Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
ADHD - hyperaktivita
Všem přeji krásný večer,
jsem maminkou 4leté dcerky Martinky a bojujeme již dlouho, ale vidím, že úspěšně se syndromem ADHD.Právě jsem založila vlastní blog, který je momentálně spíše určený tomuto tématu.
Tím bych chtěla pomoci jiným maminkám a tatínkům seznámit se s touto problematikou, nebo i sama ráda přijmu poznatky jiných rodičů. Najdete zde postupně mé vlastní zkušenosti, první, byť zdánlivě nepatrné příznaky, říkadla a pohádky, budu zde i pořádat různé soutěže, tipy na výlety či ozdravné pobyty. Také přibudou neméně důležité kontakty. Postupem času bude témat více, nejen z této oblasti.
Ale všechny, kteří buď již máte zkušenosti, nebo se chcete jen informovat, prosím, pomozte mi vytvářet tyto stránky.
A proč vlastně jsem se pro tohle rozhodla – já i manžel jsme do tohoto problému byli vhozeni jako do vody, ale učit se v tom plavat jsme museli sami. Chtěla bych pomoct jiným, kteří si nejsou jisti, zda se jich toto týká, nebo neví kam se obrátit. Jaký zvolit nejlepší přístup atd. A navíc uvidíte, že na tenhle problém nejste sami, a že nejsou jen takoví lidé, kteří budou na vaše dítě koukat jako na zlobivé a vzteklé.
Protože pojem hyperaktivita není jen „živější“ dítě, jak se spousta lidí mylně domnívá. A rodiče, kteří vědí, že takové dítko mají nejsou nutně ve škatulce hysterických, nezkušených lidí.
Tímto všem, kteří mi pomohou děkuji. A nepomůžete tím jen mně, ale i ostatním. Pište příspěvky, zkušenosti, vlastní tipy a triky, náměty co by vás zajímalo. Budu se také snažit hledat potřebné kontakty i ve vašem okolí, kam se budete moci obrátit.
Případně na této diskusi vkládejte své dotazy.
To je dobře, že máš v ní oporu a to hodně pomůže. Moje nejstarší dcera je také vyvdaná z mé strany a moje máma se k ní chovala líp než k vlastním vnoučatům, z její strany to byla lítost, že přišla o matku, ale tohle nebylo zrovna nejlepší řešení, dcera si zvakla, že všechno se vyřizuje bez ní a za ní a nebyla pak schopná něco sama zvládnout. Ona i nyní jako nastávající maminka a poprvé v 34 letech si neví s lezčíms rady s čím by si poradila ta nejmladší. Prostě se stalo a mohla jsem třeba tomu zabránit, ale já byla ráda, že ji celá moje rodina bere jako mou.nyní jsem s dcerou tak dvakrát za měsíc připojená přes skype a různě dávám pokyny, odstěhovala se až k Náchodu a je to 40 km. Jinak já bohužel bych musela s veškerým odjezdem dcery s tou Ještěrkou zvládnout sama a jsem jako ty z vých. čech, ale od Krkonoš. Sama autem bych si netroufla a autobusem nebo vlakem sice bych zvládla, ale zas to zavazadlo. Doufám, že se synovi bude na táboře líbit a třeba bych to i příští rok zkusila. Ona mi přiša i nabídka z této Ještěrky a tak vím, že se zabývají hlavně dětmi s ADHD a to je dobře, že aspoň někdo se toho ujal.
Ahoj holky, dnes jsem jela s dětma k sestřence, ta má tříletýho lumpíka a druhýho dvanáctiletýho/byl s dědou v Chorvatsku/.To byl mazec, ten její neposlechne a ona je z toho nešťastná,je učitelka, se starším žádné problémy neměla.Hlavně od ní vím spoustu věcí o ADHD. Kdo to nechce pochopit,že má dítě problém,tak to nepochopí a svým přístupem spíš dítěti ublíží. Kluk jede na tábor s Ještěrkou, s manželem /není to otec prvního syna/ ho povezeme až na místo,je to u Příbrami, jsem z vých. čech, tak už je jedno,jestli ho povezeme do Prahy, nebo až na místo. Babičky mám hlídací,ale syna zvládnou tak 3-4 dny, pak mi ho vrací, ale není problém ho tam za týden dát zas. Moje mamka uklízí ve škole a má celý červenec dovolenou, tak ho tam zítra vezu a v pátek pojede domů. Já si odpočinu a oni to s ním těch pár důnů zvládnou. Vždy druhý týden o prázdninách si ho bere babička /bývalá tchyně/má dovolenou,, bývalý manžel si ho na prázdniny nebere, pouze co si ho má brát o víkendu. A babička,co býdlí s námi /nová tchyně,ale to slovo k ní vůbec nesedí,milionová ženská/ pohlídá kdykoliv potřebuju,je už v důchodu, ale je sama a netroufne si hlídat ho víc než jeden den. Teď si od nás babička jela odpočinout na měsíc k sestře,ale pořád si voláme, ptá se na obě děti, i když ten starší není její vnuk,vůbec mezi nima nedělá problémy, snaží se mi pomáhat a vždy spolu rozebíráme,co zas provedl,jak se který dospělý zachoval a jak to ostatní lidi nechápou.Mám v ní velkou oporu. Manžel kluka bere takovýho,jaký je. A malje synáček je prostě lump, jak má být.R
Já jsem se rozptýlila, když jsme měli sraz ze školy a bylo mi hned líp a nyní budeme mít srza z učiliště a byla to piplačka, rozeběhli jsme se po celém ještě Československu, ale podařilo se nám všechny najít a moc se těšíme. To pro mě bude oaza klidu a po tolika letech si mamé co říct. Mě občas také dřív pomáhaly s dcerou její starší sestry, ale to byla ještě hodně malá, jenže to bylo vždy jen tak na hodinu, že jsem si došla někam na kafe. Od nástupu do školy to už tak není a jsem stále s ní doma. Dovolená letos nebude, protože bohužel i v manželově podnikání je vidět krize. Moji dceři je už dnes 13 roků a tak je to lepší, dřív jsem také nic nestíhala a tady mezi Vámi hledám sílu a pohodu. Také občas hlídám 2 měsíční vnučku a je mi hrozně dobře a dcera mi s ní hodně pomáhá a ze začátku jsem měla celkem i strach, aby nežárlila, ale to po týdnu pominulo a jak jsme ji malou dali do ruky tak je vše v pořádku. Prostě důvěra v ní hodně pomohla.
I já nemám hlídací babičku,sem tam když jdu na zástup do práce,tak syna hlída dcera,protože nemám MŠ.Ale tak to nejde řešit každý den,protože má 7 měsíců dceru.A hlídat našeho hyperaktivního syna a takové mimčo je velká práce.Jak píšeš,že jsi na vše sama,tak to jsem i já.Manžel,když má vyjimečně hlídat je to hrůza.také si myslí,že se dá syn vychovat.Nemůže nebo nechce pochopit,že se mu to nepovede ajen docílí opaku.Tak se snažím vše zvládat sama,někdy s vypětím všech sil.Nemám pro sebe ani 10 minut klidu,už se těším na dovolenou.Bude změna prostředí a snadbude hezky a užijem si to.
Tyto potíže můžou vážně postihnout schopnost dítěte se učit. Začíná pozvolna zaostávat za ostatními. Tyto děti mají sklon k poruchám ve čtení a psaní, jenže náš systém to vyžaduje. Nedokáží se tak soustředit, hluk a pohyb je snadno vyruší. Mají neúhledný rukopis, porucha jemné motoriky. 90% dětí nepodává ve škole výkon podle svých schopností. Stejným způsobem jako ve škole útočí ADHD doma, postihuje lidi a majetek.Neustálé breptání, hluk, pohyb, hádky, níčení různých přístrojů, to je typický obrázek rodinného života. Rodiče mají vážné problémy v manželství. Rodiče jsou zníčení z opakujících se stížností na jejich děti ve škole, někdy dochází k jejich vyloučení. Rodiče mají dojem, že se jich lidi straní, můžou se cítit neschopní, kterým to řekli příbuzní nebo odborníci. ADHD a jiné psychické poruchy mají hodně společného, mezi ně patří Autismus, Aspergerův syndrom, kompulzivní porucha, Tourettův syndrom. Je dobré děti i s jinými poruchami byly v péči lékaře v oboru psychiatrie. Příště budu zas pokračovat jestli vám to nevadí, ale maslím, že je dobře o všem pěkně postupně napsat a trochu víc se orientovat a připravit se co vše může ještě přijít.
Já neměla problémy ve školce, chodila hned přímo do speciální a logopedické školky. Také se stalo, něco přinesla domů a já druhý den s omluvou vracela. nebo chtěla na houpačku a to dítě samozřejmě nechtělo hned a tak ho shodila. Bylo to na jeden steh a já se zas rodičům omlouvala a pak dítěti aspoň koupila čokoládu.Bylo tam také jen asi 8 dětí a tak to celkem šlo. Právě ten nejhorší problém začal ve škole, chodila při vyučování po třídě a dětem brala různé věci ze stolku, když ji někdo nebyl hned po vůli tak se dostala do agrese a kousla. Po zhodnocení paní učitelkou a to výbornou a nedám na ni dopustit nám byl doporučený pokus s učením doma-ČJ a Matematika a pak jen na dvě hodiny do školy. Takhle jsme to praktikovaly po dva roky a dcera začala chodit na celý úvazek do školy. právě díky paní učitelce a vzájemné spolupráci a důvěře mezi námi dcera ukončila 4 třídu. Musím říct, že jsem i obrečela, že ji už v páté třídě nebude mít tato učitelka. Nastoupila do 5. třídy a začali problémy a já jen s hrůzou chodila do školy na co si zas bude paní učitelka stěžovat. Neměla pro moji dceru vůbec pochopení a i když jsem ji vysvětlovala jaké má problémy tak na mě koukala jako, že si vymýšlím a paní učitelka co ji měla dřív se vždy dcery zastala a věděla moc dobře čeho je schopná a čeho zas ne. Začalo se na ní vše svádět a ona byla ta nejhorší. Paní učitelka neměla žádné zkušenosti, nastoupila po škole a nevěděla nic o poruchách učení a ani o ADHD.Také mi tak jednou týdně volali, že ji bolí hlava nebo břicho, ale to asi v jejím případě bylo z nervů.Nechci být škodolibá, ale do třídy nastoupily v 6.třídě žáci z vedlejší obce a nyní teprve zažívá co to je mít ve třídě zlobivé děti. Jinak na tábor mi dceru nikdy nevzali po upozornění na ADHD, jen je pouze pro tyto děti tábor od ještěrky, ale pro mě dost těžko nějak přístupné, musela bych s ní do Prahy a potom zas pro ní. Babička jedna je už velmi stará a moje matka ačkoliv učitelka tak pro ní také nemá pochopení a pořád by ji jen poučovala a dcera byla u ní jednou a přijela hodně nešťastná a to já nechci už dopustit. Jak sji psala o manželovi, tak na vše kolem dětí jsem byla vždy sama a tak jsem na to sama i teď, jen se pořád ptá proč je taková jaká je a bohužel člověk mu to nevysvětlí a dokonce si i myslím, že tím trpěl i on v dětství, jenže byl z 9 dětí a tak nějak nebyl čas se tím zabývat. Myslím si to i proto, že moje nejstarší dcera, která je pouze manžela tak bych řekla, že tím také trpěla, ale to se před nějakými těmi 25 lety vůbec neřešilo. Ostatní dvě byly celkem v pohodě, prostě takový to normální zlobení, ale zas ta nejmenší. Četla jsem, že je prokázané o 25% dětí s tímto postižením, že tím trpělo někdo z jejich předků.
Já to znám z vlastní zkušenosti, syn natoupil ve třech letech do MŠ, bylo to 3.března, pořád jen samé stížnosti, přikládala jsem to tomu,že je tam nejmladší, nezapadl do kolektivu,když nenastoupil jako ostatní děti v září, Všichni mě v tom utvrzovali,že se to zlepší, jen učitelky v MŠ měly jiný názor, vyžádaly si vyšetření u psychiatra, musela jsem s tím souhlasit, do té doby jsem si myslela,že mám “normální“ dítě. Rodiče nevidí to ,co vidí ostatní a navíc to bylo moje první dítě,žádné zkušenosti jsem neměla. Psychiatrička provedla vyšetření a stanovila diagnozu ADHD, ve školce byly stále problémy,i když věděli,jaký má problém, chovali se k němu jako k ostatním dětem, každou chvíli něco rozbil a já to pak plaitla nebo doma opravovala. Školka chtěla,aby syn chodil jen odpoledne do MŠ,já to nechtěla,přišla bych o práci, tak opět k psychiatrovi, tam mi vystavili papír, abych zkrátila dobu pobytu v MŠ pouze na dopoledne, v MŠ se to nelíbilo,ale přistoupili na to. ALe jen na chvíli, neustále mi předhazovali,ať dám syna jinam.Byla jsem unavená, ráno do MŠ, do práce v poledne vyzvednout z MŠ a práci dodělat doma, hrůza!!! NAvíc mi při každém kýchnutí nebo zakašlání okamžitě volali,ať si syna vyzvednu,že je nemocný, prostě ho tam nechtěli. Našla jsem jinou MŠ, měli málo dětí, problémy byly,ale v menším kolektivu na syna byl větší dohled a dalo se vše lépe zvládnout.Manžel si nechtěl připustit,že je náš syn prostě “jiný“. Hádali jsem se, on byl pořád v práci a já na vše sama, došlo k rozvodu a já se se synem odstěhovala. Našla jsem jinou MŠ. V MŠ se mu líbilo,bylo tam 6 – 8 dětí, chlapeček bez očí, holčička na vozíčku, měli na něj všichni čas, v pohodě. Problém nastal při nástupu do školy. Každou středu domácí výuka.Ještě že jsem byla na MD s mladším synem, jinak by to nešlo zvládnout. Bereme léky, válčíme se školou, ale tak nějak to zvládáme. Hlavně to chce aby si roidče uvědomili,že jejich dítě je jiné a potřebuje jiný přístup, bez toho to nejde. Teď jsou prázdniny, pro mě náročná doba, obě děti doma a tak někdy křik, jak ze strany dětí,tak z mé. Sand to nějak zvládneme, babičky si staršího vezmou na několik dní na prázdniny, pojede na tábor, chceme pod stan, tak snad skončí deštivé počasí a uděláme si hezkou dovolenou.Tak mamky pevné nervy, jsme tu pro naše děti a snad nám to jednou v dobrém vrátí.R
Píši Vám vše tohle, aby jste věděli co Vás vše může potkat a mohli se na to připravit. Nepíšu vše jen hlavní základ.
Obvykle největší obtíže způsobuje impulzivita a hyperaktivita, díky tomu můžou mít problémy, že se nesoustředí, učení je pro ně velmi náročné, to platí i v praktických dovednostech a motorických schopnostech. Mají porblémy se naučit plavet, jezdit na kole i když u nás tohle nebylo, osvojení komunikačních schopností. Tyto neschopnosti vznikají díky neschopnosti se soustředit. Také je potřeba věnovat pozornost dětem, které zůstávají stát v tichosti, díky omezení soustředění – ADD, je to stav bez hyperaktivity. Děti s ADHD mívají málo kamarádů, je to neschpnost zvládat pravidla chování a sociální. Pomoc by se měla provádět nepovýšeně, nekriticky a motivujícím způsobem. Opakované odmítání u vrstevníků může mít zničující účinky na sebevědomí. Existují děti, jejiž chování, že je ostatní vyloučili ze své společnosti, nikdo nebyl ochoten tolerovat jejich projevy. Může se stát, že je třeba odmítla i MŠ.
jinak děti s ADHD jsou impulzivní, je neschopné zamezit reakci impulzu, nedokáží ovládnout své reakce, neschopnost posečkat. Je to jednání bez přemýšlení, co by mohlo následovat. Rodiče musí být ostražití, nedá se spoléhat, že pujde bez rodičů samo po chodníku jako ostatní děti. Něco uvidí na druhé straně a vstoupí bez rozhlédnutí do vozovky. Tato impulzivita přinášíproblémy v soc. situacích, ztíží to navázání a udržení přátelství. Skáčou druhým do řeči, mohou ve společnosti způsobit pohromy. Touží po kamarádech aje odmítáno. Mívají dobré a nevinné záměry, přesto budí dojem, že si v tom libují. Po letech neustálých problémů a obviňování, si někdy vytvoří opoziční chování. Často to však je naplnění negativního očekávání ze strany dospělých.
Moje dcera velmi ráda lezla po nábytku, shodila přitom na sebe televizi, obě vydržely. Spadla z kuchyňské linky a rozrazila si, ale málo bradu. Také asi v roce a půl si obrátila kbelík a spadla, měla vyražený dech a já jen impulzivně sedla položila do klína a vrazila ránu do zad a pomohlo. Oni na psychologickém vyšetření spíš jen tak si s nimi hrají a pozorují v tomto věku, ale u mé dcery je při jakémkoliv vyšetření zádrhel, válí se po stole a odmítá spolupracovat. Dcera měla odklad školní docházky, v páté třídě jsem ji platila měsíčně 2 tisíce na ČJ asistentku, ped. nebyl přidělěn, ačkoliv měla doporučení z spec. ped. centra. Kupovala jsem ji různé kompenzační pomůcky, třeba knížky pro poruchy čtení atd., ve škole žádná tužka navydržela víc jak dva dny a to samé pero. Dcera má posouzený stav na 50 – 79%. Já jsem se na to místní šetření připravila co jim budu odpovídat, za rok a půl nás to čeká znova. Dcera také chodí do školy na zkrácený učební úvazek na 4 hodiny denně.