Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
ADHD - hyperaktivita
Všem přeji krásný večer,
jsem maminkou 4leté dcerky Martinky a bojujeme již dlouho, ale vidím, že úspěšně se syndromem ADHD.Právě jsem založila vlastní blog, který je momentálně spíše určený tomuto tématu.
Tím bych chtěla pomoci jiným maminkám a tatínkům seznámit se s touto problematikou, nebo i sama ráda přijmu poznatky jiných rodičů. Najdete zde postupně mé vlastní zkušenosti, první, byť zdánlivě nepatrné příznaky, říkadla a pohádky, budu zde i pořádat různé soutěže, tipy na výlety či ozdravné pobyty. Také přibudou neméně důležité kontakty. Postupem času bude témat více, nejen z této oblasti.
Ale všechny, kteří buď již máte zkušenosti, nebo se chcete jen informovat, prosím, pomozte mi vytvářet tyto stránky.
A proč vlastně jsem se pro tohle rozhodla – já i manžel jsme do tohoto problému byli vhozeni jako do vody, ale učit se v tom plavat jsme museli sami. Chtěla bych pomoct jiným, kteří si nejsou jisti, zda se jich toto týká, nebo neví kam se obrátit. Jaký zvolit nejlepší přístup atd. A navíc uvidíte, že na tenhle problém nejste sami, a že nejsou jen takoví lidé, kteří budou na vaše dítě koukat jako na zlobivé a vzteklé.
Protože pojem hyperaktivita není jen „živější“ dítě, jak se spousta lidí mylně domnívá. A rodiče, kteří vědí, že takové dítko mají nejsou nutně ve škatulce hysterických, nezkušených lidí.
Tímto všem, kteří mi pomohou děkuji. A nepomůžete tím jen mně, ale i ostatním. Pište příspěvky, zkušenosti, vlastní tipy a triky, náměty co by vás zajímalo. Budu se také snažit hledat potřebné kontakty i ve vašem okolí, kam se budete moci obrátit.
Případně na této diskusi vkládejte své dotazy.
Suodal, já si už také z toho nic nedělám a ještě víc mě potešilo, když moji bratranci vysloveně jsou hodně černovlasý a oba si vzali za prostě takovou jakou jsem já. Já to právě také poznala na tom učňáku, že se to klukům líbí a to byli ve třídě prostě takový tři a ono to u nich bylo spíš to, že ostatní s nimi pro jejich snad povahu nechtěl kamarádit. Dcera starší ta je také po manželovi černovlasá a má také nějaké pihy, ale podstatně míň než já, prostě to mám po tátovi a on po své mamince, syn má ale velmi málo a ta nejlmadší vůbec. Od toho je život aby každý byl trochu jiný, ale je to velmi nepříjemné když pak děti se posmívají. Starší dcera zas musela nosit okluzor a také se ji posmívaly, že je jednooký Žižka. O té škole já mám už svůj názor, jen se musím smát, že mají na škole nápïs, že jsou zaměřené na integraci dětí s ruznými poruchami. Já jen doufám, že Janička najde dobré uplatnění a všem to ukáže jak je schopná. Třeba ta starší chodila do matematické třídy a hlásila se na textilní průmyslovku obor návrhářství a to zas pro změnu moje matka, že kam by chodila na střední, že by ji přeci stačilo učiliště. Nikdy jsem neměla zastání jen v babičce a ta bohužel už není, já u ní vyrůstala od 13 let, že moje máma řekla, že by nezvládla po rozvodu moji sestru, které bylo 16 a byla těhotná. Naučila jsem se řídit podle svého mínění a nikdo mi do toho nemůže mluvit, pro mě je a bude máma právě babička a sice mámu nějak přežiju, ale nemusím. Ona mě vždy schazovala a když jsem čekala první dítě tak přijela a já ji říkala, že mám už bolesti a ona zas, to ještě nic není to bude hrozné, to mě potěšilo, při druhém zas začala říkat, že budu mít dvojčata a že jsem blázen, u nás jsou v rodině dvojčata, ale dvöjvaječná a nedědí se to, což ona mě tvrdila. Ona se hodně snažila mi řídit život a nemůže pochopit, že jsem se dokázala vymanit z jejího řízení. Tak jsem si zas trochu postěžovala. Dnes mi učitelka chválila Janičku, že se nějak změnila, že vychází vstříc při jakékoliv činnosti a už i ve třídě vydrží celé 4 hodiny, tak mě potěšila, jen aby to tak zůstalo, stačí pak nějaká maličkost a zas to pojede ve stejných kolejích.
Poslední dobou (co máme pejska) stíhám zase o něco míň… ještě ke všemu začala pylová sezóna tak je to zase všechno s prominutím na prd. Malej je do toho trochu nachlazený tak to bude mít zase horší průběh. Zvedla jsem léky a uvidíme jak to bude dál, taky inhalujeme tak to snad trošku pomůže. Jenom teď musíme trošku míň ven a nevětrat…
Starší snad ok je celé dny venku s klukama. Pro nás je nejhorší květen, tak snad letos to ustojíme trošku líp… Dneska letím s pejsanem na cvičák a v sobotu ráno taky a pak pojedeme na chalupu. Mladší tam jede s manželem zítra, jenom se bojím aby ho nechytil záchvat (manžel přece jenom neví kdy a jaké léky přesně podat)… snad to zvládne v pohodě. Pro jistotu mám už léky i na chalupě kdybysme něco nechali doma :o)
Člověk pořád musí myslet na milion věcí. Aspoň že manžel ať je jaký je mi občas zajede na nákup. Dneska mu tady smolím seznam (byl včera na hokeji, tak na oplátku :o) navíc to kvůli pejsanovi nestihnu.
Jen teda byl s ní na procházce a ztratil známku, kterou máme 14 dní a včera sáček na odměny :o) hlava děravá.
Musím končit vrací se mi šéf – vidím ho z okna :oD
Pěkný večer…pro slepeninu:o)
Jen na chvilku se vrátím k té škole…já vím, že to takhle asi neřekli, ale spíš se vůbec pozastavuji nad tím, že dopustili tuhle debatu a vyústění. Vždyť přece všichni věděli, že to chování není její chyba. Z takovýchto lidí je mi na zvracení….sobci, hlavně aby oni měli klídek a pohodičku.
Bylo to pro tebe asi vážně děsný, když ani rodina tě nepodpořila. U nás je to zatím asi takhle…moje drahá polovička je chvilku v poho a pak zas neee (podle mě to musí nějak strávit), moje mamka je při mě a ségře jsem to ještě nenapsala. Mám přítele o 22 let staršího, takže jeho mladší dcera (o rok mladší než jsem já)je mi velkou oporou,a s tou starší (mimo jiné spolujmenovkyně:o) jsem ještě o tom nemluvila. Každopádně jsi pro mě mamina s velkým M !!!!!!
No a k tomu posmívání…taky se mi smáli za pihy. V největší slávě puberty jsem na sebe plácala kila pudru, jen abych ty pihy zakryla. Měla jsem z toho naprostý komplexy. A pak mi jeden krásnej o hodně starší kluk řekl, jak mi ty pihy sluší, a že kdo mě zná už delší dobu, tak ty pihy v podstatě nevidí.A dal mi příklad na zubech. Někoho vidím poprvé a má děsně křivý zuby, a když už ho vidím po desáté, tak už ho beru jako celek, a ty křivý zuby prostě nevidím. Zkusila jsem to a zjistila, že má pravdu. A protože Domča je blondýnka s pihama po mě a začínají ji ty pihy vadit, tak jsem ji to vysvětlila přesně takhle…jen s tím rozdílem, že jako model jsem jí posloužila já a moje pihy:o))
Ahojky,tak koukám jak jste se dnes rozepsaly,ale aspoň mám co číst.Ohledně toho posmívání,tak mě se zase spolužáci smáli,protože jsme od mala nosila brýle.Dost jsem si na základce užila a to jsem byla takové drobné,tiché dítě.
Jak tady někdo píše o těch zubech tak já se zas pro změnu trápila jako dítě s pihama, jak se mi posmívaly, kreslily obličej a na něj různé bradavice a pak pihy a jak já to vždy obrečela. Pak jak jsem nastoupila do učiliště tak jsem teprve pocítila určité zadostiučení, že jsme byla pak už pro druhé spíš atraktivní i když si tedy tak nepřipadám, ale to se pak pozná.
Pavlo, klobou dolů, dva kluci a jeden s ADHD? Mnó, tak alespoň na to nejsi sama, i když já bych asi v téhle situaci neměnila…
Slepenině – děti dovedou být strašně zlý a je až s podivem, že ještě někoho na ZŠ neutloukli, ani bych se tomu v dnešní době nedivila a to myslím nemusí být dítě ani nijak “odlišné“.. Já na ZŠ vzpomínám hrozně nerada, měla jsem problémy se zuby a tahlo se to se mnou x let.. nevěřila bych, jak strašně jsou ty malé dušičky citlivé a i přes to, že nejsem zastánce toho, že bych své děti nějak vehementně ochraňovala a strkala “pod sukni“, jsou prostě situace, kdy to jinak nejde, oni si to sami nevybojují, že jo. Na tohle všechno jsem připravená, vyřídilku mám výbornou a praxi v oboru mladistvých pachatelů velikou, takže se s nikým moc nepářu 🙂
Jo a Walsdorfská škola prozkoumána, avšak tady v Liberci není ani jedna, nejbližší patrně někde v Semilech nebo co…Je tady toho o této hafo, budu to muset pročíst, o co vlastně jde, přiznám se, že nemám ponětí…
Jani to je jasné, že ta škola je až “za dlouho“, ale když to tady čtu (neznám nikoho, kdo byl měl dítě ADHD ani předškolního ani školního věku) , tak jsem jen pojala podezření, aby nezačal nějaký průšvih. No a vzpomněla jsem si, jak mi ta psychiatrička právě doporučila tu libereckou sportovku, resp. plaveckou. Nemyslím, že by je tam nějak přetěžovali, ale vyznělo to tak, že tam posílá více “takových“ chlapců… Také mi říkala po testu, že má Adrian vysoké IQ a ať tak nezvažuji vůbec odklad školní docházky (což mě do té chvíle vůbec ani nenapadlo) a že pokud bude chtít, bude mít vysokou školu, pokud chtít nebude, bude se potácet někde ve velikém podprůměru.. chachá, tak to mě opravdu děsí, to bude mazec :-)) O dceři ani nevím, že chodí do školy, prospěch super, jen je zase pro změnu od rána do večera nafouklá jak balon – děti si člověk nevybere…
Jo a k tomu přísloví, co mě nezabije… tak to já bych, prosím, byla už posílená dost a teď snad už nějaké ty radosti 🙂
ahoj holky,v kazdem prispevku jsem nasla i neco z meho a synova zivota,a vidim,ze vsechny se budem za ty nase deti bojovat a snazit se je naucit co nejvic,aby se v tom svete neztratili a vyrostli z nich sebevedomi lide,je to narocne a stoji nas to hodne sil a ale my se nedame..jsem rada,ze tady jsre a rozumime si,vsem vam preji hezky ctvrtek a mejte se i se svymi detmi fajn..tridni schuzky mam v pondeli,vy jste mi je privolali asi tou diskuzi co tady probehla..lenka
Ona právě ta původní učitelka si také vše vyříkala jen s moji dcerou a mnou. Nikoho do toho nezatahovala, sice samozřejmě ostatní učitelé věděli jaká dcera je, ale nebyla to jejich záležitost. Oni snad speciálně pedagogickou radu nesvolávali, ale byla prostě jen pravidelná a nevím zda to mají čtvrteletně, ale mě to oznámili nějak v dubno v šesté třídě a pak už od května chodila do té speciální nebo praktické. Já tam pak byla na nějakém pohovoru jak se to bude s dcerou řešit dál a tam výchovná poradkyně, zástupce ředitele a ředitelka. Oni na ěm začly jak sršni a já byla na dně a ředitelka mi vždy řekla, uklidni se a něco snad vymyslíme a zas ty dvě do mě a tak já veškerá doporučení od lékařů sebrala a řekla sjem jim, že jim tedy nebudu dceru vnucovat a opět zas ředitelka řekla neblázni a tak to šlo dál až jsem usoudila, že to nemá význam. Oni by ji dokázaly vysloveně zdeptat a to určitě nepotřebuje jak ona tak ani já.Takle nějak to bylo i s neuroložkou, že si na mě spustila co jsem si to dovolila dát dceru do klasické školy a tak jsem začla jezdit sice daleko, ale tohle prostě nemám snad zapotřebí. Uvědomila jsem si, že je pro mě přednější dítě a její psychika, nebylo to vůbec jednoduché rozhodnutí a jen doufám, že se pak najde i pro ní dobré uplatnění v životě.
Lindo – oni paní učitelky rádi (z mojí zkušenosti) mluví o tom jak ví o dětech s ADHD.. jenže pak skutek utek – zrovna naše paní učitelka se tak předvedla… je to neustálý boj kdy ti dva už mají na sebe vyloženě alergii a my odpočítáváme dny kdy už ho za rok bude učit pan ředitel…
Jinak pozor mně naopak psycholog i psychiatr upozorňovali na to, že tyto děti se nemají “přepínat“ takže nevím jestli zrovna sportovní škola je vhodná. Naopak jsem mockrát zdůrazňovala že je důležité se naučit odpočívat.
Jinak od soboty jsem taky na nervy, kluci zlobí oba dva jak hrom a už jich mám plné zuby… stačí mi těch pár hodin odpoledne a už bych si taky nějakou piluli nejraději zobla… Včera už starší psal trest a mladší se za trest učil podepsat (má skoro 6 a ještě to neumí) jak já se s ním budu učit pak do školy to netuším. Se starším jsem se nemusela učit ani jednou (jenom scháním úkoly po kamarádech, protože si je zapomíná zapsat do deníčku…).
mějte se dneska mám uklízecí tak to musím dodělat.
Pavla
Klobouk dolů před tou naší učitelkou,ta mi řekla,že pro ní je lrpší vyřídit si vše se mnou a nebo synem mezi 4 očima,než aby svolávala pedagogickou radu,protože ví,že Míša by vyšel ze školy v pohodě a já bych se trápila ještě víc.Takže pokud to půjde,tak nic takového se dít nebude.Taky jsem měla strach ,že ho na té škole nebudou chtít,po tom posledním průšvihu,to už jsem psala slepenině,kdy si rodiče stěžovali,ale ustála to,ví,jaký je,jen mi řekla,že ne každý rodič to ustojí.Já vám přeji krásný den a co nejmíň starostí s těma lumpama.