Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Školka tresty
Holky, tak si běžím zase postěžovat, nějak potřebuju náhled nezávislé osoby, protože vůbec nevím, jak se zachovat 🙁
Jedná se o školku, kde ke šťouchačce na jídlo přibylo zavírání do kumbálu, alespoň mi to včera Maruška řekla, když jsme probíraly její “zlobení“ ve školce. Na otázku, proč to dělá mi odpověděla, že jí paní učitelka zavírá do kumbálu. NO a já nevím, co teď dělat, protože je pravda, že když doma už přehání, taky jí odvedu (většinou z postele, když už všichni chceme spát a ona řve nebo skáče atd.) a dám jí do kuchyně samotnou. Většinou brečí a potom přijde, že už teda bude potichu, lehne si a spí.
Tak vlastně nevím, jestli jim mám říkat, že se mi to nelíbí (hlavně vůbec nevím, jak to probíhá, jestli jí tam nechají někde v nějaké tmě dlouho, nebo jí jen jakoby strčí za dveře, aby se uklidnila, prostě nevím a přiznají se vůbec, když se zeptám – těžko).
Já chápu, že když jim místo jídla běhá mezi židlemi a leze na parapety a při nějaké školkové činnosti totéž a ruší ostatní děti, že jí to nemůžou nechat dělat, ale trošku bych si to představovala jinak, paní učitelka si zrovna včera stěžovala, že s ní není žádná domluva, že vůbec neposlechne, nevnímá, že je to hrozné a že jí mám naučit poslouchat :-(.
NO ale přesto si myslím, že zavírání do kumbálu to nějak neřeší. Navíc mi Maruška ještě říkala, že jí paní učitelka říká, že je zlobivá a hloupá. Já jí to nechtěla věřit, ale už jsem to slyšela i v šatně od holčičky, tak někde to asi sebrala. “hele mami, to je ta zlobivá Maruška“ 🙁
Co byste dělaly vy? Určitě si chci o tom s puč promluvit, ale když mi řekne, co má s ní teda dělat, tak vlastně sama nevím.
lien tak třeba se to zlomí a bude v září hezky…moc bych to marušce přála…..
Dnes jsem šla do školky s tím, že malou definitivně odhlásím, vzala jsem věci a malá i přesto, že jsme si to vysvětlovaly skoro brečela, že tam chce chodit :-(.
Tak jsem jí zatím odhlásila jen do září (s tím, že ted tam nebude nikdo, protože budou pprázdniny)a uvidíme, co bude pak, zapsanou jsem jí tam nechala, ale budu doufat, že jí to přejde. Nechci jít takto úplně proti její vůli, ale zase její pobyt tam považuji za škodlivý, ach jo dilema mám ted obrovské jak to řešit.
Ale jedna naprosto pozitivní věc se stala. V září jde jedna paní učitelka (ta “horší“)do důchodu a přijde nová 😛
S tou školou – já za sebe můžu říct, že se hrozně moc zlepšilo…ale pořád zůstalo hodně toho špatného. Jen angličtina je opravdu super – tam se snaží děti něco naučit pozitivním způsobem a dopředu jim řeknou, co se mají naučit, že bude písemka. Nevím ale, jestli je to předmětem, nebo učitelkou. Dcera anglinu miluje, ostatní předměty už jí byly znechuceny, protože tam stačí vynechat v písemce jedno nedůležité slovo a už je z toho problém a tytyty. Obecně můžu říct, že mám pocit, že se snaží děti chytit při tom, že něco neumí, místo aby známkovali to, co umí. A ústně se u nás ve škole vůbec nezkouší, všechno je to formou testu – napíšeš výborně=1, napíšeš špatně=5.
Nechci sem vnucovat pořád to Holandsko, ale tam se mi třeba hrozně líbilo, že měli tematické týdny – třeba jeden týden byla farma a všechny předměty ten týden byly v duchu farmy a těm dětem to do sebe krásně zapadalo a hlavně je to bavilo. Takhle nějak bych si to přála jednou v Čechách…
Marinado, tak to jsi asi pochopila opravdu špatně, nemám nic proti respektu vycházejícího z toho, že dítě respektovanou osobu miluje a chce jí respektovat, to je o co se snažím.
Jinak jsi napsala přesně to, co se mi hodní hlavou a sice, že si Marušku nechám doma a nebo v přátelském prostředí (pokud takové bude), z naší školky jí odhlásíme a zda bude chodit do jiné nebo potom do školy, to si musíme pořádně prosmyslet, myslím, že systém školství jaký je teď (pokud je ppp obrazem)nikomu moc štěstí nepřinese.
A Maruška? Maruška je spokojená, když se maminka nesnaží řídit podle něčeho, co sama neuznává :-). Třecí plochy se objeví při snaze se přizpůsobit.
Lien, možná to všechno špatně chápu, ale nějak jsem získala dojem, že doma zrovna respekt k autoritě neuznáváte – a když se to dítě nenaučí doma, tak pak už si učitelka respekt může těžko vybudovat nějakou rozumnou cestou.
Jinak co vím, tak maminky, které smýšlejí podobně jako Ty, děti prostě do kolektivů neposílají a učí je samy doma. Do klasické školy je posílají až tak na 2.stupni, pokud vůbec…Protože tady budeš asi těžko hledat řešení ke spokojenosti všech (pokud teda nejseš milionář a nezaplatíš si osobu, která se bude k Marušce chovat tak, jak by sis přála…). Pokud je ale Maruška spokojená, tak nemáš co řešit. Ale pokud není a chceš, aby byla, budeš muset podle mě opravdu něco aspoň trochu změnit (ve jménu Maruščiny spokojenosti). Samozřejmě v případě, že je Maruška zdravé dítě – což předpokládám. Dej si na jednu misku vah svoje přesvědčení a na druhou misku vah Maruščinu spokojenost. Pokud je to v rovnováze, pak není co řešit.
Ale mě do toho vlastně nic není, Marušce přeju hlavně tu spokojenost a asi nemá cenu se v tom dál hrabat.
matildo ještě k tomu vycítění dětí, jak to s nimi člověk vlastně myslí, Maruška úžasně spolupracovala do chvíle, než se mě paní zeptala jestli jí věřím, jestli si nevymýšlí (Maruška vyprávěla o školce). To byl konec její spolupráce a vlastně i mého očekávání nějaké pomoci.
Děkuju za reakce, nemám v podstatě co k tomu dodat, jen že mi to rozhodně nepomohlo, naopak se děsím, co Marušku v “normální“ společnosti čeká, protože jsem opravdu doufala v něco naprosto jiného, tohle bylo jak před 50 lety.
Marinado akorát jsem nepochopila jak píšeš mě k zamyšlení. Já si tohle právě myslím, že autoritu můžu respektovat pouze přirozenou, těžko budu respektovat někoho, kdo mi vyhrožuje. Tak jsem přesně nepochopila jak se nad tím zamýšlet.
A jistě psycholožka /neboco to vlastě bylo/ pravdu měla, např. v tom, že dítě potřebuje hranice. To jsem se jí taky snažila vysvětlit, že to chápu a že o tom vůbec nemusíme distkutovat, že diskutuju o způsobu jakým je určit. Že prostě s tím jejím (když něco řeknu tak to tak bude a když ne udělám něco, aby ses bála) nesouhlasím. A jiný mi tedy nebyla schopná poradit.
A ještě k tomu mému zásahu, vydržela jsem mlčet dlouho, ale když začala s otázkami, ty chceš abych si myslela, že jsi hloupá? Taková šikovná holčička?… Tak to jsem prostě už nevydržela, ona na ní vyvíjela psychický nátlak, měla jsem mlčet a nechat jí bez podpory, to fakt ne.
Vlastně v něčem mi pomohla, řekla, že jsme zvolili špatný věkový rozestup, že se do období marušky negativismu narodila laura a tím se to prohloubilo a prodloužilo, ale ted už vím, že je to téměř za námi.
Jinak poznámka Bamisky je případná, taky myslím, že psych. chtěla vidět reakci Marušky při ztrátě chuti a soustředění k práci. A určitě by na mě taky působilo rušivě, kdyby do toho rodič vstupoval, ale souhlasím v tomhle s pocitem Lien, jde to vyjádřit i úplně jinak než jak vyznívá popis “skoro mě seřvala“. Mimoto i tohle vstupování a celkově reakce rodičů hodně řeknou, takže nevidím důvod brzdit spontánní projev víc, než je nezbytné.
A jestli psycholožka svými slovy v závěru řekla, že Maruška potřebuje uznávat respektovatelnou autoritu, tak asi neřekla nic, co by někoho překvapilo. Jestli tomu dobře rozumím, neřekla už ale to hlavní, proč tam Lien šla – jak k tomu přistoupit, aby Maruška ten respekt získala… pro mě by to byla návštěva když ne k prdu, tak s hodně rozpačitým dojmem.
Taky nemám dobrou první zkušenost s psychologickým odborníkem a myslím, že to ve mně zůstalo zaseklé napořád. I když v té dámě taky, dělala mi potom potíže s mladším synem.
Já jsem taky absolvovala krátký pohovor, byl to vlastně přijímací pro školku (speciální školka kvůli Tomáškovo velkým potravinovým alergiím), když se ukázalo, že nemluvení ve 4 letech je pro paní ředitelku přece jen už dlouho. Souhlasila jsem s pohovorem, který mu měl stanovit individuální plán (školka měla dobrou logopedickou část) – s psycholožkou speciálně pedagogického centra. Kromě několika budoucích školkáčků ale řešila i všechny ostatní školkové děti se speciálním logopedickým programem, takže jsme taky asi 3/4 hodiny čekali. Starší si hrál a nechtěl při vstupu dovnitř přestat, školková třída se mu moc líbila. Naopak mimino už bylo otrávené, ospalé a nelíbilo se mu vůbec nic. Takže jsme vstoupili, Tomášek rozjívený z klouzání do míčkového bazénu pusu od ucha k uchu. Udělal snahu opakovat nebo nějak reagovat na výzvu psycholožky, ale prostě nemluvil. Vrhla na něj s despektem pohled a se slovy – není hyperaktivní? mě požádala, ať si sedne. Jestli někdy něco můj syn nebyl, tak nebyl a není hyperaktivní, takže mě takový posudek ode dveří dost zarazil (a důvěry mi nepřidal). Synek to pochopil velmi dobře a od té chvíle už nespolupracoval vůbec a byl uražený. Tím jsem si vysloužila komentář, že by měl navštívit defektologickou poradnu a my bycho měli pátrat po genetických vadách, nejlépe provést CT hlavy… Já vím, ona nemohla vědět, že jsem doktor, ale dorazila mě teda fest.
Až o dost později jsem si uvědomila, že s tím defektním geneticky postiženým se dotkla mého starého rozhořčení – zažila jsem to s mladším bráchou, který měl DMO, ale dlouho se hledalo genet. postižení, několik let měl dg. mentální retardace a prognózy, které nám říkali, byly šílené. Měla jsem ho moc ráda a byla jsem polodítě, proto když se žádný špatný odhad těch odborníků nenaplnil a on se zlepšoval a dál a dál, asi jsem si udělala závěr, že jsou k ničemu. Když mi to teď u syna někdo předvedl v této podobě, vyloženě jsem se šprajcla, i když v té době spíš k jeho škodě. Docházeli jsme potom k psycholožce, na niž nemůžu říct slovo křivě, ale k této první jsem nikdy žádnou důvěru neměla, i když kdoví, možná to byla dobrá speciální logopedka.
mati přít se rozhodně nemíním 😀 😀 s nikým 😀 😀 já jsem psala že netuším jestli byla nebo nebyla dobrá, jen jsem dala příklad zrovna toho co lien uváděla, že chtěla aby pracovala dál…a tak jsem uvedla jen proč si myslím a jak to bylo u nás…..ale my máme bezvadnou ženskou ke které chodí oba kluci
ale v žádném případě netvrdím že jsou všude lidi, kteří by tam měli být….jako všude, jen je smutné když se to stane na takovýchto místech…