Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Improvizovaná plkárna č. 3
Jelikož Improvizovaná plkárna č. 2 je zřejmě zahlcená a přeplněná, zakládám další pokračování…
Během odpoledne jsem poslední příspvěky z předchozí plkací diskuze přesunula sem, abych jí trošku ulevila (a bylo možné ji otevřít i později). Jen mám prosbu – všechno nové pište už SEM, do Improvizované plkárny č. 2 zatím nic dalšího nepřipisujte! Děkuju za pochopení.
PS: Jakmile se podaří problém vyřešit, počítám s tím, že bychom všechny plkárny opět spojili do jedné 🙂
Pár jarních foteček ze včerejška 🙂
mari taky na tebe myslím, nemáš to teď jednoduché
Matildo, taky jsem dočetla 🙂
Kašli na ně a vem si hezké šaty, ať si jde muž jak chce a na opékačku můžeš už v teplákách, ale obřad si můžeš užít v šatičkách, taky jsem se mu chtěla líbit, to je asi jasné, že žena chce být pro muže krásná a ne jít jako jezeďák.
Ahojky holky,
Mari to je mi moc líto s babičkou, doufám, že se situace bude jen a jen zlepšovat!!!! se starými lidmi to není jednoduché, vím o čem mluvím…takže pevné nervy!!!
zbytek dopíšu pak, až bude malý spát…
Ty jo Matildo, mám od tebe velkého hudlana, já to dočetla…….mrzí mě to trápení s tou svatbou, sakra musí ten chlap taky pochopit, že na obřadu musíš být šik a nebo v teplákách, pak se třeba odpoledne převlečeš, tomu jako vzkaž, at nedráždí hada bosou nohou 🙂
Vladánek je stejný, jak Honzík, neposlechne a neposlechne, všechno dělá naschvál, ksichty taky háže, ječí, jak pardál, když není po jeho, má ze mě psinu a ještě ke všemu ze vším hází, ted tu hodil kýbl do trávy, páč jsme mu nedovilila vzít vodu venku, stejně si pro ní šel do kelímku 🙂
Budeme doufat, že je to jen chvilkový záchvěv a brzy to naše zlatíčka přejde 🙂
Pat díky, no jo, mám dvě babičky, děděčka žádného, ta v nemocnici má 84 let, ta druhá je čilá, jak rybka, štíhlá, hodná, milující rodinu a má 75let letos, takže si je užívám dokud jsou, i když na hlídání dětí už nemají sílu, ani nervy 🙂
Bami, no šli jsme na krev, vyloučit dětskou cukrovku, páč malý už přez týden jen chlemstá a chlemstá, málo jí, pořád čůrá, radši a preventivně jsem s ním zašla, uvidím zítra amodlím se, aby tam ta cukrovka nebyla, to už bych měla teda nad hlavu starosti 🙁
Jo a ještě k tomu je spavý, na dva roky mi spí 12hodin!!!!!
A to, jak zabere, tak ho musím budit násílím, ráno ho vyhazuji z postele a s ním to nehne, odpoledne to samé.
Dani, já pisnu až k večeru, ted nestihám, to už mi tchýně volala, at zajdu s malým na prochajdu na zahradu, no ráda bych, ale na plotně byla zelnačka, všude binec, ted to zařizování.
Jo a my vycházeli 8:10, na to, že tam bývá na osmou, no dobře se dnes spinkalo 🙂
Ahojík, musím vás zase po delší odmlce pozdravit, myslím, že bude hůř, protože teď, co svítí sluníčko, už vůůůůůbec nestíhám:-)
Mari, především ti musím poslat pohlazení, moc mě mrzí, jak se vám to teď všechno sype, čím vším si musíš procházet, teď ještě babička, tak se přidávám do řady držení palečků, holka, tebe pozlatit, že ještě dokážeš takhle sršet optimismem při tolika starostech…
To mě teda už asi veškerý optimismus opustil… Co se svatby týká, stává se z toho docela dobrá fraška. Navíc to jde nějak všechno mimo mě a na mé případné představy se nebere žádný zřetel… Takže od chvíle, kdy jsem domů donesla od švagrovky ty nádherné rudé šatičky a předvedla se v nich, byl můj nastávající celou dobu zaražený a o svatbě ani nemukl. Nyní v posledním týdnu jsme se stihli hned dvakrát rafnout, docela kvalitně. Asi nám nastalo krizové období, či co. Takže mi bylo vysvětleno, že si ten den vůbec nepředstavuje jako svatební, to, že musíme být oddáni, bere jen jako nutné zlo k tomu, že mě chce mít papírově za ženu, což si opravdu moc přeje. Ale celou tu oslavu se strýcem pokládali oba jako obyčejnou opékačku, kde se sleze jen ta nejbližší rodina – v normálním oblečení – už dopoledne, a bude se pít a ožďubovat masíčko. Tím pádem já se svou představou nevěsty a obřadem s kytkami nějak nezapadám do jejich vytvořeného obrazu – abych to nazvala tak, jak to na mě působí – akce “chlapi sobě“.
Tož tak, asi se budu vdávat v teplákách, ve kterých chodím s dětmi po vesnici, maximálně si vezmu nějaké letní šortky, když bude horko. Je mi z toho všeho divně. Můj muž svůj pohled na danou věc vysvětlil takto: Vždycky chtěl mít velkou krásnou svatbu s nevěstou v bílém a s celou velkou rodinou pohromadě, se vším všudy, co k tomu patří. Nyní po těch mnoha letech je mu jasné, že na to v životě nenašetříme. Tudíž všechno ostatní je podivný kompromis, který on nepotřebuje absolvovat, tudíž mu stačí podepsat papíry a hlavně si ten den užít po svém.
Do toho přišla další hádka ohledně tchýně a mých vstřícných kroků na urovnání situace – s tím jsem ho poslala do daleka. Vstřícných kroků jsem už udělala fůru, babička mě přehlíží jako velké širé rodné lány, ale pokaždé, když tam za ní můj muž s Vladánkem jde, tak se prý na mě ptá, proč jsem nepřišla taky, z čehož prý vyplývá, že by mě opravdu moc ráda viděla, tak proč potom pořád dělá, že neexistuju, když se potkáme a já se jí snažím podívat do očí a pokaždé slušně zdravím?
No nic, situace je docela vyhrocená i tím, že jsme opět nedostali zaplaceno, pořád se topíme v problémech, lednička vyjedená, já místo toho, abych hubla, že jím málo, tak spíš ze stresu přibírám, což mě teda štve…
Ach jo, kdy už to hrozné období skončí. Mám toho tolik na srdci, ale to bych tu psala do noci. Doma se snažím být pořád na věcí a beru to s nadhledem, dělám si ze všeho legraci, jinak bych se musela zbláznit. Do toho Vladánek docela dost zlobí, má naprosto šílené období vzdoru, neustále se mračí a háže ksichty, vůbec neposlechne, když ho k něčemu už teda přinutím, skončí to šíleným řevem, vůbec nejí, ach jo… Na druhou stranu už se v noci budí na čůrání, takže aspoň trošku už ušetříme za plínky…
Ten hodinový posun nás úplně rozhodil, nemůžu ho ráno vzbudit do školky, je úplně tuhý, v sedm nehrozí, že by vstal, včera odpoledne přišel ze školky, a i když tam spinkal, tak se stočil v křesle do klubíčka a spinkal až do šesti do večera, pak šel spát večer v osm a ráno v sedm vůbec nereaguje na buzení, do školky chodíme každý den hodně pozdě, až na půl devátou, kdy už všichni sedí u svačinky…
Já pořád padám únavou, i teď, když píšu, se mi zavírají oči, ale to se spraví ve chvíli,kdy vylezu ven a jdu na zahradu, jediné mé momentální potěšení:-)
Už mám zasazené ředkvičky a kedlubny, česnek roste krásně, přesadila jsem pár jahod a zbytek jahodového záhonu musím dát po zimě dopořádku. Mám přerytý celý záhon, jen vyhrabání kompostové hlíny zpod kompostu mi zabralo celý den a namohla jsem si záda a rameno,jak jsem to dolovala z díry lopatou… 🙂
No a už pěkně raší tráva, takže Aničku čeká během dvou týdnů první zápas se sekačkou, no co, už je větší než já, je z ní velká ženská, bude zapřažena do práce:-)
Na druhou stranu mi přechod na letní čas vyhovuje z jediného důvodu, neboť můj muž se vrací až večer kolem sedmé z práce, tak jsem ráda, že je venku ještě světlo, protože si dá véču a jdeme ještě makat na zahradu, kdyby byla tma, nic neuděláme… Čistíme teď spodní zahradu, abychom ji mohli srovnat a nechat pěkně zarůst, už tam máme dvě nové jablůňky a pár keříků – muchovníky, rakytníky, pak je třeba udělat plot a zbourat ten starý mezi dvorkem a tou zahradou a pesani budou mít dokonalý výběh:-)
No a fotečky, jaké velké macky už z nich máme, nahodím příště:-)
Tak, kdo dočetl až sem, má u mě pusu:-)
Zdravím vás všechny, holky moje, chybíte mi moc.
ahojky sluníčka, malej spí já popíjím kafe a jukám do pc, včera mě kluci zlákali na nějakou zoo já v dobré víře , protože jinak je odpoklonkovávám že mě ty jejich hry nezajímají, se do toho pustíla, ach jo tak jsme spolu stavěli zoo a krmili ale byly to příjemné chvilky, akorát manža prohazoval zvířata jsou nažraná a já bu mám prázdnej žaludek, asi budu muset do klece aby si mě někdo všimnul 😀
malej nos hroznou, pořád se mlel a cestoval po celé postýlce pak i posteli, Míša mě potěšil přinesl za sebou třetí jedničku z diktátu to je příjemné páč tam máme škálu od tří do pěti 😀 tak snad se to prolomilo, včera jsem podělala co bylo potřeba když malej spal a odpo jsme šli na hřiště Míša tam řádil a my se pak šli projít kousek kolem rybníka, já se tak bojím s ním chodit ven ach jo snad to překonám, na tohle je prostě lepší zahrada se to vypustí a večer nažene zpátky 😀
mari koukám ty máš ale veselo je mi to líto s babulkou a jak jí je nějaká změna? a malýmu nabírali krev aby zjistili proč pořád marodí? nějak nedočetla jsem ještě….
patko ahojky ty popelko, tak hlavně že jsi na to přišla a zítra už to bude bez vztekání šikulka je to…
Ahoj holky,
u nás je taky nádherně, jen s tím posunutým časem sluníčko svítí dlouho z boku, jinak v tuhle dobu už pere přímo do kuchyně.
Mari, že by se vám taky tak dobře vstávalo jako nám? Malý dnes vyjížděl s babičkou z domu v 8,03.
Mari, myslím na vás, jinak v OV. Možná sem ještě dnes mrknu, ale pak tu týden nebudu, tak budu aspoň držet palce na dálku.
Zdravím všechny!
Ahojte, no já zase lítám, jak fúrie, do toho telefonuji, čekám, kdy mi to sluchátko přiroste k uchu 🙂
Ráno jsme zaspali, takže rychle obléct, s malou do školky, manžel musel být už jinde na čas, rychle k doktorce na krev s malým, schválně jsem včera počítala kolik vypije hrnků za den, takže bylo to 12 po 2 dcl……..což jsou nějaké dva litry a což je dost, takže mu z toho kousku krve, co mu vzali udělají všechny testy, co půjdou, jak ho napíchovali, tak mu asi i praskla žílka, krev šla opravdu po kapičkách a málo, vrtěl se u toho, ale jinak to zvládl na jedničku 🙂
Dó toho řeším babičku, je na LDN, matka není schopná nic vyřešit, tak sje všechno obvolala, budu se muset o péči o ní čilit, páč mě tam znají, jsem tam dělala, už vrchní sestra byla spokojená, že jedná aspon s někým rozumným, páč máma byla včera hysterická………..takže odpoledko musíme zajet k mámě pro věci, rychle je hodit do špitálu, zítra dopoledne tam budu muset zajít vyřešit sociální věci, no šlak mě trefí už ted:-)
Rychle vařím aspon zelnáčku, pouklidím a vytáhnu malého aspon na hodku ven, je tu nádherně 🙂
Omlouvám se za ty dva stejné příspěvky, ale sekl se mi net, tak jsem to musela odkliknout ještě jednou.
Mari
máš toho nějak moc nejednou.Tak snad babičce doktoři pomohou a bude zase v pořádku.
U těch starých lidí celou dobu nic a pak stačí, aby spadli a už se to s nima veze.Jinak závidím, že máš babičku takhle dlouho.Já jsem jednu nepoznala vůbec a druhá mi umřela, když mi byly 3 roky.