Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Školka tresty
Holky, tak si běžím zase postěžovat, nějak potřebuju náhled nezávislé osoby, protože vůbec nevím, jak se zachovat 🙁
Jedná se o školku, kde ke šťouchačce na jídlo přibylo zavírání do kumbálu, alespoň mi to včera Maruška řekla, když jsme probíraly její “zlobení“ ve školce. Na otázku, proč to dělá mi odpověděla, že jí paní učitelka zavírá do kumbálu. NO a já nevím, co teď dělat, protože je pravda, že když doma už přehání, taky jí odvedu (většinou z postele, když už všichni chceme spát a ona řve nebo skáče atd.) a dám jí do kuchyně samotnou. Většinou brečí a potom přijde, že už teda bude potichu, lehne si a spí.
Tak vlastně nevím, jestli jim mám říkat, že se mi to nelíbí (hlavně vůbec nevím, jak to probíhá, jestli jí tam nechají někde v nějaké tmě dlouho, nebo jí jen jakoby strčí za dveře, aby se uklidnila, prostě nevím a přiznají se vůbec, když se zeptám – těžko).
Já chápu, že když jim místo jídla běhá mezi židlemi a leze na parapety a při nějaké školkové činnosti totéž a ruší ostatní děti, že jí to nemůžou nechat dělat, ale trošku bych si to představovala jinak, paní učitelka si zrovna včera stěžovala, že s ní není žádná domluva, že vůbec neposlechne, nevnímá, že je to hrozné a že jí mám naučit poslouchat :-(.
NO ale přesto si myslím, že zavírání do kumbálu to nějak neřeší. Navíc mi Maruška ještě říkala, že jí paní učitelka říká, že je zlobivá a hloupá. Já jí to nechtěla věřit, ale už jsem to slyšela i v šatně od holčičky, tak někde to asi sebrala. “hele mami, to je ta zlobivá Maruška“ 🙁
Co byste dělaly vy? Určitě si chci o tom s puč promluvit, ale když mi řekne, co má s ní teda dělat, tak vlastně sama nevím.
jen jedna poznámka nezáleží na věku učitelky kolegyni je 50 a sedí na koberci s dětma stále a pořád něco pdonikají je to můj vzor, na druhou stranu tam byla holka na praxi a nakopala bych ji do prdele…je to o tom kdo s nima chce a kdo nechce pracovat
a pak trochu mimo mísu a nikdo si to nevztahujete na sebe…děti jsou rok od roku horší nevím čím to je ale za těch pár let co tam jsem to vidím ….a nemluvím o ničem extra, jsou živější, zlobivější, neumí se oblékat, předškoláci nezvládaj se vysmrkat, stáhnout je k činnosti je někdy náročné atd…mohla bych psát romány…a tak jak to je o učitelkách nesedí to na každou, tak ani tohle se nesedí na všechny maminy ale nabízím jen pohled i trochu z druhé strany…..
holky někde jsem četla třeba to že se maminka rozčilovala co se očekává od předškoláků a kulila jsem jen oči jak se rozčilovala, že od toho jsou učitelky a né ona když chodí do práce pak pro dítě do školky atd že na to nemá čas…takovým bych tu pipku zašila a zakázala rodit děti 😀
přitom tam nebylo nic co doma nepoužíváte a zvládaj to všechny děti
to jsem trochu uhnula omlouvám se ale to ta ješitnost asi a moc mě prostě mrzí že díky takovým se pak to hází všechno do jednoho pytle…což chápu jsem taky máma a vím a chápu o co jde nebojte….a k tomu dítku jak se horšej…já to vidím i na tom svém je to vzteklounek co tu cvičí s celou rodinou
tak si prosím nic nikdo nevztahujte na sebe, to jen jsem měla potřebu tak nějak po tom co tu člověk čte to učitelství trochu obhájit 😀
Tušila jsem, že to “slíznu“… Nechtěla jsem Ti “hnout žlučí“, měla jsem v úmyslu něco jiného – odstranit příčinu toho, co se Marušce stalo ve školce…
Lien, já netuším, jak Maruška “stoluje“ doma… má-li své místo u jídelního stolu nebo svůj dětský stoleček… nevím, jestli jíte všichni společně nebo jestli Maruška jí sama (v jinou dobu)… netuším, jestli se nají (v běhu) nebo jestli tedy nejí… stejně tak nevím, jak to řešíš Ty, když se nenají – jestli jí nabídneš jiné jídlo později…
Mně se vyplatilo být důsledná a neustoupit. I když jsem musela některé věty opakovat stále dokola (a někdy to bylo “na hlavu“), trvala jsem na svém. Když se chtěl malý zvednout od stolu, chytila jsem ho za ruku.
Natáhni třeba kuchyňskou minutku, nastav ji na pět (deset?) minut a zkus říct Marušce, ať hlídá zvonění a po tu dobu bude baštit a sedět.
Seď u ní a věnuj se jí – po tu dobu než se nají – vyprávěj jí neuvěřitelné příběhy, vymýšlej si, zveličuj, přeháněj – prostě tak, aby ji to bavilo (Tě poslouchat).
Buď v klidu, opakuj svou žádost. Nenech se vytočit. Odejde-li od stolu, jdi za ní a k tomu stolu vrať. Doveď ji zpátky.
Zkus ji namotivovat… ať si sama vybere, co bude jíst (aby na to měla chuť)… udělej jí třeba jednohubky, ty u nás vždycky zabraly – je to rychle snědené a jsou výborné… Zkus “splněné přání“… po jídle si může něco přát – že jí přečteš pohádku… že si spolu zazpíváte… že vyrobíte panenku z papíru… že si může obléknout, co si sama vybere…
Pokud nebude sedět, řekni jí, že to jídlo odneseš a jiné nedostane.
Nemusíš se u toho zlobit nebo křičet, udělej to klidně. A když něco vyřkneš, tak to dodrž.
Trpělivost a důslednost.
Ty se musíš rozhodnout, že ji to naučíš.
Lien ohledně “výchovy“ radit nemůžu, ale opravdu mě holky dostáváte tou Pekelnou knížkou, metlou a pavučinama. Začínám se modlit, aby se tohle naší školce vyhnulo.
Lien, k tomu naučení.. jestli ti to nějak pomůže, tak u nás v tomhle fungoval tatínek. Ten když zahřímal, tak to bylo jiný hřímání než to moje a malá tak postupně pochopila, že poslouchat musí všechny. Ze mě už měla srandičky, když se mnou byla pořád. U stolu doma fungovalo, když jsem ji nechala jíst samotnou, neměla pak do koho pošťuchovat a časem zmoudřela. Nebo když se nechtěla něco naučit, tak s tatínkem udělali dohodu – už jí jsou tři roky, je už velká, tohle už přece musí umět. A je v tom rozdíl, jestli si pořád dokola třepí pusu maminka nebo jestli zasáhne “Božstvo“. Snad to k něčemu bude 🙂
Lien, taky myslím, že je to spíš o přístupu učitelky než Maruškou. Není ta učitelka už trochu starší? Co jsem si všimla, tak ty starší už to nebaví, považujou svoji roli roli učitelky za zlo a podle toho se taky chovaj k dětem. Pak je to taky tím, že tam těch dětí mají hodně, třeba naše malá doma složí 12 ks puzzle ani nemrkne a ve školce, když učitelka nesedí jenom u ní a nekouká, tak nesloží ani tři kusy, jako kdyby netušila, co s tím má dělat .. no a pokud se tý učitelce navíc nechce a ještě si to na těch dětech vybíjí, tak to je průser .. Přeju pevný nervy
dobře tedy, nemám s ní takové problémy, což je určitě dané tím, že jiné dítě neznám (je první) a taky tím, že doma je zvyklá na pořád stejné věci (vstávání, procházka, úklid, vaření, jídlo, pohádka, procházka,pobyt venku, hraní, hygiena, pohádka, spát) a i tak je tedy dost živá a nepředvídatelná. Uznávám tedy že není úplně hodné a zvladatelné dítě a je s ní opravdu těžká – žádná domluva.
Jinak bami z toho odkazu by na ní většina seděla, ale mě pořád připadá že na každé dítě, což ale taky může být tím, že jsem jiné ještě nevychovávala.
A padmé, tvůj druhý odstavec mi hnul žlučí, myslíš to dobře, já rozumím, co píšeš, je to přesně, co mi říkají učitelky, babičky, známé a všechny, kdo se s Maruškou setkaly. Že jí mám naučit to a ono. Tohle fakt vím taky, jenže nevím jak. To že jí milionkrát už dva roky opakuju, že u jídla se sedí jaksi nepomáhá, nepomáhá ani, když dostane vynadáno a nepomáhá ani když dostane na zadek, nepomáhá vykázání od stolu a nepomáhá ani odvedení do jiné místnosti, prostě nepomáhá nic, stejně se zvedne a běhá, den co den, jídlo co jídlo i několikrát. Takže otázka nestojí CO jí mám naučit (tak chytrá jsem taky) ale JAK. Promiň, teď jsem si to na tobě vylila za všechny ty radily.
Lien, je mi líto, že máte takové problémy.
Osobně špatně nesu, když někde čtu podobné hrůzy ze školky. Vadí mi to moc. Chápu, že i učitelka je člověk, kterému občas určitě rupne nervík, ale stejně.
Kniha hříšníků je teda opravdu už síla. 🙁
Myslím si totéž co napsala Padmé. Pokud máte problém nyní ve školce, je třeba ho řešit. Kdyby byla Maruška doma, pak by mohl být daleko větší problém po nástupu do školy. Myslím si tedy, že je třeba podívat se na věci nezaujatě a připustit si, že někde asi problém bude. Uvažujete o poradně, nemyslím si, že poradna něco vyřeší, ale může vám povědět právě tím nezaujatým pohledem něco, co sami s manželem třeba nevidíte a nevnímáte. Takže šla bych tam a pak bych se zařídila dál.
S učitelkou bych si rozhodně promluvila.
Ahoj. Rozhodně bych se snažila spolupracovat s paní učitelkou. Souhlasím s tím co píše Marinada. Četla jsi někdy nějaké knížky o výchově? Já dostala od manželovy mamky “Jak žít a nezbláznit se“ a kolikrát mě dovedla k zamyšlení nad tím co bych mohla dělat špatně. Možná by mě ani samotnou nenapadlo koupit si takovou knížku, ale tchýně je bývalá p. uč. ve speciální MŠ. Kromě spousty jiného je tam i kapitolka o zlobení a je tam napsáno, že pokud dítě zlobí, tak je to proto, že vyžaduje naši pozornost atd… To se rovná tomu, co píše Marinada. Třeba Tvoje dcerka potřebuje zabavit, zaměstnat, prostě vybít energii. Je jasné, že se jí učitelka nemůže věnovat individuálně, ale stejně by měla vědět, co na které dítko platí a umět to skloubit s ostatními. Ostatně má na to vzdělání, je pedagožka. Dcerka měla skvělé paní učitelky. Chodila do speciální MŠ jako jedno z mála zdravých dětí, jinak tam byly děti s různými poruchami i postiženími,takže na 2 p.uč. bylo asi 12 dětí. Dcerka sice nezlobila, ale měla období, kterému já říkám kňourací. Pořád kvůli něčemu kňourala – když prohrávala ve hře, když musela udělat to či ono…. Dělala to doma i ve školce. Takže jsme se dohodly s p.uč., že já budu dcerku posílat do jejího pokojíčku, ať se tam vykňourá a pak přijde a ona jí zase ve školce posílala vedle do herny. Odbouraly jsme to cca během 2 – 3 týdnů. Jak paní uč. sama řekla, tak je důležité, aby za stejný “prohřešek“ následoval stejný postih ve školce, doma, u babičky… Takže já bych se určitě vypravila za paní učitelkou a rovnou bych se jí zeptala na ten kumbál. Řekla bych, že se chci domluvit, jak na dcerku. Vždyť je přece v zájmu vás obou, aby se Tvá dcerka zlepšila.
Ahoj Lien. Tvoje řádečky se tentokrát čtou “ztuha“, člověka zabolí, když se někdo jiný (a obzvlášť učitelka) chová nepěkně k dítěti. Mně se takové chování ze strany učitelky nelíbí. Bohužel – také jsem měla možnost poznat několik učitelek (když byl malý ve školce) a jen jedna byla taková, jaká by paní učitelka v mateřské školce měla být – ostatní stály za pendrek. Byla jsem z toho tenkrát dost zklamaná a rozčarovaná. Vždycky jsem žila v přesvědčení, že s dětmi pracuje ten, kdo má děti rád…. ovšem skutečnost je jiná.
No a teď k té Tvojí berušce. Chápu Tě v tom, že Ty si malou vedeš tak, jak vyhovuje Tobě (Vám oběma). Jenže pokud bude malá chodit do školky, bude se muset malinko přizpůsobit dennímu režimu ve školce, např. když se obědvá, sedí se u stolečku. To holt bude na Tobě… trpělivě a stokrát opakovat “u jídla se sedí“. Nebo př. – když se jde na procházku, tak se ostatním neutíká… to jsou takové věci, které asi budeš muset malou naučit…
Vem to z druhé strany – být ve třídě dětí není žádná legrace a kdyby si všechny děti dělaly skutečně jen to, co chtějí … asi by učitelku odvezla rychlá…
Nehledě na to, že dalším pokračováním bude škola a tam by pak mohl nastat zádrhel. Myslím si, že je lépe to řešit teď.
Každopádně přeji hodně štěstí, spoustu trpělivosti a pevné nervy.
A dej vědět, jak se to vyvíjí.