Vaše příběhy »

Je srpen 1991. Jaké je počasí? Nevím. Co se děje okolo? Nevím. Sedím na okně v kuchyni, nohy mám položené na parapetu a koukám ven.

Řidičák mám od 35 let. Tenkrát mě to stálo 1 200 Kč, udělala jsem si ho proti vůli svého bývalého muže. Bez problémů. On pak o řidičák přišel, dělal ho znova a po třech pokusech už to vzdal. Nemá dnes nic.

Jdou vám děti na nervy? Křičí tak, že vám asi brzo praskne hlava? Sežeňte si špunty do uší a jednu prima knížku. Jmenuje se Tátologie aneb příručka pro začínající tatínky, kteří nechtějí brzy skončit.

Dnešní příběh se skutečně stal. Aby mě zas laskavý čtenář neobvinil,  že mu některé příběhy připadají vycucané z prstu

Neděste se, milí ochránci přírody, vždyť já bych ani mouše neublížila… a ačkoliv se může zdát být příběh vymyšlený, buďte si jistí, že se stal. A taky,  ať žije Pepa, zachránce koček

Uběhl další měsíc a já mám pro vás další zprávy jak miminko roste a jak válčíme.

…aneb, co se vám asi nestane, když bydlíte v Praze.

Jsem líným otcem úžasných dětí. Přestože se snažím, často u mě zvítězí lenost nad chutí dát dětem to nejvíc, co můžu. Dát jim svůj čas a plnou pozornost.

Dvě děti máme, k třetímu jsem vždycky měla chuť. Pravda, s podmínkami to je trochu horší, moje práce je rodinnému životu poněkud nepřátelská a tatínek dětí měl taky chvilku pocit, že dvě děti už náš život naplňují uspokojivě. Ale potom nám asi otrnulo…