Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
ADHD - hyperaktivita
Všem přeji krásný večer,
jsem maminkou 4leté dcerky Martinky a bojujeme již dlouho, ale vidím, že úspěšně se syndromem ADHD.Právě jsem založila vlastní blog, který je momentálně spíše určený tomuto tématu.
Tím bych chtěla pomoci jiným maminkám a tatínkům seznámit se s touto problematikou, nebo i sama ráda přijmu poznatky jiných rodičů. Najdete zde postupně mé vlastní zkušenosti, první, byť zdánlivě nepatrné příznaky, říkadla a pohádky, budu zde i pořádat různé soutěže, tipy na výlety či ozdravné pobyty. Také přibudou neméně důležité kontakty. Postupem času bude témat více, nejen z této oblasti.
Ale všechny, kteří buď již máte zkušenosti, nebo se chcete jen informovat, prosím, pomozte mi vytvářet tyto stránky.
A proč vlastně jsem se pro tohle rozhodla – já i manžel jsme do tohoto problému byli vhozeni jako do vody, ale učit se v tom plavat jsme museli sami. Chtěla bych pomoct jiným, kteří si nejsou jisti, zda se jich toto týká, nebo neví kam se obrátit. Jaký zvolit nejlepší přístup atd. A navíc uvidíte, že na tenhle problém nejste sami, a že nejsou jen takoví lidé, kteří budou na vaše dítě koukat jako na zlobivé a vzteklé.
Protože pojem hyperaktivita není jen „živější“ dítě, jak se spousta lidí mylně domnívá. A rodiče, kteří vědí, že takové dítko mají nejsou nutně ve škatulce hysterických, nezkušených lidí.
Tímto všem, kteří mi pomohou děkuji. A nepomůžete tím jen mně, ale i ostatním. Pište příspěvky, zkušenosti, vlastní tipy a triky, náměty co by vás zajímalo. Budu se také snažit hledat potřebné kontakty i ve vašem okolí, kam se budete moci obrátit.
Případně na této diskusi vkládejte své dotazy.
Nemůžu tvrdit, že by moje matka si nebrala ty starší děti a také nikdy nedala znát, že ta nejstarší není moje vnučka a brala ji. Ona vždy hlídala pouze když jsme chodili do práce, ale abychom byli domy a mohli si užívat jen s manželem to nikdy nebylo. Nyní by si moji nejmladší ráda vzala, ale byla u ní jen jednou a byla velmi nešťastná a tak už to nechci riskovat. Moje máma měla vždy v popředí své zájmy a má je dodneška a je jí přitom 80 roků. Ona vidí v létě jen koupaliště a v zimě divadla a koncerty. Rodiče když se rozvedli, tak ač učitelka nás nechávala se sestrou samotné doma po večerech a chodila na různé tanečky, hrozně jsme se bály být sami, jenže opět její zájem a tak prostě šla a nebrala ohledy. Jen jednou jsem ji poprosila o hlídání té nejmladší a to jen na půlhodinu, když jsem s nejstarší jela za její babičkou do nemocnice a ležela na intenzivní péči a dcera malá tam nemohla ani jsem nechtěla, aby viděla něco tak špatného, to jí bylo jen 5 let. Matka to odmítla, že má klub důchodců. Nešlo o nic jiného než před nemocnicí kam jsme jely a ona tam bydlí, jen tu půl hodinku. Já ji nic nevyčítám a jsem ráda, že má zájmy, ale něco je pro mě nepochopitelné, člověk nikdy po ní nechtěl, aby si děti brala. Jen prostě jednou jsem ji požádala, protože jsem to potřebovala a ona odmítla a to mě velmi ranilo. Nyní jezdím s dcerou na výlety sama a dřív ještě někdy s náma jezdívala ta nejstarší, vlastně nevlastní. Ostatní děti když byly malé tak manžel jezdíval s námi, na různé skály a hrady, ale nyní už se mu nechce a já nemám zájem se dívat na otráveného chlapa. Sami s dcerou si to užijeme a navzájem si vycházíme vstříc.
Moje mamka- nevlastní- nevěděla jak na bráchu, on měl LMD, nervově to nevzládala, a bohužel jsem to odnášela i já, neměla jsem dobré zázemí. v 18 jsem odešla od rodičů, otec se nás nezastal , nechtěl to řešit, měl rád svoji pohodu. NO bratr potom skončil v ps. léčebně, kde jsem se dozvěděla o co vlastně jde. S mamkou jsem se 13 let neviděla, až v loni jsme se sešly a promluvily jsme si. Sama mi řekla, že syn je to samé, co byl bratr. Holka je taky dost živá, má potíže s učením, nedokáže se soustředit, ale dá si říct. Jsme od sebe 200km, takže se vidíme málo. Otec bydlí kousek od nás, ale nemá žádný zájem, ani o vnoučata,viděl je vlastně jenom jednou. A to při smutné události.
Bydlím na vesnici, máme velký dvůr, kde by se mohli vyřádit, jenže všechno vadí. Tchán obě děti pohlídá, sám si je zavolá, ale potom se rozčiluje, kluk moc neposlechne, skoro si dělá co chce, a zajímají ho vyloženě nebezbečné věci. Však jsem mu říkal, ať si jich nebere, aby se nemusel rozčilovat, stejně si jich zavolal zas. Tchyně má problémy s klouby, nemůže chodit, takže je na mne veškerá domácnost, a když se musím věnovat dětem a o to víc, že jsou oba hyperaktivní, ještě mi za zády ostatní křičí, je to opravdu hodně těžké zůstat v klidu.
Výlety, procházky s nima absolvuju já, manžel nechce ani slyšet. Ale snažím se s nimi chodit co nejvíc ven, na hřiště nebo do přírody.Tam se trochu vyřádí, a já přijdu na jiné myšlenky.J
Moje mamka je taky hodná babička,o ní jsem se nezmínila a nemá to s tátou lehký, on je horká hlava a vše by řešil výpraskem, na mě jako malou holku pořád řval a na ségru taky.I teď když zakřičí,tak se ho bojím,proto jsem vzdala veškeré vysvětlování, on má prostě sůvj názor,mě a ségru vychoval dobře,ale že to na mého syna neplatí,to nechápe. O prázdninách si ho tam vezme. Když je hezky,děti jsou v bazénu a on to řídí z terasy pod slunečníkem a opět řve. Mamka kliďas vezme děti na procházku,na výlet,ségra bydlí u rodičů s pětiletým a ročním klukem,tak je tam o zábavu postaráno.Ten můj synáčekm si z dědova nadávání nic nedělá,mávne nad tím rukou,ono ho to přejde.Jsem ráda,že si ho na pár dní o prázdninách vezmou,zatím jsem na MD,tak je to jedno,ale příští rok,snad nebudu bez práce,bude hodně hlídat manželova maminka, moc hodná ženská.Děda v loni v únoru zemřel /byl hodně nemocný/ a tak babička říká,že žije jen pro vnoučata.A i když ten můj starší není její,nikdy o tom nemluvila, nedělá mezi vnoučaty rozdíly a bere ho takovýho,jaký je a když jsou s ním problémy,tak je to ona,kdo říká,že to bude dobrý.Hlavně aby jí sloužilo zdravíčko,jako do teď.Jsme si navzájem oporou.R
Ahoj, příspěvek z 8.6 ve 22:02 je ode mne, ještě jsem nebyla zaregistrovaná. Tedˇjsem to napravila.
Celkem chápu, že tchyně s tchánem, už nemají “nervy“ na takové děti, ale problém je i v tom, že ani nerespektují co řeknu, a vždycky to skončí hádkou, kde já jsem nakonec ta špatná. Manžel to řešit nechce, sám je z nich vynervovaný. Furt se tu křičí, a to pro jejich výchovu není zrovna to nejlepší. Já to vím, jenže jak to řešit, když domluva nepomůže.
Taky jsem měla moc hodnou babičku, u které jsme bývali všichni rádi, v létě se nás tam taky sešlo několik dětí a bylo to fajn. Naše děti toto neznají, je mi to i líto.
Teď jsem si všimla, že se mi nějak podařilo odhlásit, příspěvek z 9.6. v 9:59 a ve 12:48 jsou ode mě. Jen jsem se divila, že to pořád chtělo po mě smazat text dole pod příspěvkem, když jsem to chtěla odeslat. Teď si už budu dávat pozor a snad bude vše v pořádku.
Tak to máš hodnou tchýni, moje starší děti jezdívaly k mé matce a tam bylo jen učení a buzerování co můžou a nemůžou. Honem rychle odmítly k ní jezdit. Moje babička byla také taková správná babička a vždy měla pro mě a pak pro moje děti něco připraveného a dokázala naslouchat a promlouvat tak, že nikdy nedokázala ublížit. To byla zlatá ženská a od 13 let mi nahrazovala vlastně ve všem matku. Jinak my jsme jezdívaly i k druhé babičce od matky a jelikož je z deviti dětí tak se nás tam vždy sešlo hodně a nikdy s tím neměli problém nás nějak zeměstnat a nebylo ani nutné na nás zvýšovat nějak extrémě hlas a to nás tam bylo třeba i 7 najednou. Prostě to byly babičky, navyváděly jsme se tam blbin, lítaly po zahradě a lezly po stromech a na půdu a byl to takévý ráj pro děti. Moje matka bydlí ve městě a tak děti tam neměly takové to správné pré, unavovalo je pořád chodit na koupaliště a nic jiného, byly tam jen zas sourozenci a to není ono. Dnes měla jet dcera na školní výlet a včera paní ředitelka rozhodla, že dopravními prostředky se na výlet jezdit nebude. Rodiče jsou velmi rozčílení, já volala na kraj na odbor organizace školy a tam mi řekli, že je to v plné kompetenci ředitelky. Nevím co zatím je, ale všem se nám to zdá divné. Minulý týden jely plavat také do nedalekého města a vše proběhlo v pořádku. Jsou tam děti, které se hůře pohybují a tak nevím jak mají jít někam na pěší výlet. Uvidíme co zítra s maminkami vyřešíme, nechci to táhnout do nějakých extrémů. Mě jde spíš o to, abych věděla nějaký přesný důvod tohoto zákazu a ne jen, je to zákaz a hotovo.
Můžete hodně slyšet od jiných lidí,ale až když se s tím setkáte sami,tak se Vám otevřou oči a pochopíte. Já byldím od rodičů 30km daleko a když tam s dětmi jedu o víkendu,tak koukám,jakou má táta nádalu a když mu není dobře, snažím se děti poslat z jeho dohledu a doslechu. Prostě už na ně nemá nervy a to tam bydlí ségra a má taky 2 kluky,tak to je pak nadělení,když se všichni čtyři dají do křiku a ti malí chtějí stačit starším. O problémech ve škole tátovi už neříkám,vše by řešil výpraskem,ale nechápe,že to k ničemu nevede.Lepší je vlídné jednání a důslednost a neustálé vysvětlovánní.Bydlíme v domě s maminkou mého manžela,ale to je bezva ženská. Když potřebuju,děti pohlídá a respektuje,co řeknu,ale je to ta správná rozmazlovací babička,vždy má po ruce čokoládku nebo bonbon a vaří oběd a ví,že děti přijdou,tak je k obědu to,co děti nejradši jedí. Asi chápe jak je s tím mým starším,je s ním každý den a vidí,jak se chová,snaží se mi pomáhat.R
Já jsem také neměla nikde oporu, v rodině ani v okolí a matka bývalá učitelka se mi snad i snažila pomoct, ale vůbec nevěděla co vše to obnáší. Když dcera byla malá a codila do školky tak jsme to ani nějak neřešili, jen jsme si řekli je živá a je to pořád lepší než dítě, které kam postavíte tak tam stojí i za hodinu. Začalo vše se to pořádně začalo projevovat až ve škole. Já bydlím s rodinou sama v rodiném domku a tak mi prostě křik nevadí, ale starší lidi to už velmi obtěžuje a to je asi tak trochu na obranů rodičů Tvého manžela. Viděla jsem když přijel můj otec na návštěvu jak ho to velmi obtěžovalo, že dcera pořád mluví a není k zastavení, matka to sice nějak respektuje, ale má s tím také problémy nějak se vyrovnat s tím jaká dcera je. Oporu jsem nacházela pouze u doktorů a paní učitelky co měla Janičku 1.-4. třídu. Ostatní učitelé neměli pochopení a spíš bych řekla ani páru, co vše to obnáší a jen říkali něco ve smyslu, že já výchovu nezvládám. Toho názoru, ale jsou jen lidi, kteří nemají ponětí o tomto postižení.
Ahoj, jsem velice překvapená, kolik je dětí s ADHD. Mám dvě děti, zatím ještě potvrzené ADHD nemáme, k psycholožce jdeme za týden. Bohužel u nás v rodině to bylo, u bratra, vím že užíval nějaké léky, ale co pamatuju, po vysazení to bylo horší a horší. V těch horších chvílích kradl, podpaloval objekty, hrozně lhal a vymýšlel si. Takže mám z toho všeho velké obavy, snažím se jít k dětem jinak, v klidu, jenže furt to nejde. Nechci to řešit ritalinem, ale žijeme s rodiči manžela, a ty nemají s dětma vůbec trpělivost, ani z cela nechápou, že potřebují jiný přístup, a ne jen nadávání a křik. Bohužel jinou možnost bydlení nemám, i když si myslím, že by to bylo nejlepší řešení, aby byli děti i já “ v klidu“. Jsem z toho všeho unavená, a oporu doma nemám, spíš naopak. Takže asi mi nic jiného, pokud lékař nasadí ritalin, nezbyde.
Já si taky myslela,že když dopoledne nejí, pak to dožene,ale šlo to asi týden a měl hrozný bolesti břicha. Tak ráno kontroluju,jestli se nasnídá,ve škole dostane v 8hod. Ritalin a než dostane další v 10hod. tak ho učitelka kontroluje,jestli svačí,aby ten prášek nedostal na hladový žaludek,oběd sní jen z půlky, pak si dá něco doma a hodně večeří. Ten Aspergerův syndrom můj syn nemá proto,že se při rozhovoru dívá lidem do očí, “Aspíci“ prý uhýbají pohledem,ale to je snad jediná věc. Jinak co jsem četla a paní doktorka mi potvrdila, tak těžko navazují kamarádství, mají problém v rozhodování, dělají si svůj svět a to hlavně v situaci, kdy mají pocit že jim nikdo nerozumí.A ten největší problém,co má můj kluk je,že neumí rozlišit realitu od fantazie!!! Je toho ještě víc, pěkně je to popsaný na internetu ASPERGERUV SYNDROM.Ale ve škole mi řekli,že kdyby měl syn Aspergerův syndrom,má nárok na asistenta.Pouze s diagnozou ADHD mi ho kraj nepřidělí.Když jsem četla o As. s., tak mi to přišlo hodně podobný Autismu. Ale všechny tyto poruchy jsou hodně propletý a maj podobný příznaky,tak proto je asi tak těžký se v tom vyznat a stanovit to správně.R