Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Školka tresty
Holky, tak si běžím zase postěžovat, nějak potřebuju náhled nezávislé osoby, protože vůbec nevím, jak se zachovat 🙁
Jedná se o školku, kde ke šťouchačce na jídlo přibylo zavírání do kumbálu, alespoň mi to včera Maruška řekla, když jsme probíraly její “zlobení“ ve školce. Na otázku, proč to dělá mi odpověděla, že jí paní učitelka zavírá do kumbálu. NO a já nevím, co teď dělat, protože je pravda, že když doma už přehání, taky jí odvedu (většinou z postele, když už všichni chceme spát a ona řve nebo skáče atd.) a dám jí do kuchyně samotnou. Většinou brečí a potom přijde, že už teda bude potichu, lehne si a spí.
Tak vlastně nevím, jestli jim mám říkat, že se mi to nelíbí (hlavně vůbec nevím, jak to probíhá, jestli jí tam nechají někde v nějaké tmě dlouho, nebo jí jen jakoby strčí za dveře, aby se uklidnila, prostě nevím a přiznají se vůbec, když se zeptám – těžko).
Já chápu, že když jim místo jídla běhá mezi židlemi a leze na parapety a při nějaké školkové činnosti totéž a ruší ostatní děti, že jí to nemůžou nechat dělat, ale trošku bych si to představovala jinak, paní učitelka si zrovna včera stěžovala, že s ní není žádná domluva, že vůbec neposlechne, nevnímá, že je to hrozné a že jí mám naučit poslouchat :-(.
NO ale přesto si myslím, že zavírání do kumbálu to nějak neřeší. Navíc mi Maruška ještě říkala, že jí paní učitelka říká, že je zlobivá a hloupá. Já jí to nechtěla věřit, ale už jsem to slyšela i v šatně od holčičky, tak někde to asi sebrala. “hele mami, to je ta zlobivá Maruška“ 🙁
Co byste dělaly vy? Určitě si chci o tom s puč promluvit, ale když mi řekne, co má s ní teda dělat, tak vlastně sama nevím.
lien já také v osm budu sedět u pexesa nebo s klukama stavět koleje třeba i při tématu ptáčků to je volná činnost…to zbylé od cvičení začíná ve chvíli kdy se za posledním rodičem zavřeou dveře…protože pak musíš všechny děti třeba pomocí kašparka namotivovatk té dané činnosti co chceš dělat, že byl venku na procházce a tam plakal ptáček že měl hlad a neměl kamarády a když mu děti pomůžou tak on je naučí skákat tak jak to umí jen a jen on…..musíš to dělat se všema najednou, né když ti pak někdo dojde třeba dýl..určitě v každé školce je nastavená doba do kdy můžete děti vodit…
no a potom je ptáček bude učit při tělocviku skákat a budou zkoušet kterj ptáček doskočí dál, budete si u řízené činnosti povídat jak ptáčkům v zimě pomoci s jídlem a aby mu nebylo smutno tak mu namalujete kamarády….
dvacet minut je zavádějící..ano malí si jen toho ptáčka vymalujou, starší si ho namalujou a pak můžou i vystříhnout…a s předškolákama zůstaneš sedět ve chvíli kdy si ostatní hrajou a budete třeba počítat ptáčky, zjištovat kterej je větší a menší atd…..
o vycházce bude se koukat jestli někde neuvidíte hnízdo nějakého ptáčka atd, nebo se zavěsí krmítko …..
jenže tohle není až tak vidět to je ve chvíli kdy tam ta učitelka je s dětma sama….
a ještě myšlenka k tomu jak píšeš že v osm sedí u pexesa s dětma které to baví..ano o tom to v té chvíli je nikdy by se nemělo dítě do ničeho nutit a je to doba do příchodu všech dětí do školky kde ty dětem nabízíš činnost aby neseděly jak pexky, takže u jenoho stolku si budou hrát pexeso, vedle stavět puzzle, nebo modelovat a kluci hrát s autama atd…
No, ono asi každé dítě líp reaguje, když je tam někdo hodně času jen pro něj. Potíž je, že školka tím místem být nemůže, těch dětí je ve třídách kolem 25 a jak to chápu, tak je co dělat i se smrkáním a utíráním zadečků u tolika prdelek, na nějaké soustavné věnování se třeba 5ti dětem z toho zbytku to asi v běžném provozu není.
Jestli má malá speciální potřeby, v PPP by to měli být schopní vymezit jasně. Potom je tu možnost aspoň žádat o zařazení do třídy se sníženým počtem dětí, to je určitě cesta u dětí, které to potřebují. Jen taková školka není všude dostupná 🙁
Za sebe bych ale viděla jako hodně dobré to, že malé se tam líbí, možná to není takový problém, jak to teď vypadá. Snad budeš víc vědět po rozhovoru ve školce.
Peťko, klidně si to osobně vezmu, přeci jasně píšu, že když se jí věnuju, žádné problémy nejsou, stejně jako ta paní v autobuse.
Proto se to také i doma vyhrotilo až s Laurou, protože má časová kapacita je omezenější a MUSÍ se více zapojit manžel.
Bamisko, my to máme tak jak píšeš, ale nevšimla jsem si, že by celodenně probíhalo nějaké téma, vodím Marušku až na osmou a to tam prostě učitelka sedí s pexesem u stolu s pár dětmi, které to baví, nebo sama a ostatní si buď sami hrajou nebo běhají – to je tam nazváno volná hra, pak je tedy asi 20min řízená činnost a nějaká hygiena, procházka, jídlo, jinak pořád volná hra dle mého probíhající jak je výše popsáno.
Nechci na ně nadávat, jsou to zkušené pedagožky, něco musí mít za sebou, ale že by Maruška chodila domů plná básniček, písniček, něco uměla, co dřív ne, nebo mi přinesla výkres navíc, který není v “popisu práce“, to se opravdu neděje. A s procházkama to samé, těžko bude chodit špinavá, když se buď musí držet učitelky za ruku, nebo vůbec nejdou. Sice je ve školním řádu při vyjímečně špatném počasí, ale spíš mi přijde, že jen při vyjímečně dobrém jdou :-(. A Maruška ten pohyb potřebuje, doma chodíme několikrát denně. Když se jí zeptám, co dělali, odpoví, že nic.
Ale nechci to na ně svádět, pokud mají problémy JEN s ní, tak asi v tom něco bude.
Jsem přesvědčená, že Maruška “zlobí“, když se jí člověk věnovat nechce a nemá na ní čas, mám to odzkoušené u sebe. Ale zase na druhou stranu, člověk má taky právo na svůj čas a měla by se naučit to respektovat.
Dvacet minut činnosti jsem pochopila tak, jak to upřesnila Bamiska, i když u nás to bylo vždycky kousek déle, některé děti vydrží a zase jsou pomalejší 🙂 Jinak, já jsem to možná blbě pochopila, protože jsem myslela, že to zavírání do kumbálu a hovory o šťouchačce není tak, že by tam malá byla zavíraná doopravdy? Jestli ano, tak k tomu snad není víc co dodávat, ne 🙁
Výhrůžky si představit dovedu, i když je neschvaluju; sama si totiž u sebe neumím představit, jak reagovat na dítě, které mě naprosto nevnímá (například jak Lien psala, že když je malá poslaná posadit se ke stolku, tak prostě vstane a jde zase pryč, nebo odbíhání při vycházce), když není moje. Ve školce když dítě nerespektuje slovní výzvy, nejde asi použít moc jiného, nebo se pletu?
Můžu se jen zeptat, kolik dětí ve třídě je? Počítám, že jsou teď třídy plné, ale možná ne úplně všude.
Jo Bamisko, ty jsi mi úplně vzala z mozku, tak jsem to mínila napsat, že ten pobyt ve školce probíhá na dané téma, i když třeba to dané téma probíhalo i pár dní, než něco vytvořili všichni 🙂
A je pravda, oni by je v té školce měli vést k soustředění, k práci, ke kamarádství, naučit je řádně stolovat……….prostě věci, které jsou pak opravdu ve škole zapotřebí……………mě se to líbilo v předškolákách, tam to měli tak vychytané, až já jsme kolikrát nechápala, ty děti šly z té školky tak připravené, že každému padala čelist 🙂
Asi záleží opravdu na pedagogickém pracovníkovi, pokud mi dítě domů chodí s básničkama, se zážitkama z divadelék, plné dojmů, plno nových věcí, co se naučili, nosí domů výtvory, najezené a špinavé z procházek, tak je to podle mě v naprostém pořádku a já jako matka můžu být spokojená, že mé dítě je spokojené 🙂
bami, díky moc za vysvětlení. Přišlo mi těch 20 minut jako fakt málo a mísilo se to s představou, že zbytek času mají děti volný program… Měla jsem v plánu to zítra probrat s paní učitelkou.
Já ji prostě pořád vidím i slyším si s dětmi hrát. Momentálně probírají vesmír. Vymodelovali model naší sluneční soustavy, namalovali astronauty v životní velikosti a každý den staví kus rakety, z kartónů, tak velký, aby se tam dovnitř po jednom vlezli. Čtou si v encyklopéeiích, malý je chytrý jak opice, a to mu ještě nebyly čtyři… Prostě celý den je opravdu vyplněný, děti tvoří spousty věcí, znají písničky, básničky, prcek tu pusu doma nezavře, pořád zpívá, jsem spokojená.
Jediné, co mi trochu vadí, je stravování. Když je ke svačince mléko, tak je paní kuchařka povinna ho dát všem dětem bez rozdílu, kdo ho pije a kdo ne – teď nemluvím o různých alergiích, jen o tom, že řada dětí mléko odmítá. Není jim místo něj nabídnut čaj, protože se to “prostě nesmí“. To by chtěli ten čaj všichni, tvrdí paní vedoucí stravování, a trvá na tom, že když je na jídelníčku mlíko, tak ho dostanou všichni. Ti, co ho nepijí, nemají ke svačině žádnou náhradu tekutin. To mi přijde scestné. Ale u nás přes to nejede vlak. Tak nad tím mávnu rukou, protože Vladánek má mlíčko rád, tím pádem nás se to netýká.
řízená činnost je opravdu tak krátká, celý den je naplánován je program
-scházení dětí a hraní podle jejich přání
-chodíme cvičit
-svačíme
-PAK JE ŘÍZENÁ ČINNOST – malolvání na dané téma, hraní divadla, povídání o zvířátkácha ATD….JE TO CHVILKA KDY DĚTI MAJÍ PRACOVAT, DOKÁZAT SE SOUSTŘEDIT NA DANOU ČINNOST, A ZVYKAJÍ SI na to to je čeká ve škole….
– pak si pohrají
-jde se ven
– obídek
– spaní
– hraní a rozchod domů….
třeba když si budeme povídat o ptáčkách, tak ráno budeme jako práčci lítat, skákat, hopsat atd…..při řízené činnosti se budeme učit básničku a povídat si o ptáčcích….v době hraní nabídneme dětem omalovánky ptáčků, budeme stavět krmítka pro děti…při čtení pohádky před spaním a celým dnem by se to danné téma mělo prolínat
to že řízená činnost je označován ten jakoby hlavní blok dne neznamená že zbytek dne učitelka sedí a pije kafíčko – hraje si s dětma, nabízí jim různé činnosti
…já například papíruju v době spánku….ani bych si to před rodiči v době rozchodu domů nedovolila
Lien, já se nebudu příliš vyjadřovat k problému, zastávám jinou výchovu, pevné hranice, takže v tomhle ti opravdu poradit a pomoci nemůžu a vůbec tě nechci v ničem kritizovat.
Mě moc zaujalo, jak píšeš, že ve školce mají děti jen 20min řízené pedagogické činnosti – to se vám všem zdá v pořádku?
U nás v té malé venkovské školičce ve smíšené jednotřídce mají děti celodenní určený program. Jednak je vyvěšený celoročně na informační nástěnce a druhak, ten dílčí, co budou děti přes týden dělat, je vyvěšován zvlášť. Paní učitelka si musí na každý den dělat přípravu, v podstatě naplánovat minutu od minuty, co budou ten den dělat. To, co píšeš o vaší školce, mi připomíná různá místa po městech zvaná “dětský koutek“, kde sedí jakýsi dozor a jinak děti běhají a volně si hrají bez účasti dospělých.
Trochu se to vymyká tomu, že mateřská škola je zřízena za účelem pedagogického dohledu a výchovy dětí předškolního věku… Nechápu.
Mám k naší školce pár výhrad, ale paní učitelky jsou pro děti svaté, nedají na ně dopustit, a vůbec nezáleží na věku, máme jednu stálou, která je vedoucí učitelkou, ve věku plus mínus 33 let, a zbytek je různá výpomoc, vždycky nám mladší učitelky odcházejí na mateřskou, vezme se za ně zástup a ten pak zase odejde, paní učitelka se vrátí, zase odejde na mateřskou a přijde zase jiná na pár měsíců a tak pořád dokola celých těch 6 let, co tu bydlím. Nicméně mám se všemi výborné zkušenosti a nejoblíbenější u dětí byla paní učitelka už v důchodovém věku. Sice si s nimi nehrála na zemi, ale to fluidum, které kolem sebe měla, působilo na děti jako magnet.
Já nevím, k tomu, jak má školka fungovat a jaké mají učitelky povinnosti stanovené státem potažmo školským úřadem, by mohla třeba říct něco bamiska, ale tady vidím cestu, stěžovat si stěžovat si a stěžovat si. Rozhodně bych nechtěla, aby mé děti ve školce byly jen sekýrované za to, co dělat nemají, zatímco samozřejmě velmi vyrušují paní učitelku u kafe a papírování, nebo u babského pokecu, hrůza…
Naši paní učitelku vidím sedět u stolu až odpoledne, kdy opravdu po svačince už se děti pomalu rozcházejí domů a mají volný program. A i tehdy má na klíně většinou jedno z malošků, během psaní do papíru mu stihne ještě vykládat pohádku nebo na dlani hrát “vařila myšička kašičku“.
Tohle všechno mohu posoudit hlavně kvůli tomu, že jsem místní maminka, která má velmi pružnou pracovní dobu a díky vedení místního mateřského centra, které je v přízemí školky, jsem v kontaktu s učitelkami i ohledně pořádání různých akcí v obci, takže jsem ve školce i třikrát za den mimo přivádění a odvádění Vladánka. Opravdu mám přehled, co, kdy a jak děti v naší školce dělají. Nudit se a zlobit rozhodně nestihnou… 🙂
Jinak moc držím palce. Víc k tomu dodat nemůžu, zabředla bych se do toho, jak vnímám jednotlivé problémy s Maruškou v souvislosti s tím, že už mám doma kupu dětí v různém věkovém spektru a s tím taky dost zkušeností, a řadu z nich taky vnímám s odstupem času jinak. Ale rozhodně u nás nejsou NIKDY děti bity za poznámky, špatné známky, za nesplnění stanovených úkolů, vlastně nejsou bity téměř nikdy, ale dodávám, nejsem maminka, co by v životě nevztáhla na své dítě ruku, to ne, po zadku plácnu, když domluvou se mi nedaří daný problém v tu chvíli vyřešit či zastavit. Nutno k tomu dodat, že tento zákrok u nás v tu chvíli zabere a není k němu třeba přistupovat často a pokaždé.
Lien, já to vidím tak, že nyní řešíš opravdu jen drobnosti. I když se ti to v tuto chvilku nezdá, jsou to vážně “menší“ problémy.
Čím bude dítě starší, tím jsou starosti a problémy větší.
Jenže nyní se s tím dá ještě pracovat, později to už půjde hůř a hůř.
Mě třeba zaráží to jak píšeš, že taky nebudeš u stolu čakat, až všichni dojedí. Vidíš a to já třeba považuju za základ slušného chování. Pokud s někým stoluji, počkám až dojí i on. Když se doma sejdeme u společné večeře, většinou sedíme všichni a nikdo neodejde, když už dojedl. Neříkám, že tak je to vždy, ale většinou ano. Nebo u rodinných oslav, Vánoce apod.
Ale na tomto příkladu chci ukázat, že to je vlastně opravdu drobnost. Nyní Maruška u stolu ve školce nesedí a odběhne. Je to tedy aktuální problém, který bude trvat ještě třeba nějaké 3 roky. Pak půjde do školy, kde bude obědvat už samostatně a tedy tohle už nebude problémem. I když si myslím, že do té doby sama pochopí, že když sedí u jednoho stolu s kamarády, povídají si apod., že nebude nikde běhat, protože prostě dozraje, bude už někde jinde a běhací problém bude vyřešen.
Pak ale přijde puberta, což nechci nijak strašit. Ale myslím si, že dítě, které bude zcela bez hranic a bude si vyrůstat, jak ono samo chce, bude pak trpět. Co tak vidím v okolí, takové děti pak prostě rodičům jednoduše přerostou přes hlavu a věř, že to už jsou opravdu velké problémy. Ale zase, tak jak píše Padmé, mluví za mne právě ty zkušenosti s větším dítkem. Taky jsem si myslela, že dělám něco dobře a kolikrát se ukázalo, že ne. Myslela jsem si, že čím bude dítě větší, bude rozumnější. Což je sice pravda, ale nyní vím, že opravdu 100% platí, že čím je dítě menší, tím jsou i starosti menší.
A přidám ještě jeden příklad. A Lien, neber si to prosím osobně. Znala jsem taky rodinu, po revoluci se vrátili zpět do ČR a žili trošku jiným způsobem, než většina. Měla jsem možnost s touto rodinkou cestovat autobusem na delší vzdálenost. Jejich tehdy asi 6ti leté dítě vyvádělo v busu takové věci, že jen těžko uvěřit. Běžně si vylezlo nahoru do zavazadlového prostoru, tam vesele leželo. Při každém slejzání koplo sedící lidi do hlavy. Lezlo po uličce mezi sedadly apod. Všichni, cestující byli v šoku, ale s rodičema to ani nehnulo. Zareagoval až řidič, který řekl, že takto dítě nepoveze a pokud nebude sedět, musí vystoupit. Vzniklou hádku nebudu popisovat, to není podstatné. Nakonec se stalo to, že dítě při brždění busu spadlo, neb zrovna lezlo zase někde po výškách a docela nepříjemně si rozbilo hlavu. Dítě brečelo, ale rodiče zase nic. Tekla i krev a rodiče jen, že to je jeho věc, že to nic není a maminka tenkrát vyprávěla, že jejich děti mají “ochranou bublinu“ kolem sebe a proto ona věří, že se jim nic nestane a pokud ano, pak je to osud a je to tak správně. Nakonec to vyřešila jedna milá, mimochodem bývalá učitelka z MŠ, která si dítě vzala na klín a celý zbytek cesty ho chovala a vyprávěla příběhy. Dítě se uklidnilo, poslouchalo s otevřenou pusou a rázem se z něho stalo úplně “jiné“ dítko. Mě to stačilo, kdo neviděl na vlastní oči, nepochopí. V místě pobytu tohle dítě bylo neustále v přítomnosti této paní a vyhledávalo jí kamkoliv se hnula. Když šlo do restaurace s touto “babičkou“ sedělo a jedlo, u rodičů se chovalo jako prasátko. Já v té době ještě vlastní děti neměla, ale zasáhlo mě to a občas si na to vzpomenu.
Ahoj Lien, to je v pohodě, byla-li jsem Ti co platná, jsem za to ráda :-)… to jsou právě ty zkušenosti (tím, že je můj syn starší než je teď Tvoje Maruška).
A upřímně řečeno – hlavu do písku nestrkej. To by se mi k Tobě nehodilo! 😉
Jen se “pěkně poper“!!! 😀
Maruška je ještě malá a tak to všechno stihneš :-).
Být maminkou je někdy setsakramentsky těžká práce a je dobře, když se to s někým probere (pokud možno ze všech stran a Ty máš pak možnost si vybrat).