Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Školka tresty
Holky, tak si běžím zase postěžovat, nějak potřebuju náhled nezávislé osoby, protože vůbec nevím, jak se zachovat 🙁
Jedná se o školku, kde ke šťouchačce na jídlo přibylo zavírání do kumbálu, alespoň mi to včera Maruška řekla, když jsme probíraly její “zlobení“ ve školce. Na otázku, proč to dělá mi odpověděla, že jí paní učitelka zavírá do kumbálu. NO a já nevím, co teď dělat, protože je pravda, že když doma už přehání, taky jí odvedu (většinou z postele, když už všichni chceme spát a ona řve nebo skáče atd.) a dám jí do kuchyně samotnou. Většinou brečí a potom přijde, že už teda bude potichu, lehne si a spí.
Tak vlastně nevím, jestli jim mám říkat, že se mi to nelíbí (hlavně vůbec nevím, jak to probíhá, jestli jí tam nechají někde v nějaké tmě dlouho, nebo jí jen jakoby strčí za dveře, aby se uklidnila, prostě nevím a přiznají se vůbec, když se zeptám – těžko).
Já chápu, že když jim místo jídla běhá mezi židlemi a leze na parapety a při nějaké školkové činnosti totéž a ruší ostatní děti, že jí to nemůžou nechat dělat, ale trošku bych si to představovala jinak, paní učitelka si zrovna včera stěžovala, že s ní není žádná domluva, že vůbec neposlechne, nevnímá, že je to hrozné a že jí mám naučit poslouchat :-(.
NO ale přesto si myslím, že zavírání do kumbálu to nějak neřeší. Navíc mi Maruška ještě říkala, že jí paní učitelka říká, že je zlobivá a hloupá. Já jí to nechtěla věřit, ale už jsem to slyšela i v šatně od holčičky, tak někde to asi sebrala. “hele mami, to je ta zlobivá Maruška“ 🙁
Co byste dělaly vy? Určitě si chci o tom s puč promluvit, ale když mi řekne, co má s ní teda dělat, tak vlastně sama nevím.
bami, já s tím vším co píšeš souhlasím a srovnané to právě vůbec nemám, protože jak jsem psala jsem se dosud snažila přizpůsobovat. Navíc co považuji za naprosto stěžejní je názor Marušky. Přiznávám, že by pro mě ted bylo mnohem jednodušší, kdyby byla dítě, které do školky nechce, bylo by vyřešeno.
Nevím, jestli jsem to někde psala, ale Maruška tam netrpí, ona tam pořád chce, cca od dvou let a nezměnilo se to ani těmi řečmi, které tam poslouchá. Jednou jedenkrát si stěžovala, že se Věrušky (učitelka) bála, protože křičela, jinak si z toho co jí říkají dělá prču.
Lien, asi chápu, jak to myslíš.
V něčem máme třeba i stejný názor, ale nečemu naopak nerozumím vůbec.
Jen bych ještě dodala, že občas přirovnávám výchovu lidskou, k výchově zvířecí. Například sama podporuji kontakt s miminkem, nošení a časté chování. Zde se taky liším, svým způsobem, protože 9 maminek z 10ti mi řekne, že nebude miminko pořád chovat, kdykoliv zapláče, aby se nerozmazlilo apod. S tím nesouhlasím a taky občas s tímto názorem “narážím“.
Nicméně když se koukneš právě do přírody, tak každá samice své mládě vychovává, předává zkušenosti, začleňuje mezi ostatní a učí ho přežít. Bez knížek, bez kurzů. A každé mládě, zná sakra dobře své mantinely. Protože kdyby je neznalo, zemře. Myslím si, že stejný úkol ve výchově máme i my, milující rodiče. Tím, že nastavujeme mantinely a požadujeme po dětech určitou kázeň, úctu, spolupráci, toleranci…….tím mu pomáháme. A je to něco úplně jiného, než nějaký pokus o předělání člověka, je to výchova. A to je hodně těžká disciplína.
tak tu pročítám co tu píšete, a tak nějak neumím dost dobře argumentovat nebo lépe jak se vyjádřit…peťka to napsala hezky…také mi projelo hlavou, ža Maruška je tam spokojená a nevím jestli jsi ve finále udělala dobře….já měla hlavně za to že se to řeší i kvůli tomu jak tam maruška “trpí“
víš ono ze školky ji stáhneš, ale co škola? budeš ji učit doma? já vím je to daleko ale ono se to překulí a ta školka ji malinko připraví na ten vstup…
víš ve škole jsme se učili, že existuje domácí vyučování, že to funguje i třeba tak že ze skupinky dětí rodiče každý učí něco…ale s velkým vykřičníkem tam bylo napsáné, že jsou děti sociálně izolované a ten kolektiv atd, jim žádným způsobem nenahradíte…
napsala jsi že jste JINÍ ve smyšlení….ale proč by na jednu stranu nemohla být ve školce když se jí tam líbí a přitom jsi ji vychovávyla v tom svém duchu, vždyt ji i můžeš vést v tom, že tak jak to je u vás to nefunguje všude atd…
vůbec ti nic nevnucuju vím že to máš v hlavě srovnané a dlouho jsi to řešila to je jen tak moje uvažování nahlas…
víš já si i myslím že by Maruška měla mít možnost volby…přirovnám to k známým, jsou věřící vedou děti k víře, ale rozhodnutí jestli se tou cestou vydají je na nich, také vím že u jedněch syn tou cestou nejde, ale nic mu nevyčítají ale dali mu tu možnost …..
v každém případě bych to v září zkušila znovu …. i když mi přijde že žádná učitelka ti nevyhoví a nenabídne to co ty očekáváš, protože ji za tu ruku bude nutit chodit, jíst s ostatními, po obídku odpočívat atd….pokud to nebude nějaká alternativní školka která tohle nabídne pro všechny děti stejné podmínky…..né pro jedno jiné než pro ty ostatní….
Petko on bude asi největší problém v tom, že ve školce (a vlastně skoro všude, kam přijdeme) si všichni myslí, že by měla poslouchat, jenže já si tohle nemyslím a ani to nechci. Vždycky jsem to v sobě měla, že je dítě dokonalé samo od sebe a od narození a naše práce je mu nepřekážet v tom, jaké je. Pomoci mu s tím, co nemůže (jídlo, pití, chůze, bezpečnost…), ale nepkoušet se ho “učit“ co je správně, špatně, co chce, nechce, co by mělo/nemělo dělat. Myslím, že tohle všechno ví nejlépe ono samo a veškerý pokus o zdokonalení (jinak se tomu říká výchova 🙂 ) je leda tak krokem zpět.
No a během let a slyšení spousty opačných názorů, jsem se tedy naučila, že ASI nemám pravdu, že se mýlím a zkoušela jsem se podle toho chovat. Naučila jsem se, jaký by asi měla mít řád a pokoušela jsem se ho nějak nastolovat, ale vždy mi to bylo a je proti srsti (nemluvím o přirozených hranicích).
No a o tom semináři už jsem psala taky hodněkrát, ale tam jsem prostě potkala lidi, kteří to vidí stejně a stejně se musí potýkat s okolím, ale přesto věří a hlavně Naomi A., ta o tom ani nikdy nepochybovala, ona se tím přímo baví, jak jsme omezení a myslíme si, že můžeme dítě (a nejen děti) nějak lépe udělat než už je.
Takže on asi není problém v učitelkách, jako v tom, že jsme prostě úplně někde jinde :-(.
A jen pro vysvětlení, já nechci tvrdit, že mé vnímání (a ještě asi hrstky dalších) je nějak lepší nebo správnější, ale jen to, že to tak mám a musím se podle toho řídit a ne se zradit a pokusit se přizpůsobovat, tudy cesta nevede.
Takže možná Maruška nakonec skončí úplně bez školky a bude s námi doma a pokusíme se najít rodiny stejně smýšlející pro sociální kontakty, protože “normální“ lidi se s námi asi chtít stýkat nebudou a my s nimi zřejmě taky ne. Nebo se naučíme s okolím skloubit, ale se školním systémem to půjde velice ztuha, pokud vůbec.
Len, když to po sobě čtu, moc to smysl asi nedává. neumím najít vhodná slova, abych ti to řekla tak, jak si myslím.
Zkusím ještě napsat tohle.
Nepřijde mi správné, stahovat dítě od prvního problému, zvlášť, pokud si jiné maminky nestěžují a děti jsou ve školce spokojené. To bys pak taky mohla Marušku odhlásit ze školy, protože máš pocit, že je na ní paní učitelka zlá. Co uděláš, pokud jí vrstevníci do očí někdy řeknou jiný názor, než má ona? Co budoucí zaměstnavatel?
Určitě pokud je s učitelkou problém, jsem za, řešit to! Ale taky na druhou stranu bych se snažila pochopit tu učitelku a opravdu nezaujatě zkusit posoudit, zda je ta učitelka opravdu tak úděsná, že z ní může mít dítě doživotní trauma.
No ale ona právě nevyrůstala v normální milující rodině, má toho za sebou tolik, že si klidně může myslet, že toto je normální. A taky hodně záleží na tom, kdo jí to dělá, jestli nějaké dítě, cizí dospělý, nebo ¨milovaná paní učitelka, od té už jí to v pořádku klidně může přijít. Neříkám že příjemné, ale v pořádku ano, právě proto, že to dělá někdo, koho má ráda.
Lien, s tvým posledním příspěvkem nesouhlasím ale ani maličko. Promiň.
I tříleté dítě pozná, co je a co není normální. Nedělejme z malých dětí blbce. Malé dítě není zmenšený dospělák, ale je to pořád malé dítě. Přemýšlející úplně jinak, než dospělák.
Rozhodně si myslím, že normální zdravé dítě, které vyrůstá v milující rodině, kde rodiče dokáží naslouchat a mají pochopení i pro drobné starosti potomka, tak takové dítě velmi dobře pozná, pokud něco není v pořádku.
Když si vezmu třeba příklad pískoviště. I dvouleté dítě začne řvát, pokud ho někdo plácne po hlavičce a nebude si myslet, že to je normální, nebude to trpět jen pro fakt, aby mohlo na tom písku zůstat. Dle povahy buď plácnutí oplatí, nebo přiběhne k mamince, či se rozpláče.
To, že Maruška klidně šla jako malá k cizím lidem, to je právě příklad toho známého:
“Čím víc si dítě připoutáme, tím dřív se odpoutá“.
Ona věděla, že jsi na blízku, že tam tu oporu má. Nicméně jde taky o věk, kdy sice děti trpí separační úzkostí, ale tohle je myslím jiný příklad. V pozdějším věku by to už třeba nestalo, už by víc přemýšlela nad tím, jestli se nechat pochovat od cizího člověka nebo ne. A samozřejmě to je v povaze.
To už jsem ale odbočila. Nechci se dohadovat, každá na to máme jiný názor.
Nicéně můj názor je ten, že tam, kde si dítě myslí, že špatné zacházení, jednání (mlácení, hrubá slova, zavření do kumbálu), je normální, pak tam asi není něco v pořádku! Což zase ale mluvím o zdravé rodině, nikoliv o dětech vychovávaných v patologické rodině.
Peťko, já myslím, že ve 3, 4, letech se dítě teprve učí co je a co není normální, takže by mi těžko líčila, jak se k ní chovají špatně, když jí vyhrožují kumbálem apod.. Ona to považuje za normální, že pokud nesplní něčí požadavek, tak že jí může zavřít, přivázat, vyhrožovat. Nemá to nic společného s tím, zda se jí tam líbí nebo ne. Navíc ona je prostě trošku jiná, raději překoná cosi nepříjemného, jen aby mohla být ve společnosti. Ona už v 10 měsících, kdy spousta dětí trpí separační úzkostí a od maminky ani krok, chodila po vlaku a ukazovala na úplně cizí lidi, kdo jí má pochovat, a takhle jich za cestu vystřídala třeba deset, takže je hodně společenská a zřejmě je i proto ochotná ledacos překousnout.
JEn nechci, aby se naučila, že tohle je norma a podle toho se řídila do budoucna, protože pak mi právě neřekne, pokud se jí něco nebude líbit, bude naučená, že to je realita, její skutečnost 🙁 (co pedofilové, drogy??). Proto asi taky se tobě zdá, že později děti méně řeknou, méně je toho poznat, dle mého je to zakopané právě v tomhle ranném věku, kdy jsme je nechali napospas a pak se divíme, že nám nic neumějí nebo nechtějí říci, proč taky, co by to mělo za smysl, když jsme se jich měli zastat, tak jsme to neudělali a oni to ví.
No ale na druhou stranu odchází právě ta, která tohle říká. Paradoxně si na Marušku stěžuje ta druhá, hodnější. Necháme to uležet do září a pak uvidíme, co nový element vnese a starý odnese.
Lien, myslím si, že starosti si dělají většinou rodiče a děti jsou úplně v pohodě. Ty vidíš na MŠ něco, co tě odrazuje od toho, aby tam Maruška chodila. A přitom ona sama je úplně v pohodě a nic jí nevadí.
Kolikrát se mi to stává taky. Malá má někam jít, nebo třeba spát u kamarádky apod. a já se strachuju a vidím vše zkresleně. Myslím si třeba, že to nezvládne, bude brečet, bude problém, bude něco a ono nic! Nakonec to dobře dopadne a malá je zcela bez nervů a šťastná.
Stejně tak jsem si myslela o některých věcech ve škole, v době, kdy starší dcera byla v první třídě, že jsou špatné. A docela i bojovala za určitou nápravu, spolu s dalšími rodiči. Až nyní vidím, že to tak úplně nebylo a to, co mi na paní učitelce přišlo negativní se nyní úplně obrátilo a vlastně za ten “přísnější“ start můžu být ráda, neb tato učitelka děti nastavila tak, že pak na druhém stupni už neměly problém a uměly se připravovat a učit se.
Nechci říct, že je u vás ve školce vše v pořádku, to vůbec. Chci tím říct, že pokud tam je Maruška spokojená, asi to něco znamená.
Na tvém místě bych požádala, zda tam můžu na dopoledne zůstat a pozorovala bych dění ve třídě. Věřila bych, že mi moje “senzory“ ukážou co a jak, pozorovala bych i jiné děti a pak udělala závěr.
Kolikrát některé věci poznáme až později. Vy se snažíte holky vychovávat určitým způsobem. neznamená to ale, že pokud bude ve školce jiný režim a jiný pořádek. Pokud někdo jiný bude po Marušce vyžadovat určitou disciplínu, že se vše, co budujete doma ztratí. Každá učitelka bude mít jiný přístup, nemůžou být všechny stejné a právě to, že dítě poznává jiný úhel, jiný vzorec chování, získává do života hodně moc.
Tobě se nelíbí chování paní učitelky a Maruška má třeba tuhle učitelku v koutku duše ráda. Mě, jako matku by naopak hodně těšilo, že moje dítě chodí mezi děti rádo. Školka je nyní pro ni hodně důležité.
Ono se pak taky může stát to, že potlačením přirozené potřeby být součástí určité skupinky (v tomto případě kamarádi v mš) se dítě uzavře do sebe. A s takovým dítkem se pak hodně špatně pracuje, samo je nešťastné, nechápe, proč nemá kamarády, proč ho ostatní považují za “jiné“ a co se to děje.
My jako rodiče můžeme přihlížet, můžeme pomoct, ale něco si taky dítě musí vydupat samo.
Pokud je u vás ve školce něco hodně špatně, pak bych se určitě ozvala a zkusila se zeptat i dalších rodičů. Jakožto milující matka si ale myslím, že na svém předškolním dítěti poznám, pokud se něco děje, pokud má problém. U starších dětí to je pak mnohem horší a senzory už nemusí fungovat tak dobře. To, že Maruška do školky sama chce by byl pro mě dost pádný důvod k tomu, abych ji neodhlašovala. Znovu ale píšu, v případě, že v mš nikdo děti nešikanuje a nedějou se tam žádné hrůzy.
jo je to možné, že tam takovou atmosféru vnášela jedna učitelka a s příchodem jiné může být všechno jinak, ale stejně bych asi radši kdyby tam malá moc nechtěla, protože to taky může být klidně i horší, budeme doufat.