Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
ADHD - hyperaktivita
Všem přeji krásný večer,
jsem maminkou 4leté dcerky Martinky a bojujeme již dlouho, ale vidím, že úspěšně se syndromem ADHD.Právě jsem založila vlastní blog, který je momentálně spíše určený tomuto tématu.
Tím bych chtěla pomoci jiným maminkám a tatínkům seznámit se s touto problematikou, nebo i sama ráda přijmu poznatky jiných rodičů. Najdete zde postupně mé vlastní zkušenosti, první, byť zdánlivě nepatrné příznaky, říkadla a pohádky, budu zde i pořádat různé soutěže, tipy na výlety či ozdravné pobyty. Také přibudou neméně důležité kontakty. Postupem času bude témat více, nejen z této oblasti.
Ale všechny, kteří buď již máte zkušenosti, nebo se chcete jen informovat, prosím, pomozte mi vytvářet tyto stránky.
A proč vlastně jsem se pro tohle rozhodla – já i manžel jsme do tohoto problému byli vhozeni jako do vody, ale učit se v tom plavat jsme museli sami. Chtěla bych pomoct jiným, kteří si nejsou jisti, zda se jich toto týká, nebo neví kam se obrátit. Jaký zvolit nejlepší přístup atd. A navíc uvidíte, že na tenhle problém nejste sami, a že nejsou jen takoví lidé, kteří budou na vaše dítě koukat jako na zlobivé a vzteklé.
Protože pojem hyperaktivita není jen „živější“ dítě, jak se spousta lidí mylně domnívá. A rodiče, kteří vědí, že takové dítko mají nejsou nutně ve škatulce hysterických, nezkušených lidí.
Tímto všem, kteří mi pomohou děkuji. A nepomůžete tím jen mně, ale i ostatním. Pište příspěvky, zkušenosti, vlastní tipy a triky, náměty co by vás zajímalo. Budu se také snažit hledat potřebné kontakty i ve vašem okolí, kam se budete moci obrátit.
Případně na této diskusi vkládejte své dotazy.
To je právě to, že já to nedokázala se ji postavit, spíš jsme jen trpěla a nyní se stavím proti ní a začíná být zle, jí se to nelíbí, že nejsem ochotná skákat jak ona chce. Nějak mi čím dál víc dochází jak byla ona s moji sejdrou bezohledná ne jen ke mě, ale i k Janičce. Ty různé srazy rodiny, nebraly ohled, že mám malé dítě, které potřebuje určitý režim a ještě ze mě dělaly vola, že toho nadělám, když chci, aby dítě bylo včas v posteli a také mě onviňovaly, že vlastně já můžu za to co Janičce je a prý jsem ji nenaučila hrát a tohle neumím a stále mě ponižovaly. No už dorazila, asi pro ní byla starší dcera a už tady byla a já se zavřela do ložnice a ona tam přišla a tak jsem ji opětovně řekla, že chcí mít klid. Stejně za chvíli jedu s manželem se podívat na nějakou práci a tak šla zas pryč. Nevím zda ji dala Janička najíst, ale mě je to jedno. Vždy ze mě dělala méněcenou a neschopnou a zpochybńovala vše co jsem ji kdy řekla. jen vzpomínám, když jsem čekala druhé dítě tak mi řekla, že jsem blázen, budeš mít dvojčata, prý je to v rodině. Jo měla pravdu, ovšem to byly vždy dvojvaječné a ještě vlastně u těch co se k nám přivdaly. Když jsem čekala Janičku tak jsme ji to dlouho neřekla a pak mi na to ospověděla když se to dozvěděla, tak je vidět, že vám manželství klape. Má tak protichůdné názory, když jsem ležela s první dcerou v nemocnici tak tam za mnou přišla a já ji říkala, že začínám mít bolesti tak mi řekla tak to nic není to teprve bude to bude tákhle hrozně dolů tlačit a nezapomněla samozřejmě primaře informovat, že jsem kuřák atd. Jo já jsem hrdá, že mám takové děti a dokázala jsem je vychovat a jí se to mluví, když jsme byly nemocní tak nás odvezla právě k babičce a to třeba na měsíc. Jo nemůžu říct, že mě nepohlídala o prázdninách těch 14 dní, ale to bylo všechno a nás strkala k babičkám na celé dva měsíce a to ona měla prázdniny tedy volno. Nemluvím už o tom jak nás nechávala po nocích doma, že honila chlapi. Ona mi řekla asi před dvěma lety, že mám zapomenout ona prý zapomněla, jenže to se nedá. Nyní mi Janička říkala, že prý se ji ptala zda má kluka a Janička, že ne a ona taky na to máš čas atd. To je přeci záležistost rodičů a ne babiček, babičky mají rozmazlovat a ne vychovávat. Ona dělá takový hon na čarodějnice, mě také stále buzerovala ohledně kluků a to jak mě honila na pravidelné prohlídky na gyndu, zda ještě jsem atd. Jo na jednu stranu ji chápu, sejgra otěhotněla v 16, ale musí také věřit a s dítětem mluvit, jenže to nikdy nešlo a tak jsme to v sobě dusily a pak to vyústilo třeba v to těhotenství sejgry.
Luci, nemusíš mít sílu to ustát…já ji kolikrát taky nemám!!!…jen se ho snaž pochopit a neodsuzuj ho jestli by to měl nebo neměl říkat. Vciť se v tu chvíli do jeho duše, když tyto slova říká, jak moc se to v něm všechno honí a jak moc ho to bolí a neví si s tím rady.
Když máš vztek a bezmoc, tak dokážeš v tomto afektu i zabít. Je těžké, šíleně těžké si to v sobě uspořádat.
Ke všemu Míša přišel o tatínka (ať byl jakýkoliv.. hodný nebo zlý), ale přišel v tu chvíli o něco, co mají ostatní. Věř tomu, že on sám ty slova vyřkne a nepřikládá jim tak hluboký význam, jaký ve skutečnosti mají. Člověk je od přírody sobec a myslí na sebe…ve všem. A žijeme v době, kdy ze všech koutů na nás volá spěch, sobectví a hnusota. Zapomíná se na lásku a milující pohlazení….takže-když jsem zraněný já, proč nemůže být zraněný i někdo jiný. A protože tě miluje a ví, že ty ho miluješ taky, tak všechno chrlí na tebe. Podvědomně někdo v hluboké mysli ví, že ty to tak brát nebudeš, protože víš, že tě miluje a nemyslí to doopravdy… a nějak si to přebereš. On si to ani neuvědomuje, protože to jeho dušička zatím neumí (proto je to dítě a všemu se učí i hlubokému významu slov…teď jsou to pro něho “jen slova“ o kterých ví, že ublíží. Ale pravý význam a velikost bolesti, kterou způsobují tomu druhému, teprve pochopí).
A další věc…kdyby nebyl nemocný, všechno by chápal, vnímal a vypořádával by se mnohem, mnohem líp. A ještě jedna věc mě napadla…vidím ten rozdíl mezi Domčou a Honzíkem. Už od malinka je vidět naprosto odlišný pohled a vnímání na svět …ženský a mužský.
Tak jak ženský nechápou v určitých věcech mužský vnímání, tak je to i naopak.
Ach jo Králíčku :(to je mi moc líto,nikdo by neměl mít takové vzpomínky.Já s našima celkem dobrý až ted,poseldních pár let,možná tak 5,6 let.Předtím s mamkou pořád na nože a tatka ten vždy upřednostnoval nejmladší segru a to vě všem a to bolelo.Ale ted už to jde,i když máma občas rýpne,ale ted vím,že to myslí dobře a tatka mi moc pomáhá.Ale musela jsem si to vymluvit,sednout s ním a tak no :Adneska mi tu maluje :)i když ho bolí záda,já dělám takové ty crcky okolo,protože mě k tomu nepustí,i když jsem už malovala mockrát.Asi je mu líto jak jsem dopadla nebo já nevím a hučí mi tu díru do hlavy co mám všechno provést s tchýní,on ji taky nemusí ,on jediný tam vozil Michala na velikonoce ,ale myslím,že už ani to nepůjde,nebo se kvůli Míšovi přemůže,uvidím.Já jsem uklidila králíka ,vysála holkám pokoj a ted čekám ,až budu moct uklidit předsín a koupelnu .Lucka
Tak vás od rána všechny čtu a nevyjadřuji se protože takové zkušenosti nemám.Taky jsem neměla nic extra výchovu na kterou vych mohla vzpomínat v dobrém.Měla jsem také super babičku,ve které jsem cítila oporu a pomoc,ale bohužel brzo zemřela a dožila se jen první pravnučky.
Otec ten byl co si pamatuji agresivní tyran a později i alkoholik a samá ženská.V této kombinaci to bylo docelá náročné přežít ve zdraví.Já si pamatuji nic dobrého,vše mu vadilo a každá maličkost ho rozzuřila do běla.V paměti mě dlouho zůstane jak si s námi začal hrát,rozdováděl nás a jak ho to přestalo bavit a my byly se sestrou rozjeté a nepřestaly hned na povel,tak jsem dostala výprask.Bití vařečkou nebo řemenem bylo u něj normální a k tomu facky.Rozbité brýle,modřiny to byl můj denní chleba.Roztrhané lístky do kina,rozbitá krabice se zákusky nebo talíř s jídlem na zemi když se mu něco nelíbilo,bylo u něj normální.Bylo toho víc,např. i zamykání do komory…Asi proto jsem špatný pijan a moje sestra naopak je stále v lihu.
Když zemřel,tak z jeho čtyř dětí jsem mu ze slušnosti šla na pohřeb pouze já.Sice jsem si říkala,že ho trest postihl,ale i když bez nějakých emocí jsem ho šla na jeho poslední cestě vyprovodit.
Ježiš to zase máme pesimistické téma,já jdu raděj vytáhnout z pračky prádlo.Vařila jsem dnes svíčkovou a Domča nechtěl nakrájet knedlík,ale sám si ho pěkně příborem nakrájel a snědl,ale zase mi nechce maso,jako by netačilo že nejí ovoce a zeleninu.
Suodal,máš asi ve všem pravdu,ale nejde to neposlouchat,protože to jsou věci,které by říkat neměl a neměl by se ke mě takhle chovat a nechce mluvit,pořád jen a jen řve :(A já nemám pořád sílu to vydržet.
Děkuju za odkaz :)velmi hezky napsáno .
Máme jet dneska k našim,ale nevím ,jestli to má cenu ,blíží se pomalu tomu,co bylo před 14 dny 🙁
Slepeninko-Jani, nebuď pravý opak své mámy…vykašli si na to co dělá nebo nedělá tvoje mamina. Buď sama sebou a zaplať pán Bůh, že ti do cesty poslal tvoji skvělou babičku s plnou náručí lásky!!! 🙂 Díky tomu, že ona tě tolik ubíjí, ty pořád rosteš a rosteš. A máš větší sílu se jí postavit a být lepší sama před sebou a být oporou svým dětem a vnoučátkům 🙂
Taky mám dny, kdy jsem z toho všeho strašně vyčerpaná a unavená a příjde mi, že nic, nic nemá smysl. A dávám za pravdu přítelovi, který mi skoro ve všem, na čem “tvrdě“ pracuji s Domulou, háže klacky pod nohy. A až si na to dno fakt sáhnu, tak se probudím, odrazím a najednou mám zase mnohem víc síly se s tím vším (hlavně těmi klacky) poprat….ale musím CHTÍT…chtít od srdce.
Suodal, víš u mě je to hlavně díky výchově babičky, jsem jiná než máma a sejgra. Ona babička nejezdila ke svým dětem a oni ji navštívili tak dvakrát do roka a tak to mě vadí, že máma musí vidět všechno a vše vědět a nedokáže být skromná. Babička opravdu pocházela z bohaté rodiny a byla celý život v domácnosti, děda byl profesorem na gymnáziu a dokázala se bavit i s dělníky a moc si jich vážila, ale máma má frňák nahoru a je to pod její úroveň s takovými lidmi se ne snad bavit, ale já jsem někdo a já vše vím. Prostě babičky jsem si vážila a mámy si nemůžu vážit a to je tak nějak celé a jsem proto na ni alergická. Nejhorší právě je, že já vždy než něco udělám tak si promítnu co by udělala babička a podle toho konám a celý živit se snažím být pravý opak mámy.
Ahojky holky 🙂
Tak dnes moje přání krásného dne se asi mine, že?! 🙁 Když vás tady čtu jak Luci, Nadi i Slepeninku…holky jste bojovnice a svoje děti milujete nade vše. Nejste zdaleka takové jak popisujete svoje tchýně nebo maminy…proto vás nikdy nepochopí a nevyslyší. Ony vám totiž NEROZUMÍ!!!! Mluvíte na ně cizí řečí.
Nadi tchýňka se zavřela do hradu ze smutku a kopala kolem sebe. Ale díky sluníčkovství v Nadiné dušičce byla uzdravená a nakonec přijala i “cizí“ děti. Ale kdo je cizí?!… když Nadi už byla jednou její a tudíž všechny později narozené děti jsou po Naděnčiné krvi taky její 🙂
Luciášku, nech Míšu a nediv se mu!!! Vem si to, jak moc tě ona teď ranila a co za šílený pocity vzteku a bezmocnosti v tobě vyvolala…a jak moc je pro tebe těžké si to v sobě urovnat. A co teprve v duši musí mít Míša za zmatek???!!! Dej mu najevo a klidně i řekni, že RESPEKTUJEŠ jeho špatnou náladu a zlost, protože má v sobě zmatek. Řekni mu, že i ty máš v sobě zmatek a ukaž mu, že nejsi tak dokonalý dospělák. Jeho škaredý slova a chování je jen odraz jeho bolesti v duši, se kterou se neumí a zatím nemůže sám vyrovnat, protože je to zatím dítě.
Nechce se mi to tu moc rozepisovat (jsem tu čtená…snad jednou přijde čas a já to písnu), ale s hodně podobnou bolestivou situací pomáhám Domče. A je mi z toho fakt, fakt hrozně 🙁
Na VD jsem narazila na super článek, který jsem si přečetla už několikrát a začala ho praktikovat (hodím odkaz)…funguje to, fakt!!!!!
Neee nadarmo se říká: Co tě nezabije, to tě posílí!!!
I když to teď bolí a nevidíš v tom nic dobrýho jak pro sebe, tak hlavně pro Míšu…v duchu “jí“ od srdce poděkuj, protože díky tomu, že vás oba zraňuje, tím ti dává mnohem víc síly. Protože ty se vybičuješ k tomu, aby jsi se odlepila znovu a znovu od toho hnusnýho dna. A tím, že se odlepíš a budeš fungovat dál jako milující maminka a opora pro svoje děti, tak pomáháš se odlepit a fungovat Míšovi. Dej prostor Míšovi, ať to ze sebe dostane a neposlouchej jeho pro tebe zraňující slova, protože on to tak FAKT nemyslí….má v sobě prostě zmatek a je to opravdu jen dítě!!!!! Promlouvá z něho jen neskutečná bolest, se kterou si neumí poradit.
Beruško drž se, čeká tě ještě dlouhá a velmi těžká cesta, ale na jejím konci stojí Míša a přes všechno “škaredo“ co ze sebe vypouští, tě nesmírně miluje a tímto chováním vlastně jen pořád volá o pomoc!!! Jsi báječná maminka a já věřím, že to zvládneš a vlastně už to zvládáš!!! 🙂
Slepeninko, ono to v podstatě platí i pro tebe. Nebýt tvojí matky, nikdy by z tebe nebyla tak báječná a milující maminka svým dětem!!!! A skvělá opora a kamarádka pro nás všechny!!!!
Tady je ten odkaz:
http://www.vasedeti.cz/vase-pribehy/jen-tak/dekujete-tem-kteri-vam-ublizuji/
Vím není to jednoduché takové dítě přemluvit k mluvení, nevím co pak tedy, možná mu něco zakázat a jít s ním možná na hřbitov a pak při cestě s ním o tom všem mluvit. Koupit kytičku a i jemu svíčku, aby ji mohl zapálit a tak nějak. Pak jedině jít za psychlogem a sama a říct co je za problém a zda by on to nemohl s ním nějak probrat. To dítě má křehkou duši i když si hraje na drsňáka, něco se musí udělat, aby se neutvrdil v tom, že ta babka má pravdu. Nyní se to v něm hrozně honí a neví na čem je.
Nechce se mnou mluvit,je jak naočkovaný nebo co a je na mě zase hnusný.