Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
ADHD - hyperaktivita
Všem přeji krásný večer,
jsem maminkou 4leté dcerky Martinky a bojujeme již dlouho, ale vidím, že úspěšně se syndromem ADHD.Právě jsem založila vlastní blog, který je momentálně spíše určený tomuto tématu.
Tím bych chtěla pomoci jiným maminkám a tatínkům seznámit se s touto problematikou, nebo i sama ráda přijmu poznatky jiných rodičů. Najdete zde postupně mé vlastní zkušenosti, první, byť zdánlivě nepatrné příznaky, říkadla a pohádky, budu zde i pořádat různé soutěže, tipy na výlety či ozdravné pobyty. Také přibudou neméně důležité kontakty. Postupem času bude témat více, nejen z této oblasti.
Ale všechny, kteří buď již máte zkušenosti, nebo se chcete jen informovat, prosím, pomozte mi vytvářet tyto stránky.
A proč vlastně jsem se pro tohle rozhodla – já i manžel jsme do tohoto problému byli vhozeni jako do vody, ale učit se v tom plavat jsme museli sami. Chtěla bych pomoct jiným, kteří si nejsou jisti, zda se jich toto týká, nebo neví kam se obrátit. Jaký zvolit nejlepší přístup atd. A navíc uvidíte, že na tenhle problém nejste sami, a že nejsou jen takoví lidé, kteří budou na vaše dítě koukat jako na zlobivé a vzteklé.
Protože pojem hyperaktivita není jen „živější“ dítě, jak se spousta lidí mylně domnívá. A rodiče, kteří vědí, že takové dítko mají nejsou nutně ve škatulce hysterických, nezkušených lidí.
Tímto všem, kteří mi pomohou děkuji. A nepomůžete tím jen mně, ale i ostatním. Pište příspěvky, zkušenosti, vlastní tipy a triky, náměty co by vás zajímalo. Budu se také snažit hledat potřebné kontakty i ve vašem okolí, kam se budete moci obrátit.
Případně na této diskusi vkládejte své dotazy.
Tak děvčata určitě hyper nejsem, to spíš prostě situace je taková, že musím. Ohledně těch nocí také se mi zdávaly neskutečné věci ohledně dcery. Budila jsem se vysloveně noční murou, nemohla jsem spát jak se mi vše honilo hlavou co bude dál. Nevím jak bych to zvládala mít těch dětí víc a vůbec ještě pak mladší, v době když to bylo s dcerou nejhorší tak prostě ty tři už byly plně samostatný a dvě dcery bydlely už mimo domov, jedna si koupila byt ta nejstarší a mladší v bytě u nás v přízemí. Určitě s nimi byly starostí, ale bylo to už jiné. Nejmladší ta na sebe zvrhla televizi a bez nějaké ujmy to přežila jak jedna tak druhá, všude byly různé zástrčky, aby nemohla nikam jen tam kde jsem zrovna byla. V obyváku mi metala ve třech letech kotrmelce, přes opěradlo dolů, lezla po obyvací stěně, po kuchyňské lince a prostě všude kam mohla se nějakým způsobem dostat. Měla jen jediný úraz a to rozraženou bradu, to spadla z kuchyně a spravil to leukosteh. Spíš mě život naučil se ovládat, neměla jsem lehké dětství a to mi hodně dalo a také učiliště byla jistá velká zkušenost a díky tomu jsem se obrnila velkou trpělivostí a ona to potřebovala už ta nejstarší, možná měla něco podobného, jenže se to tenkrát neřešilo. Jaké štěstí jsem cítila pak při věnečku v tanečních to jsem si i pobrečela, jen se mi promítl život s ní. Také pak sice až druhý učňák ji vyšel, že ji to povolání bavilo a pak různé chváli ze strany lidí velmi hřejí na srdci. Tak i možná proto si říkám, zvládla to ona a tak to zvládne Janička. Ona nyní je i velmi pozorná k těm svým synovcům a neteřím a dokáže si s nimi vyhrát, ale také jsem měla strach a ona když si dcera přinesla dceru tak byla ve velkých rozpacích, nechtěla se ani na ni podívat a pak ji dcera vzala a strčila ji malou do ruky a do té doby je vše jinak, je na ni hrdá a dokáže se o ní trochu postarat. Určitě tvůj synek je ještě na to malý a možná i trochu žárlí, já jsem to i pociťovala u dcery, že i možná žárlila, že se vše začalo točit kolem miminka a to přeci jen byla starší, ten tvůj drobeček asi neví co si počít a určitě má pak pocit ukřivděnosti, nechápe, že oni potřebují víc péče. Vše se určitě srovná a bude líp a jen ten čas nějak překonat.
Nadi, psychiatrička mě upozorňovala (teda doufám,že si to psala ty) že terapii pevným obětím některé děti vnímají jako akt násilí… tak pozor na to.
U nás moc pomohlo když jsem synovi koupila pytel v ikei a zavěsila ho v pokoji ke stropu a on si tam zaleze a má svůj klid od brášky. Taky moc pomohlo to, že máme svoji chvilku přes den, kdy prostě děláme něco jen my dva spolu a mladší brácha u toho není. S malými dvojčátky je to asi problém, ale zkuste si třeba aspoň jednou za týden vyjít spolu někam sami… udělá to hrozně moc – vlastní zkušenost.
Pro ostatní – utápět se nikde nebudu nemělo by to smysl, rozhodla jsem se každý den najít si něco co mi udělá radost :o) jinak bych se asi z té situace zbláznila, někdy vám to sem napíšu, ale teď to ještě nezvládnu…
Sluníčko svítí a ven nemůžu protože mladší je marůdkovatej, ale ulevilo se tak půjdeme možná jen tak na půl hodinky s pejsanem. Dneska jsem dopoledne uklidila a představte si už to tady zase vypadá jako domov, už to byla hrozná ostuda. Oba kluky jsem ostříhala, taky už to potřebovali a starší teď šel ven, tak si dávám kafíčko a mám v plánu si lehnout a chvíli si číst knížku. Manžel tradičně doma není, tak jsem docela ráda.
Kurz horor, už počítám dny kdy skončí… neoživila jsem si nic naopak nás to učí blbě… ach jo. V práci to jde, jen to bude ze začátku asi kapinku těžší. Stěhují se zase kanceláře, tak budeme jinde, je tam neskutečnej binec v dokladech i firmách, tak se aspoň ztratí když něco zblbnu :o)
No ještě 22. dní a bude ze mě zase pracující :o)jen teda nevím jak to budu všechno stíhat protože teď končívám ve 13 hod a nestíhám skoro nic.
Ahoj všem
Nadi,já tím myslela třeba běhání nebo jeho řádění střídat s např. čtením pohádek (můj u čtení nevydržel,četla jsem pomaleji než listoval),kreslení(teda spíše čmrkání,nyní už se snaží malovat malovánky),co ho bavilo byla modelovací hmota(nemastící plastelina na vzduchu tvrdne)my máme s takovými nasrkovacimi očima,ploutve a jde z toho udělat žralok.Je pravda,že jde pak zamést,ale ze zdi ji musím škrábat nožem.Co jsem zjistila,že ho baví a je v tom i dobrý je puzzle,začali jsme těmi dřevěnými pro mrňata a pak jsme přitvrzovala.Dokáže složit i 100 dílků (větších),nebo kolem 56 ty malé krabičky a vše bez předloh,nedívá se na ně.Další co ho bavilo je mozaika,takové ty čudlíčky co se píchají do takové destičky s dirkami,snad víš.A hlavně být důsledná,já případně i od něj odcházím nebo volám čerta.Na každé dítě platí něco jiného,chce to vyzkoušet.A hlavně i když jsem na vše včetně domácnosti,baráku a zahrady sama,tk mám jen jedno dítě a ty eště dvojčata.Možná by stálo za to si najít třeba půl hodiny,kdy se budeš věnovat jen synovi.Klidně pokud budeš chtít se rozepsat i víc,tak použij k tomu můj email.
Králíčku a co myslíš tím střídáním s klidovým režimem?když je rozjetý jak motorová myš nedá se ničím zklidnit..on jde z jednoho do druhého.
Ráno se probudí většinou prdýlkou napřed a už jede,nejdříve zapne obě televize,pak se rozčiluje,že tam nejdou pohádky,pak jde pošťuchovat dvojčata,aby taky vstávali,ty pak ječí..a pak už je to denodenní maraton,kdy se snažím uhlídat,nakrmit,zabavit všechny tři děti,aby bylo co nejmíň pláče.Ve všední den to jde,to malej chodí na dopoledne do školky a to věčný opakování..vyčůrat,napít,oblíknout,kouknout na Pepka námořníka a šup ven,cestou do školky stejné prostředí,stejné zastávky,stejné otázky..paráda.Ale jak je změna,je víkend,je nemocný,jedeme na výlet,přijede návštěva..konec!
a nesnáší,když se mu nevěnuju,když telefonuju,když dělám kolem dvojčat,začal hned po jejich narození cucat dudlíka,pít z jejich lahviček a dělá to dodnes a to je jim rok,dokonce mě stejně tahá za vlasy,kouše a skáče mi na břicho jako oni..jen už to u něj není fakt legrace,při té jeho síle.
A ubližuje jim,Vojtíškovi míň,protože tak nějak cítí,že je ze stejného těsta ale po Elince vyloženě jde.Ta ječí jen ho vidí..až budeš mít chvilenku písneš mi jaké hry na tvého syna platí?co ho baví,co ho zklidní?a jak to vůbec děláte?
pa pa už to tu fakt všechno ječí..musím jít.
Nadi,tak v tom že jsi šilela ti rozumím.Je to už hodně moc let,když dcera měla asi 3 roky a my se s ni ka kamarádkou vydali na přehradu.Protože chtěla pít,tak mi ji kamarádka hlídala a ja šla pro pití a vrátila jsem se a dítě nikde.Teď když si na to vzpomenu tak mi naskakuje husí kůže,velký prostor,plno lidí a někde tam ten můj prcek.No hledali jsme všude okolo a nakonec jsme ji našli,vydala se mi naproti,ale šla jiným vstupem jako já a tak jsme se minuly.Naštěstí ještě v té době měla panickou hrůzu z vody a tak jsme měla aspoň jistotu,že k vodě nepůjde aneutopí se.Ta dokázala řvát na celé koupaliště,když jsem s ní v náručí stála po kotníky ve vodě.
Se synem byl nákup doslova utrpení,v sedačce řval,pozděj mi z vozíku vylézal,tak se muselo nakupovat minimálně ve dvou.V autě řval po 20 minutách jízdy jak na les,jet s ním sama jako řidič bylo nemyslitelné.Nyní už je lepší,už i jezdíme sami,ale pro jistotu s přídavným zpětným zrdcátkem.
Když je na to člověk sám,je to hrůza,ale jak zde zjistí že nás je víc hned je lépe.A hlavně když vidíš,že rok od roku je to lepší.
Taky se ho snažím zapojovat i přes to jak jsme pak vyřízená.Chodíme plavat,na výlety,do zoo zvířata totiž miluje i když jsou to spíše dostihy od klece ke kleci a loni jsm ezačali i do divadel.To,že syna unavíš a bude potom v klidu,tak tomu nevěř.Tyto děti musí mít činnosti střídané s klidovou činností,protože na svoji únavu právě reagují velkým zlobením.A také musí mít stálý režim,každá změna je dokáže vykolejit a pak jak jinak zase zlobí.
Slepeninko,
posílám veeelký obdiv za vše co jsi zvládla,já měla Radečka v 34letech a dvojčata v 36letech a od té doby mi život utíká jako by měl mílové boty,vůbec nechápu,kde bereš tu sílu si ještě rozšiřovat obzory:)) Mojí mamince je jen o 6let víc jak tobě a mám chuť ti jí na chvilku strčit za plot…ať se dívá!
pa pa užijte si den
Já jsem dnes opět sama s dětma,jsou nemocný,takže sluníčko venku má smůlu,ale prádlu na šňůře se to bude líbit.
Budu prát,vařit,uklízet a vymyslím i nějakou hru pro děti,ikdyž jsou nahuhlaný a protivný.pa pa
Ahojky a krásnou, slunnou sobotu:o)
Jen na chvilinku, mooooc práce:o)
Nadi to musela být strašný, asi bych se zbláznila, kdybych ho neviděla. A ta věta, že zlobíš…to je taková ta úsměvná klasika:o)
Slepenino, ty nejsi jen malinko hyper…ty jsi mega hyper:o))))
Odpo pisnu…tak papa bojovnice:o)))
Dobré ráno holky,
děkuji za info o sobě,hned se mi líp píše,když vím komu..
Tedy já jsem už rok přesvědčená,že jsem jediná na planetě,kdo má tolik dětí/když pominu matky z rozvojových zemí/..lidé reagují slovy..ty jseš blázen..do dnešní doby..už si mohla mít klid..já tě obdivuju..tohle bych nezvládla..já bych se zbláznila!
no a já jim říkám..nezvládám,provaz mám připravený v šuplíku,nevím co je televize,nevím co jsou to nákupy,nevím co to je,jen tak si číst..ale svoje děti miluju a nedala bych je za nic na světě!
Ale když vidím,že nejen já jsem šťastná aniž bych měla vyhlídku na klidný víkend..co víkend,jedno odpoledne..tak nejsem blázen a to je pro mě hrozně důležité!!!
Ze začátku mě strašně nervovalo,když jsem nemohla být jako ostatní matky,bavit se jen o tom,jak je ten náš klouček šikovný,jak pěkně papá,jak je hodný,kde všude jsme s manželem byli,když nám babička hlídala,kolik kroužků s dítětem navštěvuji,kolik hodin v bazénu strávíme…no u nás nic takového nebylo.
Když jsem se odvážila s Radečkem jít mezi lidi,musela jsem si týden dodávat odvahy.Např.pojďte s náma do divadla..dobře,ale od 8h od rána jsem ho honila po venku,aby byl utahaný a v tom divadle aspoň vydržel a nestropil scénu,že je zavřený.Po tomhle výšlapu,jsem jeho i sebe musela umýt a převléknout a v 11h jsme stáli před divadlem.
Tam už bylo milion lidí a dětí..něco pro Radečka..slíknout ho a dát věci do šatny..nemožné,musíte se tisíckrát omluvit lidem,že do nich strkáte a dohonit ho v tom chumlu lidí.
Pak jsme se usadili,on mě na klín,abych ho udržela na místě..vydržel u mě jen prvních 10minut po zhasnutí,pak začal lítat kolem sedaček v kruzích,nejdříve jsem se ho snažila chytit,ale rušila jsem představení a tak jsem si zase sedla,potila se a sledovala to mé dítko.Bohužel ho sledovali všichni..a některé děti se k němu přidávali.
Nekonečných 45minut,pak se tleskalo,rozsvítilo se a všichni se zvedali a já nevěděla,kde Radeček je.Letěla jsem ke vchodu,že tam budu čekat a hlídat,aby neproběhl.Když bylo divadlo skoro prázdné,došlo mi že tu není a začala panika.Lítala jsem kolem dokola,volala,hledala,kluk nikde..nevím jak dlouho jsem tam byla,byla to věčnost..ale pak jsem vylítla i ven před divadlo na ulici..a tam mi jedna maminka vedla to naše zvíře..a ječela na celou ulici!!co jste to za mámu?málem ho přejelo auto,to neuhlídáte jedno dítě?..a já udělala jediný,slíkla mladýmu kalhoty a seřezala ho jak žito,vysloužila jsem si ještě větší opovržení od lidí a domů jsme šli uřvaný oba dva.
Doma se mě manžel ptal..tak jaký bylo divadlo? a já šla spát…miláček tatínkovi řekl..bylo mi tam dobře,ale žlobim na maminku.
Ještě dnes po nocích ve snu lítám divadlem a řvu a nic není slyšet..
Naše máma říká,že chodím neštěstí napřed..asi má pravdu a dělám stejnou chybu pořád dokola.
Když mám takové dítko,jak jsem si mohla pořídit 2 další?
Proč? nevím,jen vím,že to je strašně hezký je mít.
Hezké ráno přeje Nadi
Slepenino,tak ted koukám kolik jsi toho vlastně zvládla a zvládáš.Nejsi ty tak náhodou taky trochu hyper:o)))
Já sice občas hlídám vnučku taky,ale každý den do večera to bych asi nezvládla.
Já mám pozvanou holičku (kamošku) na středu,tak snad mě to zase bude chvíli trochu slušet.No já si to stejně jen namlouvám.
Dnes tu máme podzimní výstavu výpěstků a nějakých výrobků i to co dělali děti ze školky,tak se jdu odpoledne mrknout.
Tak já tedy o sobě, mě je 51 let, tedy skoru bude už 52. V dávala sjem se celkem brzo v 19 letech, bohužel manžel po půl roce při zaměstnání spadl ze střechy, bylo to horzné, ale děti jsme neměli. Před 18 letech jsem měla operaci prasklého slepého střeva a bylo to opravdu už hodně vážné a říkali, že nebudu moct mít děti. Po ovdovění jsem hledala pak partnera s podobným osudem a i dítětem. Našla jsem nynějšího manžela a také vdovce a měl tehdy 3,5 letou dcerku. Zadařilo se nám a měli jsmedalší dvě děti, nyní té nejstarší vyvdané je 35 let, druhé 31 a synovi 29. V 35 letech jsme si říkala, / ty vetší už nějak nejevily zájem na společné výlety / a tak jsem chtěla další dítě a tak v 37 letech se mi narodila ta nejmladší a té je nyní 14 let. Obě straší dcery už mají také děti a jsem tedy dvakrát babičkou. Mladší dcera už nastoupila do práce a jesle měla zajištěné, ale přišla by o rodičovský příspěvek do dvou let dítěte a tak jsem ještě babičkou na plný úvazek. Malá je sice hodná, ale je to hodně zmáhající, musím dceru vozit do školy a tak to kvartýrování do auta dává zabrat spíš tak. ještě mezitím jsem se dostarala před tou nejmladší o babičku a udělala dálkově střední ekonomku při zaměstnání a třech dětech. Ženská zvládne velmi hodně, sice jsem v té době nevěděla co je televize, ale zas díky tomu, že jsem tu střední udělala tak jsem mohla pak tu nejmladší učit doma v té první a druhé třídě. Jsme tady maminky různých věkových kategorií, ale neděláma žádné rozdily, máme stejné problémy a každou nesnáz sdílíme společně. Já dnes jedu ke kadeřnici, už jsem to potřebovala jak sůl a ve všední den to nestíhám, dřív jsem chodila vždy když dcery byla ve škole, ale jak hlídám vnučku tak to nestíhám, dcera se vrací až k šesté hodině odpoledne.