Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Školka tresty
Holky, tak si běžím zase postěžovat, nějak potřebuju náhled nezávislé osoby, protože vůbec nevím, jak se zachovat 🙁
Jedná se o školku, kde ke šťouchačce na jídlo přibylo zavírání do kumbálu, alespoň mi to včera Maruška řekla, když jsme probíraly její “zlobení“ ve školce. Na otázku, proč to dělá mi odpověděla, že jí paní učitelka zavírá do kumbálu. NO a já nevím, co teď dělat, protože je pravda, že když doma už přehání, taky jí odvedu (většinou z postele, když už všichni chceme spát a ona řve nebo skáče atd.) a dám jí do kuchyně samotnou. Většinou brečí a potom přijde, že už teda bude potichu, lehne si a spí.
Tak vlastně nevím, jestli jim mám říkat, že se mi to nelíbí (hlavně vůbec nevím, jak to probíhá, jestli jí tam nechají někde v nějaké tmě dlouho, nebo jí jen jakoby strčí za dveře, aby se uklidnila, prostě nevím a přiznají se vůbec, když se zeptám – těžko).
Já chápu, že když jim místo jídla běhá mezi židlemi a leze na parapety a při nějaké školkové činnosti totéž a ruší ostatní děti, že jí to nemůžou nechat dělat, ale trošku bych si to představovala jinak, paní učitelka si zrovna včera stěžovala, že s ní není žádná domluva, že vůbec neposlechne, nevnímá, že je to hrozné a že jí mám naučit poslouchat :-(.
NO ale přesto si myslím, že zavírání do kumbálu to nějak neřeší. Navíc mi Maruška ještě říkala, že jí paní učitelka říká, že je zlobivá a hloupá. Já jí to nechtěla věřit, ale už jsem to slyšela i v šatně od holčičky, tak někde to asi sebrala. “hele mami, to je ta zlobivá Maruška“ 🙁
Co byste dělaly vy? Určitě si chci o tom s puč promluvit, ale když mi řekne, co má s ní teda dělat, tak vlastně sama nevím.
lien to je hezké s tím hospodářstvím a to je i hezká brigádička pro holčinu, zvedne si kapesné a přitom ji to baví 😀
jo gympl zrovna včera jsem byla večer u kamarádky její dcera nastoupila na gympl také ale je to šílená poctivka a tak se učila včera do půl desáté 🙁 šílené….
Lussy, do soukromé už nechodí, z více důvodů – nejdůležitější bylo, že se jí tam nelíbilo, další, že mně se nelíbilo, že jsou tam samé mladší děti a samozřejmě čas a finance (i když by se dalo, ale s takovým nezájmem proč?) Maruška nechodila 11 dní vcelku nikdy, chodila max. 4 a pak tři týdny doma. Jako je pravda, že jsem jí nechávala už když začala chrápat, tak hned, rozhodně tam nechodila až do posledního dechu a se soplama u nosu, ale i tak, byla nemocná prostě pořád. Nebo nemocná, někdo říká, že rýma a kašel nejsou nemoc, no pro nás ano.
Bami, ano jsem vcelku spokojená, i když bych byla spokojenější, kdyby tam Maruška nechodila vůbec :-), ale nechci jít úplně proti její vůli.
Studnetku jsem domluvila záměrně kvůli Marušce, chodím k paní pro kravské mléko, mají velké hospodářství, i koně, všechno, co si vzpomeneš a hlavně se mi líbí i ten jejich způsob života, děti pracovité, slušné, na svůj věk úplně jinde, než vidíš ostatní flákače sprosté na ulicích. A když tam jedu, Maruška se vždycky s ní bavila a moc pěkně se k sobě chovaly. Tak jsem to s nimi nakonec domluvila. S tím, že nechci žádný speciální program pro Marušku a nepotřebuji ani hlídání, chci, aby Maruška viděla i jak to chodí jinde, než doma a aby to viděla s člověkem, který už má sociální návyky, ne jako s jinou čtyřletou holčičkou. No a funguje to, Marušku naložím do autobusu, tam si jí převezme M. a večer pro ní zajedu. Obě jsou spokojené, protože M. ještě není 15, takže pro ní ta stovka co jí dám je super a Maruška je také nadšená. Jen doufám, že to bude M. zvládat i se školou, to je podmínka, že se nesmí zhoršit ve škole a ona letos právě nastoupila na gympl.
lien tak jsem z vědavá jak se to bude vyvíjet dál…jiank mám pocit že jsi spokojená s výsledkem? co ta studentka co spolu dělaj, něco cíleně, nebo že máš volnou chvilku?
lussy ty koníčky to je teda síla….
Lien,
myslela jsem na Vás, jak to se školkou vypadá.
A do té soukromé už chodit nebude?
Vloni Lucka vydržela zdravá 12 dní, než poprvé dostala kašel a rýmu a zůstala doma. A letos po 11 dnech docházky dostala angínu.
U nás je ta školka stále stejná, kdyby se jí tam tak nelíbilo, tak bych si jí klidně (a radši) nechala doma.
Teď mají třeba 3 kroužky, ale u všech musí asistovat rodič, jinak tam dítě nesmí chodit. Tak jsem jí horko těžko vysvětlila, že kvůli tomu, že má sourozence, nemůže chodit na keramiku, protože těžko já s ní budu něco tvořit a zároveň hlídat Máru.
Byla jsem se v září domluvit ve školce na M. docházce, předložila jsem jim lékařské zprávy a svoji představu jak se mají k naší dceři chovat. P.uč. mě požádala o volné září a od října na jeden den v týdu do oběda /ten si ale odneseme domů/.
Maruška navíc chodí každé úterý k jedné studentce na dvě a půl hodiny, která se jí věnuje, dále chodí jezdit na koni také k mladým děvčatům, od října se pokouším domluvit tancování ve skupině dětí od 4 do 7 let, uvidíme zda bude volná kapacita a také plavání, pokud budu moci chodit s oběma.
No a snad ta školka, i když už teď chodí okolo unudlané, chrchlající bledé přízraky dětí :-(, tak nevím, zda to nevzdáme úplně.
Vírenko to jsi napsala moc pěkně, souhlasím s tebou, i s tím, co píšeš o Naomi v tomto bodě, v podstatě stejně to cítím já, jako jasnou manipulaci a také jsem se tak vyjádřila (v jiné společnosti).
Budu se snažit více věřit, že k “předělání“ dítěte opravdu vedou tebou psané motivy, ale teď jsem v situaci (podle sebe soudím tebe), kdy mám pocit, že většinu lidí vede pouze touha mít dítě přizpůobené, aby jim nebylo trapně před okolím bez ohledu na spokojenost dítěte. Nejspíš je to tím, že Maruška ve své divokosti naprosto zjevně netrpí a že pro dosažení cíle není žádoucí její oprava.
Děkuji za úhel pohledu, je pro mě velmi přínosný a myslím pro všechny diskutující, že se sice neshodneme v cestě, ale cíl je doufám pro všechny společný.
Ahoj.
Nebyla jsem tu déle, takže dočítat se nedá, něco jsem obhlédla, ale spíš přeletem. Našla jsem nález Marušky z neurologie, proto ještě chci zareagovat.
Taky jsem o celé věci hodně přemýšlela poslední měsíce. Hlavně v souvislosti s Lieniným – nechat dítě volně a zasahovat jen v kritických situacích a mou realitou dítěte odlišného, které vzhledem ke svému problému mantinely přímo vyžaduje, bez kterých není schopno dosáhnout vnitřní úlevy od přetlaku (a i s nimi to není nijak snadné). Lien psala, že děti s diagnozou se snaží jejich rodiče “předělat“, manipulativně v chování vést k tomu, aby se lépe socializovaly, aby se přizpůsobily požadavkům většinové společnosti navzdory tomu, že to dítěti ubírá na pocitech volnosti a štěstí a navozuje stres.
Došla jsem k závěru, že mým téměř jediným cílem bylo a je dostat dítě z jeho pocitů bezmoci, bezvýchodnosti, případně selhávání v dětských komunitách (a nejen dětských) při komunikaci, nejvíc ale zbavit ho nutkavých projevů sebeagrese – ne ve smyslu potlačení, ale tak, aby nutkání k tomu polevilo a alespoň snížilo frekvenci a intenzitu. Moje dítě nikdy nemělo léky ovlivňující psychiku, takže si troufám říct, že se dalo z jeho chování dobře odečítat, zda je mu dobře nebo zda je mu hodně ouvej. Co jsem ale chtěla říct, pro mě je důležitá motivace, tedy je-li středobodem mých aktivit ovlivnění emočního ladění dítěte, jeho úleva, ulehčení, větší radostivost, potom – upřímně – je mi jedno, jestli v tom jiný člověk vidí manipulativnost nebo autoritativnost nebo něco jiného, ty cesty mohou být velmi různé, ale není mi jedno, že v tom vidí jiný cíl – přizpůsobit dítě tak, aby druhým nevadilo, nepřekáželo, nebylo příčinou pomluv atd., aby se zavděčilo učitelkám, aby bylo chváleno… Tohle může být (nemusí, někdy se tak daleko člověk nikdy nedostane) vedlejší efekt, okolím viditelný a komentovatelný, ale to hlavní přece je, že dítě večer nepláče strachy, že v noci klidně spí místo aby se skoro celou noc budilo nějakým “absurdním“ strachem, že má radost ze hry s kamarádem (u nás nejčastěji mladším bratrem), po které z celého srdce touží, protože mu ji nepokazil nekontrolovatelný výbuch vzteku ve chvíli, kdy se bratr dotkl na přechodu jeho ruky…
A pro mě je největší odměna, když zase vidím svoje dítě se upřímně a od srdce zasmát, jako to bylo naprosto normální a krásné do jeho asi dvou let. Neumím dobře vyjádřit, proč je pro mě tak důležitá schopnost se upřímně a od srdce zasmát, ale je to tak a když se to děje, je mi strašně dobře a je to to, co motivuje moje další kroky.
A jedna z věcí, v které se od Naomi asi můj vnitřní postoj liší, je v tom, že oblasti, ve kterých by dítě vnímalo možný zdroj stresu (u ní na příkladu té školky – dítě konfrontované s jí zmiňovanými těžkostmi adaptace na kolektiv a chování v něm), ona z jeho cesty odstraní – pro mě též manipulativním způsobem, jako závislost – protože co jiného je zakázat okolí, aby se o školce bavilo, odstranit z okolí dítěte podněty mluvící pro školku? Já se snažím na té cestě být a tu cestu pomoci dítěti projít tak, aby se dokázalo radovat, a smát.
Budu Marušce i vám všem držet palečky, ať se cesta k vašemu cíli daří a moc neklikatí, ale věř prosím, že spousta lidí nevidí jako cíl dítě přizpůsobené a “hodné“, myslím, že tohle je jen velké zjednodušení všech možných vývojových poruch, které naše děti potkávají.
no vidíš, tak třeba už to tady kdysi bylo 🙂
Aha, tak v tom to bude. Pokud by mi někdo říkal takový názory, pak bych se otočila a odešla, neb k takovému člověku bych nešla a neposlouchala ho.
Ona možná žije z toho, že má posluchače. S jejím názorem by dítě muselo žít asi v jeskyni, nechodit do školky, do školy…
I když jsem si říkala, že bych asi, pokud o něčem chci diskutovat, měla vědět víc a přečíst si nějakou její knihu. Pokud je to až tak vyhraněné a ty píšeš jen to, s čím souhlasíš a i to mi přijde někdy mimo, pak prostě a jednoduše tohle není pro mě.
Bájná věc – pověst – legenda. Nemůžu se o tom přít, je to jen moje domněnka, ani jsem to nehledala na netu, ale mám pocit, že tu společnost nenašli, že o tom vedou jen dohady. Hodně se Atlanta objevuje ve filmech, knihách.
Vycházím jen z toho, co si pamatuju ze školy. Dle Platona to měl být dokonalý život, ale pak zatoužili po moci a Zeus (?) celou zemi zničil.
Tak já píšu to s čím s Naomi souhlasím, pak jsou samozřejmě i věci, které mi nepřijdou dobré.
Např. Naomi píše, že pokud dítě chce do školky, máme se k tomu postavit stejně jako pokud chce cukr, tedy zabránit mu jako závislému.
Cituji: odstěhovat se z místa, kde vidí na děti, zakázat mluvit o tématu školky příbuzným, říci mu jaké negativní věci ho tam čekají (vstávání, přizpůsobování) …
Tak tohle třeba je pro mě úplně přes čáru a nesouhlasím s tím.
Ale líbí se mi, že ona je schopná říct, že si musí každý najít svojí cestu a že nechce, abychom brali to co říká jako dogma, že máme být autentičtí a nemáme se snažít být Naomi. Dokonce přiznává (i když kdosi tady psal, že ne, já to od ní slyšela na vlastní uši), že ne pro každé dítě je tato cesta nejlepší a že ona se nepovažuje za žádného učitele výchovy, ona jen ukazuje principy lásky, tak jak je má zažité ona.
Takže rozhodně to nepovažuji za vymývání mozku a jestli je to jen byznys nevím, samozřejmě musí se nějak živit.
Ale podle pořadatelky toho semináře byla zrovna tady v čechách za pro ní naprosto směšnou částu, v podstatě jako charita.
Co znamená dle tebe bájná věc?