Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Improvizovaná plkárna č. 3
Jelikož Improvizovaná plkárna č. 2 je zřejmě zahlcená a přeplněná, zakládám další pokračování…
Během odpoledne jsem poslední příspvěky z předchozí plkací diskuze přesunula sem, abych jí trošku ulevila (a bylo možné ji otevřít i později). Jen mám prosbu – všechno nové pište už SEM, do Improvizované plkárny č. 2 zatím nic dalšího nepřipisujte! Děkuju za pochopení.
PS: Jakmile se podaří problém vyřešit, počítám s tím, že bychom všechny plkárny opět spojili do jedné 🙂
jarmu,
na tebe jsem úplně zapomněla. Docela jsi mi vyrazila dech, jak jsi tu psala, žes byla přítelkyně nějaké známé osoby, fakt bych tě chtěla někdy poznat 🙂
Já kdybych sedla na kolo, tak asi ani neslezu, naposledy jsem na něm jela taky asi tak před 9 lety, než jsme koupili barák. Pak už jsme jen makali a makali a kola nakonec prodali, protože na ně nebyl čas.
Dovolím si narušit téma. ;o)
Ale prostě to musí ven – dneska jsem asi po 8 nebo 9 letech sedla na kolo. Málem jsem umřela, málem jsem nesesedla (mám kolo se štanglou), ale jsem šťastná, že jsem se odhodlala.
(Tajně doufám, že takhle nastartuju bazální metabolismus. (o; )
Lussy, tak to je hrozný případ, já si teda taky myslím, že to dítě trpí tím rozvodem a do toho nový pán u kamarádky, dítě se cítí nejisté a na koho se upne je máma…….no nic musím letět, manžel dojel, tak mě honí, jsme ted byli pro desku na linku a zásuvky v obchodě:)))
Virenko, vidíš, a oni si tu možnost nepřipouštějí, tvrdí, že tak malé dítě z rozvodu rodičů nemá rozum. A že otec stejně dělal od 7 do 20 hodin, takže ho syn viděl jen o víkendech a že mu teda ani tolik chybět nebude.
Slepovat vztah se pokoušeli, teď už to asi nepůjde, on se už odstěhoval k jiné a ona má také někoho.
A do práce ta maminka určitě chodit bude, ona by doma opravdu nevydržela.
Bohužel z nich mám pocit, že jsou ten typ lidí, co by děti vlastně ani moc nechtěli, ale jelikož jim táhlo na 30 a nějak se to od nich očekávalo, tak ho teda zplodili, ale hned hlásili, že chtějí jedináčka, a že se nenechají dítětem omezovat (v tom smyslu, že nadále budou cestovat a budovat kariéru-oba).
Lussy, to, co jsi napsala až na konci, mělo být na začátku – rodiče klučíka se rozvádějí… Nebýt toho, všechno bylo celkem dost jinak, ale jakmile se dítěti boří jistoty, o svou mámu se bojí víc než o svůj život. Taky to tak bohužel prožívá a bývá to z pohledu dítěte dost hrůza :((.
Jenomže tady rada není, jedině v zájmu dítěte znovu zvážit možné kompromisy k zachování vztahu. V téhle situaci je dvouletý rodičák a tudíž současný fakt – být doma bez peněz – šílené. Kéž se to brzy srovná, i když to tak moc často nebývá 🙁
Mari,
neboj, on ti z toho Jeník vyroste, z toho mamánkovství.
Kamarádka řeší opačný problém a vůbec jí to nezávidím.
Má o měsíc mladšího kluka, v červenci mu byly 2 roky. Vzala si dvouletu mateřskou , protože byla od začátku rozhodnutá, že doma prostě nebude, že bude po šestinedělí dělat na poloviční úvazek. Mimčo jí hlídali obě babičky, sestřenice, švagrová. Kluk byl v pohodě, šel z ruky do ruky, já to obdivovala, že nebrečí, že ani neví, kde je doma a všude je v pohodě. NO a teď? Chtěla ho dát do soukromé školičky od 2 let, jenže z něj se během posledních pár měsíců stal takový mamánek až hrůza. Jak už má z toho rozum, tak kamkoli ho odvezla na hlídání, všude najednou psotník, ať ho tam nenechává, že chce být s ní. Školička nepřipadá v úvahu, jak to tam je cizí prostředí, tak to nezvládl vůbec, doporučili jí, ať to zkusí v září. Ale teď v červenci musela nastoupit natrvalo do práce, protože jí skončil rodičák a každý den řeší, že někomu veze řvoucí dítě, to celý den vydrží brečet, než pro něj v pět odpoledne přijede. doma spal od malinka sám postýlce,teď je s ní v posteli nalepený jako klíště. Navíc se rozvádějí, tak klučík je úplně rozhozenej.
Takže v tomhle případě je to obráceně a myslím, že bude trvat hodně dlouho, než zase rád pojede k babičce a bude v pohodě:-(
Mari, musí to být pořádná dřina a už to teda trvá hezkých pár dní :((. Vydrž, odpočívej, ale nedej se, bude teď možná pár dní sluníčko a uvidíš, jak moc se ti bude byteček v novém líbit 🙂 Třídění a uklízení pytlů taky nesnáším, to je asi bolest všech, kdo mají minimální skladovací prostor. Jak já bych brala babičku s půdou :))
Ty to zvládneš, máš už práce za sebou, pořád si říkej, že už bude jenom líp…
Možná mi i trochu vadí, že je malý na mě tak fixovaný……vím, že k tomu třeba vyšším věkem dospěje, že to bude obráceně……malý bude mít v lisopadu dva roky…..možná se ohlížím na to, že fakto byla v tomhle malá jiná a já to srovnávám…..prostě tohle neznám a je to pro mě jiné, než u malé…….:)))
Jinak bych dítě ve dvou letech do školky nestrčila, to zas taková nejsem……třeba ted, přemýšlela jsem, že ve třech letech malého si najdu práci, jsem doma už šestým rokem……ale je tu ale……..takže jsem doma do čtyř let, na jednu stranu mi to nevadí, ale na druhou bych pracovala, i kvůli těm penězům, které mi ted na rodičovské náleží……prostě náš systém je ještě na nízké úrovni propracovanosti…….:))))
Já už normálně nemůžu, tahám ty pytle do patra a jsem grogy, asi si najmu nějaké černochy, at mim to odnosí:)))))
Mariko, já jsem reagovala na to, jak jsi psala, že rodič má právo si oddechnout … podle mě ne za cenu, že kvůli oddechu bude miminko mimo domov v noci. Když je máma od dítěte oddělená ze zdravotních důvodů, je to přece něco jiného… pak je právě ohromné štěstí, když má maminka zázemí a někdo blízký se o dítě postará.
Jinak jsem pochopila, že jsi malou dávala až později a synka zatím ne, protože jsou každý jiný. Nerozumím, proč bys měla v něčem udělat chybu? Tvůj syn je povahově jiný a je to kluk, holky bývají víc fixované na chlapy, kluci, a ještě mladší, jsou maminčini mazlíčci skoro všichni. Však je ještě malý, ne? Píšeš to trochu, jako kdyby ti to vadilo, že ještě není schopný… Já myslím, že k tomu doroste svým tempem, jako každý. Tohle je podle mě výchovou neovlivnitelné, někomu to trvá hodně dlouho, i přes 3 roky.
Tohle je jeden z důvodů, proč mi vadí, že se zase vracíme ke kolektivizaci dítěte od 2 let – teď by měly brát dvouleté děti do školek. Čili, maminka vezme dvouletý rodičák a potom dítě prostě MUSÍ – jenže když to bude povahově dítě ještě nedozrálé pro kolektiv, bude si zvykat špatně. A u nás ty zkušenosti, narozdíl od Evropy s chůvami, byly a byly špatné. A přesto se to hodně rychle zapomnělo a máme zpátky kolektivizaci dvouletých dětí. To není reakce na přípis Mariky, aby to nebylo špatně pochopeno. Jen povzdech nad situací, protože kvůli finanční situaci tohle maminky řešit budou, a dilema mezi finančním přilepšením a poplakávajícím dítětem není hezké a lepší bylo, když jsme ho zažívat nemusely.
Já si svůj pracovní nápor pořád nedokážu odpustit, ale de facto jsem byla doma do 4 let mladšího a jestli něco, tak jsem tomu systému byla vděčná, že to šlo.
Lien, tak to postupné odpoutávání u mě, mě čeká s malým, jsem zvědavá, jak to ponese, i když je statečný, že nebrečí zrovna ted u babči………já jsem asi zbrklá……nejraději bych všechno hned ted a ještě, aby to bylo na 100%.