Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
ADHD - hyperaktivita
Všem přeji krásný večer,
jsem maminkou 4leté dcerky Martinky a bojujeme již dlouho, ale vidím, že úspěšně se syndromem ADHD.Právě jsem založila vlastní blog, který je momentálně spíše určený tomuto tématu.
Tím bych chtěla pomoci jiným maminkám a tatínkům seznámit se s touto problematikou, nebo i sama ráda přijmu poznatky jiných rodičů. Najdete zde postupně mé vlastní zkušenosti, první, byť zdánlivě nepatrné příznaky, říkadla a pohádky, budu zde i pořádat různé soutěže, tipy na výlety či ozdravné pobyty. Také přibudou neméně důležité kontakty. Postupem času bude témat více, nejen z této oblasti.
Ale všechny, kteří buď již máte zkušenosti, nebo se chcete jen informovat, prosím, pomozte mi vytvářet tyto stránky.
A proč vlastně jsem se pro tohle rozhodla – já i manžel jsme do tohoto problému byli vhozeni jako do vody, ale učit se v tom plavat jsme museli sami. Chtěla bych pomoct jiným, kteří si nejsou jisti, zda se jich toto týká, nebo neví kam se obrátit. Jaký zvolit nejlepší přístup atd. A navíc uvidíte, že na tenhle problém nejste sami, a že nejsou jen takoví lidé, kteří budou na vaše dítě koukat jako na zlobivé a vzteklé.
Protože pojem hyperaktivita není jen „živější“ dítě, jak se spousta lidí mylně domnívá. A rodiče, kteří vědí, že takové dítko mají nejsou nutně ve škatulce hysterických, nezkušených lidí.
Tímto všem, kteří mi pomohou děkuji. A nepomůžete tím jen mně, ale i ostatním. Pište příspěvky, zkušenosti, vlastní tipy a triky, náměty co by vás zajímalo. Budu se také snažit hledat potřebné kontakty i ve vašem okolí, kam se budete moci obrátit.
Případně na této diskusi vkládejte své dotazy.
Tak jedině najít v sobě sílu a promlouvat se synem a stále dokola i když to je bolestivé jak pro tebe tak i pro něj. J8 to taky vím, že jak něco mamě řeknu tak s tí letí za sejgrou a stěžuje si a to samé k vnoučatům tedy dětem ode mě. Oni také říkají jak jsem hrozná, že mámu odmítám, ale nebyly nikdy v mí situaci a nechci to až tak ostřit, ona jim taky leze do zadku a tak není divu. Nemám sílu jim to vše říkat a její ponižování celý život a už prostě na to nemám sílu ji vůbec vidět a už jsem ji poslala SMS, že každý její telefon mě hrozně deptá a tak dala 14 dní pokoj a nyní chtěla přijet na dušičky a tak mi volala každý den a já ji to nebrala a tak se obrátila na mé děti. Ona chce přijet a tak prostě si to vynutí a je ji jedno u koho. Když tady má různé oslavy se sourozenci a já ji byla schopná říct, že na ni nemám čas ani náladu tak opět jak bych vypadala a já ji zas řekla tak ber, že tady nebydlíme. Nějak by se také musela zařídit, kdybychom tady nebyli.
Slepeninko ,je hrozné čím vším jsi prošla a jak někdy máma ani vlastně není máma :(.A všechno je to v tobě a ještě musíš trpět její návštěvy a poučování a to všechno.To je mi moc líto a je dobře ,že jsi měla babičku,která ti to vše vynahradila.Ale v člověku ty rány vždycky zůstanou.
Nemůžu ji ani napsat,ona by to ukázala své dceři,svému druhému synovi a zase a znova by mě probírali.A zase bych byla ta co si něco dovolila,když oni mi nic neudělali,už to znám,tak je všechno zbytečné :(nemá to řešení.
Jo to já bych ji chtěla také vymazat z života a ani nechci jít na případný její pohřeb, ona chce velký snad zas ukázat jak byla oblíbená. Já osöbně pohřby nemusím, styčil mi šok s manželem a pak s babičkou a to sjem cítila jako povinnost u babičky, moc jsem ji měla ráda a na moje nrevy to není i když v jejím případě to je spíš o tom, že to snad nechci vůbec a jsem zastánce rozloučit se ne pak po týdnu opět jitřit city. U babičky jsem musela utéct z obřadní síně, jak jsem byla tak na dně a nebylo to k zadržení a musela sjem na záchod se jít omývat. Prostě nikmdo nepochopí co vlastní máma dokáže udělat dítěti, jo jsou takový, ale existence nula a ona si hrajë jak je dokonalá. JInak bych asi tchýni napsala dopis v rámci slušnosti a pokusila se ji to vysvětlit, já také nejsem moc pro osobní konfrontace.
Luci, určitě tě tehdy velmi ranila a amě tak ranila máma, když jsem byla těhotná se synem tak manžel přišel zlítý pod obraz z práce a já se sebrala v pátek a jela za ní a řekla jsem ji, že to už dál nejde a ona co udělala letěla druhý den ráno na poštu a poslala mu telegram ať si pro nás přijde. Tak on přijel a prostě když jsem to viděla tak jsem s ním odjela a jsem s ním ¨dodnes a trápím se. Nyní ona to popírá a jedině co dokáže říct a moje Ma… tedy její druhá dcera to ví a pak se ji ptala a ona to neví a tak si vymýšlíš to není pravda. Já už jen na to reaguji, kdybych to věděla, že bych ji byla přítěží se dvěma dětmi tak bych jela k babičce, která mě vlastně vychovala místo ní, jenže tehdy bylo babičce skoro 80 let a tak jsme ji nechtěla zatěžovat a musím říct, že do dneška si vyčítám, že jsem to neudělala. Bylo mi tehdy jen 22 roků a tak jsem mohla začít nový život i když s dvěma dětmi, vše tohle mi leží hodně na srdci a ještě když nyní se k nám stále sere jinak to nejde už říct. Dřív ke mě hodně jezdila sestra a jednou jsme si tak povídaly a přišla na něco řeč a ona tak to se máma nepochlubila a ona vůbec vše tutlá, na tátu házela jen špínu a jednou mi její sestra něco říkala na účet táty a já ji řekla, jo on mi dal ale jako svatební dar určitou částku a to ona taky, tak to se mi sestra nepochlubila atd. Ona se tak ráda dělá hezkou před ostatními a myslí si jak ji všichni žerou a je to pravý opak. Mě vždy říkala, když jsem tady začala bydlet a s nikým z ro¨diny se nebav tedy spíše jim nic neříkej co je Janičce a já se nemám za co stydět a jestli ona se stadí tak to je její problém. Ono asi tak od bývalých příbuzných to mrzí a nemusíš se s nimi stýkat, ale když to je vlastní máma tak to bolí a vůbec nyní, když mám tu Janičku s určitým problémem a já ho sice neměla, ale vyštvala mě z baráku a bydlela sjem u babičky, u matky od jejího manžela a tak to ji nevadilo a jak lezla babičce tady do zadku. Našla si přítele a mě jen říkala, pst neříkej jeho jméno a chtěla před babičkou vypadat jako, že ona přeci je věrná svému manželovi. Nikomu bych to nepřála to co jsem zažila a jak mě mnlátila, prostě já měla být ten kluk a on by ji nikdy manžel neopustil a tak mi zdůvodnila jejich rozvod. Ovšem, že on toho měl plné zuby, že si hrála na dámu, mám přeci inženýra a tak jsem někdo atd. No musela jsem si dát panáka dnes má přijet a jak ji znám i když ví, že ji nechci vidět tak přijde a já budu msuet ji vyhodit. Ono toho bylo víc co vše mi udělala, jak jsem bydlela u babičky tak ona pocházela z rodiny kde byl majetek a měli velké pozemky a tak je prodala, tedy byla k tomu tehdy donucena a všechny peníze mi ukládala na knížku a pak máma je vybrala a sponzorovala z toho moji sestru na mateřské a i svatbu z toho zaplatila. Výživné také babičce nedávala, údajne, že mě šatí a co mi koupila jedny kalhoty a nic jiného a zas sponzorovala sestru a ta to ani neví.
Nadi ,ani tys to neměla lehké jak čtu ,ale…tvoje tchyně dostala rozum a to je moc fajn ,ta moje je jiná,o moc jiná :(.Má 3 děti a v podstatě se o žádné moc nestarala,když to řeknu slušně,honila chlapy,s tchánem se rozvedla,ale to je zlatý člověk,ten přijmul i moje dvě děti další,i když by nemusel ,jezdí za nima a za mnou a nikdy mi neřekl nic špatného ,věděl a nelže sám sobě,že jeho syn byl vždy zodpovědný a slušný člověk.Tchyně neustála problémy,které s jejím synem byly,ale místo nějaké pomoci mu jen umetala cestičku ,to pro ni bylo lehčí řešení.Je ale zajímavé,že mi nikdo neřekl ,co je to za člověka,jinak bych si ho nevzala.Před svatbou nepil,nenapadal mě,vždycky se choval slušně a ona vlastně taky,myslím,že se ho chtěla zbavit.Asi to zní hnusně,ale je to tak.Ona nechce ani Michala jako náhradu za něho,jo do porodnice chodila a dělala tutununu,když byl v nemocnici ,byla tam vždy první a na sestry hrála jaká je báječná babička.Ona tu lásku hraje před jinýma ,ale v sobě ji nemá .A nikdy neměla.Nepůjde s ní mluvit,vím to,už jsem to zkoušela,ještě jsem byla vdaná a pokaždé mě slušně vyhodila.Ona má jen svou pravdu ,ona ví jak to vše bylo ,ona mě prostě hodila do jednoho pytle se svým synem,vzala sisi ho ,jsi stejná jako on ,on udělal problém,je to i tvoje vina a dostan se z toho jak chceš.Nemám ji ráda a chci ji vymyzyt ze života.Možná jsem krutá,ale je to tak.A Michal je od včera nesnesitelný,zase mě uráží,je zlý ,poslední týden už byl alespon v tomhle jiný a hodný.Lucka
Dobré ránko holky,včera už jsem nestíhala a teď tu čtu,co má Lucka za trápení..
Luci,jsem další,která brala na syna sirotčí důchod a užila si svoje 🙁
Dny po smrti mého manžela nemusím popisovat,bylo to horší než horší a práve tchýne mi málem zničila život.
Ale popořade.První reakcí tchýne bylo,že je to všechno moje vinna..na jednu stranu to chápu,kdyby me nepotkal,kdyby žil jinak a s jinou třeba by se to nestalo..kdyby žil jeste s maminkou,,určite by se to nestalo../podle ní/
Na jednu stranu chápu,jak jí muselo být,přijít o díte je k zešílení a tou nejlepší obranou je útok a tak jsem to odnesla s plnou parádou,zvlášť když jsem se nedokázala bránit,bylo mi naprosto příšerne a její zlo na me padalo jak hlína do hrobu.
Další útok přišel,když si usmyslela,že Kuba je vlastne její a ne můj,že by ho vlastne mela mít ona,jako náhradu za syna…i to sem ustála,ale bludy do hlavy mu tloukla na každém kroku/včetne toho problému se sirotčím/
Zkrátím to,trvalo roky,než pochopila,že já mela stejnou bolest jako ona,možná ješte vetší,protože jsem zůstala na vše sama,roky jsem se snažila Kubu vychovávat,delat pro nej to nejlepší a až s Kubovým nástupem na střední se všechno zlepšilo,dokonce o strašne hodne!!!Najednou nebyl jen Kuba,který po synovi zůstal,ale byla jsem já+Kuba,co po synovi zůstal a když se narodili prťata,najednou jsme jedna velká rodina,proste nás přijmuli všechny.
nevím čím nastala zmena,jestli tím,jak se z Kubi začal klubat dospelí človek,nebo tím,že jsem o smrti syna začala s ní mluvit,což sem do té doby nedokázala skoro s nikým a už vůbec néé s ní…nebo tím,že můj současný manžel je víceméne podobný jejímu synovi
Nevím,fakt nevím jak ti poradit,sama jsem se v tom plácala roky rokoucí,bránila sebe i Kubu zuby nehty..ale možná by bylo dobré si s ní promluvit v klidu..uvedom si,že ona je máma,která přišla o syna,že se jí nepovedl ikdyž delala co mohla a když je tak za ,,dámu,,muselo to pro ní být des bes a nejjednodušší pro ni bylo a je,házet všechno zlo na tebe..zkus jí říct,že víš jak moc chtela,aby její syn byl dobrý človek,jak chtela aby se mu dařilo a že ty jsi te´d v naprosto stejné situaci,že Michal je to jediné co po jejím synovi zbylo a že by jste meli napnout sílu obe,aby nedopadl jak jeho otec.
Zeptej se jí,jak vychovávala jeho a co na nej platilo,řekni jí,že když už Michal nemá tátu,tak by mel mít aspoň babičku..najdi odvahu,překousni odpor,seber se,dojeď tam a popros jí,aby jsi jí tohle všechno mohla říct..mluv jen ty,nenech se vytočit nevhodnou odpovedí,proste jí řekni,že pokud se nezmení,může se stát,že se Míšovi neco stane,neber si sevítky a nečekej na odpoveď,jen jí povez to,co říkáš nám a odjeď domů.
Myslím,že Michalovi hrozne chybí a on jí vlastne taky,jen nedokáže překousnout tebe,potřebuje mít Michala pro sebe,bez tvého vlivu,aby mela možnost napravit chybu,kterou udelala kdysi dávno..jenže Michal je až moc ,,tvůj,,
Třeba to zabere,třeba ne,ale je to ješte jedna možnost před tím,než zavoláš sociálku.
Myslím,že první co je potřeba si uvedomit,že ona byla stejne máma jako ty,že přišla o syna a jak jí asi celé roky je.Zkus nad tím popřemýšlet,znáš jí líp než my a tak te třeba neco napadne.
a že nechtela na pohřeb?já taky nebyla a bylo mi to vyčítáno,jenže já nechtela,nemohla videt..
Myslím na tebe,drž se beránku,ono bude líp,třeba ne hned,ale za čas určite,vím to,prošla jsem si tím.pa pa
Ona ho pochválí jednou ročně ,když ji zavolá nebo napíše,že měl na vysvědčení samé jedničky,to se pak chlubí ,jak má šikovného vnuka .Pipina.Ale jednou mu dala knížku ,myslím,že byl ve 2 třídě ,právě za vysvědčení a napsala mu věnování MÍŠOVI ZA KRÁSNÉ VYSVĚČENÍ a Michal kouká a říká ,babi tam se píše ještě D:).Jo no tenkrát jsem měla já krásný pocit :)Už mi spí,nakonec přestal brečet.Ale byl celý den takový divný,protivný,byl na mě zlý a pak zase přišel a tulil se.Lucka
Lucko,já bych asi nečekala a nahlásila to na tu sociálku.Baba jedna jedovatá,místo aby ho pochválila a podpořila,zvedla mu sebevědomí,tak mu ho podkopává.Kdo ví co mu navykládala a jak píšeš,klidně se může vrátit tam kde byl před dvěma roky.
A co už jsi vyrazila směr morava?Už mám chystat práci?Lucko drž se,taky by jsi potřebovala už změnu k lepšímu,moc ti to přeji.
Bamisko,on to ale ví co je ta babi zač,protože už to několikrát sám nakousl,že za ním nejezdí atd,..jenomže pak se potkají a ona mu naslibuje notebooky,prázdniny a tak a on má zase chvíli naději,že ho má ráda.Ale ne ,ona má ráda jen sebe ,hrabe si pod sebe aby měla nejvíc a byla nejlepší a já po ní nikdy nic nechtěla,protože je to mrcha opravdu.Jeden příklad za všechny,měli jsme se rozvádět,ale žili jsme v jedné domácnosti ,protože ona syna zpět nechhtěla a neměl kam jít a on přišel velmi opilý a chtěl vzít Michala na kolo ,to byl malý a neměl z toho rozum,tenkrát mě uhodil ,že jsem to nedovolila a tak jsme se sbalili a šli ,bydlela jen přes cestu a šli k ní ,at nás nechá přespat ,řekla jsem ji o co jde a ona vzala Michala a mi řekla at jedu k našim.Zavřela dveře a já tam stála jak jelito.Naši bydlí asi 8 kilometrů od Ostravy a autobus už nejel,takže já uřvaná šla tu cestu večer a nechápala jsem.To bylo podruhé a naposled co měla Michala na noc.
Ale on ji pořád bere jako babičku :(a ted večer mi tu brečel ,že chce tatku a že na něho myslí a něco si psal do sešitu a mám toho dost ,už jsem to jednou řešila s ním,pořád chtěl umřít a jít za ním a jestli se toto bude opakovat tak ji asi fakt nahlásím,protože nechci aby se Michal vrátil tam ,kde byl před dvěma lety.
Slepeninko,no to teda není ani možné ,co lidi dokážou,co dokáže udělat rodina a je to vždycky tak,teda většinou,že jim nakonec pomůžou ti,kteří byli u nich odepsaní.Je to smutné.
Já vím Luci, že to tak bylo, psala jsi to někdy před dvěma lety. Tohle je vše velmi těžké, pro změnu první manželka mého muže mu zahýbala a rodiče na ni křičeli, že je …. a nechtějí ji vidět a ona asi neměla kam jít, nedokážu pochopit ženu od tehdy 2,5 letého dítěte, že si dokázala sáhnout na život a nechat tady dítě napospas. Dcëra nyní, že má tak malého synka tak to velmi těžko také prožívá a hodně se nad tím zamýšlí jak to mohla udělat. Pak ty co vlastně dceru odháněli tak chtěli manželovi vzít dceru, že prý jejich příbuzná nemůže mít děti, naštěstí k tomu nějak nedošlo. Taky i si měli stěžovat na moji výchovu u svého lékaře a ten to ohlásil dětské a nyní jak si dcera vyzvedávala zdravotní dokumentaci tak to tam bylo napsané, že chtěli po lékařce aby na nás poslala sociálku a ta seznala, že se chovám k dceři dobře a už to nikam nehlásila. No vidíš a pak já jim byla dobrá v pomoci ve stáří. To vše je hrozně těžké a syn toho má víc jak dost sám se sebou a ještě ho takhle zatěžují, ty přeci neděláš nic, aby zapomněl, chceš aby věděl kdo je jeho otec a oni na tebe takhle.