Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
ADHD - hyperaktivita
Všem přeji krásný večer,
jsem maminkou 4leté dcerky Martinky a bojujeme již dlouho, ale vidím, že úspěšně se syndromem ADHD.Právě jsem založila vlastní blog, který je momentálně spíše určený tomuto tématu.
Tím bych chtěla pomoci jiným maminkám a tatínkům seznámit se s touto problematikou, nebo i sama ráda přijmu poznatky jiných rodičů. Najdete zde postupně mé vlastní zkušenosti, první, byť zdánlivě nepatrné příznaky, říkadla a pohádky, budu zde i pořádat různé soutěže, tipy na výlety či ozdravné pobyty. Také přibudou neméně důležité kontakty. Postupem času bude témat více, nejen z této oblasti.
Ale všechny, kteří buď již máte zkušenosti, nebo se chcete jen informovat, prosím, pomozte mi vytvářet tyto stránky.
A proč vlastně jsem se pro tohle rozhodla – já i manžel jsme do tohoto problému byli vhozeni jako do vody, ale učit se v tom plavat jsme museli sami. Chtěla bych pomoct jiným, kteří si nejsou jisti, zda se jich toto týká, nebo neví kam se obrátit. Jaký zvolit nejlepší přístup atd. A navíc uvidíte, že na tenhle problém nejste sami, a že nejsou jen takoví lidé, kteří budou na vaše dítě koukat jako na zlobivé a vzteklé.
Protože pojem hyperaktivita není jen „živější“ dítě, jak se spousta lidí mylně domnívá. A rodiče, kteří vědí, že takové dítko mají nejsou nutně ve škatulce hysterických, nezkušených lidí.
Tímto všem, kteří mi pomohou děkuji. A nepomůžete tím jen mně, ale i ostatním. Pište příspěvky, zkušenosti, vlastní tipy a triky, náměty co by vás zajímalo. Budu se také snažit hledat potřebné kontakty i ve vašem okolí, kam se budete moci obrátit.
Případně na této diskusi vkládejte své dotazy.
No není to s mužskými jednoduché a prostě to znám, my budeme spolu na podzim 30 let a tak ta ponorková nemoc je také. Jedině co je snad ve výhodě, že má rodinu daleko a všichni mu právě říkají, že může být rád, že má mě, tak tam zastání nemá, ale moje matka se ho zastává, ne mě, ale jeho. Ona prostě je v takovém světě, že chlap je důležitý a nepochopí, že to někdy není tak jak by mělo být. Ona vysloveně i mému manželovi leze do zadku, jenže ona tady s ním není skoro celý dny a tak ona když přijede a něco chce tak on skáče a může se přetrhnout a vůbec pro cizí. Jinak dcera má také nález na mozku v místech kde by mohla vzniknout epilepsie, proto také dělám co můžu aby se nestersovala a náhodou se to neodstartovalo. Dnes tady měla dcera kamaráda a nevím co je to napadlo a udělali si byhno a tak se rozdováděli, že ho házeli po chodbě a manžel začal nadávat a prý dceru dáme do ústavu. Je sice pravda, že prostě budeme muset chodbu vymalovat, že to bylo všude, ale kdo uklízel to svinstvo jsem byla já a i já dostala vlastně vynadáno. Dcera zalezla na zahradu a byla schovaná dokud jsem ji nevyzvala, aby aspoň vyklepala to bahno z rohožek. On si neuvědomuje, že řvaním a urážením nikam nedojde a všechny si proti sobě jen popuzuje myslím jako přímo v rodině, jinak je velmi oblíbený, protože přiskočí a udělá, ale doma to ne. U plotu máme keře, každý rok je stříhla, ale letos se radší vybavuje s mou mámou nebo přítelem od dcery a je mu to jedno. Drž se, život je boj, ale krásný i přes všechna utrpení co někdy máme.
Dnes už snad není potřeba k psych. doporučení, já tam chodím se synem od tří let. Tenkrát chtěla školka vyšetření, nezdálo se jim,jak se syn chová. Dali mi několik tel. čísel,ať si psychiatričku vyberu sama, jim to bylo celkem jedno kam jdu a doporučení jsem také žádné neměla. V PPP jsme byli na žádost školy, když jsem chtěla odklad a oni tam poslali synovy papíry a PPP se mi ozvala,kdy s ním mám přijít, měla jsem v ten den jiného lékaře a tak jsem se stejně objednala na jindy. Teď byl týden u tety a už se těším až přijede, vím,že to zas bude náročný,ale stýská se mi.
ahojky,no pripada mi,ze si manzel mysli,ze je kvuli deckam az posledni,a ,ze se mu budu venovat jak maminka jemu,ale to je jina kapitola,protoze u nas to vzdy konci hadkou,a recmi jeho mamka to vari tak,zeptej se mamky,a o vsem se radi s mamkou a kdyz reknu ji se neptej bydlim tady ja,tak je zle.jsme spolu uz delsi dobu ale posledni dobou ja to horsi,snad je v prechodu.my chodime na neuro od narozeni,byli problemy u porodu a mame mensi nalez epilepsie,ale jsme bez leku,l
Bohužel to jsou chlapi, ten můj sice vymaluje ale uklízet komplet musím já. Dnes jsemvydrbala koberec, povlékla, přišila knoflíky a zašila dirky, které byly roztržené a ještě uvařila a on řekne věnuj se domácnosti. Jinak ono to nevidí a jen jednou a já hlídám hodně často vnučku se ji asi 1,5 hodiny věnoval a jen řekl, že je z toho unavený a to ji nosil a povídal a nic okolo neudělal a já mu hned řekla, hlavně, že si myslíte, ženská doma s dítětem a neví co roupama dělat. Já moc nikam nejezdím a když jsem byla naposledy na dovolené před 6 lety tak nebyl doma ani jeden čistý talíř, vše dokázal se synem ušpinit. Myslím, že by jsi doporučení k psychiatrovi nemusela mít, já bych si tam zavolala, já ho tedy určitě pro dceru neměla. Přeji Ti hodně síly k zvládaní života s dítětem, které má určité problémy.
ahojky,my chodime na neuro od narozeni,poslala nas na vysetreni kvuli odkladu,od te doby nic,tak se snazim aby nas nekde poslali.kdyz jsem byla na podpora bylo fajn,ze se muzu malemu venovat,ale manza mi rovnou rekl.ze nas zivit nebude,ze chci jen penize,tak chodim do prace,ale padam na hubu,ted jsem malovala a on nebude ani uklizet on malovat nechtel,zitra ma starsi narozky dojdu po nocni a budu chystat pro 10lidi jidlo.pry nejsem sama co chodi do prace,atd.hlavne ze jsme zdravi,l
Pistalko máš pravdu i v tom, že ve školce je to těžké, já tam měla dceru jen na 4 hodiny denně a to až poslední dva roky, ze začátku mi choidla jen na dvě hodiny a 2x týdně a pak se to postupně zvyšovalo a také jsem ji jeden rok dávala do školky a ve středu nechávala doma, na nějaké uklidnění. Byla jsem doma a tak nebyl rpoblém když dcera začal být nemocná si ji nechat doma a kolikrát doktorka říkala ať přijdu až za dva dny, že ještě nemůže poznat co to je přesně za nemoc. Nebývala moc nemocná, ale tak jednou do roka ano. Učitelky si stěžovaly, že maminky jim tam dávají děti s velkým kašlem a rýmou, nemohly jít s nima k doktorovi a zlstat doma třeba 14 dní. Prostě tady je to monentálně tak nastavené, že v té práci si pak něco vždy najdou a člověk dostane výpověď a je to právě proto, že to dítě je nemocné, ale důvod je pak napsaný jiný. Ohledně těch školáků a tomto postižení tak mi i třeba 3x za měsíc zavolali ať si pro ní přijdu, že se válí po loavici a v páté třídě to začlo být ještě víc, prostě děti se k ní chovaly jak chovaly a ona byla v neustálém stresu a každý týden 2x jsem si pro ní chodila už kolem desáté hodiny, že ji bolí hlava nebo břichu. V šesté třídě se to opakovalo a to mívala už i třes a tak jsme to vyřešily s učitelkami takto a hlavně, že to šlo. Je mi přednější dítě v pohodě než v neustálem stresu. Jo říká se mi to snadno, mám ten příspěvek a můžu si říkat hurá, ale nevím co bude za rok a něco, bude mi to končit v roce 2010 ke konci roku. Budu samozřejmě žádat znova, ale je to zas jen o těch lékařích a pak posudkovém, můžu jen doufat, že to zas dopadne. Byla bych ráda abych mohla s ní být dokud neukončí učňák a mohla nějak lépe dohlédnout jak na ni tak i na učení a zároveň být v kontaktu se školou. Ode mě je to i asi trochu sobecké, prostě počítám a mohla jít po skončení péče už do důchodu, případně být i rok na pracovním úřadě, prostě kde mě kdo po asi 14 letech zaměstná jako účetní to tedy nevím a ještě k tomu jen 4 roky do důchodu, to je také moc těžké a lepší nad tím ani nepřemýšlet a doufat, že to nějak dopadne.
Já jsem člověk,který rád dělá věci pořádně, neumím to jen napůl. A soustředit se v práci,když doma jsou problémy,to nejde. Vím jaké to bylo,dkyž syn chodil do školky a já v práci dodělávala uzávěrku, nebo inventuru a ze školky už volaly,že je tam poslední, bylo třeba 15,30 aMŠ byla do 16hod. To už jsem to rovnou zabalila a nic nedělala,stejně by to nebylo k ničemu. Tak si teď nedovedu představit někde takhle pracovat a přitom problémy se starším a nevím jak to bude s mladším ve školce,teď nebýval nemocný,ale co buda až začně chodit do kolektivu,kde to kýchá a smrká, tak bych byla stejně pořád doma. A stejně tam kde jdem byla před Md moje místo obsadili,dali si tam chlapa,ten jim nebude chodit s dítětem po doktorech a bude tam pořád.Když jsem se ptala,jestli se můžu vrátit,tak mi bylo řečeno,že jsem se nevrátila půl roku po porodu,tak mě šoupnou balit balíky a jestli se mi to nelíbí,tak si mám dát výpověď. Baličky maj kolem 8tis. a to já tak 3 tis. měsíčně projedu, firma se mi přestěhovala o 10km dál. To se mi fakt nevyplatí. Ještě mi někdo radil, že mám v prac. smlouvě napsáno místo výkonu práce starou adresu,tak ať si zažádám o odstupné, protože firma se přestěhovala. Holky v práci s tím nepochodily, je jich tam hodně a vedení jim řeklo na rovinu, že nic nedostanou, buď půjdou s fimou jinam,nebo se s nima firma rozloučí.Hrůza.
Pistalko, tak to znám já jsem také účetní a měla jsem na starosti odběratelé a musím říct, že do toho 91 roku to bylo celkem v pohodě, ale pek hrůza a děs, každý den podávané žaloby na neplatiče a to třeby i 20 denně a pak ještě to ostatní a z práce jsem chodila příšerně unavená a pak ještě i ostatní děti, kteří jsou už nyní dospělé, ale byly jiní a tak to se ještě dalo zvládnou, ale nyní už by to bylo nad mé síly. Jak píšeš tak to opravdu trvá dlouho, já jednou žádala už někdy v říjuna vlastěn ajko o prodloužení a on leden a nic a přišlo to až v únoru, já tam volala zda se mám zatím přihlásit na úřad práce a nějaká ta asistentka mi řekla, že to je na stole a nemám si dělat starosti, že to dopadne a pak mi vše vyplatili zpětně.
My jsem u neurologa nebyli. Do PPP nás poslala škola, ale když bude problém, můžu tam kdykoliv zavolat, objednat se a oni si na nás udělají čas a syna vyšetří. Nejradši chodím k psychiatričce, asi proto,že syna zná od jeho tří let. Už tak nějak patří ta paní do rodiny, je starší a zkušeností má spoustu, vždy mi poradí, když mě nemůže objednat třeba do týdne, dá mi radu alespoň po telefonu a když se ji uvolní místo,hned mi volá, že můžeme přijít. Já teď jen čekám. Tam kde jsem si žádala o příspěvek mi řekli, že to může trvat i 3 měsíce od podání žádosti, ale nemám se znepokojovat. Když mi děco dají,tak to vyplatí zpětně od toho dne, kdy jsem si podala žádost. Moc s tím nepočítám, abych enbyla zklamaná, jindy si zas říkám,že stejěn do práce jít nemůžu, že bych to pak doma s dětičkama nezvládala a tak si moc přeju,aby mi to dopadlo alespoň tak,že bych chodila někam uklízet na částečný úvazek na 4 hod a jinak mohla být s dětma. Mám maturitu, dělala jsem skladový a mzdový účto, vedoucí skladu v zásilkovým obchodě, vše zodpovědná práce. Nic z toho už bych teď dělat nechtěla,když jsou pak problémy se synem,jsem úplně vyřízená a ještě se soustředit napráci, to už je fakt moc, práce byla hlavně o penězích a to si nemůžu dovolit udělat žádnou chybu. Nejsem kariéristka, jsem normální mamina,která chce pokud možno to nejlepší pro děti a tak půjdu třeba někam uklízet,budu mít čistou hlavu,žádný starosti. Pak jsem si nosila problémy z práce domů a nebylo to snadný, do toho nějký průšvih synáčka ve školce a já byla na zkácení. Teď když je ve škole, tak se mu musím věnovat ještě víc a do toho druhý klučina, rodina je u mě na prvním místě. A když okolí nechápe mého syna ajeho chování, o to víc to musím zastat já.
ahok¨jky,na vysetreni nas bude posilat z neurologie,na moje dpporuceni,ped.poradna chce doporuceni skoly ale jen kdyz sou problemy,a to on nema,spis je to sebevedomi,a ta zapometlivost,zbrklost atd.je cas na neho se snazim najit,ale taky chci,aby byl samostatny,starsi syn se taky nechtel ucit ted ma vyucni list,ridicak,svarecek,sice se na zkousky taky moc neucil,ale ma to a je manualne strasne sikovny,az jsem v podezreni ci je,manzel je opak,ma maturu,ale dela v jinem oboru a manualne hruza,vzdy to konci bolave zada,padem z neceho,bouchnuti do koncetin,a hadkou mezi mnou a nim.tak zatim ahokjy jdu spat jsem po nocni.l