Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Prvňáčci 2012/2013
Včera už proběhly první zápisy do prvních tříd pro příští školní rok. Dnes na VD vyšly hned dva články, které se zápisy také souvisí (Jaká je nejlepší škola pro vaše dítě? a Rozhodujeme o první třídě nebo o odkladu povinné školní docházky), tak si říkám, že možná už i nazrál čas k založení další prvňáčkovské diskuze…
Máte doma budoucího prvňáčka? Chystáte se letos k zápisu?
Neváhejte a pište, jsem zvědavá, kolik se nás tu sejde (ano, i nás to letos čeká) a taky jak probíhají přípravy, rozhodování o případném odkladu nebo zápisy u vás 🙂
Mourečko, dnes už jsou tak krásné brejličky, že je to spíše modní doplněk a berou to tak i děti – prostě je to běžné a brejličky dělají velmi slušivé. Protivné je to zalepování očička – děti mají tenkou kůžičku…, ale taky myslím, že větší problém s tím mají rodiče. No, já mám vrozenou oční vadu – v 5ti letech se mnou šla maminka k očnímu, že nevidím při navlékání korálků, bylo jí tenkrát řečeno, že vidím až za roh, že si vymýšlím. No, a v 8 letech přišli na to, že mám vrozenou oční vadu… a ještě mamce řekli, že budu ráda, když v dospělosti vůbec uvidím (před těhotenství jsem měla 3 a 1,5 dioptrie, teď mám 2 a 1,5 – prý jsem vyjímka, která potvrzuje pravidlo – po těhotenství se většinou oči spíše zhorší). Můj bratr dostal brýle, když mu bylo 12 – vůbec je nenosil a po roce byl pochválen, že je vidět, že brejličky krásně nosil, že už má očička v pořádku. Můj manžel šel se mnou k oční (po svatbě), že od té doby co je ženatý nějak hůř vidí – dr. mu tenkrát řekl, že na manželství se dá svést cokoliv, ale že astigmatismus je vrozený… No, tak asi tak. Dcera je prý lehce krátkozraká – prý jí také jednou brejličky neminou – což se dalo čekat, když je máme oba s manželem – oční říkal, že jsme se teda hledali…
mourecko, mě na astigmatismus přišli asi před 2 roky, celou dobu nic, až kvůli častým bolestem hlavy jsem vyměnila očí a ejhle…
držím palec, ať se očíčko brzy srovná
Petro:
Taky jsem doma nadávala, že na to nepřišli, vždy bylo vše v pořádku a to jsem žádala vyšetření častěji kvůli tomu, že já sama jsem podědila astigmatismus po své babičce.
No stalo se, teď už to bohužel nezměníme, ale snad to spravíme.
😀 halelujá 😀 nic není tak horké, jak se uvaří
poznámka byla spíš pro upozornění, že se něco děje; nějak se ten týden semlelo víc než normálně (chodil pozdě, vyrušoval vyučování, pral se s kamarádem a tak podobně)- mě hlavně vyděsilo to označení, že se chová velmi nevhodně, přemýšlela jsem, co se pod tím může schovávat. Naštěstí nic hrozného a dokonce byl chválen jak se od začátku zlepšil, že už vydrží poslouchat dýl. Tatínek taky vychlad, takže všechno nakonec dopadlo nad očekávání dobře.
Je zkrátka živější a s tím prostě problémy budou, pokud ho učitel nebo vychovatel dokáže zaměstnat, je milionovej (což tvrdí i družinářka, kterou mimochodem zbožňuje). Jo a s tím kamarádem se zná vlastně od “peřin“, páč jeho rodiče jsou taky hasiči; no a rvou se celkem běžně, ručně stručně si to vyřešej, chvíli se durděj a zas jsou nejlepší kamarádi. Jinak s ostatníma se moc nepere, to už musí být. Buď dotyčný ubližuje jemu nebo někomu z jeho okolí, ale jinak ne.
Ohledně známek, Vašek má už slušnou zásobu trojek i vykřičníků, diktáty slabik mu prostě nejdou, nestíhá sledovat, vyndavat písmenka a srovnávat zároveň. Snad i to natrénujem, momentálně mi udělal radost, že konečně začíná poznávat jednotlivé hlásky ve slovech 😀
Jani, tak to jsem zvědavá, co se dozvíš, budu zvědavě vyhlížet zprávy od tebe. Tohle jsou takové ošemetné věci, tak snad to nějak rozumně vyřešíte…
mourecko, to je mi líto, že máte takový problém. Je docela zarážející, že se na to nepřišlo dřív (třeba na nějaké preventivní prohlídce, tam se přece zrak kontroluje, ne?). Tréninkem to jistě aspoň hodně zlepšíte. Věřím, že v šesti letech pořád není nic ztracené. Je fajn, že uč vám v tomhle vyjde vstříc a že je ochotná i očičko časem přelepovat.
Ahoj holky,
naše paní učitelka trojky dává naprosto běžně, jedna chyba stupeń dolů a je to. Oproti druhé první třídě ve škole má ta naše přísnější režim, ale musím říct, že taky toho umí o hodně víc. Naštěstí ta moje princezna vše zvládá, jen tu pusu kdyby někdy zavřela. prý komentuje naprosto všechno 🙂
Bohužel te´d v šesti letech na očním zjistili, že naše myška kouká jen jedním okem a to druhé vůbec nepoužívá. Budeme každý den po škole lepit očičko, aby začala to slabé oko používat, ale v šesti letech už je prý dost pozdě. Já jsem to doma ořvala, manžel z toho je taky nešťastný, jen ta naše princezna se zatím na brejličky těší. Snad jí to lepení oka pomůže a bude časem používat obě oči. Naštěstí paní učitelka je perfektní, malá může bez hlášení jít až k tabuli, pokud na něco nevidí a pokud začne časem koukam i tím druhým okem, bude paní učitelka přelepovat zdravé oko na výtvarku, pracovky,abychom co nejvíc slabé oko cvičily.
Ahojda Peti, já bych taky hned neletěla, ale když já z něj nic nevyrazím a přes písmenka se obávám, že bysme se nemuseli pochopit. Maminka toho druhého “výtržníka“ totiž říká něco jiného. Jedna holčina prý toho jejího pronásleduje a Vašek mu šel pomoct, jenže pančelka vešla zrovna, když se chtěli bránit, takže poznámky mají oni.
Uvidíme zítra, jsem na to zvědavá, protože je pravda, že poslední týden přišel s přelámanými pastelkami, rozbitým ořezávátkem a rozlámanou krabičkou na svačinu (bohužel pěkně drahou, protože má víčko s chladícím gelem).
Zítra písnu, uvidíme, co se dozvíme
Petro, tak jsem se musela u té poslední věty fakt zasmát – sem si to říkala u toho “tvého“ vysvětlování nul – že je důležité to, že ví jak to má psát – což jsem v podstatě psala já před tím – že ty přepsané nuly nebyly všechny dokonalé, ale že už bylo vidět, že ví jak na ně :-). Souhlasím s tebou v tom, že máme úkolů myslím opravdu dostatek a že na nějaké další procvičování osobně nemám ani já náladu ani čas (natož malá). Ale musím zopakovat, že nikdo po nás nechce, abychom plnili nějaké limity, ale že “listy“, které nám paní uč. poslala slouží opravdu pouze k informování a dle mě taky trošku k “návodu“ jak dětem při “učení“ (psaní domácích úkolů) poradit v případě, že dítěti opravdu něco nejde – já osobně si myslím, že nejsem zas tak úplně “tupá“, učení mě navíc baví, ale i přes to, jsem třeba vůbec netušila, jak mám malé vysvětlovat “zapisování do těch mřížek“, když to ze začátku prostě neslyšela. Jinak přispívat určitě nepřestanu – opravdu ten typ nejsem – nějak jsem se tu už “zabydlela“ :-). Možná prvních pár dní (možná týdnů) nebudu vypisovat info z naší školy – ale to mě (jak se znám) taky brzy pustí :-). Mám bohužel všechny kamarádky (i ke smůle malé), které mají menší děti, takže jejich rady a názory moc “neberu“ (co se tohoto tématu týká), protože jak se říká – “kdo nezažil, neví“. Takže pro mě jsou tyto diskuze opravdu užitečné – chodím sem právě proto, že si uvědomuju, že nejsem dokonalá a vše nedělám správně a jsem ráda, když mi někdo “otevře“ oči, popř. mi pomůže dodat odvahu dělat věci, tak jak si myslím, že je to správné já, ale nejsem o tom úplně tak přesvědčená, abych měla sílu to realizovat. Jo a k tomu proč jsem napsala až večer – většinou otvírám notebook až když děti spí nebo pokud jsou mimo domov – s tatínkem, s babičkou.
K tomu psaní – dělám to asi tak jako Petra – když někde písmenko poletuje, tak jen poznamenám, že ty linky tam nejsou jen tak pro nic za nic… Jinak jsme si teda zvykly, že po napsání celého úkolu si prstem ukazujem, které písmenka se povedly nejvíc. Nejdřív ukazuje malá, pak já.
Že ví, o jaký tvar se jedná (jak se to písmeno píše), zjišťuju před začátkem psaní úkolu na mazací tabulce – musí mi jedno písmeno napsat, když vidím, že dělá v tahu někde chybu, tak jí předepíšu dvě písmena, aby viděla, jak jde tah, ona si je jednou vyzkouší, abych se ujistila, že ví a jdeme na úkol. Ten už pak nechávám, jak leží a běží – negumuju, jen poznamenávám, nebo mi malá musí komentovat, co právě píše – kopeček, mističku apod. Ale to bylo potřeba zatím snad jen u “u“.
Jani, já bych se asi uč zeptala, co se dělo – třeba mailem nebo po telefonu, do školy bych kvůli tomu asi neletěla. Pak napiš 😉
Jestli tě to potěší, tak brácha přišel s poznámkou už během prvního měsíce ve škole. Jeho uč ale byla konkrétní – “Zamáčkl do skříně zámek. Co s tím?“ …nebo tak nějak to bylo 😉
suodal, u nás jen 1 a 1*, jinak se dávají razítka.