Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Improvizovaná plkárna č. 3
Jelikož Improvizovaná plkárna č. 2 je zřejmě zahlcená a přeplněná, zakládám další pokračování…
Během odpoledne jsem poslední příspvěky z předchozí plkací diskuze přesunula sem, abych jí trošku ulevila (a bylo možné ji otevřít i později). Jen mám prosbu – všechno nové pište už SEM, do Improvizované plkárny č. 2 zatím nic dalšího nepřipisujte! Děkuju za pochopení.
PS: Jakmile se podaří problém vyřešit, počítám s tím, že bychom všechny plkárny opět spojili do jedné 🙂
Holky, dík. Už je mi na blití jen trošíííčku…:-)
Čtenářko, Cori, Jaruš…. Je to v podstatě přesně tak, jak píšete, jsou to i mé myšlenky. Ten odstaveček, jak jsem psala, že se chlap vždycky přidá na stranu kamaráda, to jsem Cori rozhodně nemyslela tak, že by to bylo provždy navždy. Jen pro tu danou chvíli. Je to míněno přesně tak, jak píše Jarmusch – prostě v tu chvíli, když nastane rozhodující okamžik, stojí při sobě, i kdyby to byla sebevětší kravina. Už jen proto, aby nevypadali před tím druhým jak podpantofláci, aby to byli oni, kdo jsou pánem domu a dané situace. Nedopustí, aby v očích kámoše klesli. To ženská, ta to přežije vždycky. Dyť pak přijdou, začnou se lísat a vše je odpuštěno, že…
Čtenářko, já jsem přesně taková, jak píšeš. Naprosto obětavá. Až tak mě to pohltilo, že teď ve chvíli procitnutí, si připadám jako slípka, bez možnosti úniku, nic nejde udělat jinak, abych si i já prosadila něco svého, teď nemyslím na truc, ale přece se můj život až do konce věků nemůže skládat jen z vaření, praní a okopávání zahrady… Najednou vylézají na povrch víc a víc věci, které dřív byly skryty.
Nemůžu se vrátit do práce, kdo by to tady všechno udělal… Moje matka je příšerná a každý den s ní tady u nás je pro něj nesnesitelný a úplně zbytečný. Nesmím jít ani na chviličku ven bez něj, aby to nebral jako že se mu nevěnuju. Ono teď takhle napsané to fakt vypadá hrozně, ale tohle všechno na mě vychrlil a bylo vidět, že to jsou věci, co ho vnitřně štvou a obvykle je jen mírně naznačí, aby dal najevo svou nespokojenost s něčím, ale je to okamžitě mnou zavrženo jako nesmysl.
Prostě to ale nesmysl není, jeho to žere a to všechno mu budu muset ujasnit. Že když jsem sem za ním šla, opustila město, práci, rodinu, přátelé, tak mi nebylo ani slůvkem naznačeno, že tento dům pro mě bude jako vězení. A takhle já se teď cítím, jako ve vězení.
Možná jakýmsi popudem byly i volby, kterých jsem se zúčastnila. Ty čtyři dny proseděné ve volební komisi, byla jsem nalíčená, načančaná, oblečená jako šik sekretářka v botách na podpadku a celá nadržená z toho, že jsem zase mezi lidmi. Myslím, že jsem prostě vyzařovala, jak jsem z toho nadšená. A to ho možná i dorazilo, jsou to jen dohady, ale celkově to sedí, byl z toho tehdy dost přešlý a vůbec se mnou doma nemluvil.
Takže o tom to asi je, trošku mu chci uniknout ze spárů, to asi tady na vesnici vyhovuje každému chlapovi, že je robka hezky doma, s dětičkami, vše je jak klícka a večer s ním ochotně zalehne. Oni nic jiného nepotřebují. Jakýkoliv můj názor, když se s jeho neshoduje, je okamžitě zašlapán do země a on stejně udělá vše po svém. Takže když se stalo, že mi volali – on a kámoš, že tu oba přivezou své děti, o víkendu, kdy moje holky odjely ke svému taťkovi, a já se chtěla věnovat jen Vladoškovi a vyležet ten hnusný bacil, tak jsem to do toho telefonu vyjádřila jasně, že neexistuje, že nevím, proč nemůžu mít ani jeden víkend trochu klídek a co myslíte – večer stáli ve dveřích s prckama a tady je mamko máš a starej se…
Lítala jsem jako fúrie, a houby mi to pomohlo, tvářili se jakoby nic, asi má holka své dny, však ji to přejde, hlavně že je po našem… Tak takhle to tu v poslední době vypadalo. Myslím,že se fakt už není čemu divit, že jsem bouchla.
Uvidíme, jak to bude dál. Na nějaké stěhování rozhodně nemyslím, to byly jen prosté úvahy o tom, co by se muselo dít, kdyby to opravdu všechno krachlo. Ale myslím, že nastolím trochu jiné podmínky soužití.
Čtenářko – další dítě? Už tak jich máme dohromady pět a mě je už osmatřicet, díky ani za milión:-))) Vypiplám Vladoška a načnu další etapu svého života:-) Miminko si radši poňuchňám někde na ulici a hlavně cizí:-))
Ahojky holky,
Mati je to strasne tezke vubec neco napsat…muj muz se teda omluvit umi, oba vime, kdyz prestrelime…nikdy jsme zatim nemeli nejakou hroznou hadku, vetsinou jen vymenu nazoru, muj muz je spis ten klidnejsi, snese vic nez treba ja…ja se taky omluvit umim…
docela mi trvalo pochopit jeho mysleni…tzn. kdyz jsem si myslela ze neco je naprosto jasne, tak to neplati pro nej…a pak vznikaly zbytecne problemy…takze u nas byl hlavni problem v komunikaci…
jak si psala, ze nemas kam jit…tak ja bych pripadne mela kam jit, ale napadlo by me to ve vzteku a s klidnou hlavou bych od nej neodesla, jednak kvuli sobe a pak kvuli malemu..podle toho co pises, tak te tvuj muz hluboce ranil, ze bude trvat dele, nez se z toho dostanes…a to co vycital podle me nemyslel vazne, ale dosly mu argumenty nebo neuvazoval a jednal ve vzteku…tim ho nechci nejak omlouvat..ridim se jak nekdy treba jednam ja..
taky si myslim, ze my s Markem jsme pro nej dulezitejsi nez kamaradi…
nechci ti nejak radit, to vubec!!! drzim moc palce at si promluvite a vse si vyjasnite!!!
Bami co se tyka placeni odpadu, tak ja jsem dostala dopis s vyzvou tak mesic po narozeni maleho, jakto ze neplatime odpady za maleho????tzn. od jeho narozeni platime jak za dospeleho – stejna castka pro vsechny..tak mas stesti, zes v byv. meste neco usetrila…
vsechny bacily odhanim pryc!!!! a nemocnym brzke uzdraveni!!!
je nadherne ale hrozny vitr, takze dneska kratsi prochazka nez vcera…
Ahoj Matildo, já tu teď moc nepsala – nějak jsem si nevěděla s Tvým sdělením rady… Ale dnešní příspěvek Tvůj a Coriny (ostatní prominou, že jsem je jen v rychlosti proletěla) mě nakoply a vzpomněla jsem si na jednu dost nepříjemnou zkušenost.
Můj choť není žádný romantický snílek, žádný svatoušek. Sestra ho dokonce nazývá “machem“…
Ale zpočátku našeho vztahu byl takový víc vcítivý…
Ale přišlo procitnutí…
Jednou u nás přespával kamarád. Nevím jak dnes, ale tehdy jezdil jako “dealer“ s jistým zbožím, každou noc jinde.
Já jsem po mamce, že to prostě beru jako “host do domu, bůh do domu“. Protože u nás nebyl poprvé, věděla jsem, že má rád domácí polévky, kafe s lógrem (které my nepijem).
Takže ač jsem byla utahaná z dojíždění do práce, nelenila jsem, navařila polívku, koupila mletou kávu….
Vše v pohodě.
Hoši se bavily, já se balila na nějakou cestu. Při tom jsem zjistila, že mi praskla taková ta vložka pro zpevnění dna cestovní tašky a normálně nešťastně jsem to šla sdělit svému choti, jako jiné věci.
No a tento “kamarád“ prohlásil cosi o slepicích, a můj muž mu přizvukoval. Doslova jsem ztuhla, takovou reakci jsem nečekala.
Už nevím, jaká byla moje další reakce. Nicméně jsem známého ten večer na ulici nevyhodila, ale od té doby u nás nespal. A když ho potkám dnes (zpravidla jednou za rok, na veletrhu, kde jsme oba služebně), pozdravíme se, prohodíme pár slov.
Ale co jsem tím chtěla říct – strašně mě překvapila reakce mého muže. Jak měl k sobě dalšího chlapa jistého ražení, začal se chovat “stádně“.
Já sama vím, že se v různých sociálních skupinách chovám jinak, a dělá mi problém, když se setkají různé sociální skupiny (rodinka za mnou přijde do práce atp.)
Možná to bude případ Tvého mužíčka. Timto ho neomlouvám, jen Ti nabízím další úhel pohledu…
Drž se a přijď zas sem.
Ostatní by určitě taky rády četly, že se situace konsolidovala…
Matildo. Tohle mě opravdu velice mrzí. Sice tě neznám, ale znám pár (alespoň podle těch několika příspěvků, které jsem od tebe četla) ženských, které mi připadají v podobné situaci. Většinou bývají až příliš obětavé a z toho vycházejí problémy. Jakmile si někde jenom trošku postaví hlavu, tak to chlap pak nesnese a podobně to vypadá. Bohužel, poradit ti nedokáži. Spíš mi připadá, že nejsi zas až tak pesimistická. Jsi spíš velice zdravě realistická. Možná je dobře, že k něčemu podobnému došlo teď. Představ si, že bys třeba znovu otěhotněla, bylo po svatbě a stalo se něco podobného. Když jsem svému manželovi vyprávěla, co se ti děje, tak prohlásil, že by toho chlapa vykopnul takovou rychlostí, že by ani nevěděl, jestli vyletěl oknem, dveřmi a nebo skrz zeď.
Pokud jde o to, co ti vyčítá… Tohle nemá co vyčítat ženské žádný chlap. Že trochu déle vaříš, tvoji mámu (tohle mi mozek nebere) a i to ostatní, probůh, to se přece nedá s tím, co předvedl on ani omylem srovnat. Tohle se prostě nedělá a pokud to neumí pochopit, tak bych se asi zamyslela.
Myslím, že jsem četla něco o tom, že máte dokonce i nějaké dluhy. Jo, tak to je asi problém. To si umím představit. Možná by stálo za to, pokud ani jeden nebudete chtít ustoupit (a ty samozřejmě nemůžeš, pokud nechceš, aby to bylo jednoho dne ještě horší), aby přece jenom pochopil, že do vyřešení problémů by se měl jaksi hnout on a ne ty s dětmi. Může třeba i bydlet někde na ubytovně s tím svým milovaným kamarádem, ne?
Každopádně by možná stálo za úvahu, ještě si s ním promluvit. Ale nejdůležitější asi bude, abys nepůsobila jako oukropeček, jak se říká u nás. Tím tě nechci nějak urazit. To rozhodně ne. Alespoň mě to svádí, se tak chovat a tvářit, když dojde k nějaké krizi a nebo hádce. Takže to beru podle sebe.
Jěště se musím optat LUSSY – jak se máš těhulko? Jak snášíš těhotenství? Už víš, co to bude? Pokud jsi to někde psala, tak se omlouvám 🙂
Bami, co malý, je to dobré? Psala jsi, že má rýmu…chuďátko malé, šikovné, přeji mu co nejdřívě uzdravení.
No a zdravím také Maričku, ta se asi někde toulá venku 🙂 Mari, děti ti rostou do krásy 🙂
Já dnes chtěla jet na zámek do Holešova, na ukončení sezóny, noční prohlídka zámku. Provádí rytíř, dále jsou tam různé představení a tak…jenže na plakátu bylo napsáno, že se vstupenky prodávají jen v předprodeji, ne na místě, áách jo 🙁 Takže si uděláme chlebíčky a budeme doma :-)))
Všechny moc zdravím 😉
Jěště se musím optat LUSSY – jak se máš těhulko? Jak snášíš těhotenství? Už víš, co to bude? Pokud jsi to někde psala, tak se omlouvám 🙂
Bami, co malý, je to dobré? Psala jsi, že má rýmu…chuďátko malé, šikovné, přeji mu co nejdřívě uzdravení.
No a zdravím také Maričku, ta se asi někde toulá venku 🙂 Mari, děti ti rostou do krásy 🙂
Já dnes chtěla jet na zámek do Holešova, na ukončení sezóny, noční prohlídka zámku. Provádí rytíř, dále jsou tam různé představení a tak…jenže na plakátu bylo napsáno, že se vstupenky prodávají jen v předprodeji, ne na místě, áách jo 🙁 Takže si uděláme chlebíčky a budeme doma :-)))
Všechny moc zdravím 😉
Mati, zlatíčko, ahojky 🙁 Jsem asi jako většina Kelišek tady hodně překvapená, že i vy máte nějakou krizi, no a k tomu jěště před svatbou. Ony sice byly, jsou a budou i po svatbě, ale nikdy jsi o tom nepsala. Jen jsme četly (tedy já), že jsi se večer věnovala mužíčkovi, že děláš účo, nemáš čas, děti nemocné, nestíháš a do toho si chlap představuje, že se mu večer pěkně na talíř naservíruješ.
Holky mi určitě prominou, že se věnuji jen tobě 😉
Napsala jsi že pokud by si měl muž vybrat mezi tebou a kamarádem, jistojistě si vybere kamaráda. Nemyslím si, že tomu tak je, nechtěl by si tě vzít. Cloumalo s ním svědomí, nebo snad propadl touze kamarádovi pomoct, proto tebe odsunul na druhou kolej a navíc si myslel, že ti to nevadí. Mě by to vadilo hodně! To každé. Pár dnů se dá vydržet, ale nesmí se ty dny posunout na měsíce 🙁 A protože jsi psala, že jsi hodně tolerantní člověk, ustojíš i tuto blbou situaci. Nemaluj čerta na zeď jo? 🙂 Kam by jsi šla?? Kdo by vařil tvému muži, až by se vrátil z práce? Chyběla by jsi mu. Pokud se tvůj muž omluvit neumí, tak to ani nečekej. Můj je totiž to samé. A taky nemám kam jít, a taky nejsem samý úsměv, jak sis myslela, právě naopak.
No, počkej, já ti vlastně Mati nechtěla radit, jen si tak uvažuji, rozebírám tvé smutné období, ale za každým mrakem je sluníčko, ne? Jsi pilná a pracovitá, tak se neboj. O něho se neboj a nepřemýšlej nad blbostma 🙂 Nikam nepůjdeš a budeš doma a hotovo! Vždyť jsi nedávno na net dávala takovou krásnou sedačku, co jste spolu pořídili! 😉 No a jěště spolu hodně pořídíte. Moc ti držím palečky. Já bych také neměla kam jít, takže takové věci ani neřeším, všechno řeším až když situace nastane. Tak se netrap holčičko. Přeji ti krásný den a doufám, že ti na blití už není. A romány klidně piš. Zrovna od tebe si je ráda čtu. Pá.
Ahojte, zdravím. Nic moc nového nenapíšu, jen že včera se mnou nemluvila ani noha od stolu.
Rozhodně vím, co nenastane, můj drahý se neumí omlouvat a kytici nepřinese jako omluvu nikdy, to je pro něj příliš fádní a dělají to všichni, tak on to dělat nebude. Vždycky mi řekne, že za tím, co z pusy vypustil, si stojí. Tak jsem opravdu zvědavá, jak obhájí ty zmínky o rozchodu, protože jestli si i za tím tak stojí, pak já se opravdu nemám proč vdávat.
Jak vidíte, ten pesimismus mě neopustil. Já moc děkuji za všechny vaše slůvka, máte pravdu, nenapsala jsem to dřív, protože mě to i doma v okolí tak strašně dusilo, že jsem nechtěla být ještě i tady na VD za totální slípku, která si fakt nechá líbit úplně všechno. Ale já se to opravdu snažila celou dobu řešit lidsky, abych nebyla zase já ta nejhorší. A nakonec stejně jsem, vyhodila jsem z domu člověka, kterému se u nás tak líbilo, že nechtěl odejít sám…
Zavi, podnájemníka klidně, ale aby měl svoji vlastní bytovou jednotku. Ne že mu budu zadarmo prát a vařit a žehlit. Bez jediného slůvka díku. Vždyť on i to pivo si nechával v hospodě zaplatit. Já mám opravdu neskutečnou trpělivost oproti mnohým jiným, ale můj pohár trpělivosti prostě přetekl. Stalo se to i proto, že mi včera ráno švagr u kafe, než šel do práce, řekl, že to mému muži všichni říkali hned na začátku, když pan D. začal do té práce jezdit s nimi, že je můj muž blázen a že ten D. jen tak od nás neodejde. A že má čekat, že já s tím jen tak spokojená nebudu, protože na rozdíl od mého muže jsem normální. Tohle byla asi poslední kapka.
Virenko, hlavně tvá slůvka byla pro mě balzámem. Protože jsi to opravdu řekla tak, jak to cítím já, dávala jsem si opravdu pozor na to, abych se neunáhlila a neřekla nic, co bych pak chtěla vzít zpátky.
Zajímavé na tom bylo, když si to tak promítám pořád pozpátku, že můj drahý dal na misku vah oproti vyžírce všechny naše problémy, o kterých se mnou nikdy nemluví a já nemám ani tušení, že ho něco žere.
TAkže mám vyčtené všechny večeře, co uvařím později, nebo je dovařuji, když dojede, takže si nemůže naložit na talíř hned. Mám vyčteno to, že každý den večer s jeho ségrou chodíme – na půl hodiny! – běhat do liptaňského kopečka a zpět. Že se mu prostě nevěnuji, když přijede z práce a dělám kupu roboty, kterou mám mít za ten den už hotovou.
Neustále mi vyčítal moji matku, která když přijede, strhává opravdu veškerou pozornost na sebe a já fakt nic nestíhám. Na to jsem mohla fakt říct jediné – že svoje maminky bohužel vyměnit nemůžeme a že i ta jeho je prostě dokonalost sama, tak ať toho okamžitě nechá, že se to nedá srovnat s tím, že mu připadá normální, že “na pár dní“ ubytoval zadarmo kamaráda a že já se po dvou měsících už prostě naštvu.
No, byla to prostě fakt hrozná hádka. Ale já se nemám vůbec za co omlouvat, i když už vím, co bude dál. Protože kamarád tu dneska už nemá tašku, tak nevím, zda odjel k mámě jen na víkend a pak se vrátí, aby mi oba dokázali, že jen tak nebudou skákat, jak já pískám. Anebo se už nevrátí, ale i tak mi bude můj muž neustále vytýkat, že má reakce byla přehnaná a neadekvátní. Takže se musím proti tomu obrnit..
Nejhorší je, že mě má v hrsti. Já fakt nemám kam odejít. Moje mamka v Ostravě má malometrážní byteček, do kterého se stěží vejde ona sama. Já se třemi dětmi bych se tam prostě nevecpala. Navíc, holky chodí do školy tady, já se opravdu nemůžu sebrat a třeba jen demonstrativně odejít, na pár dní. Protože mám v sobě neustále takový pocit zodpovědnosti, že bych děti jen tak na týden na dva ze školy neodvedla. ¨Takže já tady prostě zůstat musím. A nemyslete si, uražený je můj muž, už dvě noci spal dole na gauči.
Je mi z toho všeho normálně na blití. Ale vím, že mě to přejde, že je to i tím, že tak pořád marodíme a nemůžeme třeba teď, když je venku tak nádherně, řádit na zahradě. Sedíme doma a já se užírám svými pocity.
Ale jedno z toho vyplývá, jakmile dáte chlapovi nůž na krk, ať si vybere mezi vámi a kamarádem, ať je váš vztah jakkoliv pevný, tak počítejte s tím, že si téměř vždycky vybere kámoše a vy budete muset o své místo dost těžce bojovat. Ať to byl můj bývalý, nebo můj současný, tak to je vždycky stejné.
Holky, to je román, co? Jste rády?:-))))
Čtenářko, co malá, co pusina, je to dobrý? Takových úrazů jsme zažili, už to se mnou moc nehýbe, s Aničkou jsme byli na zubní pohotovosti dvakrát, poprvé si téměř vyrazila zoubek v jednom roce, když při běhu spadla na bedýnku s hračkami, a podruhé přesně za rok, když ji vzal můj manžel na pouť na autíčka a při srážce si nabila pusinu o volant. Myslím si, že takovými drobnými úrazy si projde každé děťátko:-) dobře, že se nestalo nic vážnějšího, Vladánek takhle padal z postýlky na hlavičku, tak pak jsme museli stáhnout ten bok dolů:-)
Lien, ráda čtu, že je ti už líp a na fotečky bříška se moc těším:-)
Tak, já letím, dnes dělám děckám jen těstoviny s kakaem, manža má oběd ze včerejška a já mám po chuti, už dva dny nejím. Jinak můj muž napsal dopoledne zprávičku, docela rozvernou, asi na usmířenou, ale já jaksi nemůžu jen tak roztát. Bude se muset snažit trošku víc.
dani tak malému pofoukání je toho tu plno, no kdo to na těch stránkách roznesl?? tak at je dnešní noc lepší….s tou popelnicí jsem zvědavá také tam naběhnu v pondělí snad to vyjde se doptat…no a do povodního bydliště jsem napsala mejlík, že když nám přišlo placení z nového města jestli oni nám náhodou zase nevrátí přeplatek tak jsem zvědavá na odpověd….eventuelně tam zavolám
malej chrupe vedle v kočárku, já udělala buchtu jen korpus, polívku a salát mám od včera řízky naruby udělám čerstvé před obídkem, udělala jsem si čajík, je mi blééééééé pořád se potím ani se mi nechce měřit stejně s tím nic neudělám že..holky mám vedle sebe horu prádla na židli, ale asi se do ní zase nepustím a to jsem vyprala další…chlapi se mi zadělali do obýváku igelitem vchod tak je podetřívám abych jim asi nechodila radit :-)) no brousili zdi a štukujou tak maj štěstí prach trochu uchránili stejně to i přes ten igelit nalítalo nechápu
No jasně, na Zuzku jsem zapomněla, ahoj Zuzi. 🙂