Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Školka tresty
Holky, tak si běžím zase postěžovat, nějak potřebuju náhled nezávislé osoby, protože vůbec nevím, jak se zachovat 🙁
Jedná se o školku, kde ke šťouchačce na jídlo přibylo zavírání do kumbálu, alespoň mi to včera Maruška řekla, když jsme probíraly její “zlobení“ ve školce. Na otázku, proč to dělá mi odpověděla, že jí paní učitelka zavírá do kumbálu. NO a já nevím, co teď dělat, protože je pravda, že když doma už přehání, taky jí odvedu (většinou z postele, když už všichni chceme spát a ona řve nebo skáče atd.) a dám jí do kuchyně samotnou. Většinou brečí a potom přijde, že už teda bude potichu, lehne si a spí.
Tak vlastně nevím, jestli jim mám říkat, že se mi to nelíbí (hlavně vůbec nevím, jak to probíhá, jestli jí tam nechají někde v nějaké tmě dlouho, nebo jí jen jakoby strčí za dveře, aby se uklidnila, prostě nevím a přiznají se vůbec, když se zeptám – těžko).
Já chápu, že když jim místo jídla běhá mezi židlemi a leze na parapety a při nějaké školkové činnosti totéž a ruší ostatní děti, že jí to nemůžou nechat dělat, ale trošku bych si to představovala jinak, paní učitelka si zrovna včera stěžovala, že s ní není žádná domluva, že vůbec neposlechne, nevnímá, že je to hrozné a že jí mám naučit poslouchat :-(.
NO ale přesto si myslím, že zavírání do kumbálu to nějak neřeší. Navíc mi Maruška ještě říkala, že jí paní učitelka říká, že je zlobivá a hloupá. Já jí to nechtěla věřit, ale už jsem to slyšela i v šatně od holčičky, tak někde to asi sebrala. “hele mami, to je ta zlobivá Maruška“ 🙁
Co byste dělaly vy? Určitě si chci o tom s puč promluvit, ale když mi řekne, co má s ní teda dělat, tak vlastně sama nevím.
No, bami, já si s prominutím dovolím trošku oponovat z vlastní zkušenosti – tedy hlavně právě proto, že tu zkušenost mám, i když normálně bych asi víc souhlasila s tebou, neboť i mě připadá, že Lien je odjakživa na jiné vlně, než já a obě to víme 🙂
S Kačkou jsem absolvovala první vyšetření v poradně, když jí bylo pět let, protože si to tehdy vyžádala logopedka. Výsledek byl, že mám doma lehce retardované dítě s podprůměrným IQ a že se mám připravit na přijetí dítěte do zvláštní školy a ne na “normální“ základku. A tento úsudek si paní psycholožka udělala proto, že ač jsme byly objednané, tak jsme přes hodinu čekaly v čekárně, než nás vezme. V té době byla ještě Kačka zvyklá po obědě spávat a já ji místo oběda vezla na vyšetření, kde ještě musela hodinu čekat a chovat se slušně, jelikož v čekárně bylo ještě mnoho jiných ordinací a byla plná starších lidí. Já jsem byla asi v šestém měsíci s Vladánkem a Kačka v té době byla ještě moc plačtivá, lítostivá a neustále vyhledávala fyzický kontakt se mnou.
To všechno vyústilo v tak příšerný posudek, že jsem za paní doktorkou zabouchla dveře s tím, že do těchto míst už v životě nepáchnu. Byla na Kačku tvrdá, nezdvořilá, neuctivá, plná kritiky, nedovedla v ní vůbec najít nějaké kladné vlastnosti a největší konflikt nastal, když trvala na tom, že Kačka musí opustit mou náruč a Kačka svým šestým smyslem, který má neskutečně vyvinutý, cítila, že paní není tak úplně košér, a naprosto spolupráci s ní poté začala odmítat. I přes to, že poznala všechna zvířátka, uměla říct básničku, vyjmenovat barvičky, postavit kostičky a složit kousek puclí, byla vyhodnocená jako lehce retardovaná.
Takže to je má zkušenost, naprosto hrozná, s rádoby odborníkem v poradně. Vůbec se nedivím Lien, že takto reagovala, i já jakožto naprostý milius jsem té babě chtěla oči vyškrábat.
Lien, já myslím, že tobě se prostě nabídla jiná cesta, po které jdeš a cítíš, že je správná než ta všeobecně platná a přijatelná – možná to máš tím pádem těžší, co se Marušky v běžném kolektivu a společnosti týká, na druhou stranu tě to vede určitým poznáním a tak to má prostě být. I já jsem musela pátrat a přijmout druh Kaččina zvláštního chování a respektovat ho a naučit ho respektovat i celou naší rodinu a přátele, kterým to vadilo, ale díky úžasné paní doktorce, ke které jsme chodily na kineziologii, jsem to zvládla a Kačence tak dokázala hodně pomoci. Teď je už ve třetí třídě, zvládá učení na dvojky trojky, je v kolektivu oblíbená a má neskutečně bohatý svět vnitřní fantazie, který ji určitě život obohatí i co se pak výběru povolání bude týkat, prostě je to skvělá holčička, která se taky musí bít za to, že je taková, jaká je a já ji v tom prostě podpořím.
Lien, je mi líto, že jste nenašly s psycholožkou společnou řeč. Já byla s dcerou kdysi také u jedné a taky se mi nelíbilo, co řekla. Až za pár let jsem si uvědomila, že měla skoro ve všem pravdu.
Jinak jen pro zajímavost a možná Tobě k zamyšlení – co můžu srovnat naší českou výchovu s tou západní…tak co já jsem viděla a zažila, tak děti tam mají sice mnohem větší volnost a míň zákazů, ale autoritu tam respektují mnohem víc než u nás, rodiče (aspoň ty co znám) je k tomu vedou od malička. Docela mě to překvapilo.
no tak jsem čekala jak dnes dopadnete….nechci se zastávat pracovnice může být dobrá i špatná do toho nevidím, ale ona i právě z toho (tedy podle mě) jak Maruška pracuje a hlavně kdy a jak už nechce může vyvozovat závěry ….příkladem ti uvedu nezralost Vašíka vyplnoval cvičení něco jako diktát 2/3 bez chyb, v té poslední třetině naflákal strašně moc chyb a poslední dva řádky opět bez chyby….výsledek byl že nevydrží pracovat a soustředit se tak dlouho proto tam začal pak švihat chyby a konec ok protože už věděl že bude končit..proto pak ve škole dostával dvičení kratší, nebo na doplňování, aby měl více času na kontrolu atd. našli řešení….to uvádím pro tvou představu proč se asi snažila pokračovat …tak to vidím já potřebovala zjistit jestli se chytne znovu nebo už nebude pracovat vůbec atd.
upřímně mě by maminka kecající mi do vyšetření také asi vadila, nezlob se za mou upřímnost…
píšeš o nastolení strachu…je podle mě jedno jaké slovo pod tím je, mě je bližší ten respekt a určité hranice, takže já osobně jsem blíže tomu co říkali v ppp….
upřímně já jsem stejně nějaký takový tvůj přístup předpokládala a nepředpokládala jsem, že by jsi něco měnila…..jsi naladěná na jiné vlně a to je těžké ti pak vnucovat něco jiného…nevím jak to napsat, ale pokud budu zapřísáhlej vegetarián tak do mě kuře nikdo nedostane 😀
Tak jsme zpět z ppp, jsem tedy docela zklamaná z přístupu, jestli tohle tedy je ta špička pedagogiky a psychologie v čechách, tak potěž protěž :-(.
V podstatě jsem se dozvěděla, že malá se musí někoho bát (při mém absolutním odmítnutí tedy slovo strach změnila na respekt, ale je jasné o co jde), že není možné jí vyhovět, kdykoli má nějakou potřebu, že má poslechnout proto, že jsem to řekla (tedy nemám jí nic vysvětlovat a diskutovat s ní o tom) a že pokud s tím nesouhlasíme, tak ať se nedivím, že má ve školce problémy a že jí nikdo nebude mít rád :-(. Tak za měsíc bude písemné vyjádření, zřejmě celý “problém“ spadne na mojí hlavu.
Už při práci s ní jsem viděla tu absolutní neúctu, Maruška např. jmenovala obrázky, ke konci už jí to přestalo bavit a začla se kroutit, tak jí říkám, že Maruška už evidentně odpovídat nechce, tak že už má tuto činnost ukončit a ona mě div neseřvala, že jim do toho kecám, že ona MUSÍ jmenovat, když to po ní chce. No hnus, byla jsem tam poprvé a naposledy.
Včera jsem byla zase na sezení s psycholožkou a byly tam i paní, které pořádají kursy R+R jako přísedící a velmi mi nedoporučovaly jí ještě k nám do školky dávat. Prý pokud finance nedovolí, je pro dítě z hlediska kolektivu dostačující méně dní ve školce a např. nějaká zájmová činnost k tomu. Ta je tady od nás kousek a není to finančně náročné. Zatím by se to tak řešit dalo, ale nevím jak až bude předškolačka, přeci jen, tam už bych to viděla na nějaké pravidelnější chození. Ale na druhou stranu je pravda, že si v tomto věku člověk dělá obrázek o světě a já moc nechci, aby si myslela, že je normální, když jí někdo říká, že je parchant nebo jí vyhrožuje… Tohle podle mě moc normální není a nevím proč by se to měla učit. NO ale pořád se bojím jí úplně odhlásit, zatím finance cosi dovolují, ale to může být den ze dne jinak a co potom. Budu muset hodně přemýšlet. Zase na čem mi nejvíc záleží jsou přeci děti, tak proč “šetřit“ zrovna na takovém místě. NO uvidíme.
Takže teď od června nastupuje do té montessori školky na jeden den a myslím, že už jí k nám ani nedám. I když je těžké, že ona si o to říká, třeba když potkáme školku na procházce, takže možná ještě ten poslední měsíc pár dní ano. Stejně jak se tam dávají děti nemocné, tak je tam vždycky tři dny a pak měsíc doma. Doufám, že to v nové školce funguje jinak, že se nemocní posílají domů.
Lussy, díky moc, zajímavé, zadávala jsem totéž a mně tato školka nevyjela, i když jsem věděla, že nějaká tady je, jen jsem si nevzpoměla na název. Juknu se a uvidíme, zatím co jsem pochopila funguje jen od března do června.
Lien,
zkusila jsem zadat do vyhledávače lesní školka Plzeň (to si myslím, že je asi k tobě nejblíž) a vyjelo tohle:
http://www.skolkavetvicka.cz/
školkovné je 2100,-, svačiny a pití vlastní, oběd dostanou.
Já se ti vůbec nedivím, že hledáš různé jiné alternativy. U nás ve školce je mi z toho jejich chování na nic, ale Lucince se tam přesto líbí a já to asi vnímám ostřeji než ona.
U nás je jediné řešení soukromá školka – dojíždět 10 km a dávat 8 000,- měsíčně, což je nereálný.
Ale tento týden můj pohár trpělivosti přetekl a lámu si hlavu, jak to řešit.
Nejhorší je, že u nás jsou 2 učitelky (matka s dcerou), takže logicky budou držet spolu a mrcha největší je ředitelka, která bohužel je s těma dětma snad víc než ty učitelky.
Ostatní rodiče jsou samozřejmě spokojený a když si jedna babička stěžovala na obci jako zřizovateli, tak jí řekli, ať si dává holku jinam, když jí to nevyhovuje….
makineo, o lesní školce jsem taky uvažovala, líbí se mi že jsou hodně venku, ale žádnou jsem na netu nenašla, i když jsem přesvědčená, že nějaké určitě jsou, nemůžu je najít :-(.
Lien, u zrovna u nás ve školkcáh probíhají dny otevřených dveří a byly jsme se dívat a v jedné jsem si říkala, že by si v klidu mohli dát na dveře ceduli montesori a vybírat 9000Kč :D. Paní učitelka zrovna řešila situaci se zlobícím chlapečkem a mohla jsem jí v duchu jen závidět, jak perfektně to uměla.
Je to školka, kam chodila i starší dcera a mám dojem, že tam je opravdu vše dost jinde, než třeba popisuješ ty (o šťouchačkách a pod.).
Možná právě i díky tomu, že učitelky s dětmi jednají s respektem, tak děti bez problémů přijmou i nějaké ty kompromisy… že se vedou na procházce za ruce nebo, že si jdou po obědě lehnout a poslechnout pohádku (a kdo neusne, může po pohádce vstát).
Uvidíme, jestli a kam se dcera dostane.
Jinak mě ještě napadlo… Já si nemyslím, že by dítě z alternativní školky mělo mít nějaký velký problém zapadnout pak ve škole. Myslím, že ve školce jde hlavně o to naučit se chovat v kolektivu, příp. dodržovat určitý řád a to se všechno naučí i v montesori. My tu máme v dosahu lesní školku a znám pár dětí. Jsou to naprosto normální děti (možná víc od bláta 😀
A nemáte u vás lesní? Myslím, že to je ještě větší alternativa než montesori a mohlo by ti to sedět ještě víc. Navíc u nás je to tedy mnohem levnější.
A četla jsem právě nějaké srovnávání dětí, co jdou do školy z lesní a klasické mš a děti z lesní školky z toho vycházeli i líp.
My jsme měli třeba štěstí jak na učitelky ve školce, tak ve škole. Dcera má sice starší paní učitelku, “klasickou“, ale čiší z ní, že má děti ráda a že to s nimi umí. A doma se pak snažím převádět nadšení z jedniček na nadšení nad tím, co umí. Ale jinak musím říct, že je dobrá, přimhouří oči nad nějakým divočením, s dětmi si poradí sama atp.
Lien, ne, ne, tak jsem to nemyslela vůbec. Naopak. Třeba já patřím k rodičům, co spíš dětem až moc vyšlapávají cestičku a rve mi srdce každá “kravinka“, kterou bych třeba ani řešit nemusela. Natož stát se ve školce to, že mi na dítě někdo bude mluvit tímto způsobem a vyhrožovat kumbálem nebo šťouchačkou, tak se neznám a to jsem jinak velmi mírné povahy. 🙂
Nicméně mám podobný model v rodině a vidím na vlastní oči, co vyrostlo z dítěte, vychovávaného trošku “jinak“. Dle mého je hodně tenká ona hranice, mezi tím mít zdravé sebevědomí a nevychovaností. Je hezký, když má dítě svůj názor, vyrůstá s pocitem, že je dobré říct, co si myslím nahlas a nebrat ohled na druhé. Na druhé straně je pro mě smutné, vidět ono dítě, jak bez mrknutí oka řekne i blízkému člověku, jako je třeba babička, do očí hodně ošklivé věci, protože přeci je normální říct svůj názor. A pak se těžko vysvětluje, že i takový názor jde říct jinak. Ale to jsem odbočila, to je složité takto vysvětlovat přes písmenka.