Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
ADHD - hyperaktivita
Všem přeji krásný večer,
jsem maminkou 4leté dcerky Martinky a bojujeme již dlouho, ale vidím, že úspěšně se syndromem ADHD.Právě jsem založila vlastní blog, který je momentálně spíše určený tomuto tématu.
Tím bych chtěla pomoci jiným maminkám a tatínkům seznámit se s touto problematikou, nebo i sama ráda přijmu poznatky jiných rodičů. Najdete zde postupně mé vlastní zkušenosti, první, byť zdánlivě nepatrné příznaky, říkadla a pohádky, budu zde i pořádat různé soutěže, tipy na výlety či ozdravné pobyty. Také přibudou neméně důležité kontakty. Postupem času bude témat více, nejen z této oblasti.
Ale všechny, kteří buď již máte zkušenosti, nebo se chcete jen informovat, prosím, pomozte mi vytvářet tyto stránky.
A proč vlastně jsem se pro tohle rozhodla – já i manžel jsme do tohoto problému byli vhozeni jako do vody, ale učit se v tom plavat jsme museli sami. Chtěla bych pomoct jiným, kteří si nejsou jisti, zda se jich toto týká, nebo neví kam se obrátit. Jaký zvolit nejlepší přístup atd. A navíc uvidíte, že na tenhle problém nejste sami, a že nejsou jen takoví lidé, kteří budou na vaše dítě koukat jako na zlobivé a vzteklé.
Protože pojem hyperaktivita není jen „živější“ dítě, jak se spousta lidí mylně domnívá. A rodiče, kteří vědí, že takové dítko mají nejsou nutně ve škatulce hysterických, nezkušených lidí.
Tímto všem, kteří mi pomohou děkuji. A nepomůžete tím jen mně, ale i ostatním. Pište příspěvky, zkušenosti, vlastní tipy a triky, náměty co by vás zajímalo. Budu se také snažit hledat potřebné kontakty i ve vašem okolí, kam se budete moci obrátit.
Případně na této diskusi vkládejte své dotazy.
Pěkný den všem.
Ráno tu zas bylo veselo, David se zase vzbudil celý mokrý a byl příšerně protivný..co jsem j zavedla do školky, tak je tu ticho, syn zase tři hodiny spinkal a od té doby si pěkně potichu hraje..o to větší bude šok, až budeme všichni doma. :o(
Jaké bylinky v tabletách? Ve formě homeopatik nebo nějaké výtažky? Dá se to koupit jen v lékárně? A jak se to jmenuje? Bylinkové čaje nějak extra nemusím, tohle by snad byla cesta. Heřmánek je taky na uklidnění, ne?
Vidím, že nejsem přihlášená
Kotulenka
Určitě meduňka i třezalka jsou na zklidnění, mě je i doporučila dětská doktorka pro dceruasi tehdy tříletou. Rarášku, je mi líto, že máš takové trápení v práci a určitě by ty peníze chyběly, ale tak to zkus ten příspěvek a z nejhoršího by Vát to třeba pomohlo. Já pracovala také jako účetní a měla jsem na starosti odběratele, byl to velký podnik a začalo se to značně stupňovat ohledně neplacení odběratelů. Byla jsem značně vyčerpaná, to bylo pořád někoho honit na zaplacení a bohužel se třeba i zjistilo, že to byli bílí koně a pak po asi třeba roce ho někde našli zakopaného. Různé podvody, že si donesli složenku, že to má zaplacené a na závodě na mě ječeli, že jak je to možné a tak jsem si za své dala žádost na poště zda ty peníze byly odeslány a po týdnu mi přišla odpověď, že v tom i jel člověk na poště, čili peníze nebyly a závod mu zas na základě toho prodal. Nervy na dranc, také se i divili na závodech, že to prá málo honíme a já musela jim říkat kolik je toho na soudním vymáhání. On si někdo řekne, v kanceláři se flákají, ale nevidí ten hrozný stres. Určitě bych se asi poohlédla po něčem jiném, ono se řekne do práce si netahej domov a naopak, ale vím jak se to člověku pak i honí v hlavě doma a je nervozní a stačí maličkost pro kterou by jinak nic člověk neřekl a takhle vypění.
Ahoj všem,tak dnešní ráno je o krapet lepší než ty předchozí,akorát mě rozbolela hlava,ještě že malá je hodná a moc nekřičí :-).Suodal,já myslím,že tady se nikdo nestydí,že by měl jít k psychiatrovi,akorát mě štvou ty lidi,co si myslí,že pokud někdo chodí na psychuatrii,tak patří podle nich hned do Bohnic.Zatímm zkouším bylinky,meduňku atd.,taky se kouknu na ty stránky o kterých jsi psala a pokud mi nic nezabere tak půjdu k doktorovi ať mi nějakého psychiatra doporučí,protože vidím,že poslední dobou jak se to na mě valí,to nějak nezvládám a zbytečně se to tu hrotí.Už mi to řekl i přítel,že jsem nějaká jiná,raději chodí už brzo a bavíme se většinou jen přes telefon,doma to raději nezkouší moc na mě mluvit.:-(.Myslím si ,že Míša možná víc vyvádí i proto,že vidí ,že jsem pořád nervozní a netrávím s ním tolik času jako dřív.I on toho má teď víc,pořád zápasy,tréninky…Naposledy jsme si spolu sedli a popovídali asi před 14 dny,nepočítám úkoly,které spolu děláme každý den,to se taky dohadujem.Když se zklidním já,možná i on.
No já jsem na hranici už dýl… jenže už jsem si řekla dost. Proto po dvou letech,kdy se sebou nechámorat v práci jsem zjistila že mi ta práce za to zase tak nestojí… začínám hledat jinde.
Po dnešním střetu šéfem, kdy on není schopen uznat jakýkoliv podíl své viny mně to za to opravdu nestojí.
Chodím domů nešťastná, nejdřív to odnesou děti a pak manžel… bude to těžké budou chybět peníze, ale raději pohodová máma než rapl… na manžela občas ječím taky kvůli hovadině a on pak raději utíká do práce nebo jinam už se mu zpětně ani nedivím, já bych to taky nesnášela…
Piju bylinky na litry bohužel to nepomáhá, ale lékům se bráním, jezdím skoro denně autem.
Mějte se já se ozvu jak bude líp teď se v tom hodně utápím… asi to taky není dobře
Ahojky všem:o)
Svůj komplík ještě nemám spravený (dohaduji se s přítelem o každou volnou minutku na jeho noťásku:o), takže jsem zpětně pročítala vaše trápení ze včerejška.
Musím dát za pravdu Slepenině….tím, že se zhroutíte svým miláčkům vůbec nepomůžete. Je to vážně divnej přežitek, když někdo řekne, že chodí k psychiatrovi…tak je prostě divnej. Nikomu přece o tom nemusíte povídat jestli chodíte na psychiatrii.
K těm bylinkám….doma mám teď třezalku a je taky výborná. A když jsem si to tak pročítala, tak jsem si vzpomněla, že i na vitamíny. A tak jsem se mrkla na net a do vyhledávače jsem napsala “vitamíny na stres“ a spoustu toho tam vyjelo. Dokonce i meduňka a směs jiných bylin se už dělají v kapslích (což je pro mě novinka). A není to ani tak drahé cca 100,- na měsíc. Jestli nepocítíte do 14 – 21 dní alespoň nějakou úlevu, tak seberte odvahu a běžte k odborníkovi. Dlouhodobý stres vede k naprostému (někdy už i celoživotnímu) nabourání bio-rytmu, nebo i k vzniku rakovině. S těma našema ADHD-dítkama taky chodíte k odborníkovi, tak proč ne samy se sebou. O co vy jste horší, aby jste si nedopřály luxus jménem…lékařská pomoc:o)???? Moje zkušenost je taková, že díky několikaletému stresu jsem při své výšce 170 cm skončila na váze 47,5 kg (opravdu to byla děsná podívaná). Tři roky mi trvalo než jsem byla 55 kg. V podstatě si myslím, že i díky tomu jsem nemohla otěhotnět. Pak se zadařilo a máme Honzíka:o) Dneska už si váhu držím. Ale zase se objevilo něco jinýho. Asi tak rok a půl jsem měla díky stresu naprosto rozhozený menzes. V podstatě jsem je měla skoro pořád, sice slabě, ale pořád (byla jsem z toho vyčerpaná jak fyzicky tak i psychicky). Pak jsem si o tom přečetla náhodně na netu článek, v hlavě si to poskládala, bylinky a vitamínky….a ono se to upravilo. Je teda fakt, že jakmile jsem dva nebo tři dny ve větším stresu, tak se mi to slabě rozjede. Dovedete si představit (ale upřímně), že by jste byly zavřené na cca 5-6 týdnů na psychiatrii (a tím to nekončí, pak vás naprosto rozhodí úplně všechno a nejste schopni se postarat samy o sebe na tož o děti-a už ne vůbec o naše ADHD-čertíky). A vaše drahé polovičky, tchýňky atd. by se starali o vaše děti????? Já, si to teda představit neumím!!!! Vím, že by se přítel o ně po fyzické stránce postaral, ale na tu vnitřní-dušičkovou máme naprosto jinej přístup.
Holky, od narození Domči s ní lítám po doktorech (už jsem to tu psala),problémů zdravotních má šíleně moc, do toho šílenej rozvod s ex-manželem(fyzické napadání atd.)…kdybych se znovu dostala do podobné stresové situace a nezvládala to, tak dneska už vím, že bych k odborníkovi šla. Asi bych to už sama nezvládala.
Určitě z toho vyrostou, ale hlavně do té doby vydžet s trpělivostí. Jak píšeš tak asi pro určité lidi je vynadávání úlevou. Také občas to mám, ale jednou snad do roka a spíš, že mě vytočí manžel a většinou si to řeknu jetšě potichu. Já si nijak nepřipouštěla, že ten alkohol může způsobit až tu nutnost ho mít. Nyní tak do měsíce si dám sklenku tvrdého a to ještě spíš, že mě okolí nutí tak se napij asi tak. Jinak opilé lidi vysloveně nemám ráda, hrozně se jim mění osobnost. Já bych tedy řekla, že jsme se snad i chovala normálně, jen jediné vím, že jsem pak i řekla věci, které bych nikdy neřekla, prostě si to jindy nechávala pro sebe. Jsem ráda, že jsem se z toho dostala a někdy se ani některým lidem nedivím, že začnou pít. Jinak ohledně těch doktorů a léků a chození k nim, měla jsem z toho dost nepříjemný pocit, že tam vůbec jdu a člověk si říká, přeci nejsem na tom až tak špatně, abych musela k psychiatrovi, ale zkušenost s tím mě moje mínění hodně napravila. Jak tam mchodím tak tam se člověk i občas zapovídá s někým a pak se dozví, že přišel o práci a neví jak dál a je na dně, nebo některé ženy nedokážou se vyrovnat se stavem, že je opustil manžel a mají různé třeba pujčky a tak se zhroutí. Musím také říct, že tam chodí snad i víc mužů. Setkala jsem se tam s lidmi co se už opravdu zhroutili a byli pak i v léčebně a tomu já se chci vyhnout. Musíme si uvědomit, že nynější svět je trochu víc uspěchaný a to se vše od toho odvijí. Já jsem dá se říct nějak v pohodě a jen tak něco mě nerozhází, jsem prostě pevnější v kramflecích. Dřív jsem si hodně vše brala a opravdu to nebylo nic pořádného k normálnímu životu. Nyní se dokážu ke všemu líp postavit a nějaké problémy s dcerou mě snad už nemůžou vyhodit z normálu, jo určitě také se rozčílím a vybuchnu, ale je to v nějakých mezích. Když pak vidím některé maminky jak jsou vysloveně uhoněné a unavené ze všeho tak si říkám, že je to lepší volba. Sami uvidíte jak to pujde dál a já jen prostě chci tím říct, že by jste se neměly za co stydět.
Já občas o psychiatrii uvažuji také,ale bohužel doktoři jsou pro mě tabu.Nemá mi kdo hlídat to mé “hodné dítě“.Dns mě také docela vytáčel,měl dnes na vše čas.Dosnídal v 10.30h,konečně když jsem ho dohnala s mojí pomocí k převlečení,tak bylo poledne.K obědu snědl pár lžiček polévky,protože byla fůj zelená(brokolicová).Pak k doktorce s papírem od neurologa a dlouhá procházka,aby jsme nemuseli znova ke školce.Tam sprcha ve formě přijetí se zkušební dobou na 2 měsíce.A pak jen zlobil a večeře zůstala netknutá na talíři.Tak za trest neměl puštěnou v posteli pohádku na dvd.Pustila jsme mu jen pohádky o mašinkách na cd i když je nechtěl a během chvíle spal.Zítra jdeme k psycholožce,pro posudek na ten příspěvek na péči,tak snad se nějak domluvíme.Jdu do vany relaxovat,už jsem grogy.
Já nepiju nějak extra často, mám před sebou pořád příklad svojí tchýně alkoholičky, to je dost odstrašující případ..šla bych spíš cestou těch léků na uklidnění, ale mám dojem, že pro okruh lidí, se kterými jsem vyrostla, jsou to skoro sprostá slova léky na uklidnění, jako bych snad byla blázen, kdybych je brala..asi to zkusím nějak přes ty bylinky, přece jen k tomu psychiatrovi nebo psychologovi se mi nechce, zase tak špatně na tom ještě nejsem, ale bojím se, že by to mohlo gradovat, až půjdeme do školy.
Ve stresu jsem prakticky pořád, ani když je David ve školce to ze sebe nesetřesu. Když jdu třeba sama nakoupit, připadá mi, jako by to na mě všichni poznali, že můj syn má ADHD, jako bych byla nějak poznačená nebo co, strašně mě to štve a nemůžu se té představy zbavit. Manžel o tom se mnou moc nemluví, ale vidím na něm, jako by si to vyčítal, taky ho to žere. Pořád se utěšuju tím, že tyhle děti z toho najednou “vyrostou“ ze dne na den, sice to bude ještě “pár“ let trvat, ale nezbývá mi nic jiného než to vydržet, o mě se nikdo starat nebude, když se sesypu.
Tak já už mám teď celkem klid,malá mi spí,nejstarší je u babičky,je nemocná a Michala s přítelem jsem poslala vedle do pokoje,protože chtěli Kobru 11 a to já nemusím.Dala jsem si meduňkový čaj a za chvíli půjdu do vany.Jak píše Kotulenka,taky to znám,že někdo pořád nadává na své dítě,které je úplně v pohodě,mám taky takové maminy v okolí,asi jim dám na půjčení to svoje.:-))Ještě rády by svoje slova braly zpět.
Kotulenko, já to tady už dávno psala, že také jsem šahala po té berličce alkoholu, pořád jsem jen brečela a nemohla přijít na to co dělám špatně. Večer jsme nemohla usnout jak jsme nad vším přemýšlela. Bylo mi špatně, měla jsme hrozný tlak na prsou a nejdřív jsem si myslela, že je to rehabilitační záležitost a pak jsem se odhodlala a šla k psychiatrovi a tam mi paní doktorky vysloveně řekla, že je to stres a prý to se vždy projeví ráno a také to tak bylo, večer mi bylo ne snad líp, ale tlak nebyl a tak mi napsala léky, sice než se našlo vysloveně to správné co nejlíp funguje chvíli trvalo, ale říkala jsem si dcera mě potřebuje prostě fit. K čemu bych ji byla platná kdybych se zhroutila. Vím máte to těžší, já měla vysloveně už jen jí na starost a opečovávání. Určitě bydlel tady s námi ještě syn, ale byl dospělý a měl svůj život, ale určité nesnáze byly také. S dcerou se pořád hádal a jen to bití tam chybělo.Nikdo v rodině to nechápal co vlastně dceři je a jak se mají před ní chovat. Já uvedu jen jeden příklad, šli na dušičky na hřbitov, měli přejít silnici a dcera chtěla jít přes přechod a nejstarší dcera a syn řekli na co a jí to tak dokázalo rozeštvat, že se otočila a chtěla utéct do lesa, naštěstí ji zahlédla známá a prostě mi ji odchytla a volala mi. Těch zážitků je velmi mnoho a snad bych i mohla napsat knihu. Držte se a určitě by jste se nemusely stydět za nějaké léky na zklidnění.