Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Prvňáčci 2012/2013
Včera už proběhly první zápisy do prvních tříd pro příští školní rok. Dnes na VD vyšly hned dva články, které se zápisy také souvisí (Jaká je nejlepší škola pro vaše dítě? a Rozhodujeme o první třídě nebo o odkladu povinné školní docházky), tak si říkám, že možná už i nazrál čas k založení další prvňáčkovské diskuze…
Máte doma budoucího prvňáčka? Chystáte se letos k zápisu?
Neváhejte a pište, jsem zvědavá, kolik se nás tu sejde (ano, i nás to letos čeká) a taky jak probíhají přípravy, rozhodování o případném odkladu nebo zápisy u vás 🙂
kšando, králíci mě dostali 🙂 Hele a co kdyby jí teda Venoušek nějaký jabko donesl, když mají tu jabloň?
Malé tento týden začaly kroužky – “Figurkovou školičku“ už znala, ale dnes poprvé byla na keramice a vrátila se naprosto nadšená :-). Jinak už jsme tak nějak zaběhnutý, takže zvládáme i DÚ bez většího “trápení“. Jsem nadšená z naší nové logopedky a co je nejdůležitější, že je nadšená i malá. R už zvládá perfektně, nejde jí pouze “prodloužené“ (např. brrrrrr….), takže za týden začínáme s Ř. Ovšem “lážistka plážistka“ se ujalo i u této paní logopedky:-). Tahle paní logopedka dokázala nemožné a to, že malé není logopedie protivná a dokonce se těší na další hodinu, během dne sama přijde a chce dávat “příklady“ na logo… No, prostě otočka o 180 st. Jinak má novou lásku – nějakého Venouška. Kvůli Venouškovi chce pořád do školy jablka (asi aby měla stejnou svačinu), protože Venoušek je nosí každý den neb mají prý doma jabloň, tak manžel konstatoval “ještěže nemají králíky“ :-).
Ale abych jen netahala rozumy…
– jídelna už je snad OK (snad to nezakřiknu). Ve středu mi Majda hlásila, že už jí čočku (kterou donedávna nepozřela). Navíc to dopadlo tak, že ve středu sice chodí s prvňáčkama a jejich vychovatelkou, ale kvůli hudebce s nima chodí i Aniččina kamarádka, kterou Majda od malinka dobře zná, takže chodí ve dvojici spolu, sedí spolu u stolu… V pátek nakonec taky s prvňákama nechodí, vyzvedává si je hned po vyučování učitelka z tanečáku a na oběd jdou s ní, aby to pak stíhali.
Uznejte, jak je to naše maloměsto v tomhle úžasný…
– ve škole zatím samý sluníčka a úlohy pořád v klidu (když pominu dohadování, kdy se budou dělat). Majda se s tím prostě nepiplá, ale má evidentní výhodu v tom, že má spoustu věcí okoukaných a odposlouchaných od Aničky. Oproti ní je zvídavější, ale zase na druhou stranu se od ní moc nedozvím.
– stejně jako ve školce zase kamarádí víc s klukama 🙂
– když to po vzoru kšandy porovnám s očekáváním, tak musím přiznat, že ty problémy s jídelnou mě dost zaskočily. Tak snad už je to za náma.
tak co nového u prvňáčků?
Ještě jsem chtěla napsat, že jsem nadšená ze školní družiny, mají skvělou učitelku, která je hodně aktivní, má s dětma plavání, florbal, nechá je pořádně vyřádit a nevadí jí to. Řev se pokaždé rozléhá po širém okolí a učitelka je v pohodě, řeší to jen tehdy, když je nějaký problém, jinak jim dá docela volnost. Ale přitom dělají i různé hry, cvičení atd. Takže pro syna ideální, po škole se odreaguje na sto procent. 🙂
Ksando, tak to bych prostě asi dovolila nebo nedovolila na střídačku, podle toho, ke komu by to bylo. 🙂 Já to dost chápu, sama nemám problém, když k nám vlítnou děti, jsem spíš ráda, ale když totéž dělá syn, mám pořád pocit, že by to třeba mohlo někomu vadit. Ale na druhou stranu je to věc těch lidí, ke kterým jde, já si tady děti taky občas trochu usměrním. Ale binec uklízím stejně pokaždé já. 🙂
No, naše malá je jak bych to řekla – “návštěvní typ“ – miluje návštěvy doma a miluje chodit na návštěvy. Ale já třeba taková nejsem – nerada chodím na návštěvy a doma návštěvu opravdu UVÍTÁM jednou za čas a tak si říkám,že všichni nemusí být z návštěv také nadšení. Malému dítěti většinou nikdo neřekne ne a samo to ještě na výrazu či tónu hlasu nepozná, že není zrovna vítáno. A tak bych ráda věděla ke komu jde – zrovna dnes byla u kamaráda, s jehož maminkou “nekamarádím“…a tak bych se jí aspoň po tel. chtěla zeptat, zda jí to nevadí. Pokud je u dětí mých kamarádek, tak mi to nevadí – známe se… A taky – pokud bych návštěvy povolila úplně – vymetala by po sousedech:-)
Ksando, přesně tak, taky jsem zezačátku myslela, že je to tím náporem, ale fakt se už za ten měsíc pozná docela velká změna.
A k tomu navštěvování – podle mě je otázka, proč to nechceš a jestli to opravdu vadí. Pokud k tomu máš nějaký významný důvod, tak bych jí to vysvětlila, ale pokud ne, tak bych zase asi povolila, třeba aspoň na chvilku. Jo, vím, jsem měkká. 🙂 Ale zase aby volala jen tehdy, když ví, že to dovolíš, to by taky nebylo dobré. Tak vlastně nevím.
Daniel, to jste teda šikulky, že to takhle zvládáte. Já musím také říct, že u nás je první třída jen přínosem – jak píšeš – malá je samostatnější, rozumnější, nevzteká se tolik… Nejdřív jsem myslela, že je to jen tím, že je fakt unavená a tak nemá sílu odporovat, ale teď už vše zvládá o poznání víc v pohodě a je fakt pořád úžasná. To víš, že taky má své chvilky (jako třeba dnes při psaní trojek), ale to by snad ani nebyla normální:-). Dnes jsem z ní měla ohromnou radost – dostala několik věcí k vyřízení – např. zaplatit kroužek u paní učitelky, která učí druháky… a vše vyřídila úplně jak měla… No, fakt už velká holka. Má teda i jeden průšvih – odpol. šla ven – máme pravidlo, že nemá k nikomu chodit domu… No, a když jsem se jí po příchodu ptala co dělala, tak bylo vidět, že si vymýšlí… No a pak jsem z ní teda vytáhla, že byla u kamaráda doma. Probrali jsme to – trest jsem jí žádný nedala – bylo to poprvé a chci, aby věděla, že důležité je pro mě také to, když řekne pravdu. Nemáte nějakou radu jak takovéto situace řešit? Když jsem se jí ptala, proč nezavolala, jestli může jít ke kamarádovi domu, tak mi řekla, že bych to nedovolila. Řekla jsem jí, že příště má zavolat a že se domluvíme. Ale jak se zachovat až zavolá? Vše jí dovolit nemůžu a zas nechci, aby si řekla – volat nebudu – stejně to nedovolí.
Holky, po dlouhé době to tady pročítám a taky napíšu, jak to klape u nás.
Hned na úvod – opravdu to klape. 🙂
Syn už asi půl roku čte, takže co se týká písmenek atd. jsem neměla obavy.
Dost jsem ale řešila, jak to bude s psaním a úkoly. Protože ho sama nemůžu zrakem kontrolovat, je to víceméně na manželovi a na synovi, pokud zrovna nikdo není k ruce.
Musím ale říct, že zatím nebyl problém, kluci to spolu zvládají výborně a i když jsme nějaký úkol dělali sami, dopadlo to dobře. Jen prý barvy, které si k tomu syn vybral, byly trochu legrační. 🙂 Ale to mi přijde fajn, invenci se nemá bránit. 🙂 Výhoda je, že syn přečte sám zadání, takže mu jen radím, jak si má některé věci zkoušet na papír, kecám mu do toho, aby hlídal velikost toho, co kreslí atd.
Samozřejmě je to správný kluk, takže už si vylil čaj mezi učebnice, málem ztratil písmena atd., ale s tím se musí počítat. 🙂
A řekla bych, že mu ta škola prospívá, už byl prostě čas. Je nějaký hodnější, rozumnější, nemá tak často vzdorovitou náladu a tak.
Tak jen doufám, že to takhle dobře půjde i dál.