Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Školka tresty
Holky, tak si běžím zase postěžovat, nějak potřebuju náhled nezávislé osoby, protože vůbec nevím, jak se zachovat 🙁
Jedná se o školku, kde ke šťouchačce na jídlo přibylo zavírání do kumbálu, alespoň mi to včera Maruška řekla, když jsme probíraly její “zlobení“ ve školce. Na otázku, proč to dělá mi odpověděla, že jí paní učitelka zavírá do kumbálu. NO a já nevím, co teď dělat, protože je pravda, že když doma už přehání, taky jí odvedu (většinou z postele, když už všichni chceme spát a ona řve nebo skáče atd.) a dám jí do kuchyně samotnou. Většinou brečí a potom přijde, že už teda bude potichu, lehne si a spí.
Tak vlastně nevím, jestli jim mám říkat, že se mi to nelíbí (hlavně vůbec nevím, jak to probíhá, jestli jí tam nechají někde v nějaké tmě dlouho, nebo jí jen jakoby strčí za dveře, aby se uklidnila, prostě nevím a přiznají se vůbec, když se zeptám – těžko).
Já chápu, že když jim místo jídla běhá mezi židlemi a leze na parapety a při nějaké školkové činnosti totéž a ruší ostatní děti, že jí to nemůžou nechat dělat, ale trošku bych si to představovala jinak, paní učitelka si zrovna včera stěžovala, že s ní není žádná domluva, že vůbec neposlechne, nevnímá, že je to hrozné a že jí mám naučit poslouchat :-(.
NO ale přesto si myslím, že zavírání do kumbálu to nějak neřeší. Navíc mi Maruška ještě říkala, že jí paní učitelka říká, že je zlobivá a hloupá. Já jí to nechtěla věřit, ale už jsem to slyšela i v šatně od holčičky, tak někde to asi sebrala. “hele mami, to je ta zlobivá Maruška“ 🙁
Co byste dělaly vy? Určitě si chci o tom s puč promluvit, ale když mi řekne, co má s ní teda dělat, tak vlastně sama nevím.
Lien, chtěla jsem ti jen napsat, že vám všem přeji, aby jste Marušku dokázali co nejvíc pochopit, pomoct a aby vše mělo pohodové pokračování a žádné zbytečné stresy.
Myslím si, že ani závěr z poradny nemusí být žádná katastrofa a vše si v pohodě urovnáte, uzpůsobíte a bude vše v nejlepším pořádku.
Ještě se vrátím k začátku. Měla jsem nyní čas přemýšlet a tom, co jsi psala ohledně výchovy.
Když jsem se zamyslela, našla jsem osobu, nyní již 17ti letou slečnu, která vlastně v podstatě byla vychvávána stejným, či hodně podobným způsobem. A to její rodiče jistě neznají onu paní Noemi (píšu to dobře?). Tahle holka je nyní totál ztracená, nemá kamarády, žije si svým životem, nezajímá se o nic, nic jí nebaví, nic nemusí dělat a rozhodně není šťastná. Když byla malá projevovala se výchova tak, že jí nikdy nikdo nenutil, nebo neříkal základní slušné chování, nemusela poděkovat, pozdravit. Když dostala dárek k narozeninám, řekla do očí, že fuj, že takový dárek ani nechce. Bez okolků. A že to dárce mrzelo? No a co. Rodina to omlouvala tím, že je prostě svá a že je dobré říkat svůj vlastní názor otevřeně. U mne to už byla nazdvořilost. Ano, jsem asi pokrytec, ale i když se mi dar nelíbí, poděkuji a přijmu ho.
A takových příkladů se mi vybavilo docela dost.
Jenže i tohle má své mouchy. Tím, že jí nikdo nikdy nehonil do povinností, nemusela nic, ani se učit, když nechtěla, ani doma pomáhat. Ona nyní nemá vůbec o nic zájem, neví co chce, co by jí bavilo, co by v životě chtěla. Je většinu času doma, sama.
A když si jen pomyslím, že takové dítě, které se má učit tím, že napodobuje rodinu, okolí…….Co když v okolí potká partu, kde se krade, nebo i něco horšího. Přidá se do takové party a půjde zabíjet? Co když pak takový jedinec nebude vůbec tušit, že normální není nikomu ubližovat? Je to krajní situace, ale stát se to může.
A jak jsem už říkala, každá výchova má něco. Je fajn vychovávat tak trošku “sobce“, ale vše má své hranice. Jak už jsem psala, pokud takové dítě bude geniální, má vyhráno. Pokud bude průměrné, je ztracené.
Člověk žije ve smečce a v té smečce si musí najít svoje místo. Někomu to jde lépe, jinému hůře. Pokud bude jedinec inteligentní, své místo si vyboduje i jinak, než průměrně uvažující jedinec. Pokud bude vybočovat, společnost ho ušlape, nezapadne do smečky a je ztracený. Málokdo se s tím dokáže vyrovnat.
Žijeme v určité společnosti a i když společnost není dokonalá, přizpůsobovat se musíme.
Ty jsi Lien krásně psala o tom, že jsi posílala Marušku k sousedce, která je starší paní, právě proto, aby předávala Marušce zkušenosti, vyprávěla jí atd. A právě tahle “stará škola“ měla k úctě a přizpůsobení hrozně blízko, tak jak v dnešní době ne. V té době děti musely sakra poslouchat, nejen rodiče, i učitel mohl dítě seřezat, farář atd.
Myslím si, že zrovna americká výchova dětí je jedna z nejhorších co může být.
A i když jsem dlouhá, ještě mě napadla jedna věc.
Ty jsi Lien psala o tom, že by člověk, kterému třeba vadí kopání dítěte, měl ragovat sám. Já to vidím tak, že pokud mě bude okopávat cizí dítě, automaticky budu předpokládat, že s tím něco jeho rodiče udělají. Nebude se mi chtít napomínat cizí dítě. A když to přeženu (nejspíš by se mi to nikdy nestalo, ale věřím, že i takový člověk se najde). Co když bude teda dítko kopat, já ho napomenu, ono nic a mě rupnou nervy a dítěti jednu švihnu? Dokud bude trestní zákon mluvit tak, jak mluví, jsem já v tuto chvilku v tahu (když to tak napíšu). Maminka dítěte mě zažaluje a vina je jednoznačně na mé straně! Já budu pak platit za to, že ona paní si neuhlídá své dítě a já ho musela napomínat a nakonec jsem to tedy nevydržela a dítě třeba kopla taky.
Nebo na tom písku. Pokud bude nějaké dítě mlátit mé dítě na písku, jeho maminka neudělá nic, asi se teda seberu a odejdu. Jenže v ten moment ukazuju svému dítěti, že je lepší se nebránit, nic nedělat a utéct. Proč bych měla odcházet já, když se mi nelíbí chování někoho jiného?
Vím, že to je nejspíš na diskuzi mimo písmenka, ale chtěla jsem ti jen napsat, že jsem nad tím uvažovala a došla jsem k závěru, že určité věci, tebou popisované metody, jsou uplatnitelné. A něco si vezmu určitě k srdci. Vím, kde dělám chyby a je to zbytečné. Pro příklad…..často jsem říkala dětem větu…nelez tam, spadneš…nešahej na to, spálíš se….a vím, že to tak není úplně dobře. Občas děti “postrkávám“ a zametám jim cestičku víc, než by bylo zdrávo. Taky dělám chyby, ale chcí jen napsat, že ne každá metoda je vhodné pro všechny děti. Na takovou metodu ještě nikdy nikdo nepřišel. Ze všeho si můžeme pro své děti vzít kousíček. Taková ta zlatá střední cesta. Ne se pro něco nadchnout a pak zjistit, že tohle opravdu mému dítěti nijak nepomáhá.
Týden jsem na VD nebyla, tohle je první, co píšu po připojení na net. Omlouvám za délku.
Padmé děkuji Ti za laskavou reakci.
Ahoj Lien, po nějaké době zas nakukuju a tady taková velká diskuze a tolik nových příspěvků, to snad zpětně ani nepročtu :-O
Nicméně – ať bude Vaše cestička s Maruškou jakkoli “klikatější“, věřím, že s adekvátním přístupem, výchovou, láskou a trpělivostí vše zvládnete… palečky pro štěstí postisknu a v myšlenkách Vás budu provázet…
TAk jen v rychlosti závěr z neurologie:
V neurol. nálezu výrazné známky hyperaktivity – susp. ADHD sy.
Celé to opisovat nebudu, jen ten závěr, je tam toho víc, ale většině nerozumím, potom ještě objektivní popis chování Marušky v ordinaci a objednání na eeg., doporučení na psychiatrii.
Peťko chápu co chceš říci a snažím se hlavu do písku nestrkat.
Lien, podle mě je úplně nejtěžší z pozice matky, připustit to, že něco není v pořádku.
Každá matka má tendence své dítě nějakým způsobem chápat, bránit a každý, kdo jí do očí řekne něco, co se jí nelíbí, je automaticky špatný v očích milující matky.
Opravdu nejtěžší je, podívat se na své dítě nezaujatě a problém vidět. Nestrkat hlavu do písku a neříkat si, že to a tohle není možné, že je to normální, že moje dítě přeci nemůže mít žádný problém, jen okolí ho vidí ve špatném světle.
Pokud ale chtějí rodiče svému dítěti opravdu pomoci, pak je potřeba otevřít oči. To neznamená, že přestanu mít své dítě ráda, ani ho nebudu nikam škatulkovat, nebudu z něho dělat chudáčka nemocného, ale naopak, začnu pracovat na tom, abych svému dítěti co nejvíc pomohla, naučit se s tím žít, přijmout ten fakt. Takovému dítěti je třeba se věnovat mnohem víc, než jiným dětem a pokud rodiče a okolí ví, jak se k němu chovat, je to moc dobře. A pak už se zase budou věci řešit daleko lépe.
zuzi, zas až tak moc neřeším, co říkala paní učitelka, minule třeba říkala, že je na tom tak, že zdržuje dvouleté děti (tedy zaostalá) a navíc jsem ještě velmi dobře mezi řádky vyčetla cosi o rozmazlenci. Teď zase říká že je nadprůměrná ale nemocná no a příště může říkat něco jiného.
K řešení ale je, že není sama, kdo se na Marušku takhle dívá, určité podrzření je ode mě a manžela a taky naše paní učitelka, všechny návštěvy, příbuzní….
Když se k tomu připočte, že jí do kolektivu chci dávat (kvůli ní, osobně bych byla raději mít jí doma a prdět na okolí), tak to nějak řešit musím.
Na semináři jsem jí tři dny neviděla :-), probíhal odděleně od dětí. Takže tam nikdo neřešil konkrétní případ. Navíc paní není psycholožka a určitě by neurčovala diagnozy. Mohla bych s ní konzultovat po skypu, jenomže neumím anglicky :-(.
Její radu ale znám, nepřivádějte jí do situací, které nemůže/neumí/nechce zvládnout a máte po problému. To by pořád hrálo pro mít jí doma, jenže Maruška nechce a ani já nejsem přesvědčená, že by jí to bylo stoprocentně prospěšné – zatím.
zuzino, u “mých“ doktorů ta hodnocení sedí:-) i když mě u výběru doktora hraje velikánskou roli přístup a o tom ty stránky hodně jsou.
radko zrovna stránky,které jsi uvedla nejsou moc objektivní 🙁 kdo si potřebuje ulevit,tak tam tam napíše,ale nemá to nic společného s tím jestli lékař je nebo není odborník na svém místě:-(
Lien já mám z takového rychlého závěru docela stejný pocit jak Bamiska.Věřím,že p. uč. má zkušenosti,ale nevěřím,že za dva dny a k tomu ani v kuse je schopná Marušku pochopit,odhadnout a zdiagnostikovat ,přečíst:-( nějak z tebe mám pocit,a vůbec mi to k tobě nesedí,že strašně moc řešíš co ti kdo řekně,i když je fakt,že i ty sama jsi měla nějaké obavy,tak jsi to začala řešit…Byla jsi s dětma na tom semináři,tam bylo všechno O.K?nikdo/mám na mysli ,,odbornice na výchovu“/ se nepozastavil nad tím co a jak Maruška dělá?Viděla bych řešení, nejen pro klid duše,v dobrém psychologovi,který bude řešit Marušku ne tebe,I když tě to bude stát jisté úsilí,zkus do toho nezasahovat,vím,že jsi matka co pro zdraví a pohodu svých dětí udělá maximum,tak to nějak vydržíš 😀
lien, tak si vypiš ty co jsou dostupní a na stránkách člk se koukni, jestli jsou i dětští.