Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
ADHD - hyperaktivita
Všem přeji krásný večer,
jsem maminkou 4leté dcerky Martinky a bojujeme již dlouho, ale vidím, že úspěšně se syndromem ADHD.Právě jsem založila vlastní blog, který je momentálně spíše určený tomuto tématu.
Tím bych chtěla pomoci jiným maminkám a tatínkům seznámit se s touto problematikou, nebo i sama ráda přijmu poznatky jiných rodičů. Najdete zde postupně mé vlastní zkušenosti, první, byť zdánlivě nepatrné příznaky, říkadla a pohádky, budu zde i pořádat různé soutěže, tipy na výlety či ozdravné pobyty. Také přibudou neméně důležité kontakty. Postupem času bude témat více, nejen z této oblasti.
Ale všechny, kteří buď již máte zkušenosti, nebo se chcete jen informovat, prosím, pomozte mi vytvářet tyto stránky.
A proč vlastně jsem se pro tohle rozhodla – já i manžel jsme do tohoto problému byli vhozeni jako do vody, ale učit se v tom plavat jsme museli sami. Chtěla bych pomoct jiným, kteří si nejsou jisti, zda se jich toto týká, nebo neví kam se obrátit. Jaký zvolit nejlepší přístup atd. A navíc uvidíte, že na tenhle problém nejste sami, a že nejsou jen takoví lidé, kteří budou na vaše dítě koukat jako na zlobivé a vzteklé.
Protože pojem hyperaktivita není jen „živější“ dítě, jak se spousta lidí mylně domnívá. A rodiče, kteří vědí, že takové dítko mají nejsou nutně ve škatulce hysterických, nezkušených lidí.
Tímto všem, kteří mi pomohou děkuji. A nepomůžete tím jen mně, ale i ostatním. Pište příspěvky, zkušenosti, vlastní tipy a triky, náměty co by vás zajímalo. Budu se také snažit hledat potřebné kontakty i ve vašem okolí, kam se budete moci obrátit.
Případně na této diskusi vkládejte své dotazy.
JO je to Matys, vypadlo mě to z hlavy. Tak to je pak tedy opravdu blb, když něco hlásá a pak skutek utek. NO věřím, že pro rodiče by to asi už nebylo, sama nevím a to jsem asi mladší tak o asi 10 let možná tak bych to velmi těžko zvládala, ovšem nevím jak by to ve skutečnosti bylo. To zdraví je pak problém a taky bych si to asi vyčítala, kdyby pak rodičům se něco díky tomu stalo. NO já byla u babičky od 13 let, máma to také asi neměla se mnou jednoduché, ale ona se mnou nemluvila a vše prostě byly jen dětské řeči a tak nebrala ohled co já cítím a nelituji toho, že jsem u té babičky byla, dala mi lásku, trpělivost kterou máma neměla. Ovšem důvod co uvedla bylo, že sestra otěhotněla a měla údajně strach, že ji mohu ublížit, ale to byla taková jen pohádka pro moje uši. Já na jednu stranu jsem ráda, že tomu tak bylo, ale je pravda, že to dodnes mám mámě za zlé.
Jj Slepeninko,řešili jsme to bydlení u nich,jen to je fakt asi nemožné,tatka ho po předposledním víkendu nechtel ani vidět,předtím si ho brali aspon od soboty do neděle,ted jsem tam byla na víkend s ním od pátku do neděle ,byla pout,celkem to šlo,ale vím,že tatka by to prostě nezvládnul už,není na tom zdravotně nejlíp a bojím se ,že by ho mohlo klepnout z něho a to bych si zase vyčítala já :(,takže mi v rámci možností pomůžou a vím,že mi ho třeba pohlídají,když už se fakt potřebuju vyspat,i přes ty nervy co s ním jsou,spím 4 hodiny denně.Ten psychiatr je Matýs,bývá i docela často v televizi,naposledy tam mluvil,že ústavy a léčebny nejsou pro tzto děti dobré,že by nejlepší byla nějaká škola,kde by byli třeba do večera a na večer by chodili domů,že by si tam psali úkoly,měly ten pevný řád a na druhou stranu co vím od mamin co k němu chodí,tak jeho jedinou a první volbou je ty děcka poslat do Opavy.Takže si vlastně protiřečí a hodně mamin od něho odchází.On Michal jak je s těma stejně starým děckama,tak to jsou samé hádky mezi nima,dokážou si pohrát normálně a pak se zhádají jak koně,třeba se stašíma to jde fakt líp a s jinýma dospělýma,co mu ale musí sednout,se baví úplně normálně a o všem.
Nadi ,to víš ,že se neurazím :),já to vím,že jsem na něj krátká a že si myslí,že si v podstatně může dělat co chce,neboj,já se na tebe neurazím,máš prostě ten správný pohled zvenčí.Jak říkáš,tatka mi už říká,to není možné,co on si dovoluje,on už nepatří mezi normálkní lidi,protože on je s náma denně,denně tu jezdí za děckama,takže on ví toho víc než mamka,protože ta by se už taky mohla z toho zbláznit.Tatka už zaujímá takový ten negativní postoj,ale já ho v tomto chápu,asi ho chápu,já bych taky nechtela,aby se takto chovalo moje vnouče ke mě.Mamka mi taky občas taky řekne něco v tom smyslu,ale na druhou stranu je to mamka a babička a pořád jde n to po dobrém,i když Michal něco provede,je na něho naštvaná,domlouvá ,ale snaží se pak s ním ty věci probrat.Myslím Nadi,že ani tři by ho nezkrotili,protože on je provokatér a můžu jen doufat,že mu to jednou dojde,že my jsme ti dospělí a on ten,kdo by měl poslouchat.
To myslím jsme už také řešily zda by nemohl jít na nějaký čas bydlet k rodičům.
Přesně jak píše Králiček, také to vidím, že nemá problém se staršími a ni mladšími a jen vrstevníci. Já měla strach asi před 4 lety jsme jely se podívat tady kousek na koníčky a sraz se spolužákem co trenuje dívku a jak se bude snášet dcera s ní a musím říct, že vysloveně bez problému, ta dívky tehdy byla 16 letá a Janička nějakých 12 a prostě to šlo. Vím asi o jakém tom psychiatrovi píšeš, chodí tam k němu hodně maminek s dětmi tam od vás, nevzpomenu si na jméno. Pokud si dobře pamatuji tak jsme si o tom psaly, že tam u vás je to s psychiatry dost problém. To jeho vyčítání jak byl na léčení, že jsi ho odložila to je asi také to co jsem si myslela, že to pak ty děti vyčítají, oni nepochopí, že to bylo to poslední řešení. Tak ta škola by asi byla dobrá, ale zas tam není místo a to školné je pak hrozná věc. Je vidět, že hledáš všechny možnosti jak z toho ven a to nepomáhá ani vyhrožování jak je o něj zvýšený zájem z ty sociálky, je mu nějak asi všechno šuma fuk a jen deptá. On je to asi nejhorší věk nyní, ty potřebuješ hlavně vydržet a tak když nemůžeme pomoct jinak tak se vypiš z toho všeho.
Luci zkus si promluvit s rodiči,já vím že tam zlobí skoro stejně jako doma,ale když ví,že za chvilku odjede domů,tak si asi i víc dovolí,kdyby věděl,že tam budete na furt a že o něm budete rozhodovat vlastně tři dospěláci,tak možná dostane i větší strach..a popravdě ti řeknu jedno..pokud to opravdu nedej bože dojde tak daleko,že skončí někde v ústavu,měla bys aspoň klid v duši,když se rozhodnete všichni tři/máma,táta a ty/
Já to vidím u nás,když si stěžuji na radečka u našich,tak máma vždy najde nějakou chybu na mě,kterou bych měla ještě odstranit,nebo radu,co ještě zkusit,nikdy neřekne..takhle to dál nejde,musíme něco udělat,nebo se z toho zblázníš…prostě si myslí,že to není nikdy tak horké..ale když by v tom měla žít určitě by změnila názor a podpořila mě v čemkoliv.
A tak by to bylo asi i u tebe,prostě bys měla další OBJEKTIVNÍ pohled na věc,dva lidi,kteří mají rádi tebe i děti,kteří by ti pomohli vymyslet nějakou taktiku,nějaký postoj,občas by tě zastoupili ve výchově,potřebuješ trochu polevit,trochu ubrat,nebo skončíš v nemocnici.
nemůžu radit,nemůžu nic dělat,jen píšu co mě napadá a co se mi honí hlavou,snad ti to nevadí,mě opravdu připadá,že jsi na něj krátká a že ti ten proutek přerostl přes hlavu.Snad se neurazíš..pa pa
Lucko,oni tyto děti si totiž rozumí se staršími nebo s mladšími jak jsou sami,protože vrstevníci je neberou.Já to vidím i u Dominika,mladší děti ze školky ok,alestejně staří se mu smějí nebo jsme viděla jak mu berou a zahazují čepici apod.
Slepeninko,k tomu dostání přes zadek-tak to už dostal ode mě,a už rupli nervy i tatkovi,když ho slyšel jak se se mnou baví a výsledek??? Začal nám říkat,že je to týrání,a že si to nemůžem dovolit ,takže ani po dobrém,ani po zlém,ani když si s ním povídám ,ani když nemluvím,nic nefunguje a všechno je špatně.
Sluníčka moje,on právě ví,že já bych ho tam dala,teda,já mu to říkám,budeš blbnout a víš co ti říkal kurátor,že tě klidně odebere sociálka a půjdeš do dětského domova,nebo skončíš do 18 v ústavu a on poslouchá a poslouchá a za chvíli zapomene,on na to hnusné nemyslí,takže to vypustí z hlavy :(On je v té nejistotě,že neví,jestli někam půjde nebo ne,ale nějak to nemá ten účinek,aby si uvědomil ,že se to stát může.Už jsem mu i lhala ,že se chodí ptát paní ze sociálky po baráku a to se teda lekl,a bavili jsme se o tom a výsledek byl jen ten nakonec,že zlobil ,já zvýšila hlas a on ,neřvi,chodí tu sociálka a to je všechno kvůli tobě,oni to uslyší atd.On mi i vyčítá,že musel do té Opavy,za to je doted naštvaný na mě,že jsem ho odložila,takže na jednu stranu ví,že se to může stát zase a na tu druhou si to nechce připustit.Je jasné ,že za to nemůže jen to ADHD,je to prostě i grázlík,který navíc pochytí to co kde může,takže mě překvapuje denně s nejakou novinkou.Okolo baráku jsou samí takoví podobní kluci jeho věku,takže žádný med,ale všimla jsem si,že větší kluci ,kolem tech 15-16 s ním v pohodě vychází ,hrajou fotbal.Slepeninko,na ty školy jsem koukala,nic podobného jsem nenašla,jen je tu škola pro deti s poruchama chování,docela blízko,pár zastávek tramvají,jenže volno je jen v 1 2 a 3 ročníku a je tam školné,i když si myslím,že to školné ,kdyby se tam dostal,bych už nějak splácala s pomocí dohromady .Ještě mi slíbil kamarád ze základky,že by to nějak zkusil,má tam známou ekonomku ,tak že se poptá.Nadi,přestěhovat se k našim,to bych i ráda třeba,mají sice malý barák ,ale bylo by to fajn,za normálních okolností,ale on ani tam není normální,on se chová podobně jako ke mě i k nim,takže tatka ho má plné zuby,nedávno si kvůli němu zlomil prst na noze,jak se ho snažil dohnat,když mu Michal něco řekl.Mamka je ochotná i hio i brát,i když ví,jaký je,pořád se tak nějak snaží to obracet v dobré a domlouvat mu.Je tam stejný ,je to skoro jako doma,ale on to ví,že pokud se bude chovat tak jako ted,tak ho nikdo nikam nevezme.Přitom na trénincích,na zápasech je v pohodě a sotva přijde domů,tak vyvádí.Prášek co má jíst večer,na zklidnění a na tlumení agrese mu pašuju do jídla,protože ho nechce,je po něm ráno ospalý a protivný ,unavený,takže je to začarovaný kruh.Se zmenou psychiatra jsem to chtela zkusit,dětská mi řekla,at zkusím jednoho na dubině,že je to chlap a mohl by k němu Michal cítit autoritu,a kurátor mi zase řekl,at to nedělám,že s ním nemá žádnou dobrou zkušenost,tak já sama nevím.Ted v červnu jdeme k psychologovi přímo do diagnostáku,jenže já vím,že Michal je prostě frajer,bude poslouchat jeho řeči a přikyvovat,bude se bát,ale sotva vylezeme ze dveří,hodí to za hlavu.Takže je to těžké,je to začarovaný kruh .Jsou chvilky,kdy je to úplně normální kluk,kdy se s ním dá povídat a najednou zase začne blbnout.
Nadi, on Lucky synek má jen maminku, tatínek zemřel a tak to výživné je od asi od tatínka ty nejmenší.
Lucinko, co ti k tomu napsat a proč nepřiznali ten příspěvek, obrátila bych se na nějaké občanské sdružení, které pomáhá s vyřizováním dávek, určitě něco tam u vás je, pokus se najít na internetu. Bohužel léky nejsou někdy východisko, já bych ještě zkusila vyměnit psychiatričku zda by to nepomohlo. Myslím si, že sjem ti posílala nějaký odkaz na nějakou tu školu tady na Pardubicku, nebylo by lepší to řešit tímto způsobem jako internátní pobyt a na soboty a neděle doma. Určitě něco tam také u vás bude, vím o tom kurátorovi jsi psala a byla jsem ráda, že má snad na něj dobrý vliv. Vím, že je to asi poslední věc co by člověk udělal, ale on by potřeboval asi pořádně přes zadek, mě už to nepřipadá, že to je jen to ADHD, ale takové deptání a využívání toho všeho kolem něj. Jáasi v tomhle věku bych mu dala jasně najevo, že za takové chování nedostane najíst, vařila bych jen pro dcery a sebe a on ať se snaží si něco vzít, neprala a takové věci, jen týden nebo přes sobotu a neděli to zkusila. Nemám řešení tedy žádné pro něj a ten diagnosťák bych taky nebrala. Potřebuje opravdu si to nějak vše vyžrat a možná by mu to hlavičku napravilo, že není vše zadarmo a musí také něco proto udělat.