Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Improvizovaná plkárna č. 3
Jelikož Improvizovaná plkárna č. 2 je zřejmě zahlcená a přeplněná, zakládám další pokračování…
Během odpoledne jsem poslední příspvěky z předchozí plkací diskuze přesunula sem, abych jí trošku ulevila (a bylo možné ji otevřít i později). Jen mám prosbu – všechno nové pište už SEM, do Improvizované plkárny č. 2 zatím nic dalšího nepřipisujte! Děkuju za pochopení.
PS: Jakmile se podaří problém vyřešit, počítám s tím, že bychom všechny plkárny opět spojili do jedné 🙂
tak at víte co a jak když to tu se mnou prožíváte….včerejší malování
Zdravím moc, jen zaskočím, před chvilkou jsem se konečně dohrabala domů a rychle pomazánka, poznámky mlaďochů, jak by si dali lívance nebo buchtičky nebo tak, teď tam jásají, jak jim pomazánka chutná ( ten hlad je skutečně nejlepší 🙂 … tedy kuchař) a já na vteřinu tady, protože pak mám frmol práce. Zítra drsný celý den, chjo chjo.
Matildo, speciální pozdrav tobě 🙂 a palečky se drží, ať jiný lék dobře kontroluje tlak a nedělá nic navíc. Doufám, že únava je buď souhra situací (cestování k dr. a deštivo), nebo reakce prvních dní, než si tělo přivykne. A moc ti přeju domácí čistý vzduch, zasloužíte si to moc.
Lien, myslím, že pocit “jinakosti“ dalších těhotenství má naprostá většina žen, záleží jen na tempu, v jakém to prožívá – kdo kmitá, tomu to přijde na mysl jen občas, kdo musí ležet, tomu zase nepřijde, že by měl na těhotenství míň času. Ale důsledkem tohoto “odvedení myšlenek“ vnějšími okolnostmi je v neposlední řadě to, že druhé a další děti bývají výrazně pohodovější a rodinu méně zatěžující – a týká se to už druhých dětí, přestože druhé dítě bývá pro rodinu tou největší změnou. Je asi dobré udělat si chvilku (denně? týdně?) jen pro sebe a bříško a užít si to – cvičením, hudbou, jen tak sezením a povídáním si… Myslím, že bříškovi tohle úplně stačí a ne-myšlení může být v mnohém prospěšné.
Myšlenky na to, jak se v rodině zvládnou dvě děti, jsou velmi časté a zcela pochopitelné. Sama jsem to ale taky moc neměla, spíš jsem trošku trnula, abych třeba nemusela do nemocnice, protože dvouletého neměl vůbec kdo hlídat a on by to zvládal dost těžko. Ale nic jsem si nepředstavovala, všechno bylo v pohodě a druhý mimík nebyl výjimkou a naplnil očekávání sladkého miminka, spokojeného a klidnějšího než prvorozenec 🙂
A jen zmínka k tomu fyzickému projevu starostí a obav – vím o tom celkem dost, ale omotaná šňůra k tomuto jako projev nepatří. Nejčastěji se to spojuje s polohou zadečkem, ale ta poloha může mít i jiné důvody, nejde to takto říct. Všechny obavy, stres, zejména rodinné problémy se projevují v čase porodu. Někdy jsem i schopná říct, co se ženě stalo a po porodu si to ověřuju. To je přirozená součást života a toto je důvodem, proč by těhotné naprosto plánovitě a záměrně měly procházet co nejpozitivnějšími situacemi, rodiny by je měly ušetřit nepříjemných zážitků (samozřejmě když je to možné), neměly by koukat na televizi, číst zprávy, probírat hororové scénáře s kamarádkami. To všechno je ale v naší společnosti celkem běžné, bohužel. Úmrtí se vyhnout nemůžeme, ale například dokumentu o transportu Židů se zabíjením malých dětí ano. V tom je smysl toho všeho.
tak at víte co a jak když to tu se mnou prožíváte….včerejší malování
Tak se zase hlásím. U nás dost deštivo, tak se modlím o rychlejší přítok spodních vod do naší studny:-) Pro vodu na záchod chodím s kýblem na zahradu do vany pro dešťovku, tak si to umíte představit, gumáky, kýbl, do lijáku, nabrat vodu a mokrá jak myš jdu domů. Ale zas na druhou stranu, jsem ráda, že je kam zajít a nemusím lítat přes ulici k sousedům, takže všechno není tak zlé.
Dostala jsem léky na tlak, nové, tož jsem zvědavá. První prášek jsem si vzala hned po obědě a odpoledne s Káťou nad úkoly jsem měla co dělat, abych udržela oči, normálně jsem se i s otevřenýma očima dostávala do mikrospánku. To mi teda posol bulvu, jestli to byla náhoda nebo budu takhle mrtvá každý den… Ale kašel je pryč, to jsem fakt moc ráda:-)
Zavi, já vím, dík za virtuální objetí, moc to pro mě znamená. Asi funguje nějaká telepatie, protože jsem dnes od rána s úsměvem myslela na to, že ti musím napsat, včera byla lehká diskuze:-) V postýlce samozřejmě:-)
Abyste neměly hned postranní myšlenky, nebylo to Po tom:-) Drahý mi šeptal do ouška, že mě moc miluje a že nechce už beze mě žít. Tož jsem toho využila a okamžitě na to navázala:-)
Samozřejmě jemně, ne zhurta, miláčku, taky tě opravdu moc miluju, ale proč ti potom stačilo tak málo a chtěl jsi se se mnou rozejít? 🙂 Jenom kvůli tomu, že jsem vyhodila z domu pana příživníka:-)
Holky, on byl z toho tak zdrcený, že bylo vidět, že si už vůbec nestojí za tím kraválem, co tehdy dělal. Nezvládl se k tomu vyjádřit a proto jsem ho dál netrápila, jen jsem mu řekla, že si život bez něj už nedokážu představit atd atd, prostě všechno, co jsem tehdy psala a tím jsme to ukončili a já usla jako špalek:-) Takže u nás doma vzduch čistý. Díky bohu…
Bamí, bobíška malého je mi strašně moc líto, má teda kvalitní bacil, myšáček malý, pořád na antibiotikách, to je trápeníčko, taky máš co zvládat a do toho ještě ta přestavba, člověk by se z toho jinak radoval, mít prcka zdravého, viď? Jsi neskutečná, kolik toho zvládneš a ještě běháš kolem takového marůdka. Držím palce, hlavně ať další léky začnou konečně zabírat, budu na vás moc moc myslet, ty horečky mu taky sílu nepřidají.
Zdravím Lien, máš můj obdiv, jak se věnuješ ještě i takovým kurzům, tedy nic proti tomu nemám, když jsem bydlela ve městě s bývalým, tak jsme do takových chvilek taky občas investovali, a bylo to vždycky osvobozující, i když co se prenatálních pocitů týká, tak to mě minulo. Ale můj bývalý je dost duchovního ražení, takže pokud bych mu něco takového navrhla, byl by nadšený. Jsem ráda, že jsi máš takovou snahu nepřipustit si zlé myšlenky. Já jsem na tom stejně jak píše Mari, žádné úvahy o tom, jak co zvládnu a co přístup k druhému dítěti, to mě vůbec nenapadlo. Spíš jsem odrážela názory druhých, protože do čtvrtého měsíce byly rizikové týdny ohledně rozrůstání placenty v porodních cestách či co, takže jsem musela ležet a brát léky a vůbec si nepřipouštěla, že by se mohlo něco stát, zatímco tchýně se mi snažila dost naznačovat, jestli má smysl takhle uměle udržovat těhotenství, když by “to“ odešlo samo hned na začátku…
Tohle byl trošku psychický záhul, ale podpora manžela byla velká, takže si pamatuji, jak pořád ležím na gauči, nohy nahoru, a při hlazení bříška si představuji ten maličký fazolek v tom rudém přítmí, jak je mu dobře a jak mu klidně buší srdíčko a cucá si paleček a to mě moc uklidňovalo. Teda, to je zase román:-)
Musím končit, ale ještě jedna milá povinnost – Jaruško, moc se přidávám do zástupu gratulantů – přeji všechno to nejlepší holčičkám, ať se jim daří a jsou zdravé, to je nejdůležitější:-))))
Zavo ahooooooj, teda ty se máš, já už nemám, proč se hrabat v hlíně, všechno jsem zazimovala a kupovat nové budu až na jaře, ted to nemá smysl:-)
Jinak jsem si úspěšně naplnila tiskárnu………první mé plnění dopadlo tak, že jsem popletal barvičky anásledkem tiskárna odešla, ještě, že jsme jí vyreklamovali a dali nám novou, dnes úspěch, zvládla jsem to na jedničku, až na červený palec u ruky:-)
Jinak pořád u nás prší, manžel zajel pro malou do mažoret, dneska kvočím doma a basta, udělám ještě jeden restík a to fakturu:-)
Zavi, tak držím palce, ať kytičky všechno vydrží a hezky se ujmou. Já na zahrádky moc nejsem, líbí se mi to, ale radši dělám jiné věci. Ale chci si koupit pár sukulentů, měla jsem hezké, ale při stěhování jsme je nepřevezli a nepřežily. A od té doby na ně ještě nedošlo. No, na té naší nové půdě se jim bude líbit.
Bami, jak zvládáš ještě malování, to tě obdivuju. Chudinka Honzíček, co to na něj vlezlo za zákeřňáky, že ani antibiotika nezabírají.
Ano, Zavo, byla jsem to já.
Ale já jsem stále učedník, tak si na článek netroufám.
Jeden nějaký odkaz dát taky nemůžu – to je z různých knížek, které tak porůznu čtu.
Ale třeba nám výhledově vyjde to kafe…
Ahoj kočičky!
Kytičky prdí do hlíny, hurá! Jen doufám, že to na jaře tchán všechno neposeká! Lesíku jsem pořídila slušivé oblečky z Pet flašek, aby to neožrali zajíci, manža vyměnil druhý okap na maringotce. Šla jsem k sousedům a povídám, nemůžu jít dál, chlapa mám na střeše, co kdyby spadl… Koukali na mě, jak kdybych spadla já, na hlavu. Byl na žebříku 2 metry nad zemí:-) Nádobí už mám v lince, pár věcí musím dokoupit. Počasí vyšlo, celou cestu sluníčko, azuro a u Hulína mraky jak .. Vydržely až k nám a držely se tam celý víkend. Ale zcela vyjímečně od severu nefučelo, takže jsem se vyvenčila řááádně:-)
Tady tedy po dobu mé nepřítomnosti bylo veselo! Asi už se k tomu raději vyjadřovat nebudu, ale vím, Mati, jak jsi to celé myslela a posílám pohlazení! Ty jsi človíček, který by se rozdal a neublížil ani kuřeti. Uznávám, znám tě jen přes síť, ale myslím, že vím. Drž se sluníčko! Ještě mi tak blesklo hlavou, Mati, už jsi ten předchozí problém drahému nadnesla? Nebo došly síly?
Druhé sluníčko, Bamisko, prosím tě, drž se taky! Toliko trápeníčka a ty ještě po nocích mácháš štětkou! Klobouk dolů. Nedělala p. doktorka malému nějaké odběry, testy a tak? Aby ta ATB nebyla zbytečná a problém nebyl někde jinde. Nevolalas do nemocnice? Nemůže to být k té operaci? Moc se omlouvám, nechci plašit, jen je mi ho, prcíka, líto. A tebe taky:-( Posílám náruč sluníčka a sil.
Mám velkou prosbu. Myslím, že to byla Jarmushka, kdo tu psal o vyrovnávání se s negativními myšlenkami. Jestli to byl někdo jiný, omlouvám se, ale každopádně znovu prosím o nějaké bližší informace nebo netový odkaz.
Před chvilkou jsem se vrátila z besedy pro seniory.
Do vystoupení jsem uvrtala naši školku, takže se dnes blýskly i obě holčičky.
Moc jim to všem šlo, Any měla “sólo“ – recitovaly ještě s jednou holčičkou.
A ani to moc nekazily.
;o)
Tak mě to tak hezky hřeje u srdíčka.
Ale jsem celá ucaprtaná….
jen letecky Honzík měl v noci zase 39 a to jsme včera dobrali antibiotika, takže dnes dostal jiné antibiotika, něco na odkašlávání, něco na rozpouštění hlenu , na noc sitiaden na zklidnění nebo kdyby byly velké teploty….má to na poslechu a v krku zarudlo, je to šmudlínek ach jo…v noci moc nespí ale to se mu člověk nemůže ani divit i přes den je protivnoučkej….
včera jsem do půl noci malovala kuchyn jindy se to nedá….ted spí v kočárku tak zkusím umejdt dlažbu a večer se pustím do obýváku když to půjde tak nahodím fotečky zatím jsem nadmíru spokojená….