Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Improvizovaná plkárna č. 3
Jelikož Improvizovaná plkárna č. 2 je zřejmě zahlcená a přeplněná, zakládám další pokračování…
Během odpoledne jsem poslední příspvěky z předchozí plkací diskuze přesunula sem, abych jí trošku ulevila (a bylo možné ji otevřít i později). Jen mám prosbu – všechno nové pište už SEM, do Improvizované plkárny č. 2 zatím nic dalšího nepřipisujte! Děkuju za pochopení.
PS: Jakmile se podaří problém vyřešit, počítám s tím, že bychom všechny plkárny opět spojili do jedné 🙂
Jéje, mezitím, co odpovídám Jarmuschce, tak píše bami…
Sluníčko, vůbec nic nevysvětluj, já vím, jak to myslíš a i souhlasím, vidíš, namalovat šneka mě nenapadlo, možná by to mělo i větší úspěch 🙂
Tak dobrou, nebo se mnou nebude mluvit ani noha od té postele, jak to na mě houká zvrchu, Už déééš???
Jo, chápu, jak to myslíš. Já zase vidím jen přirozený vývoj a to, co se ve světě děje. Podle mě popírat to všechno, co vím a vidím, by nebylo správné. Vždycky jsem se o dění kolem sebe zajímala a od určitých lidí právě spíš vnímám strkání hlavy do písku. Radši jen chodit do práce, odrobit si to svoje, nebránit se, když se nám něco nelíbí a pak si zanadávat v hospodě a doma si vybít na dětech zlost…
U nás doma rozhodně po večerech nesedíme a nehryžeme si nehty, že bude válka, musíme kopat bunkr a hromadit zásoby… (i takoví jsou tady ve vesnici), a pokud mě občas ty chmury přepadnou, tak dostanu od manži za ucho… pak sníme o té naší farmičce se zvířátky a bylinkovou zahrádkou a levandulovými záhony kolem domečku a je mi hned fajn…
Prostě, do písmenek se to shrnout nedá, ale já vím, já jsem si naběhla tímhle tématem, teď by se to mohlo zvrhnout v mé neustálé ospravedlňování, a to se mi fakt nechce 🙂
Tak dobrou noc, jdu tam, kde už většina lidí teď je… v postýlce 🙂
matildo nebylo nic myšleno špatně….nevím jak jsem to přeně formulovala že jsem tě vyšvihla k tak dlouhé odpovědi…já jen když tu čtu jak nemáš co dát dětem tak mi ty šneci nepřijdou podstatné…hlavně věřím že všichni vědí jak na tom jste aspon i ti blízcí a možná si ani neuvědomil že i ti šneci jsou problém….takže at je to jakkoliv zlatý človíček tak bych tu trochu nechala rodince a jemu nakreslila šnečky a jen jako férek…no a řekla že to prostě nevyšlo….
je mi jasné že do tohohle se může dostat každej a ani nevíš jak jsem ráda že je práce a tohle nezažívám,už at máme splacené bydlení ..tohle si fakt neumím představit.. nepřeju ti to ani kapičku…ale jsem ráda že se o to tu podělíš, pak to svoje člověk nebere až tak jako samozřejmost…víš jak to myslím vid…
Mati, slovo “sekta“ jsi použila ty…
😛
Když budou lidé očekávat válku, hladomor, konec světa – ono se to zhmotní…
😯
Jarmuschko, Čtyři dohody mi asi před půl rokem doporučovala kamarádka. Pak jsem na ni narazila při čtení nějakého blogu na netu a teď ty, to jsou tři znamení, že si tu knížku budu muset nechat půjčit do knihovny, jen nevím, zda ji v těch okolních budou někde mít… Rozhodně pro mě stojí za přečtení.
O druhé knize nevím nic, ale třeba si ke mě taky najde cestu..
Jarmuschko, i pro mě jsi uklidňující faktor 🙂
A Peťka jakbysmet, od tebe jsem snad nic pesimistického nečetla…
Ale trochu se ohradit musím, Jarmusch, já nevím, z čehos to vyčetla, do žádné sekty se nehlásím a právě na žádné spasení fakt nečekám. Právě přesně jako ty si myslím, že my lidé máme obrovskou moc v těch pozitivních myšlenkách a právě proto říkám, že je třeba být dobrým člověkem a neutápět se ve výčitkách, v žárlivosti, v závisti, pokud to někomu zní jako fráze, tak já už jsem pochopila, že to opravdu fráze není. Pokud mě žesnké na Obecním úřadě naštvou a vymetou se mnou dveře, tak já jim pokaždé vezmu vítr z plachet tím, že tam opět vlezu s úsměvem. Paní starostku to irituje natolik, že mi to vmetla do obličeje, prý nesnáší pokrytce a já i když se ohledně chodu určitých věcí poštěkáme a zase spolu musíme jednat, tak se chovám vždycky znovu a znovu, jakoby se nic nestalo… A co mám proboha dělat, mám se z jejich hlouposti hroutit? Nechápou, že mi vůbec nestojí za to, abych se jejich problémy nadále zabývala, hodím je za hlavu a funguju dál. A tak je to se vším. Jo, s tchýní, to je horší kalibr, ale i tak, snažím se to zvládnout, i když bez mých slziček se to občas neobejde. Ale jako fénix znovu vždycky vstanu z popela a nastavím druhou tvář 🙂
To ale nic nemění na tom, že opravdu věřím, že se světem je něco hodně špatně. A věřím, že musíme padnout na hubu, abychom něco změnili. Snad se nebudeme přít o tom, že v tomhle současném stavu, tak jak to je, se něco může změnit? Třeba přerozdělování zakázek přes další 4 firmy, kdy ta poslední tu práci udělá za pakatel a ty vrchní tři shrábnou miliony až miliardy, tomu se přece dá legislativně zabránit, ale proč by to dělali…? A právě tady tohle brzdí celý ekonomický systém, tohle pokládá drobné firmičky a živnostníky, kteří berou práci pod cenou a že jsme takových zakázek už udělali, takže to vím z vlastní zkušenosti…
A taky volání politiků k zodpovědnosti za každé svinstvo, které udělají… to taky není takový problém, jenže by si káleli do vlastních řad a my jsme takové ovečky, že si necháme všechno líbit.
Zatím jediným východiskem pro mě je být dobrým člověkem, nad nikoho se nepovyšuji, už dávno jsem přestala lidi odsuzovat, jsem nejvíce pozorovatelem toho lidského hemžení, nezapojuji se ani zde do diskuzí, jen si je pročítám a jdou mimo mě. A vidím, že tu je zase dost lidí, co dokážou diskuze pěkně zvířit, zatímco mě už to nějak nebaví se hádat… :-)))
Lien, chybělo tam “S“ a místo jednoho “e“ mělo být “a“.
Peťko, mě kolegové z městské policie ptají, spíš konstatují, že se musím mít báječně, pohádkově, protože se prý furt usmívám.
Některé to dráždí (ale je zrovna ne).
Pro kolegyni jsem uklidňující faktor.
😉
Ano, omluva je na mé straně 🙂 to je ta rychlost psaní všemi deseti, pak to člověk přehlídne…
Bami, ale já se taky usmívám a taky jsem ráda na tomhle světě, docela bych i řekla, že čím víc průšvihů, tím jsem tady radši, mám pocit, že nás to teď víc posiluje, než sráží na kolena, tak nějak jsme se zdravě nakrkli a řekli si, že prostě zvládneme úplně všechno, jen s jednou věcí mám pořád problém a to mě manžel doma kárá – ve chvíli, kdy si oddechnu a řeknu si, že je všechno tak nějak v pohodě, ještě aby nedejbože zase přišel nějaký průser, tak bum, a je to tady… 🙂 Takže mám opravdu zakázáno!!! myslet pesimisticky 😀
Ve chvíli, kdy té smůle ta vrátka otevřeš, tak už je u tebe doma… 🙂
Víš, dokážu si sama sebe představit v době, kdy jsem se tu nastěhovala. Kdyby nám došlo tehdy palivo a byly by takové mrazy (a to hrozí ještě většími), tak bych se hroutila, křičela bych, hrozila odchodem a podobně… Dneska když Vladan řekl, že hodil do kotle poslední kyblík uhlí a už nemáme nic, tak jsem se jen pousmála, pokrčila rameny a nadhodila něco o flísových mikinách… 🙂 to bych řekla, že je u mě obrovský pokrok… 🙂
a vidíš, pak si lámu hlavu, jak upeču šneky, protože ten človíček, co si to přeje, toho pro mě už prostě udělal hodně a věděl, že mě trápí dárek k jeho narozeninám, tak mi to řekl narovinu, ať donesu šneky, protože se po nich může utlouct, a já vím, že by to pochopili všichni, kdybych je nepřinesla. A taky vím, že se prostě svět nezboří, když je neudělám. A na druhou stranu mě takhle potěší manžel, když mě pohladí a řekne Neboj, šneky Mirďovi upečeš, protože zase i on chápe, že je to pro mě důležité. Víš??? 😀
Taky jsme řešili podobné – když jsem byla na MD, resp. na RD.
Rodičák nás zachraňoval.
Choť měl úvěry v souvislosti s ordinací (pravidelné měsíční závazky jsme měli cca 1,5krát vyšší, než píše Matilda) a pak si začaly zdravotní pojišťovny prodlužovat dobu splatnosti faktur. Naštěstí nakonec zaplatily.
Kolikrát jsme řešili, jestli zaplatíme výplatu sestře (zdravotní), nebo koupíme plínky pro holky.
Pamatuji, že tehdy se začal vysílat nějaký ten seriál o jakémsi satelitním městečku – nemohla jsem se na to koukat.
Ustáli jsme to, pojišťovny platí.
Na dovolené u moře jsme s holkama ještě nebyli (jezdíme vlastně na autovandry po ČR), ale máme se dobře.
Peťko, to mělo být “mainstream“ – hlavní proud; prostě ty “oficiální zpravodajské kanály“.
(Mail jsem poslala.)
Matildo, začínáš mi připadat trošku jako členka té skupiny lidí, co čeká na spasení bytostmi z jiné planety.
Já si stále myslím, že jako lidstvo máme obrovskou moc – ve svých myšlenkách, ve svých slovních projevech, ve svých činech.
Čím víc negativních myšlenek a představ, tím horší konec lidstva.
A já už psala jinde – jsem nechutná optimistka.
K těmto chmurným představám má sklony i tchýně. Občas k tomu stáhne i chotě – dřív jsem se tomu neuměla bránit a pak propadala chmurným myšlenkám. Teď odmítám se tímto zabývat.
Radši si užívám drobná radostná tady a teď.
(No, zrovna jsem k tématu četla zajímavou knihu – Lien, další tip pro Tebe… – B. Weiss: Jedna duše mnoho těl. Ony u Čtyři dohody jsou zajímavé – Matildo, četla jsi to?
Taky to souvisí…
😉
A co se stalo s Bramborkou??? Kdyžtak do zprávy 🙁 já jen vím, že se chtějí stěhovat 🙁