Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Školka tresty
Holky, tak si běžím zase postěžovat, nějak potřebuju náhled nezávislé osoby, protože vůbec nevím, jak se zachovat 🙁
Jedná se o školku, kde ke šťouchačce na jídlo přibylo zavírání do kumbálu, alespoň mi to včera Maruška řekla, když jsme probíraly její “zlobení“ ve školce. Na otázku, proč to dělá mi odpověděla, že jí paní učitelka zavírá do kumbálu. NO a já nevím, co teď dělat, protože je pravda, že když doma už přehání, taky jí odvedu (většinou z postele, když už všichni chceme spát a ona řve nebo skáče atd.) a dám jí do kuchyně samotnou. Většinou brečí a potom přijde, že už teda bude potichu, lehne si a spí.
Tak vlastně nevím, jestli jim mám říkat, že se mi to nelíbí (hlavně vůbec nevím, jak to probíhá, jestli jí tam nechají někde v nějaké tmě dlouho, nebo jí jen jakoby strčí za dveře, aby se uklidnila, prostě nevím a přiznají se vůbec, když se zeptám – těžko).
Já chápu, že když jim místo jídla běhá mezi židlemi a leze na parapety a při nějaké školkové činnosti totéž a ruší ostatní děti, že jí to nemůžou nechat dělat, ale trošku bych si to představovala jinak, paní učitelka si zrovna včera stěžovala, že s ní není žádná domluva, že vůbec neposlechne, nevnímá, že je to hrozné a že jí mám naučit poslouchat :-(.
NO ale přesto si myslím, že zavírání do kumbálu to nějak neřeší. Navíc mi Maruška ještě říkala, že jí paní učitelka říká, že je zlobivá a hloupá. Já jí to nechtěla věřit, ale už jsem to slyšela i v šatně od holčičky, tak někde to asi sebrala. “hele mami, to je ta zlobivá Maruška“ 🙁
Co byste dělaly vy? Určitě si chci o tom s puč promluvit, ale když mi řekne, co má s ní teda dělat, tak vlastně sama nevím.
Vybíjení zlosti na něčem jiném jsme dělali taky. Jinak třeba se mi moc líbil projekt, o kterém jsem kdysi četla – v Rusku dělali experiment, kdy děti z jedné třídy v období časné školní docházky místo do družiny tak, jak ji známe, chodily do místnosti rozměrů tělocvičny, s polstrovanými stěnami, na podlaze žíněnky – a byly tam samy, bez dozoru kohokoliv z dospělých. Mohly tam dělat cokoliv. Experiment měl posoudit vliv potlačované agresivity malých dětí na zdraví. Po půl roce bylo dle zveřejněných výsledků každé dítě v pořádku, co se něčeho ve smyslu šikany nebo podobných potíží týká. Zdravotně byly děti stoprocentně zdravé oproti vrstevníkům jiných tříd, nechyběly z výuky a nepotřebovaly ani návštěvu lékaře. Byl to ruský článek, proto člověk neví úplně jistě, jestli uveřejněným údajům lze na sto procent věřit, ale byl to článek odborný. Takže určitě nejsem pro to potlačovat emoce jako je vztek atd. To možná píšu špatně k pochopení. Cílem není potlačit, jen ukončit, nepokračovat, nahradit jinou emocí. Navíc pokud má dítě vztek, že se mu třeba nedaří postavit věž, mám k tomu jiný postoj, než když má vztek na sourozence, že tu věž postavil první a nějak na něj kvůli tomu útočí… Protože ono nereagovat na projevy vzteku jednoho, když to druhému ubližuje, zase vede u toho druhého k pocitům křivdy a nezastání a to samozřejmě nejde.
ještě jesem chtěla napsat,že jsem moc ráda,že takovéto dizkuze jsou,protože se z nich snažím najít to dobré pro nás a spousta třeba jiných názorů mi otevře oči a mám jiný pohled.Takže knihy nečtu,ale chytám inspiraci,náměty přímo od lidiček,kteří tu danou situaci prožili a sama si vyberu co u nás možné je nebo není.
lien já moc knih o výchově až tak nečtu,asi jak to psala bamiska pokus-omyl a snažím se řídit intuicí.Já když jako dospělá mám vztek na nějakou situaci/nedaří se mi to co dělám atp/,tak místo abych seřvala děti např. tak zmačkám papír a hodím ho do koše.Ukázala mi to i moje starší dcera,kdy začala mít takové ty pubert. ,,móresy“ a já napřed měla ty tendence..,,tak se přeci ovládej“ skončilo to hádkou,vztekem ještě větším..když jsme koupily antistresový míček,svedlo se to v legraci a jisté situace se pak řešily s ,,chladnou hlavou“ a bylo na mě jako matce,abych jí ukázala,že to jde i jinak než represí..z dětství mám zažitý model,ohýbej proutek dokud je mladý,ale mě se to příčí.Dnešní doba nepřeje těm co slepě poslouchají,ale těm co se umí prosadit a já zatím pevně věřím,že to jde se prosadit i jinak než ostrými lokty..
ale to jsem se teď vykecala já o sobě,co se týče marušky myslím,že to máme tak nějak podobně,jen v té zápavě slov co tu padly jsem ztracená,co chceš docílit a jestli třeba očekáváš,že maruška bude v dospělosti více těžit z toho co jí teď dáváš ty/protože se ti příčí metody školkové/ nebo jí jen chceš nabídnout jinou alternativu/ta jiná školka/a necháš potom na ní ať si vybere jakou cestou chce jít.V tom druhém případě si myslím ještě není zralá na to,aby sama toto posoudila,opět jde o tvoje rozhodnutí..
zuzi, já jsem taky úplně ztracená :-(.
Tenhle způsob doporučují v RR, vybít vztek na něčem, co nevadí.
Já už se v tom asi trochu ztrácím,ale nějak mě zaujalo povídání o vytěsnění a potlačení emocí,převedení je na to dobré..U malého jsem zkoušela trochu jiné ,,metody“ uvolnění emocí než u dcery,i když pravda ona nebyla až tak ,,vztekací“.Když má dítě vztek na něco,nedokáže se s určitou situací vyrovnat a ze své povahy reaguje tak jak reaguje,tak ho přeci nezlomím tím,že mu ,,přikážu“ se ovládat.ale můžu mu nabídnout jinou variantu uvolnění./bouchni do polštáře ne do člověka atd./a ptom jsem mu vysvětlila co by se stalo kdyby v tom vzteku rozbil hračku/byla by poškozená,kopnul do sestry-bolelo by ji to atp./ mám pocit,že v tom amoku nepochopí,že to sestru bude bolet,chce jen tu zlost nějak dostat ven a je mu naprosto jedno a nevěří v tu chvíli,že po dobrém to půjde líp..i když je fakt,že např. když měl období si nějaké věci ,,vyřvávat“ tak jsem se snažila mu vysvětlit,že takhle se se mnou nedomluví,až se uklidní tak to jde lépe.Většinou je scénář vlna emocí s pláčem nebo křikem,pak dojde ke zklidnění a ovládnutí a v klidu mi řekne co si zrovna přeje.
A nesouhlasím ani s tím, že naše myšlenky a emoce jsou naše volba. Naše volba může být max. se v nich neráchat nebo naopak se jimi nechat vláčet, nebo se před nimi uzavřít a dělat že nejsou, prostě to, co s nimi děláme je naše volba, ale to jaké a kdy přijdou myslím ne.
bami, ono to bude hodně tím, že máš kluky, jsem ráda za tu větu o “otcovském“ vzoru. Já to vnímám z pozice matka-dcera, tam ten vzor bude mít ode mě. Proto taky píšu, že kdyby moje matka na nás věčně neřvala, bylo by pro mě jednodušší to též nedělat. Teď sice vím, že nechci, ale je pro mě hodně těžké zvládat to jinak, musím se to učit a jak píše vírenka nějak není od koho :-(.
Vírenko v tomhle s tebou nesouhlasím, každá myšlenka a emoce co přichází ( a nejen v dítěti) je dobrá, i ta v našem chápání negativní. My jí pouze tím, že se na ní nějakým způsobem soustředíme dodáváme příchuť.
To, že někoho naučím, že po záporné emoci přijde nepříjemná reakce vůbec neznamená, že záporné emoce nebude mít (spíš myslím naopak), jen bude vědět, že pak bude nepříjemnost. Kdybychom je přijali, ony by prostě plynuly,stejně jako ty pozitivní nebo neutrální. Tímto jsme dle mého prošli v dětství všichni, vlastně i teď a ztrácíme mnoho energie nějakým pokusem tyto emoce nemít, nebo je umět kvalitně zpracovat. Kdyby je rodiče v dětství přijali jako všechny ostatní emoce i myšlenky, naučili bychom se, že jsou a budou, přijdou a odejdou a nedávali jim takový význam, který ve skutečnosti ani nemají.
Navíc si myslím, že pokud vědomě nepřiživuji nějaké myšlenky, pak ty co přicházejí prostě přicházejí, nejsem jejich tvůrcem a neměla bych je potlačovat nebo naopak přiživovat. Kde se berou myšlenky? A jak “pravdivé“ jsou. To je vlastně otázka.
Jinak v neprobádaných vodách jsme všichni stejně :-/
Lien, ono z tohoto pohledu je život v nějakém celku vždycky nesvoboda, i v případě malé rodiny (rodiče+děti) neustále narážíš na situace, kdy jeden je svobodnější než druhý.
Já necítím to, že malému dítěti ukazuju, co je dobré prožívat a co je ničivé, za manipulaci a je pravda, že ani nevnímám případné potlačení chtivosti nebo žárlivosti za vytěsnění. Dítě je v tom stejné jako dospělý a volí. Je to pro něj těžší boj, protože je na jiné emoční úrovni, ale pokud dostane jasný signál, která cesta je bolestivější a která radostnější, udělá volbu. Vůbec netvrdím, že tyhle věci pochopí dítě při prvních prožitcích, pro mě je důležitá ta stálost v tom, co je dobré a co nedobré. A určitě si často zvolí ten vztek, když je tím přímo zahlcené. Ale možná už příště se mu to povede a zvolí si těžší variantu, no…
Já tím nemyslím, že bych dítěti říkala, že ono je špatné, když se malé vzteká a leží na zemi, když řve a řve, že chce něco, co mu nepatří nebo když šíleně žárlí, že sourozenec dostal dárek. Ale můžu mu opakovaně říkat, že mu ty pocity ubližují a že on je ten, kdo je dopouští a může je taky kdykoliv zastavit a změnit. Tohle dělám. Jestli je to pro mé děti srozumitelné a pochopitelné, to nevím 😳 Taky mi chybí okoukání a osahání a jsem v neznámém terénu…
lien díky za reakci jak by jsi to řešila ty….já si tak nějak myslím že s dvouletému dítku až tak dobře nevysvětlím že bombika nebudou před snídaní….mě sladkosti nevadí, ale nechci abxy je jedla před kvalitní snídaní základem dne, takže jsem se mu snažila říct že až spapáme chlebík a stejně to dopadlo tak že zalehl na zem…ale ta situace může nastat a někdy i nastane pokud bude chtít, hračku, pustitt televizi v krámu koupit hračku atd….já bych zas nedala sladkost a pak až jídlo tím že si to vydupal, pak bych měla pocit že to bude dělat u všeho…..
prostor dětem nechávám, Honzík jim do pokojíku chodí normálně miluje je a jen zarachotí klíče tak letí za nima, ale také když si chtějí dělat něco své tak jim to musím umožnit at se mu to líbí nebo né 😀
já si myslím že i některé věci se prolínají
s tím řevem, není to na děním pořádku a nejsou ořváváni stále, ale také bych byla ráda, kdyby šlo vše lépe a někdy to rupne…a je to asi tím že jsou mnohem starší takže tam už ty problémy jsou jiné…..a upřímně, snažili jsme se domlouvat, nastavovat hranice a hádata jak to jde je povolují a jedná se o běžné věci, nejprve vyndat svačinu z tašky, převlečení, učení , vynesení koše atd….nic extrovního
víš já si myslím že každý si v sobě nese i něco co se mu nelíbilo a tak to dělat nebude….když to řeknu na tom řvaní, nelíbí se jim to nebudou to dělat, píšeš že Maruška to nebude znát, možná od tebe, ale třeba to pozná od někoho jiného a nebo se tak také bude sama projevovat dožadovat se něčeho, takže to asi pozná….ale tím jsem chtěla říct, že když vše eliminuješ, neznamená to že se s tím nesetká…
vždyt i ty se snažíš chovat jinak než se ti líbilo v dětství atd…
naši třeba s náma nejezdili na výlety vůbec ani dovolené….já se snažím, nevybyvuju si že by jsme všichni dohromady hráli nějakou hru – já se snažím, nepovídala si se mnou mamka o kamarádech, sexu a nástrahách – já se snažím….právě proto že mi to chybělo a nelíbilo se mi to…naši kouřili já to nesnášela…nekouřím….
snad víš co tim chci říct….tam je pak ta volba podle mě….
ale stejně tak asi i platí když je doma táta debil co ořvává rodinu a syn to vidí je to pro něj model a pak se tak také může chovat…je to těžké….
v každém případě všichni chceme jen to nej nej…jen jaká je ta cesta?
já zatím to tvé respektování když to zjednuším chápu to co si dítko přeje tak je mu vždy vyhověno…..jen nějak nevím jak bych nastavila to aby to dítko si toho vážilo, a nezneužívalo toho a nestal se z něj lupen…také nemám možnost srovnat to jak takto vychovávané dítko bude fungovat za 10 a 20 let…..to by mě velmi zajímalo pro srovnání …. možná kdybych takovéto porovnání měla tak by to bylo o něčem jiném a jinak bych se na to koukala…
Vírenko a když tak o tom přemýšlím, tak uspokojení individuality považuji za jedinou možnou cestu, aby byla “zdravá“ zároveň i celá společnost. To co ty popisuješ (naučit zažívat zdravé emoce a špatné vytěsnit) je dle mého manipulace a nesvoboda a zákonitě se musí negativně projevit v celku.