žil v chaloupce z pařezu. Pěkně si tam hospodařil, staral se o les a o zvířátka v něm, a žil si spokojeně.

V jednom městečku se jednoho dne vydala na procházku krásná dáma. Takové dámě nesměl nikdy chybět ani klobouk. A protože bylo léto, vybrala si tato paní elegantní slamák.

Byla jedna holčička a ta se jmenovala Lenička. Lenička ale byla nezbedné dítě, neposlouchala rodiče, dělala jim naschvály, zlobila kde se dalo.

V Čarovném lese, kde veškerá zvěř znala jen opravdu málo nebezpečných predátorů, se objevil tolik obávaný a větrem ošlehaný rys. Tato kočkovitá šelma, jejíž nažloutlý či našedlý oblek s lehce načervenalým nádechem, naháněl hrůzu a strach i daleko větším jedincům Čarovného lesa.

Po včerejším dni plném nových zážitků se dnes ježčí maminka Markétka rozhodla, že začne své děti učit. „Rošťáci, vstávat a cvičit!“ přikázala maminka. “Nezapomeňte se nasnídat. Ale ještě předtím hajdy do koupelny umýt si ručičky, pusinku a zoubky. Až to všechno zvládnete, chci vás vidět nastoupené před domečkem.“ Mladí ježci nereptali, věděli, že když si

Brzy poté, co se jaro přihlásilo o slovo a poslední sníh na horách zmizel v nenávratnu, rozhodli se ježci Markétka a Jiřík, že je nejvyšší čas založit rodinu. Oba netrpělivě čekali na svá první děťátka. „Markétko, už je to šest týdnů,“ pousmál se Jiřík a přitom věděl, že co nevidět přijdou ježečci na svět. „Markétka