Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
ADHD - hyperaktivita
Všem přeji krásný večer,
jsem maminkou 4leté dcerky Martinky a bojujeme již dlouho, ale vidím, že úspěšně se syndromem ADHD.Právě jsem založila vlastní blog, který je momentálně spíše určený tomuto tématu.
Tím bych chtěla pomoci jiným maminkám a tatínkům seznámit se s touto problematikou, nebo i sama ráda přijmu poznatky jiných rodičů. Najdete zde postupně mé vlastní zkušenosti, první, byť zdánlivě nepatrné příznaky, říkadla a pohádky, budu zde i pořádat různé soutěže, tipy na výlety či ozdravné pobyty. Také přibudou neméně důležité kontakty. Postupem času bude témat více, nejen z této oblasti.
Ale všechny, kteří buď již máte zkušenosti, nebo se chcete jen informovat, prosím, pomozte mi vytvářet tyto stránky.
A proč vlastně jsem se pro tohle rozhodla – já i manžel jsme do tohoto problému byli vhozeni jako do vody, ale učit se v tom plavat jsme museli sami. Chtěla bych pomoct jiným, kteří si nejsou jisti, zda se jich toto týká, nebo neví kam se obrátit. Jaký zvolit nejlepší přístup atd. A navíc uvidíte, že na tenhle problém nejste sami, a že nejsou jen takoví lidé, kteří budou na vaše dítě koukat jako na zlobivé a vzteklé.
Protože pojem hyperaktivita není jen „živější“ dítě, jak se spousta lidí mylně domnívá. A rodiče, kteří vědí, že takové dítko mají nejsou nutně ve škatulce hysterických, nezkušených lidí.
Tímto všem, kteří mi pomohou děkuji. A nepomůžete tím jen mně, ale i ostatním. Pište příspěvky, zkušenosti, vlastní tipy a triky, náměty co by vás zajímalo. Budu se také snažit hledat potřebné kontakty i ve vašem okolí, kam se budete moci obrátit.
Případně na této diskusi vkládejte své dotazy.
Tak čekám na opraváře,už mu začala běžet lhůta kdy má dojít.Ještě jsem stihla ostříhat oba psi,moc se jim nechtělo,ale museli,pak tu měsíc nebudu a můj by jim zas leda nastřihl ucho.Taky pak snad bude ta starší mítz štěňatza a to už ji pak stříhat do porodu nebudu.
Králíčku děkujeme za pozdrav od Raráška :))
s tím opravářem je to nahouby,snad to dobře dopadne a s tím,že by to nikdo už neopravilnež dorazíš..to je jak u nás.
Na čekání jsou jen ženské, chlap by na to neměl trpělivost.
Slepeninko tos řekla hezky,jen to je divné,u nás v rodině jsou všichni šikovní ale asi to má po mě bohužel,já jsem šikovná na milion věcí,ale jak se jedná o technické věci,jsem naprostý antitalent..občas mě popadne amok a chci po něm ,,něco,,je přeci chlap a on mi říká,,mami já to nedokážu,tak mu říkám,že když to uděláme spolu prostě na to přijdeme,ale nakonec jsme jak Pat a Mat..naposledy jsme si chtěli dát dokupy ruční el.pilu a uříznout prkno..ta pila byla zabalená v krabici a byla celá rozmontovaná aby se tam vešla,no ani s návodem jsme ji nedaly do kupy.
a fotečky baráčku pošly už se na ně moc těším,budu aspoň vědět,že nejsme jediní kdo staví..
Znám spoustu lidí co mají nový domeček,ale ti jen vyřídily hypotéku a koupily si domeček v satelitu,nebo zaplatili za dřevostavbu a bydlí coby dup a my už se trápíme se stavbou druhým rokem.
pa pa
tak to už je divný,já se přihlásím a když dopíšu,tak to chce kod..Nadi
Holky,mám vás pozdravovat všechny od Raráška,prý nestíhá a tak vás aspoň pozdravuje.
Nadi,tak v rukách určitě prát nebudu,ale štve mě že mám čas jen dnes,v pondělí,středa dopoledne,jinak mám lítání po doktorech,potřebujem sebou léky a tak tam musím.Co bude moc hořet se naloží do auta a odveze k dceři,té pračka funguje.Ale doufám,že to bude ten programátor,jinak pokud to může být 1000 jiných věcí,tak dojedu z lázní a pračka ještě nepojede.Kdo by tu seděl,čekal na telefon mechanika a čekal na něj až dorazí.
Nadi, není první ani poslední kdo prostě ty ručičky na hrubou práci nemá, spíš je potřeba aby viděl co ho čeká když to neudělá. Já mám jelikož jsme hodně rozvětvená rodiny takových chlapů víc co prostě neumí ani zatlouct hřebík, pro změnu manžel vše umí, ale někdy také potřebuje přeložit návod do jeho jazyka aby to zvládl, ale takovou televizi naladit to už neumí. On třeba umí i elektřinu atd., ale u něčeho musím já vše načíst a pak mu asistuji a radím jak na to, ovšem když to nezvládnu sama. Jo jinak vyfotím domeček a pošlu na email jaký to tedy staví.
Teda Soudal,zaplať pánbůh že to máte za sebou,já byla s Radečkem na kýle,dělali mu obě najednou a bohatě mi to stačilo,to probouzení z narkozy bylo šílené,vše si vytrhal a pak jak brečel pořád dokola a nechtěl se hýbat,měl v bříšku zašitou kovovou destičku ale při jejím vytahování byl manžel,já už na to neměla nervy.A teď půjde na ty mandle manžel taky s ním,já už nechci..dohodli jsme se,že máme tři děti a budeme se na operacích střídat.
Ten dlouhý tampon musel být šílený a je fakt Domula šíleně statečná,protože dědovi operovali nos a o tomhle vyprávěl jako o nejhorší věci pod sluncem.Možná byla výhoda,že jí pořád tekla krev a nestihlo to zaschnout,protože jak se nadělají strupy..fuj,mrazí mě jen to píšu.Takže posílám velký obdiv dvěma statečným holkám :))
a ten striptýz..no dobrý,já chcu taky:))
Radečka jsem do školky nedala,v 5ráno se probudil na čůrání a začal šíleně kašlat,poprobouzel tím celou rodinu a pak jsme zas nějak pousínali na střídačku ale jen tak na půl oka.
Králíčku snad ti opravář dojede dnes a vše opraví,ať máš holka klid,ono prát v ruce..bože můj.
A Soudal s tou maturitou máš pravdu,musím,prostě musím to nějak udělat,aby to udělal!a ten nápad s kopáním je perfektní!budem dělat plot,tak se může přidat,jenže manžel ho na stavbě nechce,protože je to jelito a raděj si bere na pomoc svého ,,šikovného,,syna.On je vážně šikovný..a můj syn má ručičky akorát tak na hraní na piano..bohužel je to tak.
tak pa pa hezký den
doprčic zase nejsem přihlášená Nadi
Suodal,tak jsem dočetla tvůj román a myslela jsem si,že nic horšího jako moje punkce a proplachování nosních dutin být nemůže,ale ty jsi mě přesvětčila,že může.Fakt Domču obdivuji,že to tak zvládla,klobouk dolů.
Co se týče pračky,tak jsem nemohla ani dospat,kdy že bude chlapík volat.Volal kolem 8h a moc mě nepotěšil,řekl že si vezme programátor a uvidí se,ale že to může být 1000 jiných věcí co se tak vyznačují a proto mi nemůže ani slíbit,že to dnes opraví.Tak mě prosím držte prstíky.
Nevím ani jak to bude s tím internetem sebou,měla jsem mít půjčenou tu flešku a ta známá se nějak neozývá,no tak doufám,že se mi ještě stihne ozvat.Jinak se měsíc budete muset obejít beze mě.
Slepenino,třeba to teď bude s Janičkou už lepší,myslím ty její odchody do školy.
Tak to jsem se tedy načetla, no opravdu hlavně, že to má za sebou a mě stačily punkce a to jen jednou. Jinak musím říct, ještě, že nyní uspávají jinak, mě když oparovali ucho tak jsem musela dýchat hnusný rajský plyn a to byl tedy hnus a to asi 3x za sebou. Nevím už tedy zas jak jsem to měla u slepáku, to mám vymazané z hlavy, ale spala jsem, měla jsem ho pěkně podhnisaný a 14 dní drenáž v břiše a pak mě pustili domů a tam jsem ještě jedzila na převazy a po měsíci mi vyhrkl ještě hnis s takové malé dirky a zaváděli mi znovu drenáž. Po 3 měsících se mi udělala bulka na břiše a šla jsem k doktorovi a ten mi na to plácl nějakou mastičku, prý údajně moje tělo odmítá vnitřní stehy a za tři dny mi bez uspání natrhl břicho a lovil ten steh a za další dva měsíce to bylo to samé. Tehdy mi i řekli, že nebudu mít děti a jak víte tak se zadařilo.
Jinak ohledně té maturity to je pravda, mladí lidé si to nepřipouští a bylo to pro mě velmi těžké se při třech dětech a babičce učit 4 roky, chodit do práce a zvládat domácnost, nevěděla jsem co je třeba televize. Mě učení také nebavilo a myslím si, že těch lidí je většina, jenže někdo to vezma je to nutné zlo a učí se nebo na to kašle s vysoka. Ovšem je pravda, že mě ani máma po vyučení nedala nabídku chceš jít dál, byla ráda, že ji skončila vyživovací povinnost. Jinak ta lítost pračky, že se s Králičkem tak dlouho neuvidí mě pobavila.
Dnes se stal zázrak a Janička šla do školy bez problému, hned se oblékla a pohodička, jen čekám kdy ji to zas chytne. Možná to bylo díky tomu, že je pátek, léky nyní bere také bez řečí.
No a k Domče….hurááá máme to za sebou:o)
Nakonec jsem ji nechala v té nemocnici tady u nás. Je to tak všechno zašmodrchaný, že by to bylo asi na celý román, takže to přeskočím.
První šok byl ten, že jsem s ní mohla jít na operační sál a sedět u ní do té doby než ji uspí…byly jsme obě rády, že to takhle šlo. Těsně než usla jsem jí popřála sladký sny a málem se rozbrečela. Byla jsem v oblečení ve kterém jsem přijela, jen boty jsem si musela přezout do jejich.
Druhý šok byl ten, že ji operovali v pyžamu. Neměla jsem náhradní, tak ho měla od krve :o( Na sále byla cca něco málo přes hodinu.
Doufám, že žádné příště nebude, ale přesto…pro jistotu absolvuji kurzy sebeobrany. Holky teda ta se semnou tak boxovala a nejhorší bylo, že pořád křičela. Byl to takový ten zoufalý křik…děti se prý z narkóz probouzejí hůř než dospělí. Tak jsem na ní lehce vrchní částí těla ležela, držela ji obě ruce, aby si nevytrhla flexilu a střídavě na ní mluvila a bulela jak želva. Až byla už víc probraná, tak začala zvracet samou krev. Když to neustávalo tak ji dali nějakou proti-zvracecí kapačku. Moc teda nepomohla…prozvracela cca 3 hodiny. Měla v nosíku nacpaný tampony, takže musela dýchat jen pusou…od půlnoci nepila a po operaci mohla pít až za dvě hoďky…to byl taky děs.
Kolem jedné už byla z toho nejhoršího venku a už jen v klidu bez bolestí pospávala. Pak dostala i hlad, ale stejně jest nemohla. Podrážděný krk od intubace a ještě do toho to zvracení…ani dneska ještě nejí 🙁
I přes zatamponovaný nos jí pořád vytíkala krev, takže měla pod nosíkem smotanou gázu…říkali tomu “bambulka“. A ono to tak fakt vypadalo.
Velkým překvapením bylo, jak to Domula v pohodě zvládala…fakt úplně super. Měla jsem z toho děsný obavy. A tak jsem jí pořád chválila, jak to pěkně všechno zvládá.
Třetí šok byl ten, že se ve středu ráno otevřeli dveře a do pokoje nám nakráčel chlap s taškou a se sestřičkou v patách…nový spolu-pacient. Myslím, že když nás viděl v tom pokoji, tak byl z toho docela v šoku stejně jako my. Něco mu dělali jen cca 5 min v narkoze a pak že se jen prospí a pošupajdí domů. Ale i tak!!!…bylo to divný.
Ale zase jsme si užili pánského striptýzu…normálně se tam před náma začal převlíkat do pyžama. Tak jsem zachovala dekorum a v předčítání knížky Domče jsem neustávala, ale po očku jsem šmírovala….a pak, že nezvládnu dělat víc věcí najednou 🙂 Musím teda podotknout, že to byl velmi sympatický chlapík a vyslíkl se jen do boxerek černé barvy. Domča to okomentovala (až teda odešel) tak, že…Mami vidělas to??? On se tady před náma klidně vyslíkl!!!…a měla velmi potutelný úsměv na rtu 🙂 Snad jediný za celý náš krátký pobyt v nemocnici.
Tak jsme to ohodnotili, jako docela zvláštně-milé zpestření:-)
Šok číslo čtyři nastal kolem jedné hodiny…to dr. vytahoval Domče z nosu ty tampony. Je fakt, že nosík měla skoro jak dva, ale přičítala jsem to tomu, že tam jsou ty tampony a že je po operaci zateklý. Jsem se teda hrubě spletla!!!! To co jsem viděla, jsem teda rozcházela ještě na pokoji. A Domula z toho byla v takovým šoku, že se mnou skoro hodinu nemluvila. Odpovědi na moje otázky zněly jen “jo“ a nebo “ne“a byla duchem nepřítomná…a to jsem ji ještě musela k té odpovědi pobízet.
Nic ji při tom vytahování nebolelo, ale…šok nám způsobil tampon, který měřil (mým odhadem) cca 15 cm a byl tlustý jak můj malíček. Pohled na vyděšenou Domču byl teda něco. Já sama jsem měla co dělat. A to nebyl konec…on z té pravé nosníky dírky totiž vytáhl ještě jeden úplně stejnej!!! Dovršení všeho byla levá dírka…tam měla Domča ty tampony TŘI !!!
Můžu vám teda říct, že jsem měla velmi intenzivní pocit v oblasti žaludku.
Sestřička pak Domulu na pokoji strašně chválila, že slyšela jak při vytahování byla statečná. Prý jim tam dospěláci u toho vyvádějí a i omdlívají….hlavně chlapi…jak jinak, že?! 🙂
A tak jsem se sestřičky zeptala, jestli ono to nebude třeba tím, že nikdo z nich nečeká, cože mu to z toho nosu vytáhnou. My jsme čekali prostě tampon do 6 cm a neeee 15 cm a v jedné dírce dva a v druhé dokonce tři.
Dospělí jich tam prý mají víc…se po tom těm labilnějším jedincům fakt nedivím!!!
Kdybych to věděla, tak na to Domču “po svým“ připravím a bylo by to v pohodě, ale takhle to byla opravdu léčba šokem!!!
Tak to jsou ty naše šokové zážitky a doufám, že je za 14 dní nezažijeme znova.
Protože u nás nic nemůže probíhat normálně, tak jsem čekala s obavami, jestli tam zase nějaké to ale nebude….a ono tam bohužel to “ale“ bylo 🙁
Primář ji musel udělat plastiku nosní přepážky a udělat jakože okýnko do těch dutin. Prý takovou razantní operaci dělají většinou až dospělým. Prostě jak Domule ty kosti a chrupavky v nose zatím rostou tak se stalo, že jí to vlastně ucpalo nebo spíš zarostl ten otvůrek do těch levých vedlejších dutin odkud se nic nemohlo čistit. Dutiny měla narvaný hnisem. Takže teď musí brát 3 týdny nějaký šílený ATB. A cca za 14 dní by jí měli z nosíku odstranit přišitou folii dvouma stehama a pak ještě cosi víc vzadu z dutin.
Dospělí se prý na to nechávají uspat, ale protože Domča tak bravurně zvládla to vytahování tamponu, tak jí prý ani uspávat nebudou.
Když jsem pak mluvila o samotě s doktorem, tak jsem mu jasně řekla, že to neexistuje, že chci aby ji na to uspali.
Až pak Domča byla po tom vytahování tamponu už docela v poho, tak její první bylo, jestli ji na to nechám uspat, že chce být uspaná.
A tak když se o tom s Domulou bavíme, tak to hodnotíme, jako-že…ufff máš to za sebou, zvládlas to perfektně!!! A jako bonus jsme přečetli celou knížku, která má 250 stran. Z toho byla Domča nadšená, že jsem jí pořád četla a četla a četla…a tulily se k sobě na jedné posteli a měla mě jen sama pro sebe 🙂