Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Školka tresty
Holky, tak si běžím zase postěžovat, nějak potřebuju náhled nezávislé osoby, protože vůbec nevím, jak se zachovat 🙁
Jedná se o školku, kde ke šťouchačce na jídlo přibylo zavírání do kumbálu, alespoň mi to včera Maruška řekla, když jsme probíraly její “zlobení“ ve školce. Na otázku, proč to dělá mi odpověděla, že jí paní učitelka zavírá do kumbálu. NO a já nevím, co teď dělat, protože je pravda, že když doma už přehání, taky jí odvedu (většinou z postele, když už všichni chceme spát a ona řve nebo skáče atd.) a dám jí do kuchyně samotnou. Většinou brečí a potom přijde, že už teda bude potichu, lehne si a spí.
Tak vlastně nevím, jestli jim mám říkat, že se mi to nelíbí (hlavně vůbec nevím, jak to probíhá, jestli jí tam nechají někde v nějaké tmě dlouho, nebo jí jen jakoby strčí za dveře, aby se uklidnila, prostě nevím a přiznají se vůbec, když se zeptám – těžko).
Já chápu, že když jim místo jídla běhá mezi židlemi a leze na parapety a při nějaké školkové činnosti totéž a ruší ostatní děti, že jí to nemůžou nechat dělat, ale trošku bych si to představovala jinak, paní učitelka si zrovna včera stěžovala, že s ní není žádná domluva, že vůbec neposlechne, nevnímá, že je to hrozné a že jí mám naučit poslouchat :-(.
NO ale přesto si myslím, že zavírání do kumbálu to nějak neřeší. Navíc mi Maruška ještě říkala, že jí paní učitelka říká, že je zlobivá a hloupá. Já jí to nechtěla věřit, ale už jsem to slyšela i v šatně od holčičky, tak někde to asi sebrala. “hele mami, to je ta zlobivá Maruška“ 🙁
Co byste dělaly vy? Určitě si chci o tom s puč promluvit, ale když mi řekne, co má s ní teda dělat, tak vlastně sama nevím.
Radko promiň, myslela jsem, že ses v tom rozhořčení zapoměla podepsat
zase na druhou stranu, kdyby byla jiná, bůh ví kde bych byla
kukačko vím, to bude asi radka 😛
Ano, upřímně v mnohém stále vidím svojí matku a musím se stále a stále dokola z toho vlivu snažit vymanit, teď už jsem ale dospělá, takže je to moje věc, dítě je v tom nevinně, to jen zrcadlí, čím menší, tím samozřejmě více.
já se taky podepisuju, i když s anonymem naprosto souhlasím:-)
Ten anonym není ode mne, já se podepisuju 🙂 Kukačka
jsi normálně zlá ženská, nebereš nic mezi…jen tu svou správnou cestu….dětem druhých jsi dala názvy vynervovaní porucháři, vyděrači atd…jen ta tvá ćesta být samo sebou není napsaná nijak hanlivě…..jsem máma a o druhých bych vživotě takto nemluvila
vůbec nevím proč jsi chtěla názory druhých nebo znát jejich pohled, když jsi cokoliv sepsila
a pod tvým heslem že z dětí je to co z rodičů…je mi Marušky líto….a upřímně také v sobě vidíš svou matku?
no to je pravda, pokud je bude vychovávat vlk, tak z nich vyrostou vlčí děti. Jinak napodobují většinou tedy lidské rodiče, takže vlastně každý když se na své děti podívá, uvidí sám sebe :-).
A tím bych to asi uzavřela, někomu vyhovuje když z děti budou vyděrači, někomu když z nich budou vynervovaní porucháři, někomu inteligenti a někdo se bude snažit aby zůstaly co nejvíce samy sebou. A všechno je správné pokud to vyhovuje…
Lien,ještě naposledy, tohle jsou taková ta “hezká slova“, ale v praxi ne moc použitelná. Podobný problém mívají i některé ostatní “alternativní“ metody. Myslím, že člověk je tvor od přírody hlavně líný, a pokud chci, aby se dítě naučilo něco, co vyžaduje trochu vůle a kázně, musím ho k tomu přinutit, metody se samozřejmě liší. Možná to myslíš jinak, než jak to tady čtu a vnímám, ale zahnáno do extrému by opravdu z dětí vyrostly nějaké “vlčí děti“, pokud bych jim chtěla nechat jejich vůli (ať se učí, dělají, atd. co zrovna chtějí). Kukačka
Nejvíc mě překvapilo, že Naomi pokládá u tříletého dítěte touhu po kolektivu stejně starých dětí za vzácnou. Mně to naopak připadá přirozené a opak je zvláštní. Čím je národ blíž přírodě, tím víc si takto staré děti už společnost vyhledávají…
to je jediné téma, které mi není úplně blízké, to, že naomi dost často upozorňuje, že děti nepotřebují společnost stejně starých dětí, že si nemají co předat, že dát dohromady dva tříleťáky je jako dát dohromady dva slepce, ony nemají žádné sociální dovednosti a tak to prostě nedopadne dobře, navíc o to děti vůbec nestojí, ony berou návštěvu u jiných dětí (společné akce s dětmi) jako akce s maminkou, když by o tom mluvily, budou vyprávět co zažily s maminkou, s učitelkou, ne o tom, co dělaly s ostatními dětmi….
Že potřebují kontakty i mimo rodinu, ale s dětmi staršími (minim¨álně 2x tolik) než jsou sami.
Já bych to přijala, kdybych měla dítě, které do školky nechce, s dětmi se nedruží, hází po nich písek, rve se o hračky apod. Maruška to ale nedělá, ona se s dětmi druží a dokáže si s nimi (ale jen s jednou holčičkou, posledních pár týdnů s dvěma, rozhodně ne se všemi) hrát pěkně bez rvaček apod.
Ale když vídám ostatní děti, skutečně ve školce pláčou, že chtějí domů k mamince, různě se pošťuchují, křičí na sebe, mlátí se a určitě si nepůjčují hračky – zrovna tak se někdy Maruška chová k některým ostatním, k jiným je naopak plachá, zdrženlivá, dalších si nevšímá vůbec, jako by nebyly, tak pak bych jí možná i dala za pravdu.
Kdybych to brala podle sebe, tak jí dám stoprocentně za pravdu, ale považovala jsem se vždy za výjimku a myslela si, že ostatním dětem kolektiv vyhovuje, tka nevím, to už si musí každý srovnat sám. Za mě tedy bych raději byla doma a kolektiv vyhledávala jen mezi lidmi, se kterými se stýkat chci, protože jednu kamarádku jsem vždy měla. Na chovatelský kroužek jsem také chodila ráda, byly tam děti různých věků a společného zájmu, i když vzpomínám spíše také na vedoucí a činnost, než na děti.
Ale jak píšu v tomhle tedy jasno nemám a stále se snažím nalézt odpověď.
vírenko samozřejmě, že Maruška zná předem co se bude po ní kde vyžadovat, o školce už jí vyprávím od té doby, co se ptá (cca 2.5 roku). Jediné co asi nepadlo bylo to, že to jinak nelze, že to vše co jí říkám není návod jak by to mělo být, ale jak to je a že se to musí dodržovat. V tomhle jsem udělala zřejmě chybu, že jsem jí nedostatečně jasně vysvětlila, že to není o tom, jestli chce nebo ne, ale že tam se to zkrátka MUSÍ (což se ale netýká třeba zrovna plesu, tam bych jí určitě neříkala, že musí pozdravit a chodit tančit, to bych nechala na ní, zda to uzná za vhodné, řekla bych jí, že je to běžné, ale ne nezbytné, snad nejsem taky úplně mimo a nikoho by neobtěžovalo, že nepůjde tančit, nebude se družit). Takto jednoznačně jsem jí to asi řekla poprvé, protože jsem si to poprvé uvědomila sama, osobně jsem doufala v trošku volnější režimy, minimálně v té soukromé školce, kde se mi ale naopak zdá, že ač slušným způsobem, je tam tlak na disciplínu snad ještě větší.
A k přirozeným důsledkům, proti těm nic nemám, pokud jsou opravdu přirozené. Ale z neuklizeného pokoje rozhodně přirozeně nevyplývá nemožnost shlédnout pohádku. Tak možná rozbitý nos, pokud o něco zakopne, by byl přirozený důsledek pokud by se to stalo.
Přirozená je od přírody daná, zrovna tak to platí i o hranicích, já proti nim nemám vůbec nic, protože existují, nemusí se nijak uměle vytvářet.