Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Školka tresty
Holky, tak si běžím zase postěžovat, nějak potřebuju náhled nezávislé osoby, protože vůbec nevím, jak se zachovat 🙁
Jedná se o školku, kde ke šťouchačce na jídlo přibylo zavírání do kumbálu, alespoň mi to včera Maruška řekla, když jsme probíraly její “zlobení“ ve školce. Na otázku, proč to dělá mi odpověděla, že jí paní učitelka zavírá do kumbálu. NO a já nevím, co teď dělat, protože je pravda, že když doma už přehání, taky jí odvedu (většinou z postele, když už všichni chceme spát a ona řve nebo skáče atd.) a dám jí do kuchyně samotnou. Většinou brečí a potom přijde, že už teda bude potichu, lehne si a spí.
Tak vlastně nevím, jestli jim mám říkat, že se mi to nelíbí (hlavně vůbec nevím, jak to probíhá, jestli jí tam nechají někde v nějaké tmě dlouho, nebo jí jen jakoby strčí za dveře, aby se uklidnila, prostě nevím a přiznají se vůbec, když se zeptám – těžko).
Já chápu, že když jim místo jídla běhá mezi židlemi a leze na parapety a při nějaké školkové činnosti totéž a ruší ostatní děti, že jí to nemůžou nechat dělat, ale trošku bych si to představovala jinak, paní učitelka si zrovna včera stěžovala, že s ní není žádná domluva, že vůbec neposlechne, nevnímá, že je to hrozné a že jí mám naučit poslouchat :-(.
NO ale přesto si myslím, že zavírání do kumbálu to nějak neřeší. Navíc mi Maruška ještě říkala, že jí paní učitelka říká, že je zlobivá a hloupá. Já jí to nechtěla věřit, ale už jsem to slyšela i v šatně od holčičky, tak někde to asi sebrala. “hele mami, to je ta zlobivá Maruška“ 🙁
Co byste dělaly vy? Určitě si chci o tom s puč promluvit, ale když mi řekne, co má s ní teda dělat, tak vlastně sama nevím.
Děkuji za konkrétnost. Tak jsem opravdu nevěděla, že může jít o život. Pokud tedy okolnosti vedly až k takové situaci, je jasné, že se musí řešit.
Osobně bych možná spíš než ovlivňovat nějak projevy zkusila nalézt příčinu a tam se pokusit zapůsobit, ale netuším jak jste postupovali. Rozhodně bych ale dítě nevystavovala srovnávání s vrstevníky alespoň do určitého věku, ale to taktéž netuším, jak u vás je, navíc je to vaše věc, takže to jen tak na okraj.
Jen k zamyšlení (netvrdím, že se tě to týká) – mojí maminky když se zeptám na to, zda je spokojená, mluví téměř stejně jako ty, je šťastná, spokojená, kromě mě se jí v podstatě v životě všechno povedlo. No a realita je, že je sama, zapšklá, hulí jak fabrika a ještě k tomu tajně chlastá. No tak každý si spokojenost a sebeúctu zkrátka přestavuje jinak.
Ale píšu znova, pokud jsi opravdu spokojená jak píšeš, můžu ti to jedidně přát.
Já jsem teď v životě spokojená také, jediné co řeším je právě to, abych se chovala ke svým dětem laskavě, což se mi ne vždy daří tak, jak si přestavuji. Ale pokroky dělám. Z jejich žití se raduju úplně stejně jako každá jiná matka, tomu neříkám výchova.
Osobně vím, že mám před sebou ještě dlouhou cestu, ale necítím se kvůli tomu nějak méně kompetentní ke sdělování svých názorů.
Děkuji za debatu a za otevřenost.
no právě, podle koho měly problém? Ohrožoval je na životě?
mého nejmladšího ano. tak těžkou formu adhd má.
– ne, nebudu mu tvrdit, že ruku má, on je v pořádku, v pořádku bez ruky
– no a já tvrdím že mé děti jsou v pořádku i s adhd
kolik mnoho opatření je nutno k jeho normalizaci
-. o jaké normalizaci proboha mluvíš?
– přetváříte přirozenost svého dítěte-přirozenost např. v tom, že má tak velký psychomotorický neklid že není schopen se ničemu věnovat? že je tak tím neklidem unaven že nedokáže usnout a tak po pár hodinách “padne do bezvědomí“? že z toho zvrací? že si i začne ubližovat? že nedokázal ještě v pěti letech srozumitelně mluvit? to má bez mé pomoci žít jak papiňák a mám čekat až vybuchne a konec? to je přirozené?? není lepší mu pomoct “se najít“ a najít metody jak co zvládne? a v jeho deseti letech mít radost že má samé jedničky i když se v životě doma neučil? že chodí do školy s radostí?
– ano říkám, výchova zatím je pro mě práce nejtěžší, protože musím pracovat na sobě-ano, nejdříve bys měla zapracovat na sobě.pro mě výchova mých dětí není práce ale radost. sledovat jejich pokroky, úspěchy (třeba u staršího jak byl šťastný když zvládl učňák a baví ho práce, u malýho když chytne gól), to jakou mají ze života radost, jak jsou bezstarostný….
ale myslím, že není třeba se dál dohadovat, že máme každá jiný názor už jsme asi pochopily obě :-P.
Takže myslím, že není už co víc říct.
no včera jsi psala něco o tom, že za postižení dětí můžem, protože je vyvoláme tím, co po nich chceme.
– nemyslím, ale taky už to nebudu dohledávat, psala jsem, že je na dítě vyvíjen tlak v tom, že s nimi jednáme jakoby byly nějak nesprávné a pokud tento tlak přeroste jejich mez únosnosti, mluvíme o nich jako o nemocných, jdeme pro diagnozu. Nemá to nic společného s tím, jaké jsou doopravdy ve své podstatě, to není věcí matky, nemůže to změnit ani ovlivnit, jen na nějakou dobu přinutit zapomenout, překrýt, zfalšovat, přinutit uvěřit v její realitu, někomu se to třeba nemusí podařit odkrýt po celý život.
maminka nedokáže přijmout – a na tom jsi byla kde? my ty děti přijímáme, ty děti potřebují mnohem víc lásky a maminky co takové děti mají je milují a přijímají úplně stejně, jako kdyby byly „zdravé“
– ale ony jsou “zdravé“!!
“jakoby zdravé“ = nepřijetí takových, jací jsou
nejsou srovnávány s ničím, je jim uděláno eeg protože mělo nějaký problém
– no právě, podle koho měly problém? Ohrožoval je na životě?
jim dáme najevo, že tak jak jsou nejsou v pořádku – jak v pořádku? když budeš mít děcko bez ruky tak co, budeš mu tvrdit, že ruku má?
– ne, nebudu mu tvrdit, že ruku má, on je v pořádku, v pořádku bez ruky
naučím se jak s ním pracovat aby byl co nejvíc v pohodě, on také pochopí, že určité věci nedělá proto, že by byl zlý, ve škole s ním pracuje asistentka, takže má více času a pozornosti atd.. ale to ty nikdy nepochopíš.
– aha, takže stále více mu ukazujeme, jak moc je nesprávně, kolik mnoho opatření je nutno k jeho normalizaci
Maminka má 2x tolik práce s přetvářením něčeho- nic nepřetváříme a výchově a věnování se dětem neříkám práce. ty jo?
– přetváříte přirozenost svého dítěte
– ano říkám, výchova zatím je pro mě práce nejtěžší, protože musím pracovat na sobě
vzpomeň si, jak jsi ještě nedávno vědomě ponižovala a urážela otce marušky, jak jsi na něj před ní řvala, a teď nás budeš poučovat o tom, jak ničíme život svým dětem?
jak můžeš vykládat jak výborné je rr a druhým dechem tvrdit, že adhd je výmysl? pochopila jsi vůbec, o čem rr je??
– ano to si vzpomínám
– neříkám vám, že ničíte život svým dětem, říkám co si myslím
– jak je výborné právě nevykládám, naopak jsem říkala, že je mi bližší jiný přístup, i když jako mezistupeň od výchovy “dostaneš přes pr…“ je to jistě dobré. Myslím že už jsem pochopila hlavně to, že RR má stále velké limity.
že ty na své dítě natolik tlačíš, že je nemocné. …to jsou tvá slova a někde dál píšeš, že si nedokážeme přiznat, že my jsme tou příčinou.
to je jak mluvit do dubu:
já nepíšu, že ony mohou za to, že jejich děti jsou jiné – no včera jsi psala něco o tom, že za postižení dětí můžem, protože je vyvoláme tím, co po nich chceme.
maminka nedokáže přijmout – a na tom jsi byla kde? my ty děti přijímáme, ty děti potřebují mnohem víc lásky a maminky co takové děti mají je milují a přijímají úplně stejně, jako kdyby byly “zdravé“
diagnoza určena přeci poukazuje na to, že jsou s někým, něčím srovnávány – nejsou srovnávány s ničím, je jim uděláno eeg protože mělo nějaký problém a lékař hledá příčinu,aby se dalo pro dítě udělat to nejlepší. to by pak každá dg byla špatná, protože je porovnáváno jestli tahle hladina cukru je normální nebo už cikrovka apod..?
jim dáme najevo, že tak jak jsou nejsou v pořádku – jak v pořádku? když budeš mít děcko bez ruky tak co, budeš mu tvrdit, že ruku má? já synům nikdy netvrdila, že nejsou v pořádku. navíc nevím, co si pod tím “ v pořádku“ představuješ.
Možná mi vysvětlíš, co je na tom pozitivního – naučím se jak s ním pracovat aby byl co nejvíc v pohodě, on také pochopí, že určité věci nedělá proto, že by byl zlý, ve škole s ním pracuje asistentka, takže má více času a pozornosti atd.. ale to ty nikdy nepochopíš.
Co se tím pro dítě zlepší- všechno.
Nakonec nejsou spokojení ani jeden- a na tom jsi zase byla kde? ty jsi s mými dětmi mluvila, že tvrdíš, že nejsou spokojené? v čem já jsem podle tebe nespokojená? proč tvrdíš něco o čem nic, ale absolutně nic nevíš?
Maminka má 2x tolik práce s přetvářením něčeho- nic nepřetváříme a výchově a věnování se dětem neříkám práce. ty jo?
prosím tě nepapouškuj něco co jsi vyčetla když o tom opravdu nic nevíš.
vzpomeň si, jak jsi ještě nedávno vědomě ponižovala a urážela otce marušky, jak jsi na něj před ní řvala, a teď nás budeš poučovat o tom, jak ničíme život svým dětem?
jak můžeš vykládat jak výborné je rr a druhým dechem tvrdit, že adhd je výmysl? pochopila jsi vůbec, o čem rr je??
to jsem se špatně pochopily, já nepíšu, že ony mohou za to, že jejich děti jsou jiné, to si ani nemyslím.
Mně je zase líto těch dětí, že je ani maminka nedokáže přijmout. Už to, že je jim nějaká diagnoza určena přeci poukazuje na to, že jsou s někým, něčím srovnávány, kdyby nebyly, nemohl by být žádný problém, žádná nemoc, porucha a já nevím co to tedy je, prostě by jen byly. Teda ony stejně jen jsou, nic se tím nezmění, jen to, že jim dáme najevo, že tak jak jsou nejsou v pořádku. Možná mi vysvětlíš, co je na tom pozitivního. Co se tím pro dítě zlepší. Nebo pro maminku. Nakonec nejsou spokojení ani jeden. Maminka má 2x tolik práce s přetvářením něčeho (nevím tedy s jakým výsledkem) a dítě cítí že nevyhovuje.
Tedy anonymní, máš pravdu, napsala jsem to hnusně. Lepší by bylo napsat, že pokud je dítě vzteklé, mlátí ostatní, řve, odmlouvá, vzdoruje, že je to náš obraz.
jo a lien, ja nejsem ani rozhořčená ani rozčilená. je mi tě spíš líto a to i těch maminek kterých děti takhle nazýváš a nutíš je, aby si vyčítaly, že ONY za to mohou. což je hnus. a ony nejsou tak imunní proti tomu jak já. to když mě do očí před lety řekl učitel, že adhd a migrény neexistují, že je to výmluva rodičů co maj rozmazlený spratky, ta k jsem se nad tou jeho tupostí a hloupostí dokázala jen podivit. a to on měl alespoň zkušenosti s více takovými dětmi tak mohl vznést “zasvěcený“ názor.
to se dívím, vždyť víš, že já si vždy stojím za tím, co napíšu. i když tvé rozkastování dětí beru spíš jako výplod vymytého mozku a zoufalý výkřik ženské, která má za sebou blbý dětství a vlastně i vztahy a proto se snaží byť podvědomě ublížit, urazit, ponížit a hlavně sobě zvýšit sebevědomí…., zamyslela jsem se, kam patří mé děti. to ti tam nějak chybí – zdravotně postižení (protože adhd není porucha jako dys, ale zdravotní postižení) spokojení samostatní sebevědomí jedinci, kteří jsou od narození stále sami sebou.
mě naši vychovávali stejně, a myslím, že sama sebou jsem, až je mi to tu často vyčítáno, říkám co si myslím, sebevědomí mám v pořádku a se svým životem i dětmi jsem nadmíru spokojená.