Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Improvizovaná plkárna č. 3
Jelikož Improvizovaná plkárna č. 2 je zřejmě zahlcená a přeplněná, zakládám další pokračování…
Během odpoledne jsem poslední příspvěky z předchozí plkací diskuze přesunula sem, abych jí trošku ulevila (a bylo možné ji otevřít i později). Jen mám prosbu – všechno nové pište už SEM, do Improvizované plkárny č. 2 zatím nic dalšího nepřipisujte! Děkuju za pochopení.
PS: Jakmile se podaří problém vyřešit, počítám s tím, že bychom všechny plkárny opět spojili do jedné 🙂
lussy tak to jsem si právě myslela, že se chovám blbě, že jí “naddržuju“, jsem ráda, žes napsala, děkuju. Ono to bylo opravdu mnohem lepší, když jsem jednou nevydržela a řekla jí, že laurinka je taky naše a že se s tím prostě musí smířit a tečka, tak kupodivu žádná scéna, naopak koukala a chvíli byla normální.
Tak se mi konečně podařilo spojit tel s Pc, tak tady jsou slíbené fotky.
Malá u stanunáš stanfocení hned po ránunechtěl se fotitČeská Skalice kašna na náměstítady jsme byly nakupovat v Polskua takhle usli už za Jaroměřítady se nemohl dočkat až si rozbalí autotakhle mi usnul při Animáčkutohle jsem koupila malému v tom Polsku.ještě malinko chybí, tak kdyžtak na Fb.
Ahojte všechny.
Dneska tady bylo docela hezky polojasno a 23 stupňů.
Dopolko jsem uklízela a k obědu jsem ohřála jahodové knedlíky.Malý se z ničeho nic začal vztekat a že jíst nebude a zavřel se v pokojíku.Tak jsem si dala kafíčko a pak jsem to zkusila znovu a najedl se, tak jsem byla spokojená.Odpoledne jsme byly na zahradě a navečír jsme grilovaly špízy.Skoukla jsem Šehrezádu a stáhla prádlo ze šnůry, kdyby náhodou pršelo.V osm jsem dala malého spát a večer jsem vyžehlila dvě pračky.Vytáhla jsem si maso na zítřejší Italský den.
Lien
u nás to žárlení bylo taky, ale tak, že malá mi řekla, že mám víc ráda Patrika než jí a bylo to snad až někdy loni.Tak jsem jí to musela vysvětlit, ale lepší se to vysvětluje staršímu dítěti.Neumím si představit, jak bych to vysvětlovala Patrikovi v tomhle věku, kdyby měl mladšího sourozence.Jinak mi taky pomáhala, že třebas podávala a nebo odnášela.Teď už spolu si hrajou a nežárlí na sebe.
Mari
pěkný foto s tou žížalou.U nás jsou obě děti štítivky a bojí se i pavouka, tak mi tu havěť netahaj.Došla k vám ta bouřka?
hodná :-))))
Výhra potěšila,ale psala jsem Petře zda by nešlo jí věnovat.
Haní bude od půl šestý ráno do 18.15hodin makat v pokladně a klepat se strachy,aby nikdo nechtěl jízdenky třeba do Švýcarska 🙂
Hanííí ahoj a jdu ti pogratulovat k výhře 🙂
jo dětičky…to je kapitola sama o sobě :-).
No perfektně si to Lussy zvládla.
Holky ,jak to tu tak pročítám mám pocit,že už bych to asi těžko všechno zvládla :-).
Dneska už jen všechno “vidím“ mlhavě a zůstaly jen ty úsměvný vzpomínky a přiznávám i to,že se přistihnu jak to motám a z hrůzou zjišťuju : byla to Hana nebo Martin?
Lien,
já taky řešila ne teda vyloženě žárlení, spíš na sebe upoutávala pozornost. My to měli ještě vylepšený tím mým 5 týdenním pobytem v nemocnici, takže jsem to pak řešila i s psycholožkou.
Protože jak jí manžel vždycky ráno vezl k nějaké babičce, tak když už jsem byla doma a museli jsme ráno třeba k doktorovi, tak mi začla v autě šíleně zvracet a to jí nikdy předtím (a už ani teď) v autě špatně nebylo.
Nebo když jsem malého krmila, začla brečet a že potřebuje blinkat.
Ve zkratce – rada byla taková chovat se naprosto suveréně, normálně, přirozeně, prostě jsme byli 3, teď jsme 4 no a co, normálka. Chceš blinkat? Tak běž. Žádný ježiši co ti je, něco tě bolí? Nebo vydrž teď nemůžu. Chceš kakat? Tak běž na nočník.
Když se poblinkala v autě, zlikvidovat to, nechat jí vzpamatovat a nic se neděje, jedeme dál.
To dítě z tebe nesmí cítit vůbec nejistotu.
U nás to zabralo na 100 %.
A když teď občas mluví o nemocnici, tak na to nějak moc nereaguju, aby si to zbytečně nepřipomínala. Dneska jí třeba nějaká paní v obchodě nutila, aby mi dala ochutnat zmrzlinu, “jinak maminka bude plakat“. A ona na to: Né, maminka už nepláče, plakala v nemocnici“.
Srdce by mi to utrhlo, protože já tam fakt před ní při každé návštěvě řvala jak želva, ale usmála jsem se a nijak jsem to nekomentovala.
ahojky,hlásám příchod :-). Tady poprchává,trochu se ochladilo,ale pořád je tu nějak fuj dusno.
V práci pohoda, jak jinak a mám i vyžehleno,takže klídek :-).
Jo Lin,to bude chtít dost trpělivosti.Já s Martinem neměla problém.Počítám,že kdyby byli dítka obráceně bylo by to u nás určitě taky tak.Hanča taky stále vyžadovala být středem pozornosti…no beran rozená :-).
Ženský jak Vám jde ta fotogalerie? Mě se stále otvírá stránka,když kliknu nahrát foto :-(.
Kekunko, tohle dělám taky, to zapojování, jenže jsou věci, které s ní dělat nemůžu, třeba bazén, prostě to v šestinedělí nejde, vysvětlím, jí, že mám v bříšku bebí, ona to pochopí a bez protestů jde s manželem. Je spíš pravda, že ten chudák je Laura, pomalu se bojím jí pohladit, nebo jí dát pusu, aby Maruška nevyváděla psí kusy, takže jen stroze nakojím, přebalím a šup do šátku, mazlím se s ní, když u toho Maruška není 🙁
Já s ní dělám všechno, protože od manžela nechce (teĎ), dokonce jí rvu půl procházky na zádech (Laura na břiše, Maruška na zádech), aby se necítila odstrčená a z prsa jí taky dám napít, když si řekne, ale stejně se chová úplně jinak. Dožaduje se pozornosti, vymýšlí si bebí, že se bojí, že má hlad a žízeň (vždy jen když kojím nebo přebaluji). Jakmile je Laura v šátku, bolí jí nožičky, chce chovat. Prostě mi připadá, jestli jí neustupuji spíš moc, protože Laura je přeci taky moje dítě a abych se bála jí dát pusu je dost hrůza. Určitě až bude větší, tak jí taky předám tatínkovi a budu mít čas jen na Marušku, ale teď to tak protě není :-(.
No snad z toho vyroste, jak mi včera na gyndě uklidnnovala nějaká paní, že její syn byl ještě horší, ten toho druhého dokonce mlátil…. a teď prý v pohodě, jakmile začal lézt a trošku mluvit, tak kámoši největší, tak snad to bude taky tak.
Lien, nevím, co jsi tu už psala, plkárnu sleduji spíš zřídka a letem, a taky nevím, co poradí ostatní holky, ale přesto si troufnu reagovat na tu žárlivost.
Moje maminka to řešila tak, že mi neustále zdůrazňovala, jak jsem její velký pomocníček, jak by péči o miminko bez mé pomoci nezvládla, jak je šťastná, že už má jednu takovou velkou, rozumnou a šikovnou holčičku, … A všemožně mě zapojovala do péče o miminko. A prý to bylo v pohodě.
Já s žárlivostí u svojí holčičky zkušenost v podstatě nemám. Během těhotenství jsem ji na vše pečlivě připravovala, říkala, jaké to bude, snažila jsem se přehodit část starostí na manžela (ne že by manžel nechtěl, on bez problémů, zato dcera protestovala). A po porodu se snažím dceři věnovat, co to jen jde. Chodím s ní na různé dětské akce, občas využiju babičky či manžela, aby šli s námi a hlídali malého, zatímco já budu s malou obíhat atrakce. Pravda, ta naše slečna je o víc jak rok starší než Maruška, takže už i trošku rozumnější, spousta věcí se jí dá vysvětlit.
U nás je to tak, že když je dcera zabavená, když si něco maximálně užívá, tak je jí úplně fuk, co je kolem, brášku nevnímá, a občas ani maminku ne. 🙂 Jen nás teď čekají prázdniny, žádná školka, žádné akce, tak uvidíme, jaké to bude.
Držím pěsti, abyste tu žárlivost rychle překonali!