Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
ADHD - hyperaktivita
Všem přeji krásný večer,
jsem maminkou 4leté dcerky Martinky a bojujeme již dlouho, ale vidím, že úspěšně se syndromem ADHD.Právě jsem založila vlastní blog, který je momentálně spíše určený tomuto tématu.
Tím bych chtěla pomoci jiným maminkám a tatínkům seznámit se s touto problematikou, nebo i sama ráda přijmu poznatky jiných rodičů. Najdete zde postupně mé vlastní zkušenosti, první, byť zdánlivě nepatrné příznaky, říkadla a pohádky, budu zde i pořádat různé soutěže, tipy na výlety či ozdravné pobyty. Také přibudou neméně důležité kontakty. Postupem času bude témat více, nejen z této oblasti.
Ale všechny, kteří buď již máte zkušenosti, nebo se chcete jen informovat, prosím, pomozte mi vytvářet tyto stránky.
A proč vlastně jsem se pro tohle rozhodla – já i manžel jsme do tohoto problému byli vhozeni jako do vody, ale učit se v tom plavat jsme museli sami. Chtěla bych pomoct jiným, kteří si nejsou jisti, zda se jich toto týká, nebo neví kam se obrátit. Jaký zvolit nejlepší přístup atd. A navíc uvidíte, že na tenhle problém nejste sami, a že nejsou jen takoví lidé, kteří budou na vaše dítě koukat jako na zlobivé a vzteklé.
Protože pojem hyperaktivita není jen „živější“ dítě, jak se spousta lidí mylně domnívá. A rodiče, kteří vědí, že takové dítko mají nejsou nutně ve škatulce hysterických, nezkušených lidí.
Tímto všem, kteří mi pomohou děkuji. A nepomůžete tím jen mně, ale i ostatním. Pište příspěvky, zkušenosti, vlastní tipy a triky, náměty co by vás zajímalo. Budu se také snažit hledat potřebné kontakty i ve vašem okolí, kam se budete moci obrátit.
Případně na této diskusi vkládejte své dotazy.
Jistě to bude pro Vás náročné s tolika dětmi, ale jak se Ti to bude hodit, když ne tak to vyjde třeba příště. Určitě s dětmi není klid na nějaké popovídání, nebaví je někde sedět a koukat a prostě čekat, to je pro ně to nejhorší. Já to znám, s dcerou jsou to vždy velké dostihy a každou část proběhneme asi tak 3x a já uhoněná. Jen pak při jídle chvíli vydrží a já si odpočnu od uchozených noh.
Pro SLEPENINA: Chceme si se sestrou a dětmi, taky má dva kluky, udělat výlet do ZOO.Nevím jak dát dohromady celodenní výlet se čtyřmi raubíři a setkání s tebou. Když mám ty svý dva kluky pořád doma, musím být neustále ve střehu,aby něco neprovedli,tak to v ZOO bude hodně náročný,v loni to malej proseděl v kočárku. Můžem se sejít na pár slov kolem 16 hod třeba u vchodu do ZOO?
Brmbulko, napiš mi odkaz na odstavec školního zákona,PROSÍM, kde se tohle píše, ať ho můžu paní ředitelce ukázat, moc ráda bych jí to ukázala. Myslím tu 2 z chování. Já ho nenašla. Nenašla jsem nic o speciálním přístupu k dětem s ADHD.
Javavio, sice v ZOO to je hezké, ale vstupné také drahé, ale je pravda, že člověk to ani za den pořádně nestihne. Já byla s dcerou ve čtvrtek na té noční projížďce a vyšlo počasí a dceří se to líbilo. Jinak ohledně té svatby, tak s dcerou jsem vždy chodila na nějaké rodinné srazy a vždy vše v pořádku. Na jedné svatbě kam jsem přišla a měla odvézt mou matku na nádraží tak tam dcera metala asi ve třech kotrmelce a to asi 100 a byla velmi spokojená. Společnost lidí ji dělá dobře, ale hlavně když tam je hodně lidí a různého věku. Pokud by tam byli vrstevníci tak by byl problém. Ona ví, že to je prostě příbuzenstvo a tak se chová přirozeně a nejsou s ní problémy.
Já se taky nejdřív domluvím s manželem, než něco dovolím. A když jimněco nedovolím,za to že něco vyvedli, taky mu to řeknu. On je posílá za mnou, když něco chtěj po něm.
Dnes jsme si udělali výlet, na Ranč do Kostelan. Ale byly jsme moc zklamaní, čekali jsme , že to tam bude lepší, no nic moc a příště už tam nepojedem. Za hodinu jsme jeli domů, vzheldem k tomu, že vstupné bylo drahé, mě to teda pěkně nas… Radši jsem je měla vzít do Zoo, určitě by jsme tam strávili pěknější odpoledne, děti by měli zážitek, a nestálo by to tolik. No je to pro příště. Kluk mě dost překvapil, celou cestu byl hodný, nevykřikoval, nevstával, musela jsem ho hodně pochválit, jak byl hodný.
Já se mámy taky bála, vlastně díky tomu, jsem v 18 odešla. Chtěla si vzít holku na týden, jenže ona je taky dost velký nervák, dcera je dost citlivá, a neměla by si tam ani s kým pohrát, matka žije sama, byt 1+1. a kluka nechce, že by ho nevzládla, což je zas vůči němu nespravedlivý, tak jsem ji řekla, budˇ oba, nebo nic.
Je zajímavý,jak si neseme životem to co jsme prožili v dětství a nechceme opakovat chyby svých rodičů. Moje mamka je kliďas, vyslechne, ale neumí poradit. Táta je nervák, horká hlava a tak si mamka zvyskla,že táta vše vyřídí,zařídí a ona se stará o domácnost. Jim to zřejmě vyhovuje,ale jsou spokojený, táta byl ten přísný, mamka hodná. Když jsem něco chtěla,šla jsem se zeptat mamky, ona dovolila, ale ta mě poslala za tátou,ten zakázal a já musela poslechnout. Když dovolil on, mohla jsem cokoliv, jít za kamarádkou, do kina, dívat se na televizi, později diskotéky,atd. Mamka tam byla jen do počtu. S manželem se snažím na všem dohodnout a když něco povolím,tak chci aby s tím manžel souhlasil, pak by u mě neměly děti žádnou autoritu,kdyby bylo vše tak,jak chce on. Prostě chce jít starší na počítač a já dovolím půl hodiny, tak jde.Když chce jít na hřiště a táta dovolí,tak ho taky pustím. Nechci aby měli ze mě nebo z táty strach. Já se ho někdy bála. Dnes vím, že to myslel dobře, ale byl tak přísný, strašně na nás křičel, když jsme se sestrou něco udělaly špatně, že jsem měla z něho strach. Dnes jsmse byli na svatbě. Měla jsem obavy,jak to starší /ADHD/ zvládne, abych ho nemusela neustále napomínat, jak se má chovat. Byla jsem překvapená. Mladší /2 roky/ byl mrzutý a chtěl spát, když všcihni odjížděli do kostela na obřad, tak jsem radši vytáhla kočárek a dala ho spát. Starší odjel s manželem /není to jeho syn/ do kostela na obřad. Prý celou hodinu stát,občas měl nějakou připomínku,ale prý v pohodě, nemluvil nahlas. Když se za 2 hodinky vrátili, malej se zrovna probudil a šlo se na jídlo, tak byla zábava a starší bavil hodně lidí, tancoval, nejradši s nevěstou a ženichovi říkal,že si ji taky vezme za ženu. Opravdu mě dnes překvapil, jsem ráda,že jsme si užili hezký den,i když jsme kvůli mladšímu museli brzo domů. R
Javavio, tohle znám. Matka nás hodně doma bila, například nám ustlala na zemi a šlapala po nás, jednou mě zas mlátila hlava nehlava na gauči a když mi začala téct krev z nosu tak mě strhla na zem, aby nebyl špinavý gauč. Také jsem jednou spala zamčená v koupelně ve vaně ajký jsem měla s ní strach.Zamykala před námi jídlo a chodila po večerech a možná i nocích za chlapama, my se snažily skříň vypáčit a nepodařilo se. Doma jsme se sami bály, ale jí to bylo jedno, je to bývalá učitelka a nepřipustí, že něco dělala špatně, ona je dokonalá a nikdo jiný takový není. Hrála si se mnou jako s loutkou, ve 13 letech mě strčila k babičce, ale původně mě chtěla dát do dětského domova, protože moje sestra v 16 otěhotněla a důvod, že bych mohlä sestře ublížit a potom jejímu détěti. Teď mám dceru také 13 letou a vidím jak rpožívala těhotenství starší setry a jak se zajímala a nyní jak se stará o mou malou vnučku. Momentálně se mi to hrozně promítá hlavou. Neříkám, že jsem dokonalá a také někdy mě ta ruka uletěla, ale mám 4 děti a dohromady nedostaly tolik co já sama. Nikdy si se mnou nepromluvila a nevěděla jak se cítím a vlastně to neví ani dnes, radší ji nic neříkám, jsem z toho vyléčená, jednou jsem se ji s něčím svěřila a ona mlela a rozumovala, že jsem ji řekla ať už je z ticha a ona pořád tak jsem začala mlátit rukou do stolu a ona pořád tak zas hlavou a ona se s těmi svými rozumy nepřestala. prostě nerada ji vidím a vůbec se s ní ani radší nebavím, vždy je to pro mě stresující když přijede. Ona říká, že dcera má jen dětské řeči, ale z toho se nejvíc pozná jak se dítě cítí. Nikdy mě ani mým dětem nevěřila a vždy je jen dokázala jak mě i děti ponižovat a urážet. Před 3 lety si můj syn nechal vypálit slívovici a ona,že se dá na pití a má ji dodnes, bere si ji jen když jede někam s přáteli na delší dobu a má ji pro všechny, nedávno měl manžel narozeniny a ona mu koupila láhev rumu, dcera jelikož ví, že nemůže táta pít tak to vylila a ona zas, že to bude někde pít a dá to dětem apod. Prostě ta její nedůvěra mě hrozně ponižuje a uráží, celý život se snažím vyvarovat chyb, které dělala ona a vždy jsem si našla čas, abych své děti vyslechla a snažila jsem se jim poradit, ale s tím, že se musí rozhodnout sami jak se zachovají, ona to neřešila a rozhodovala alespoň o mě a beze mě. Já bych nikdy bez dětí o nich nerozhodovala, vždy s nimi promluvím proč by to tak mělo být a vyslechnu jejich námitky a hledáme vzájemný kompromis.
Holky včera jsem se kvůli tomu pohádala s manželem. Někdy mě teda s těmi svými názory dorazí. Že by se měli řezat co se do nich vejde, že je to tím, že jsou málo bytí. Od mne párkrát dostali, né , že bych je zřezala,že by měli modřimny. Jenže ani né za minutu se smáli, jako by se nic nestalo. Takže vím, že bytí nemá ani žádný účinek, a taky když jsem si vzpomněla, na to jak bylo mě, jelikož naši nás byli hlava nehlava. Párkrát jsem si ani na zadek nesedla, otec mi dal takovou facku, že mi o náušnici rozthl ucho. A brácha, ten byl mlácený ještě víc. Klečeli jsme na rohožce nebo na prahu, až jsme měli otlačené kolena. Já jsem dost přecitlivělá, neumím se ozvat, mám problémy i s tím o něco si říct, hrozně dlouho mi trvá, než se dokážu vyjádřit. Jsem hrozně nerozhodná. A myslím, si, že je to tím, co bylo doma. A bratr je dodnes takový hajzlík, prolhaný, hodně si vymýšlí a pořádnou práci nemá, to byl doma k práci vedený, dost jsme doma makali. Rodiče měli hospodářství, starali jsme se o zvířata, museli jsme dělat na zahradě. Nepoznala jsem co to je jít za kamarádkami, nebo v létě k vodě, jen u babičky.
mýmu jsem toto říkala, a on prohlaásil, že bratr dostával málo, jelikož je ještě taď problémový. A byl bytý jak řešeto, nevymlátili to z něj, Jan vím, že když byl v léčebně v HLav. Brodě, doktor mi řekl, že kdyby jmse měli doma jiný přístup, mohl se bratr hodně “zlepšit“. Mám hold takovpou zkušenost, stojím si za tím, že bytím se to nespraví. To nic nevyřeší.
Já jsem zatím tady u nás, snad až na nějakou vyjímku, neměly potíže s tím, že by mi někdo vytkl, že mám špatně vychované děti. Asi před dvoma roky mi jedna známa řekla, že se o mně vykládá, jak se hodně věnuju dětem, a to mě opravdu moc zahřálo u srdíčka.A učitlka ve školce mě schvalovala můj přístup. Jen doma je to všechno nějak blbě. Tchány trochu chápu, jsou strší, nemaj na to nervy, tchyně je nemocná, tak to kor je nevrlá. Jenže s manželem je to asi taky běh na dlouhou trať. Tak nevím, proč souhlasil s tím, abychs nima zašla k psycholožce, když má takové názory.
Bohužel děvčata v tom máte ve všem velkou pravdu, lidi vidí jen to, že to dítě je jiné, ale co ho k tomu vede, že je to porucha to nevědí a ani třeba nechtějí vědět.Včera jsem se tady u nás setkala s paní z Ostravy a jejím synem, chlapec velmi příjemný a jeho matka také. Měly jsme si co říct, jen jsme viděly jak jsou děti spokojené, že jsou vlastně hodné a i když chlapec je starší než má dcera tak si rozumněly. Jen jsme prostě viděly, že to co se s našimi dětmi děje bylo způsobeno tím, že děti bez problému je nedokázaly vzít mezi sebe a značně jim to dávaly vědět. Ona také říkala, že se na něj ve škole svádělo a byl nešťastný a jak je nyní spokojený, má ve třídě děti po DMO na vozíčku a také na berlích a rozumí si s nimi, je to obdobné jako u mé dcery, právě naopak se snaží těmto dětem ulehčit jejích osud.
Když rodiče nechtějí,tak prostě své děti nemotivují a když mají dětičky v mamince takovýhle příklad, tak je jedno jakou mají poruchu, maminka má své zájmy a na dětičky kašle, pak se můžu zlobit, když ten můj něco provede a lidi na něho koukají jako na nevychovaného, ale že on opravdu má problém, se kterým se každý den peru a snažím se aby se zařadil do kolektivu a zvládal každodenní situace,to nikoho nezajímá. Jen se ozve, jak ho nezvládám, že je nevychovaný, však to znáte. Kdo nezná problém s ADHD,tak nás hází všechny do jednoho pytle a naše dětičky za to nemůžou. Já ho mám teď na týden u babičky, dnes se vrátí, tak už se na něj těším na lumpíka.R