Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
ADHD - hyperaktivita
Všem přeji krásný večer,
jsem maminkou 4leté dcerky Martinky a bojujeme již dlouho, ale vidím, že úspěšně se syndromem ADHD.Právě jsem založila vlastní blog, který je momentálně spíše určený tomuto tématu.
Tím bych chtěla pomoci jiným maminkám a tatínkům seznámit se s touto problematikou, nebo i sama ráda přijmu poznatky jiných rodičů. Najdete zde postupně mé vlastní zkušenosti, první, byť zdánlivě nepatrné příznaky, říkadla a pohádky, budu zde i pořádat různé soutěže, tipy na výlety či ozdravné pobyty. Také přibudou neméně důležité kontakty. Postupem času bude témat více, nejen z této oblasti.
Ale všechny, kteří buď již máte zkušenosti, nebo se chcete jen informovat, prosím, pomozte mi vytvářet tyto stránky.
A proč vlastně jsem se pro tohle rozhodla – já i manžel jsme do tohoto problému byli vhozeni jako do vody, ale učit se v tom plavat jsme museli sami. Chtěla bych pomoct jiným, kteří si nejsou jisti, zda se jich toto týká, nebo neví kam se obrátit. Jaký zvolit nejlepší přístup atd. A navíc uvidíte, že na tenhle problém nejste sami, a že nejsou jen takoví lidé, kteří budou na vaše dítě koukat jako na zlobivé a vzteklé.
Protože pojem hyperaktivita není jen „živější“ dítě, jak se spousta lidí mylně domnívá. A rodiče, kteří vědí, že takové dítko mají nejsou nutně ve škatulce hysterických, nezkušených lidí.
Tímto všem, kteří mi pomohou děkuji. A nepomůžete tím jen mně, ale i ostatním. Pište příspěvky, zkušenosti, vlastní tipy a triky, náměty co by vás zajímalo. Budu se také snažit hledat potřebné kontakty i ve vašem okolí, kam se budete moci obrátit.
Případně na této diskusi vkládejte své dotazy.
David má naštěstí lehčí formu, do školky chodí denně, i když zezačátku byly nějaké problémy.. První den ve školce si 2x rozvalil čelo, vůbec by si toho nevšiml, kdyby mu krev nezačala kapat na triko, učitelka si polítala, utíkala za ním po zahradě jako hadr na holi, strašně se mi omlouvala, že ho neuhlídala. Pak už si trošku zvyknul, ale chodí za ruku s učitelkou, když jdou na procházku, víc ho hlídají..a to je to školka na dědině. Teď půjdeme do jiné, protože se budeme stěhovat, snad to tam taky budou brát s rozumem.Je pravda, že ho musí někdo držet i v tom sedátku v košíku :o), párkrát už zkoušel skočit..A k neurologovi vás poslal obvoďák? Psycholog? Pokud budu ve škole potom chtít dokázat, že má ADHD a že na to mají brát ohled, potřebuju nějaké potvrzení, Jestli jo, tak od koho?
Jedna moje známá mi jednou řekla, když jsem se jí svěřila s tím, že David není tak docela v pořádku, že by se tím vůbec nezabývala, že je teď hyperaktivní každé druhé dítě, že z toho vyroste, akorát prý dostane nálepku, že není normální.
Moje dcera tedy v tom sedátku nevydržela a pořád vylézala ven a pak to bylo už nějak jednou, zda v něm není nebo ani nenakoupit, že ji člověk musel hlídat a pak jak začla chodit do školky tak jsme jezdila na nákup bez ní, nyní už bez problému a ještě ji musím málem nutit co chce koupit. Nevím jak to je, ale nejstarší dcera byla na léčení a tam je vysloveně budili a nechali je vypočítat asi 10 příkladů a pak šly teprve na záchod. Jinak pokud jsem ji neprobudila tak i sahala za zachod a nevědala vůbec kde je a to pak je asi něco jiného. Mě vysloveně řekli, že ji mám probudit tak aby na půl nespala, musela se mnou smyslplně komunikovat asi tak. Já s dcerou také nejdřív chodila jen do PPP a byly jsme na vyšetření na neurologii, chodila do logopedické školky, jenže to nepomáhalo, ona nedokázala v klidu posedět a tak odmítala spolupracovat a až v prvé třídě začala jezdit ke klinické logopedce a sice jen jednou za měsíc, ale hodně se to zlepšilo, opravdu se jí věnovala. V té také první třídě jsem navštívila s ní psychiatra, chodila mi po třídě a neposeděla a ještě na základě doporučení učitelky jsem ji dva roky učila doma a to matematiku a ČJ a na dvě hodiny chodila do školy. Jinak se školkou jsme také začínaly pomalu, nejdřív a to od 4 let a na dva dny v týdnu a dvě hodiny a další rok bez středy a obědů a další rok i s obědy. V té první třídě mi paní doktorka napsala Ritalin, ono také v té době nic jiného nebylo. Hodně jsem četla o těchto lékách a oni píší, že to je lék první volby a pak se to řeší dál. Ono vše má svůj čas a ona do té doby žádné léky neužívala na tu pozornost až pak to opravdu bylo potřeba, ona by se jinak nic nenaučila. Ohledně těch vedlejších účinků tak moje dcera trpěla jen nechutenstvím a to jen dopoledne a pak vše dohnala.
Jo, několikrát mi švagr řekl “Jak si děcka vychováte, takové je máte!“ -tím myslel rozlítaného a uvztekaného Davida, tenkrát jsem mu snad i věřila, teď vím svoje, ale on to svých chabým mozkem nechápe pořád a prý to je výchovou..
David v obchodě nelítá, nechci platit všechno, co by cestou potkal :o), taky bychom ho už nemuseli najít, ještě pořád je na sedátku ve vozíku, chytá se lidí kolem, mluví na ně, lechtá je..venku ho musíme držet za ruku, několikrát mi málem vletěl pod auto a jednou se mi v obchodě vyškubnul a málem skočil ze dvoumetrové zídky, člověk musí mít prostě postřeh!Já se dost bojím, až půjde do školy, psycholožka říkala, že jestli se nezvládne soustředit ve škole, tak dostane prášky, tím myslela asi Ritalin, doufám, že to nebude potřeba..Zatím jsme byli jenom v pedagogicko-psychologické poradně, jak se to řeší dál? Nevíte někdo, jestli nás psycholožka sama někam přepošle, až David trochu povyroste? Zatím chtěla jenom vyšetření u logopeda, protože synovi skoro nikdo nerozumí.
David se počůrává dost často, když chodí do školky, tak je zvalený každou noc, psycholožka nám řekla, ať ho vůbec nebudíme, že se tím jen vytvoří podmíněný reflex a on si zvykne, že někdo na to čůrání a vyčůrání myslí za něj, taky nám zakázala posílat ho na záchod, prý musí sám vědět, kdy má jít. Já nevím, ale na noční vztekání jsme začali užívat Sedalia sirup a to počůrávání není tak časté a spí jak mimino, tak to určitě není jen tím, že nemá zralou nerv.soustavu. Teď se začal ale záchodu strašně bát, jsou dny, kdy potřebuje, aby ho tam někdo zavedl. Ve školce se dvakrát zvalil i ve spaní a posílali peřiny na vyprání, bylo mi strašně :o(
Nevím co je doktorce tedy jasné, ale mě říkala doktorka na psychiatrii, že to vidí také na nějakou změnu osobnosti a prý se to zjišťuje až v 18 letech a jen když já ji řekla své podezření na Aspergerův syndrom tak říkala, že je to možné. Ona má ve zvyku pravidelné věci a jak to není tak je hned průšvih asi tak. Leni jak píšeš o těch dětech tak já to také vidím a jen vždy laskavě to dítko pohladím a řeknu, tak já si tě vezmu domů a většinou to zabere. Zrovna včera jsem šla po ulici a jedno dítko tam také řvalo a nebylo možné ho nějak uklidnit a tak já přišla a jen ho trochu pohladila po tvářičce a zeptala se ho copak tě trápí a také to zabralo. Určitě je potřeba velká laskavost nejen od rodičů, ale také okolí. Lucko jak píšeš tak to jsem měla právě asi před tím měsícem, nebylo síly ji donutit k oblékání, to je bych řekla momentální vzdor, prostě nechci a tak si se mnou dělej co chceš asi tak. Dnes přijela babička a opět se tady vysloveně ne snad předváděla, ale máma bývalá učitelka a tak pořád jen radí nebo pochybuje, tak se ani dceři nedivím, jen jsem mámu napomenula, aby ji nechala být, že na výchovu jsem tady já a ona, že přeci babička také vychovává svá vnoučata a já zas řekla, že bäbičky jsou hlavně na něco jiného. Tak zas tedy velká radost a zdrží se tady do zítřka a to má zas přijet nejstarší dcera s vnoučkem a tak to bude úplně blázinec. Já na tohle nejsem zvyklá, prostě k nám babičky nejezdily, ale my jezdily k nim. Nechtěli nám narušovat chod domácnosti a ona pořád a vůbec je jí to jedno.
ten anonym jsem opět já:o)))))
Ahojky, jsem taky ráda, že nám napsala strateru. Včera mi ještě řekla, že to moc na ADHD nevidí. Prý příznaky a vyústění jsou skoro totožné s ADHD, ale příčina je někde jinde. Proto taky asi nebyli vůbec žádné výsledky s ritalinem, a pokud nezabere stratera tak je to prý jasný. No mě to teda vůbec jasný není:o(( V pondělí nás obědnává na nějaké spec. psychol. testy – rozbor osobnosti, vazby atd. Už si to nepamatuju. Máte s tím některá zkušeností?
Teda u nás je krásně, řvou ptáci, otravuje všelijaká havěť, sluníčko svítí a obloha je vymetená – nádherně modrá. Na slunku je krásně teploučko, tak jsem si šla vypít kafe na naše venkovní, válecí molit. matrace. V tu chvíli jsem měla na sobě Domču, okamžitě se k ní přidal Honzík a ve finále mi nohy začala okusovat naše 30 kg boxerka. No co vám mám povídat….relax jak sv…. Ale bylo zase veselo:o)))
Ahojky Kotulenko, jsem tu taky nová cca 3 týdny. A můžu ti jen říct, že jsou tu opravdu super holky!!!!! Vždyť kdo ti nejvíc porozumí?….jen ty co mají takový andílky s růžkama doma:o)))
Ahoj tak vidím,že je nás zase o jednu víc.U nás je taky sluníčko,ale teplo nic moc.S Míšou je od včerejška jak na houpačce,v pátek ráno musel přijet přítel z práce,aby jsem ho vůbec dostala do školy,ještě v půl osmé ležel v posteli,bez concerty,protivný,drzý a uřvaný.Nezabral ani přítel,musel přijet ještě děda…..Tak nevím,jestli z nás nemá srandu,ve škole žádný problém nebyl,možná je tou nedávnou změnou času,že se mu nechce vstávat,ale mě nebaví se hned ráno nervovat.Mě taky říká psycholožka,že když se mu nechce oblíkat,ať ho pošlu do školy tak jak je,ale to by asi neprošlo ve škole a já si neumím představit,že bych ho poslala v pyžamu.Jinak pak už byl hodný a pak zase k večeru mš´ěl ty svoje chvilky,ale to už se dá vydržet,akorát zničil malé trojkolku za tisíc korun….Dnes ráno tu byl bývalý tchán,tak se syn předvedl,styděla jsem se,myslela jsem,že mu dám na zadek,výhoda je,že tchán je napůl hluchý,tak toho zas tak moc neslyšel….Starší dcera leze do puberty,tak to je taky případ,teď je protivnější než Michal.Ty bylinky,o kterých jste psali jsem si objednala,ale přišla odpověď,že už nejsou na skladě,je to škoda,chtěla jsem je vyzkoušet,tak teď koukám po něčem jiném.Poprosím vás o radu,po těch každodenních nervech a stresech nemůžu spát,usínám až dlouho po půlnoci,co chvíli se budím a ráno nemůžu vstát,vstávám,protože musím a z obtížemi.Nevíte co by mohlo zabrat na zklidnění a lepší spaní?Tak se mějte ahoj Lucka
ahoj kotulenko,je to asi dost na nervy to vse v klidu zvladnout,ja byla v obchode a byla tam mamka s dvojcaty asi 3-4let,litali po obchode,hrali si tam na schovku,ty deti mezi sebou,ne mamka s nima,a holcicka mela bile puncosky a ruzovou sukynku aprimo na prostredku sebou doslova svihla,ze ji to nechteji koupit,pred pokladnou taky,a po ceste kautu hystericky zachvat,rodice ji v klidu neco rikali,takze nejsi sama ,takovych je vic,jen jsou vzdy od nas daleko,a nemuzem si pokecat osobne,driv bych to dite i rodice odsuzovala,ale protoze mam doma syna s adhd tak uz myslim jinak,tak zas napis ahoj a drz se lenka
Kotulenko, určitě můžeš psát a sveřit se se vším co tě trápí. Moji dceři je už skoro 14 let a já s tím velmi bojovala a vysloveně sama, jen u odbornáků jsme našla pochopení. Ohledně toho oblékání tak pokud něco chtějí a tak je to hned, ale jak se jim nechce tak to je na dlouhou dobu. Moje dcerě měla asi tak před měsícem nebo míň to už nevímn také den, že prostě nechtěla a asi si dokáže představit jak takovou už velkou holku oblékám. Je potřeba hlavně důslednost, jednou víc polevíš a už je to zas ve starých kolejích. Ohledně toho počůrávání, asi tak dcera sice uměla chodit na záchod, ale nechtěla tam jít a tak mi a to celkem často se vyčůrala v obyváku na koberec. V noci to zas bylo, že měla tvrdé spaní a já asi tak po dvou hodinovém spánku ji vodila a vysloveně budila, aby věděla kam jde. Nějak v těch 10 už se začla budit sama. Spaní jsme vyřešili tak, že prostě je 8 hodin večer a zaleze se do pokoje a tak ona jde taky, jinak by ji asi nikdo nedonutil. Kopání a kousání máme také za sebou, různé zcény v obchodech také, určitě kdo takové dítě nemá tak to nepochopí a určitě tady najdeš pochopení a případně i rady. Můžeš napsat případně na email slepenina@seznam.cz.
Děkuji, že se můžu přidat, když na něco člověk pořád myslí a nemá to vlastně s kým probrat, tak to nikam nevede..Taky si pořád říkám, že to není naše vina, že má ADHD, že za to nikdo nemůže. Vím, že David se neumí ovládnout, když ho něco rozzuří, někteří lidé to pochopí (moje matka, sestry,..), ale nikomu se nelíbí, když při Davidovém výbuchu vzteku příjde k úhoně jeho dítě, několikrát se nám stalo, že se našponoval a pokopal nějaké děti, se kterými si zrovna hrál.
Psycholožka nám doporučila, abychom ho neobsluhovali, neoblékali ho, nekrmili, nemyli..má dost neohebné ruce a chybí mu trpělivost, proto je musí pořád procvičovat. Nedávno jsem na něj ve školce čekala, až se obleče, strašně se vztekal, že mu nejde strčit ruka do rukávu a praštil sebou o zem, když to viděla učitelka, tak se na mě podívala jako na neschopnou matku a oblékla ho, dokonce mu řekla, že si má říct o pomoc, když mu něco nejde, neměla jsem slov a připadala jsem si strašně trapně. Až doma jsem se vzpamatovala a druhý den jsem učitelce vysvětlila, ať ho neobléká. Někdy to je ale o nervy, zrovna včera rozerval další zips na mikině, protože mu nešel zapnout..ale zlepšuje se. Už jsem četla o dětech, které jsou na tom hůř než David, jsem ráda, že to není horší.