Vaše příběhy »

O podvody na internetu není nikdy nouze. A to ani o ty, které už nejednou někdo odhalil. S jedním úsměvným jsem se setkala i já a ráda bych se podělila.

Velikonoce jsou pro většinu lidí vnímány jako svátky jara, zrození, případně jako záležitost čokoládových zajíčků, vajíček, pomlázek a alkoholu tekoucího proudem. Ano, je to tak, ale jen částečně.
Pro křesťany jsou Velikonoce největšími svátky v roce – jsou dokonce důležitější než Vánoce. Jsou to svátky, které vystihují podstatu křesťanství.

Ze začátku to vypadalo slibně. Rodiče dokonce vzali nově koupenou kameru, aby ten slavný den svojí mladší dcery natočili. Sestřička se zařadila mezi „céčkové“ děti a já šla do své třídy. Na konci vyučování na nás čekala před školou babička. Moje sestřička vypadala nějak sklesle. Ptala jsem se jí, co se stalo…

Jsem tady nová. Četla jsem několik zpovědí a rozhodla jsem se, že si také přispěji. Na svoje dětství nevzpomínám a ani se o něm nesnažím přemýšlet. Pokaždé, když se tak stane, tak mně jímá vztek. Nejhorší ze všeho je, že s postupem let neustále sílí. Někdy si přeji všechno zapomenout, začít se dívat na svoje [...]

Když jsem poprvé vyjela ve svém starém favoritu na silnici měla jsem úžasný pocit svobody a nezávislosti…

… byla jsem moc ráda, že jsem mohla rodit ve spinální anestezii. Nahrnuly se mi slzy do očí, když jsem tě slyšela, Honzíku, jak ses rozkřičel na celé kolo, hned minutu po tobě Julinka. Byla jsem tak moc štastná a zapomněla na všechny problémy. Tatínek byl v té době na cestě do Čech v Innsbrucku.

Jana má už více než rok v pěstounské péči nyní už téměř pětiletou holčičku Michalku. A musím říct, že málokdy narazíte na tak sehranou dvojici.

… malé, maličké a ještě menší, a přesto najednou tak velké, důležité, dostávající smysl, svou důležitost a prostor… díky Lilince… už jsem to někde psala, naučila nás dívat se kolem sebe tak trochu jinak..jinýma očima, rozlišovat podstatné od nedůležitého, naučila nás těšit se z obyčejně vypadajících věcí a situací, které jsou pro nás už výjimečné [...]

Otěhotnět byla pro mě věc téměř nemožná, pomohla nám až moderní medicína. Proto když jsem na prvním ultrazvuku uviděla dvě bijící srdíčka, nahrnuly se mi slzy do očí a já prožívala ten nejkrásnější pocit na světě, který jsem kdy zažila, byla jsem tak moc štastná.