Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Improvizovaná plkárna č. 3
Jelikož Improvizovaná plkárna č. 2 je zřejmě zahlcená a přeplněná, zakládám další pokračování…
Během odpoledne jsem poslední příspvěky z předchozí plkací diskuze přesunula sem, abych jí trošku ulevila (a bylo možné ji otevřít i později). Jen mám prosbu – všechno nové pište už SEM, do Improvizované plkárny č. 2 zatím nic dalšího nepřipisujte! Děkuju za pochopení.
PS: Jakmile se podaří problém vyřešit, počítám s tím, že bychom všechny plkárny opět spojili do jedné 🙂
Mati, přesně tak, my máme základ od mamky ze zahrádky, brambory, cibuli, mrkev, i tu červenou řepu. Možná proto se nevaří tak dlouho, to mi nedošlo. Dělám ji na nudličky a hodím před dovařením do vývaru, je to za chvíli.
S tím Vladánkem, to je mi líto, tyhle věci jsou hrozně těžké, tak můžu jen držet palce, ať se ti to povede zjistit. Ale on to možná sám nedovede ani přesně formulovat, nějaké pocity z reakcí a tak. Ach jo.
Jo, holky, ještě jsem chtěla k tomu okukování od lidí: to není jen teď, to je taková věc, která mě bude asi provázet na každém kroku. Lidi prostě ví, že je nevidím a myslí si někdy, že je ani neslyším, nepoznám, že na mě koukají, takže někteří se zastaví, otočí ke mně a prostě čumí, jinak to nemůžu napsat. To by si prostě k někomu, kdo je vidí, nedovolili. Takže – i když chápu jejich pohnutky, je to strašně nepříjemné a zvyknout si na to nějak neumím, většinou, když si toho teda všimnu, se zastavím taky a “kouknu“ směrem k tomu pozorovateli. Většina vyměkne a pokračuje dál, ale promluví jen tak jeden z deseti, u ostatních prostě nevím, kdo to byl.
Tak to jsem jen ještě chtěla napsat na vysvětlenou, co mi vlastně vadí. Chápat je můžu jak chci, nepříjemnost se tím ale prostě nijak nesnižuje. Je v tom i něco ponižujícího, že zneužívají toho, že je nevidím a nemůžu je identifikovat, dokud nepromluví, takže si ke mně můžou dovolit kde co.
Ale to jsem asi hodně odbočila, Bami, ty vlasy nějak neřeším, paruka se ke mně hodí a vypadám, že jsem prostě jen změnila účes, nejsem ani jako cizí a ty rozpaky chápu naprosto. Jen prostě vyrovnávat se s tím musí obě strany, oni i já. 🙂 A jak sleduju, je to především na mně, když jsem v pohodě, jsou v pohodě i ostatní, i když vyběhnu s holou hlavou, nějaké moc velké záseky jsem nezažila, prostě se cítím normálně a tím se to usnadňuje.
Jsem zas nějak ukecaná, to asi jak jsem dlouho nic nepsala, tak se to nahromadilo.
Jen kdyby se mi tak lehce psaly i ty seminárky. 🙂
Dani, u nás nákup zeleniny taky nic moc, jezdíme pro ni do kauflandu do Polska, tam je sice pěkný výběr, ale celkově nemám moc vysoké mínění o prospěšných látkách v takové zelenině, četla jsem pár studií, že to, co dneska běžně koupíme, obsahuje pouze malinký zlomek toho, co obsahoval před 50 lety… mě chybí to, co vidím v různých filmech, že prostě jdu někde do centra nebo i v malém městečku na náměstí jsou nádherná tržiště plná ovoce, zeleniny a květin… to jsem u nás nezažila nikde, přitom jinde, co jsem projížděla Evropu, tak v Německu, ve Francii, všude tyhle trhy mají, o jižních zemích nemluvě…
Já myslím, že bami dlouho trval ten boršč kvůli červené řepě, tu jsem já vařila skoro tři hodiny, než změkla… manža nadával, protože jsem u toho dojela celou plynovou bombu a musela se kupovat nová :-)))
A jsem ráda, že jsi mi bami potvrdila, že to není zrovna nejlevnější, držet tenhle detox, protože já jsem všude narážela na nepochopení, proč jsem to nevydržela víc než 14 dní, prostě došly finance a už nebylo možné nakoupit si svůj jídelníček pro sebe zvlášť… Už na sobě po 9 dnech něco pozoruješ? Já jsem milovala strouhanou mrkvičku s rozinkama, oříškama a medem, a na svačinku bílý jogurt se zbytkem mrkve od snídaně… 🙂
Tak jo, Vladánek došel ze školky, nechce mi říct, co se děje, toho jsem se bála… 🙁
Venku je nádherně, myslím, že bychom měly jít dneska chytat přírodní vitamín D 🙂
Lussy, budu se opakovat, ale strašně ráda tohle čtu. Přijde mi to hodně zajímavé, i když třeba konkrétně tohle pro mě nedostupné, ale to je jedno, v principu jde o nahlédnutí někam hlouběji do sebe, jestli tomu dobře rozumím. A když si ještě člověk najde způsob, který je mu blízký, je to prostě super.
Holky, nákupy zeleniny můžu jen závidět, tohle mě děsně štve, u nás se dá koupit tak mrkev, cibule a pórek, když chce člověk něco jiného, musí si pro to zajet jinam. Což samozřejmě děláme, ale je to pěkně blbý, vyhovovalo by mi přijít do obchodu a vybrat si, na co mám právě teď chuť, ne muset doma skladovat všechno, co mě napadne, protože se týden k ničemu dalšímu nedostanu.
Bami, a ten boršč, prosím tě, co na tom tak děsně trvá, když je to vegetariánské? Dělám jenom boršč s masem, tak ani nemám páru, co to obnáší.
Jé, puberta, já mám pocit, že vše, co popisujete, tu máme už teď, a to je malému sedm. 🙂 Ale to bude naší ukecaností, my všichni o všem pořád diskutujeme. Tak chci vidět, jak to bude vypadat pak v té opravdové pubertě.
Zase jsem se tu zasekla, musím ještě pracovat, tak se tu zatím mějte.
Uf holky, tak je to všechno v mojí fotogalerii, kdo se chce kouknout. Musím jít něco dělat, strávila jsem nad tím pomalu hodinu…
To je divný, nevím proč to nejde, ještě to můžu zkusit nahrát taky do galerie a pak už nevím 🙁
no teda, jak to že tu ty obrázky nejsou??? zkusím to ještě jednou 🙁
Ahoj holky, trochu vám to tu tedy zaplácnu fotkama z kurzu 🙂
Hned první den odpoledne jsme kreslili tohoto pána:
konečný výsledek:
první den před odchodem domů jsme si udělali malou výstavku, jak vidíte, všichni to zvládli, sice je každý portrét trochu jiný,ale podobní jsi jsou všichni 🙂
Druhý den jsme dopoledne jsme začali dělat tu konečnou práci. Chtěla jsem zase kreslit Josefa Somra jako první den, aby byl co nejvíc vidět ten rozdíl před a po, ale bylo to tak těžký, že jsem to po hodině vzdala a lektorka mi poradila tuhle modelku, že je “lehká“. Jen ty oči jsme dělala 2 hodiny, fakt:-). Člověk se při tom naučí hrozně zpomalit, uvolnit, soustředit se jen na jednu věc a něco v sobě zlomit, já byla jediná, které se fakt provalila hráz emocí a brečela jsem tam jak želva, ale s tím asi Lien počítáš 🙂
A bonbónek nakonec: vedle mě seděla asi 60 letá paní a vedle ní její dcera. Paní údajně nikdy v životě nekreslila a výsledkem byl naprosto dokonalý Bróďa, z kterýho jsme byli úplně vedle.
Hodně tam byly matka+dcera, třikrát dvě sestry, nebo tchýně, snacha a vnuk a řekla bych, že jen tak mimovolně si tam hodně vztahových věcí ujasnili.