Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Improvizovaná plkárna č. 3
Jelikož Improvizovaná plkárna č. 2 je zřejmě zahlcená a přeplněná, zakládám další pokračování…
Během odpoledne jsem poslední příspvěky z předchozí plkací diskuze přesunula sem, abych jí trošku ulevila (a bylo možné ji otevřít i později). Jen mám prosbu – všechno nové pište už SEM, do Improvizované plkárny č. 2 zatím nic dalšího nepřipisujte! Děkuju za pochopení.
PS: Jakmile se podaří problém vyřešit, počítám s tím, že bychom všechny plkárny opět spojili do jedné 🙂
zavi ahojky, ke kočičce je mi to moooc líto, ale vidím to tak jak Matilda a asi i ty, jen je to tak těžké si to připustit….jednou jsem měla profi čistič na sedačku neskutečně prokoukla a toho špinavého humusu co s toho šlo….
no a k babi prd na to potravinové balíčky to jistí, dárek by měl potěšit i ty co ho dávají když s tím maljí takovou starost….
matildo upřímně jediná cesta je vyprdni se na to..nic z toho nemáš jen starosti a splín, je to nevděčná práce kterou málo kdo ocení a pokud tam není takových nadšenců jako ty víc tak to nemá cenu….
co jsi se do toho pustila jsi z toho smutná a máš s tím starosti….a podle mě to prostě nestojí za to máš takové práce kolem dětí, baráku…soustřed se na to …a ty daně jsou prioritou korunky potřebuješ tak zbytek až potom…
udělej si hezkou výzdobu v baráčku udělej si odpoledne s dětma a na ostatní prd….
u nás tak nějak normálně….včera jsme byli u manželovo rodičů….dostali jsme vajíčka 😀 😀
počasí u náš pošmourné a najk se mi do ničeho nechce…
zavi ahojky, ke kočičce je mi to moooc líto, ale vidím to tak jak Matilda a asi i ty, jen je to tak těžké si to připustit….jednou jsem měla profi čistič na sedačku neskutečně prokoukla a toho špinavého humusu co s toho šlo….
no a k babi prd na to potravinové balíčky to jistí, dárek by měl potěšit i ty co ho dávají když s tím maljí takovou starost….
matildo upřímně jediná cesta je vyprdni se na to..nic z toho nemáš jen starosti a splín, je to nevděčná práce kterou málo kdo ocení a pokud tam není takových nadšenců jako ty víc tak to nemá cenu….
co jsi se do toho pustila jsi z toho smutná a máš s tím starosti….a podle mě to prostě nestojí za to máš takové práce kolem dětí, baráku…soustřed se na to …a ty daně jsou prioritou korunky potřebuješ tak zbytek až potom…
udělej si hezkou výzdobu v baráčku udělej si odpoledne s dětma a na ostatní prd….
u nás tak nějak normálně….včera jsme byli u manželovo rodičů….dostali jsme vajíčka 😀 😀
počasí u náš pošmourné a najk se mi do ničeho nechce…
Ahojte, zdravím z pošmourného rána…
Zavi, především chci napsat, že sdílím tvé obavy o kočičku… Asi ti moc neporadím, především, asi bych ještě pár dní počkala, třeba má jen špatné období a zase jí bude líp, i když vzhledem k věku je spíš pravděpodobné, že ne…
Víš, je především na tobě, jestli ji necháš takhle dožít, aby odešla ze života mezi svými nejbližšími, nebo jestli to “odcházení“ zkrátíš na veterině. Obojí bolí, ale obojí má dvě strany mince. Díky injekci ukončíš její trápení, ale co když se netrápí, prostě jen ví, že její dny jsou sečteny. Pak budeš pořád vzpomínat na to, jak ti v tom nepříjemném prostředí ordinace dodýchala v náručí a klást si otázku, jestli to bylo nutné.
Na druhou stranu je pravda, že zvířátko v takovém stavu už bude asi těch “nehod“ za sebou zanechávat víc a může to trvat ještě dost dlouho. V tom případě bych jí trochu víc omezila ten prostor, kde může být, do postele bych ji asi už nepustila, ale to se mě dobře říká, já kočku doma nemám, ale od bráchy vím, že svým dvěma kočičkám prostor prostě nevymezí, chtějí být se svou rodinou všude, takže s nimi i spí, jinak je to celonoční kravál a mňoukání, že se nedá spát…
Já jsem měla 12tiletého jezevčíka. Jmenoval se Kulíšek a byl prostě úžasný. Vidíš, i teď, když o něm jen píšu, tak slzím. Trpěl dost na bolesti zad, trávili jsme víc a víc času na veterině… Jednou jsem přišla z práce, všude naděláno, nepořádek obrovský, nebyli jsme na to zvyklí, vždycky vydržel do dalšího venčení. S těžkým srdcem vzpomínám, jak jsem mu vynadala, jak jsem ho vytřepávala za srst na krku, že se to nesmí a kdesi cosi… v té chvíli mi vůbec nedošlo, že mu třeba nemusí být nejlíp… Pak mi došlo, že mě vlastně nedošel ani přivítat ke dveřím a najednou jsem si všimla, že se nemůže postavit na zadní. Jeli jsme na veterinu a vrátili se bez něj. Byla to mrtvice, ještě by i mohl žít dál, ale byl by z něj dá se říct ležák a asi by dost trpěl, že ztratil možnost pohybu, tak jsme se rozhodli to ukončit. Ten zážitek, jak vám to zvířátko uspávají injekcí, je hrozný, prostě zažere se do vás a pořád ho máte před očima, už je to 6 let a pořád brečím, když si na to vzpomenu.
Přinutila jsem se vnitřně nepřipouštět si myšlenky, co kdyby… Co kdybych byla doma a jeli bychom dřív, co kdyby i po té mrtvici ještě žil a třeba by se i zotavil, nikdy nemůžeme vědět, jakou touhu k životu ještě měl… Prostě jednou jsme se rozhodli, tak se s tím musíme vyrovnat a jít dál… A je mi jasné, že ta bolest ze ztráty je stejně vždycky strašná. A nejhorší je, že čas to ani moc nezhojí, já ukápnu slzičku pokaždé, když si hladím nějakého malého pejska, protože ta vzpomínka a to srovnání tam pořád je.
Teda, zase román…
Jinak co se děje u nás se mi nechce ani probírat, jen to, že chystám Velikonoční jarmark, už teď mám všeho plné zuby a s největší pravděpodobností je to poslední akce, kterou takhle pro celou obec dělám. Jsem jenom v centru drbů, každý si o mě otírá boty, pořád se musím někde k něčemu vyjadřovat co jsem řekla a jak jsem to myslela, pak doma sedím s hlavou v dlaních a říkám si, že tohle nemám zapotřebí, navíc na to nemám ani žaludek, takže je mi pořád zle, nic mě neteší. Ta kupa práce kolem toho, málokdo chce pomoci, takže musíme vytvořit s dětmi něco na výstavku, něco na prodejní stánek, příští týden začínám péct perníčky na prodej, vůbec nevím, zda se mi podaří přemluvit nějaké jiné ženské ze vsi na upečení jidášů, beránků, koláčků, já sama to nezvládnu, je to strašně nevděčná práce. Snad aspoň výsledek potěší tak jak to bylo o Vánočních trzích, lidé byli nadšení. Ale to mě ještě všechno hodně bavilo, teď je to prostě jiné.
S paní účetní na obci jsem se kvůli tomu, že mi neoprávněně odvádí srážkovou daň, strašně pohádala. Rozešly jsme se ve zlém, protože jsem si dovolila zpochybnit její znalosti a volat kvůli tomu na finančák. Tak to vidíte, taková tu vládne nálada. Vlastně bych si asi měla tou svou srážkovou daní uplácet dobrou pohodu pro jednání na obci, co na tom, že mě to měsíčně stojí 450 korun….
Doma binec, všude se válí větvičky, věnečky, dekorace, zbytky z tavné pistole, ta se mi ještě trochu porouchala, tak z ní to lepidlo tlačím násilím… To, že bych měla udělat naše daňové přiznání, je pro mě noční můrou.
Prostě, nemůžu si pomoct, ale utápím se ve splínu a nevím, jak z toho ven. Navíc jsem marod, beru antibiotika, protože se mi ten bacil pořád vrací už od Vánoc. Veškerá bylinková kůra vůbec nepomohla, vždycky jen pár dní bylo líp a následovalo znovu bolení v krku, žlutá rýma, momentálně kašlu až k udušení. Tak doufám, že se konečně toho hajzlíka zbavím.
No nic, jdu se vrhnout do úklidu, mě tu Mari tak krásně navnadila, co všechno zvládla… 🙂
Ahojky, Mari pilňous (koukám, že ses odhodlala půjčit děti mamince, s jakou ti je vrátila?), Hanina nakažená :-D, Pat nemocná a Bamiska smutnící. Marysku, už to bude, vydrž, ať tam pěkně poporostou! Ještě si na světě pobudou!!
Naše 18tiletá kočka už pátý den nejí, jen spí, pije, čurá… Poslední den, tuším čtvrtek ještě chodila po bytě, spala celý den u Lenči v posteli a tak se jí tam líbilo, že si tam i ulevila. Řešili jsme, jestli koupit novou madračku, ale vzhledem k tomu, že ji má tak rok, půjčili jsme profičistič, takže měl manžel celý víkend co dělat. Vzal i koberce v obýváku a v dětským. Nabízela jsem se, že to udělám (měl spoustu jiné, neodkladné práce), ale prý je to hrozná dřina, že by to jako zaměstnání nechtěl. V sobotu ještě vyčistili taťkovo auto. V pátek jsem pekla věnečky (neproste, už nejsou), dělala sýrovou roládu a furt šila kapsář. Nevím, asi jsem vám to nepsala, na kapsy byla látka se zvířátky a barevnými bublinami, tak jsem si usmyslela, že by bylo hezký, mít ty bubliny i na podkladu. Kolem 90ti jich bylo, našívala jsem je tam 2 dny. A vymyslela jsem si ten nejsložitější postup, došívala jsem to ještě v pátek do tří v noci, v sobotu od sedmi ráno a předávala jako dárek ve tři, ještě teplé ze šicího stroje. Ale líbil se a to je hlavní. Jen jsem to doma nestihla nafotit, tak jsou fotky až z oslavy, ale na bráchově foťáku. Holky, jsem nešťastná z babičky, jí se žádný dárek nelíbí. Je s tetou dvojče, Lenča vymyslela, že jim koupí vstupenky do divadla (nebyly tam snad 100 let)a že tam půjde i s Honzou s nima. Mě se to moc líbilo, tetě taky, jen babička se s tím schovala do koutku a brblala, že nikam chodit nebude… Já ji chápu, má problémy s trávením, ale ne každý den a i v divadle je WC, ne? Pořád plače, že ji bolí záda, že by potřebovala namasírovat, koupila jsem jí na vánoce permošku… co myslíte?, když to uviděla, práskla s tím o stůl a že ona nikam chodit nebude. Naštěstí se jí rozbil vysavač, k narozkám jsme jí s bráchou koupili novej. Aspoň nebrble nahlas, tvrdí, že je super. Jenže oni si jinak s dědou všechno koupí. I to, co se jí jen líbí. Nejspíš se na to vyprdnem a začnem jí dávat to nic, co si vždycky řekne.
Nevím, co mám dělat s kočkou. Takhle mi to příjde jako čekání na smrt. No ono to vlastně je. Na veterinu jsme naznali, že to už nemá cenu (teda na léčení), přestaly jí sloužit i nohy a asi i ledviny, ale na záchod si ještě dojde, k vodě taky. Jen vůbec nejí. Tak nevím, jestli bych jí to měla zkrátit, nezdá se, že by měla bolesti… Je mi z toho těžko.
Marysku tak Ti zkusím poslat trocha sluníčka.V Pardubkách se to trošku probralo.Jak bylo kolem druhý nevím…opět jsem chrněla :-).
Neboj zítra Ti poví a užívej ještě pár dní klídku než budeš v jednom kolotoči.Teda popravdě si to neumím ani představit,ale to bude tím,že 24let to mám za sebou a na to horší se brzo zapomíná :-).
Lin,snad né zas zub? Nechci strašit,ale toho mýho bere osmička tak 2x do roka na týden a vylejzá po milimetrech co ho znám / přes 7let/.Cpe se práškama a kňučí,že není tak venku,aby ho věnoval zubařce.Tak se drž a ať je líp.
Mám vypráno a na FB syn píše.Prej měl návštěvu,mladou :-D.Že by,že by….
Ještě,že ten facebook máme a o dítkách se tam něco dovídáme :-D.
Drahý na noční a já se musím dokopat jít dřív spát / dneska jsem usnula po třetí 😀 /,abych nezaspala do práce.
Ahojky holky,
tak už nemůžu!!!!!!!!!! ale musím!!!!!!!!!!!!!! a vytáčí mě ty kecy kolem a dokola – to už vydržíš apod. tak se těším, až se mimina konečně narodí a zase na druhou stranu, jsem ráda, že jsou ještě v břichu…zítra kontrola u dr., tak jsem zvědavá, kdy nastane den D…
dopo jsme byli v technickém muzeu v Kopřivnici, a nevím, kdo měl větší radost – jestli Marek nebo manžel 😀 ale užili si to, naštěstí tam měli dost míst na sezení, tak jsem mohla odpočívat….ale bylo to příjemné zpestření…
Mari děcka dáváš pryč, abys sis odpočinula ne 😀 a ty uděláš práce a práce!!!! ale zase chápu, že úklid bez nich je naprostá pohoda…
u nás dneska škaredě, prší a prší, tak marně čekám na jaro a teploučko….
ty jo, nevím co to je, ale asi mi leze poslední moudrák 🙁
ahojky sluníčka
u nás tak nějak normálně jako u ostatních….mari já také byla pracant…včera jsme montovali skřín a díky ní jsem klukum přerovnala co jim je a co né…čekaj mě nákupy jako oni pořáááárd rostou 😀
dnes nám ráno Míša odjel na hory, zamáčkla jsem slzu stejně je to zvláštní pocit, a brácha prohodil že prej bude týden klidu a tlemil se u toho
od rána lítám jak marika – vyžehlila jsem moje alpy, převlékla cíchy a hned peru, uvařila, upekla perník, půjdu uspat malého a musím udělat článek na tvoření …
mari co uzený voní to až sem a je mi jasný kdo škudlí ….nechyt tě žlučník teplé uzené na noc…
haničko tak co pokračovala jsi s prací nebo jsi si šla radši číst….
No ty si teda odpočinu Pat, už stojím u sporáku a vykládám si s květákem 🙂
Ty se dej do kupy, já chrblu ještě po měsící, jak sem chytla tu rýmu, hned mi to steklo na průdušky, takže tuberák jsme taky 🙂
Ahojte všechny.
mě se dneska ani vstávat nechtělo.Chrchlám pořád, jak tuberák a ani ta rýma mě nechce opustit.Dneska mám veget, páč jsem uklízela včera.Akorát pověsím prádlo.
Mari jo tenhle bordel znam.Mladá takhle uklízí, že to nahází za skříně, ale jak vysávám, tak jí to vyhazuju a ona je nasratá, že musí zas uklízet.Pořád jí říkám, že to musí dělat pořádně a ušetří si spoustu práce, ale asi mě nevnímá a nebo nechce slyšet.Tak si odpočiň, když nemáš doma děti.