Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Školka tresty
Holky, tak si běžím zase postěžovat, nějak potřebuju náhled nezávislé osoby, protože vůbec nevím, jak se zachovat 🙁
Jedná se o školku, kde ke šťouchačce na jídlo přibylo zavírání do kumbálu, alespoň mi to včera Maruška řekla, když jsme probíraly její “zlobení“ ve školce. Na otázku, proč to dělá mi odpověděla, že jí paní učitelka zavírá do kumbálu. NO a já nevím, co teď dělat, protože je pravda, že když doma už přehání, taky jí odvedu (většinou z postele, když už všichni chceme spát a ona řve nebo skáče atd.) a dám jí do kuchyně samotnou. Většinou brečí a potom přijde, že už teda bude potichu, lehne si a spí.
Tak vlastně nevím, jestli jim mám říkat, že se mi to nelíbí (hlavně vůbec nevím, jak to probíhá, jestli jí tam nechají někde v nějaké tmě dlouho, nebo jí jen jakoby strčí za dveře, aby se uklidnila, prostě nevím a přiznají se vůbec, když se zeptám – těžko).
Já chápu, že když jim místo jídla běhá mezi židlemi a leze na parapety a při nějaké školkové činnosti totéž a ruší ostatní děti, že jí to nemůžou nechat dělat, ale trošku bych si to představovala jinak, paní učitelka si zrovna včera stěžovala, že s ní není žádná domluva, že vůbec neposlechne, nevnímá, že je to hrozné a že jí mám naučit poslouchat :-(.
NO ale přesto si myslím, že zavírání do kumbálu to nějak neřeší. Navíc mi Maruška ještě říkala, že jí paní učitelka říká, že je zlobivá a hloupá. Já jí to nechtěla věřit, ale už jsem to slyšela i v šatně od holčičky, tak někde to asi sebrala. “hele mami, to je ta zlobivá Maruška“ 🙁
Co byste dělaly vy? Určitě si chci o tom s puč promluvit, ale když mi řekne, co má s ní teda dělat, tak vlastně sama nevím.
Virenko, tak tak, příčina a důsledek, to je přesně ono. Dál se k tomu už nebudu vyjadřovat, Lien má svůj názor a svoje metody, já taky. Kukačka
Je mi líto, nemám čas dočítat, něco jsem prolítla a tak budu možná reagovat jen na některé poznámky.
Chci zareagovat hlavně na to, že přijmout odpovědnost za situaci (zdr. stav, výchovu atd.) dítěte je těžké. Ano, to je a velmi. Tady probíhá velmi výrazná debata o výchově, kterou máme všichni spojenou s přímo námi ovlivnitelnou aktivitou a nikdo myslím nepochybuje, že jsme každý zodpovědný za svoje chování před dítětem a k dítěti, tím potažmo i za výsledek, jakým dítě ovlivníme. A dítě ovlivníme vždycky – ať výchovou autoritativní, nebo chápavou, nebo bezhraniční, nebo respektující. Můj názor k tomu je asi ten – může být, že každé dítě potřebuje jiný typ výchovy. Já mám jedno dítě možno i říct se speciálními potřebami, takže to vidím ostře. Potřebuje naprosto specifickou oporu, potřebuje zarážky, potřebuje jistotu, neměnné hranice. Druhé dítě ne. Kompromis, ke kterému jsem došla, je dost možná víc ušitý na míru tomu, který má větší potíže, ale lépe to sotva budu umět, musela bych být asi schopná zajistit dvě matky. Ale kdybych chtěla své dítě vychovávat podle toho, co vyhovuje mně, bylo by to pro něj mnohem těžší. Možná by to vůbec nešlo. Tohle já pokládám za potíž u nějakého skutečného neurologického odchýlení. S dg. ADHD se plýtvá a zachází nesmyslně, ale ti, kdo takové dítě mají, nemohou dítě vychovávat podle svého, ale podle jeho, jinak uvízne v pasti poruchy a nic se nemění.
To je jeden z důvodů, proč tolik ty výchovné systémy nestuduju. Je jisté, že každý bude číst a hledat to, co odpovídá jeho vlastním intuitivním postojům, takže Lien se nakonec dostala k r+r a k Naomi, kde se momentálně nachází. Ale co je podle mě nesmysl a co málokdy připustí tvůrci takových systémů (ať je to Prekopová nebo Naomi), je, že jejich očekávané výsledky nebudou u každého dítěte. Některé je povahou tak nevhodné pro daný směr výchovy, že to prostě nebude fungovat a je jen otázka, nakolik bude rodič ochoten nebýt slepý vůči stavu dítěte, nakolik bude vidět, zda je dítě opravdu šťastné, zda svým chováním nevolá po jiném nastavení, které by mu bylo bližší. Protože není nijak vzácné, že co lahodí rodiči, je k malému užitku dítěti… Ale tohle tu stejně nevyřešíme nikdo.
Lien, chci ti jen říct, že jsem s dětmi určité situace vždycky probírala předem. Sama píšeš, že je dobré chovat se k dítěti tak, jak bychom se chovali dospělí k sobě navzájem. Mně by nebylo příjemné, kdyby mě někdo pozval na první ples a dopředu mi neřekl, že se sluší se s lidmi představit, že když mě muž požádá o tanec, tak mu vyhovím, že se na plese tančí při hudbě a podobně. Samozřejmě, že na to člověk může přijít sám a samozřejmě, že mu to může více či méně (dá se čekat, že spíš méně, protože je to VELMI nezvyklé) taktně řekne někdo jiný než jeho blízcí. Ale připravit se na situaci jde lépe s informacemi dopředu od těch, od kterých jsem připravená dostávat rady a ne výsměšky.
Dětem jsem dopředu říkala, jaké radosti ve školce zažijí a jak se děti chovají, aby jich tolik spolu mohlo pohromadě být. Říkala jsem jim, jak je dobré se chovat u doktora, aby návštěva byla co nejkratší a aby je to co nejméně bolelo. Říkali jsme si, co na hřišti, co v obchodech nebo v tom autobuse. Dopředu. Trochu mě překvapilo, že jste takto výrazně s Maruškou promluvili až teď, když je ve školce skoro rok. Je ale možné, že tak mluvíte znova a znova, to nevím. Ale myslím, že o tomto to je. Dítě si může vybrat, i to moje, vychovávané trochu jinak. Blbý pro něj je, když neví přesně, z čeho vybírá.
A jen poslední věc, psala jsi:“ Jak bys tedy nazvala jednání typu – udělej něco, když ne, tak za to nebudeš něco jiného moci dělat. podle mě je to vydírání.“
Já jsem to dál nedočetla, tak možná reaguju mimo kontext, ale uvedená věta pro mě z mého pohledu vůbec nemusí být vydírání, může být o přirozených důsledcích chování. Zlob ve školce a nebudeš tam moci chodit, například. Jedno je příčinné, druhé je důsledkem. Vydírání by bylo tlačit na školku, aby dítě brala zlobivé. (Prosím, tu školku uvádím jako příklad, nic jiného mě teď nenapadlo, není to můj názor k tématu.) Ono to takhle funguje, jako když si neuděláš svou práci v hospodářství, tak potom nemůžeš jíst, nemáš co… to by vlastně taky bylo vydírání, ale je to holá skutečnost, fungování tohoto světa. Sociální rovina tu hmotnou v základních zákonitostech přesně kopíruje a člověk je tvor sociální. Nejvíc mě překvapilo, že Naomi pokládá u tříletého dítěte touhu po kolektivu stejně starých dětí za vzácnou. Mně to naopak připadá přirozené a opak je zvláštní. Čím je národ blíž přírodě, tím víc si takto staré děti už společnost vyhledávají…
ale jak o tom tady píšete, o tom, že je vlastně jedno, zda se dítě naučí číst od 6ti či od 9ti let a že takto malé dítě nemá ke knížkám a ke čtení vztah….
To jsem asi moc dobře nepochopila, neb moje 8mi letá čte moc ráda, sama si kolikrát vzpomene, že musíme do knihovny a o knížky má vyslovený zájem
– ne, to jsem zřejmě nenapsala dobře, naopak, právě že děti mají přirozeně vztah ke knížkám a ke čtení, takže není dítě, které se nenaučí číst samo od sebe bez učení, které by se nezajímalo o písmenka, aniž by se to začalo učit ve škole, snad je to srozumitelnější. Zkrátka KAŽDÉ dítě (v naší společnosti) se naučí číst ať ho to budeme učit nebo ne.
Tak dobře, já jsem to tu nechtěla vytahovat, ale pokud už tolik z vás má pocit, že můj názor je spojený pouze se seminářem s naomi, napíšu to.
Když byla Maruška hodně malinká, kdosi tuším že Markittka tu založil nějakou diskusi (nevím jak se jmenovala a nebudu jí dohledávat), ve které jsme se dost ostře střetly nejen s markittkou, ale i myslím s PavlínkouV (třeba si vzpomenete). Mám dojem, že se jí dokonce účastnila i Peťka. Už tam, jsem psala totéž, že z dětí vyrostou “správní“ lidé jedině tehdy, když je nebudeme učit jak a necháme je žít, a taktéž jsem byla argumentována, tím, co z Marušky vyroste atd…
O nějaké Naomi jsem neměla ani páru.
Nevyvracím vám, že je to vše kvůli semináři (i zčásti ano), jen chci napsat, že tento argument neberu v potaz.
Peťko, tak otázka na Marušku nebyla položená, tak jak píšeš. A pokud ona bude chodit do školky s tím, že tam nebude respektovat žádná jejich pravidla, považuji to právě za obtěžování okolí, o kterém tady celou dobu píšete, jak je hrozné a neslušné. Já to ale nechci řešit tak, že jí budu do těch pravidel lámat, buď si sama vybere, že se jimi bude řídit, nebo není jiná možnost než tam nechodit. Školka je instituce, která je nastavená tak, jak je, nemůžu to změnit, ale můžu jí nechat vybrat zda to bere na vědomí. A pokud dodržovat pravidla chce, ale nedokáže (zatím), pak není na pobyt v tomto zařízení zralá a taktéž tam chodit nemůže. To je celé, je to život, musí se s tím vyrovnat i kdyby chtěla něco jiného. Já jí nenutím chodit ani tam, ani zůstat doma, ale pokud tam chce, prostě musí vědět, že se tam musí nějak chovat. A jsem ochotná jí tam dávat, i přesto, že s těmi pravidly nesouhlasím a považuji je za škodlivé, pokud si to vybere.
Já jsem tohle celé diskutovala i na kursu přímo s Naomi a ona mi řekla, že je to opravdu vzácnost, pokud dítě takto mezi vrstevníky chce a je společenské. Že by jí tu možnost nebrala, když už jsem jí tam dala. Ale že potom nastanou právě tyto problémy, které nastávají a to, že pro učitelky je její chování nepřijatelné a záleží na tom, jak moc jsem jí schopná doma kompenzovat škodu, která se tam napáchá. I když samozřejmě postoj matky je důležitější než učitelky, ale to semínko (nepřijatelná) do ní zasadí :-(. Navíc že se naučí spoustu nevhodných sociálních návyků, ale přesto, že by jí to nebrala.
Netlačím jí do toho, na plavecký kurs jsem naopak stála o to aby chodila, ale nechodí, protože poslouchat paní učitelky nechce, chce se jen čachtat.
lien, nečetla jsem diskuzi celou, ale to tvoje – – tomu věřím, že se jim ulevilo, když zjistili, že sice nejsou pro svojí maminku tak ideální jako ostatní ve třídě, ale že se s tím maminka smíří, když jsou nemocní.
lien, jsi možná matka která se dle svých možností snaží dát dětem to nejlepší, ale v podstatě jsi zlá. a to tak že velmi. tohle co jsi napsala o tom svědčí. doteď jsem tě “chápala“ ale tohle je hodně přes čáru.
Lien, podle toho co píšeš, mám pocit, že Marušku nakonec ty sama dotlačíš k tomu, že do školky nebude chtít, protože tobě by to tak vyhovovalo nejlíp.
Myslím si, že když vidíš, jak je Maruška ve školce spokojená, že bys to před ní neměla vůbec řešit. Ptát se jí, zda tam chce být. Pokud položím otázku 4letému dítěti tímto způsobem – budeš ve školce, ale musíš dodržovat pravidla, nebo budeš s náma doma – 95% dětí řekne, že chce zůstat doma s maminkou. To, že Maruška chodí ráda do školky, to už něco znamená. Dává přednost školce, není to dle mého až tak běžné. Třeba je opravdu hodně společenská a ty můžeš být vlastně ráda. Byla bych šťastná, vidět své dítě chodit do školky s úsměvem. Já to štěstí neměla a musela obě holky doslova do školky strkat a nebylo to lehké.
K poruchám učení se vyjadřovat nemůžu…ale jak o tom tady píšete, o tom, že je vlastně jedno, zda se dítě naučí číst od 6ti či od 9ti let a že takto malé dítě nemá ke knížkám a ke čtení vztah….
To jsem asi moc dobře nepochopila, neb moje 8mi letá čte moc ráda, sama si kolikrát vzpomene, že musíme do knihovny a o knížky má vyslovený zájem.
Pokud má nějaké dítě problém ve škole, nebo s čímkoliv jiným, je třeba mu pomoci a ne čekat a dělat, že žádný problém není a strkat hlavu do písku.
Stejně, jako pokud se bohužel narodí postižené dítě, jsou rodiče, co dál nepracují, uzavřou to a hotovo. Ale jsou rodiče, co na vývoji dítěte pracují, cvičí, navštěvují centra a na těchto dětech je pokrok hrozně znát.
Ty jsi nyní byla na semináři, jsi toho plná a máš toho plnou hlavu. Určitě nemůžu srovnávat, ale kdysi, je to už hodně let jsem chodila také na určité semináře, kde vrcholem byl přechod přes žhavé uhlíky. O tom psát nechci, to není důležité, ale v ten moment mě to ohromně motivovalo a zvedlo sebevědomí, chodila jsem z kurzů jak znovuzrozená. Až později člověk zjistí, že to je vlastně jeden velký byznys, vymývání mozků. Neznám Noemi, jen nevím proč, ale mám už na podobné “sektářské“ spolky stejný názor.
Tak ted koukám na toho duška a speciálně pro radku cca ve 125 + minutě se mluví o hranicích a je tam přímo příklad s restaurací a myslím, že můj názor se od naomina příliš neliší (a skutečně to vidím poprvé).
Kukačko co máš konkrétně na mysli, jak řešit.
Jak bys tedy nazvala jednání typu – udělej něco, když ne, tak za to nebudeš něco jiného moci dělat. podle mě je to vydírání.
Lien, tak to promiň, ale věta o vydírání se mi vůbec nelíbí. Za prvé myslím, že nemáš pravdu, za druhé mě to uráží. Jak bys to tedy chtěla řešit? Kukačka
Bami nemusíme, dál diskutovat
Ale k Marušce jsem psala, že ani učitelce v nové školce s ejejí chování nelíbí a že jsem dala marušce na výběr, buď školka, ale s jejich pravidly, nebo doma a dělat si co chce. Zatím mi ráno řekla, že teda do školky, ale bez paních učitelek. Což jsem samozřejmě řekla, že nejde, takže dál přemýšlí. Myslím spíše, že nakonec tam chodit nebude.
Možná jsem to blbě napsala, nebo jsi možná ten příspěvek přehlédla.
lien to jak to vidíš ty je pro mě neskutečnej extrem a asi se stejně nedobereme konce ani zvonce…ve finále mě to stejně utvrzuje v tom že to své dělám správně 😀 😀 aspoň se o to snažím
nátlak je právě vůbec po dítěti chtít něco, co nechce samo od sebe, to že ho vůbec chceš začít učit
– takže znovu mi tahle věta říká to že si dítě může začít dělat co co chce samo a s tím se nestotožnuji
– ano já ho chci přiměřenou formou začít učit metodami přiměřenými jeho poruše…..ani ty Marušku nenecháváš dělat věci kdy co chtějí….Laura jí bourá kostky chce a nemůže…
– některé věci jsou možné nechat na dítěti, jestli chce jogurt nebo chleba, jestli chce koukat na pohádku nebo si se mnou číst….
- aha, takže ho nechceš předělat úplně, stačí tak trošku
-kde jsem psala že ho předělávám, já ho přijímám takový jaký je …..
- tomu věřím, že se jim ulevilo, když zjistili, že sice nejsou pro svojí maminku tak ideální jako ostatní ve třídě, ale že se s tím maminka smíří, když jsou nemocní
– tímhle jsi si mě dotkla přečti si to ještě jednou pro mě jsou ideální a jsou pro mě vším….a upřímně kdo se dotkne mých dětí tak bych vraždila -…nebyla to úleva že by se jim ulevilo směrem ke mě, že je maminka bude brát…ulevilo se jim směrem k sobě…když se denně něco učíš a druhý den to neumí tak to asi bude víc vadit jim než mě a i pro ně to je určitá odpověd na to proč….a také mají jiné metody se který mi jim to jde a to je úleva….
-adhd není nemoc je to porucha….a ano těžko se člověk smiřuje že s každým dítětem něco má, ale je to můj vnitřní boj, že to “možná budou mít horší“ v určitých oblastech ale nikdy jsem to svým dětem nedávala sežrat, vím na co mají a na co né, stejně tak vím že to nejsou andílci, a i spokorou příjmám že něco provedli (viz ve škole Míša) a doufám že se z toho poučí….
nebudu k tomu už psát ač mě to pořád nutí, ale máme každá jiný pohled na věc…já prožitou, ty svou vnitří a někde naposlouchanou…. možná kdyby naše děti měly obě to samé(nic ti nepřeju) bylo by to povídání také trochu jiné
ale to jsme uúlně uhnuly řešila se tu Maruška a školka a ta dopadla dobře a jsem z toho fakt ráda, protože doufám že tu budu číst, jak je tam spokojená, že nějaká ta pravidla ač to vodění za ruku, jídlo s ostatními nebude vnímat jako nějakou příkoř a bude mezi dětmi spokojená a určitě získá to co jí v rodině nedáš ač se budeš snažit sebelíp….tobě přeju at si s novou učitelkou sednete….