Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Prvňáčci 2012/2013
Včera už proběhly první zápisy do prvních tříd pro příští školní rok. Dnes na VD vyšly hned dva články, které se zápisy také souvisí (Jaká je nejlepší škola pro vaše dítě? a Rozhodujeme o první třídě nebo o odkladu povinné školní docházky), tak si říkám, že možná už i nazrál čas k založení další prvňáčkovské diskuze…
Máte doma budoucího prvňáčka? Chystáte se letos k zápisu?
Neváhejte a pište, jsem zvědavá, kolik se nás tu sejde (ano, i nás to letos čeká) a taky jak probíhají přípravy, rozhodování o případném odkladu nebo zápisy u vás 🙂
Kšando, dík, že ses ozvala. Trochu jsem měla obavy, jestli nás po téhle debatě nehodíš přes palubu :-), ale pak jsem si říkala, že ty ten typ nejsi. I tak ale celý den koukám, jestli se ozveš a váhám, jestli přidat i to pokračování, co už jsem ráno nestihla.
Ještě jsem chtěla přidat vysvětlení k tomu dotazu v poradně, on totiž nevzešel jen z toho tvého příspěvku, ale hned z několika okolností toho dne, které se ale odehrály mimo VD. Ten tvůj příspěvek byl asi něco jako poslední kapka. Ten den jsem se totiž mimo jiné potkala se známýma, co mají dítě ve vedlejší třídě. Přišla řeč samozřejmě i na školu a já se doslechla, že úkoly jim zaberou “tak hoďku, hoďku a půl“. Divila jsem se, že toho mají tolik, že jsem si myslela, že se v obou třídách učí tak nějak podobným stylem. No a ukázalo se, že jim většinu času zabere procvičování úkolu a učiva na druhý den. Do toho se zmínila i kamarádka, jak nejdřív píšou úkol nanečisto a pak do písanky. NO a když jsem to chtěla večer vypsat sem, tak tu od tebe čtu to info, kolik toho mají děti zvládnout za minutu (mimochodem pořád jsem to nezměřila, ale zajímalo by mě, jak by to u nás dopadlo). Tak se mi to nějak seplo – jak někde těch úloh až tak moc není a rodiče s dětma tráví hodiny nad úkolama, aniž by to někdo vyžadoval (ti známí mají holčičku šikovnou, tam mi vyloženě přijde, že jde o prestiž) a jinde je těch úloh požehnaně a ještě se po rodičích chce, aby s dětma trénovali na plnění jakýchsi limitů, které mi přišly nesmyslné.
Tím ti neberu, že si vaše uč zaslouží úctu a uznání za to, co zatím děti naučila a co je ještě určitě naučí. Ale některé věci, které tu zmiňuješ mi přijdou prostě přemrštěné nebo uhozené.
Na druhou stranu uznávám, že kdyby vaši uč měla moje starší dcera, tak bych možná reagovala úplně stejně jako ty a přišlo by mi, že tak to asi má být, i když se mi na tom třeba někdy něco nepozdává.
Nevím, jestli se mi to povedlo napsat srozumitelně, snad trochu jo. Nerada bych, aby to vyznělo, že se v tom chci donekonečna rýpat, jen jsem měla pocit, že tohle by tu ještě mělo zaznít.
A ještě si neodpustím dodatek k těm opravovaným nulám 🙂 – já to nemyslela tak, že kdyby si přepsala ty špičky, tak bych to nechala být. Jak jsem psala – asi bych negumovala, jen ji to nchala napsat na papír bokem. To, že by to přepsala, by byl “bonus“ navíc z její vlastní iniciativy. Ale to je fakt jen odhad, těžko říct, jak by to bylo doopravdy…
Prostě u psaní je pro mě důležité, jestli ví, jak to má psát, což si troufnu tvrdit, že poznám. Když pak na třech řádcích s trojkama jsou tři paskvily, pět jich visí ve vzduchu a čtyři jsou malé, ale mají správný tvar, tak mi nedělá problém je tam nechat a jen poznamenat “tahle ti teda nějak uletěla“.
Nevím jestli je to jen můj dojem, ale často mi u podobných dlouhých a neustále vysvětlujících debat přijde, že všichni vlastně tvrdí víceméně totéž, jen to každý uchopí za trošku jiný konec.
Pavlinkov – já jsem tu svou větu po sléze vysvětlila, že jsem to nemyslela tak, že se dětem nevěnují, ale tak, že mi prostě nepřijde v pořádku říct dítěti, když se něco učí “když se ti to takhle líbí, je to v pořádku“. Prostě – já bych to neřekla. Já bych třeba řekla, že by to mělo vypadat tak a tak (ukázala bych) a že uvidí, že za párkrát to bude taky umět.
Petro, máš pravdu v tom, že mi trošku vadil způsob “podání“ dotazu do poradny a následný způsob “rozvádění“ ho.
Je to přesně tak jak píše Pavlinkav – píšeme sem věci vytržené z kontextu, které pak vyzní prostě jinak než jsou a mě se to dotklo o to víc, že jsem vůbec nepochopila, proč “mi“ najednou všichni píšou, že stresuju dítě neustálým gumováním a nedej bože psaním úkolů na nečisto a že je naše uč. hrozná. Obojí je nesmysl. Jak jsem tu už několikrát psala – gumovali jsme na začátku a pouze věci, které byly “zmaštěné“ schválně. Prostě mi to v tu chvíli přišlo správné, protože jsem potřebovala, aby malá pochopila, že si svoje povinnosti musí splnit… Pokud se něco nezdařilo, i když se snažila, tak jsme to pochopitelně nechali.
K těm nulám – já jí ty nuly taky nevygumovala – malá se tak rozhodla sama a já jí to nevymlouvala – na tužku už netlačí, takže ty špatné neměla “vyryté“ – i po přepsání nebyly dokonalé, ale bylo vidět, že už ví jak na ně. A osobně mi přijde lepší, když tu nulu přepíše celou, než kdyby doopravovala jen to pokažené – tak se jí to do ruky nedostane.
Tak jsem zjišťovala situaci se známkováním u nás. Takže děti dostávají i nadále jen tiskátka a jedničky, popř. jedničku s hvězdičkou. Dvojku prý ještě nikdo nedostal, prý když to není dobrý, tak nedostanou prostě nic.
Jinak Kšando k tomu, cos napsala – je problém, že my ty věci vnímáme mimo kontext. Prostě napíšeš jen něco, stejně tak my ostatní, a pak si okolí může udělat špatný obrázek. Takže bych to nijak nehrotila, jak píše Petra – prostě diskutujem, je tu prostor i pro to, abysme si vzniklá nedorozumění vysvětlily…
Jinak k tvé větě, že sem asi chodí maminky, které nachávají děti osudu – pozor na takové věty, to bys mohla někoho vztahovačného i urazit, mně se ta věta teda lehce dotkla. Nemyslím, že bych nechávala své dítě osudu. O škole toho vím asi dost, taky o tom, jak to chodí a mám přesnou představu, jak chci své dítě vést…
Jani, leda se jít zeptat p.uč. … Ale třeba to fakt byl jen úlet, ze kterého nemá cenu dělat závěry 😉
Holky, tak já mám novinku, Vašík je celý táta, dva měsíce ve škole a už má poznámku, jenom já nějak nevím jak reagovat. Z něj nic nevydoluju a v poznámce je “jen“, že se nevhodně choval.
Snad to byl jen úlet a bude klid…
Ahojte, o víkendu jsem stíhala jen občas nakouknout, na psaní nebyl čas, ale zbylo mi ho dost na přemýšlení 😉
Myslím, že za ten špatný pocit, co teď z této diskuze Kšanda má, můžu hlavně já a mrzí mě to 🙁 Kšando, jestli jsem se tě nějak dotkla, omlouvám se, rozhodně jsem to neměla v úmyslu. Z toho, co píšeš, usuzuju, že jsi prima máma a pro svoji dcerku děláš to, co je dle tvého uvážení v danou chvíli nejlepší, a tak to má být. Líbí se mi, že bereš i jiné názory a třeba občas na jejich základě i přehodnotíš něco z těch svých, přitom to ale neděláš automaticky, protože ti někdo něco řekl, ale až poté, co k tomu nějak sama dospěješ a dojdeš k názoru, že to tak bude lepší.
Sakryš, snad to píšu srozumitelně. Nejde mi o to, aby tu někdo “dozrával“ ke změně názorů proto, že tu pár z nás napíše, že to co dotyčný dělá, vidíme jinak. Chci tím říct, že se mi líbí, když lidi nejsou zabejčení na svém názoru a o těch cizích, které jim třeba v první chvíli přijdou divné, přemýšlí, ať už je pak vyhodnotí jakkoli.
Taky si myslím, že tu píšeme dost ve zkratce (i když ty moje elaboráty tak na první pohled asi nevypadají), takže to pak může vyznít tak, že třeba Kšanda stráví celé odpoledne gumováním a přepisováním úloh a mně je zase naopak úplně jedno, co v úloze je, hlavně, že je dítko spokojené. Obojí je samozřejmě nesmysl.
Myslím, že nám všem záleží nejvíc na tom, aby děti byly spokojené a chodily do školy rády a aby se jim tam dařilo. Jen máme každé trošku jinak nastavené priority, protože bohužel někdy je potřeba jedno upřednostnit před druhým (myslím tu spokojenost a úspěšnost). Když to vezmu hodně zjednodušeně, tak by se dalo říct, že někdo to bere tak, že dítě musí být v prvé řadě v pohodě, aby se mu dařilo. Druhý zase naopak věří, že když se mu bude dařit, bude spokojené. Ono to funguje tam i zpátky, jen si občas musíme vybrat, kterým směrem půjdeme. Jsem přesvědčená, že pokud se to nežene do extrému stylem “aby bylo dítě spokojené, tak ať ty úkoly nedělá, když se mu nechce“ nebo “aby bylo dítě úspěšné, tak nad těmi úkoly bude sedět, dokud to nebude 100% perfektní“, tak není ani jeden přístup špatně.
Já jsem na základě svých zkušeností (z vlastní školní docházky, kdy jedničky byly samozřejmost a dvojky předmětem k diskuzím, co bylo špatně; ze zkušeností se starší dcerou, která nad písankou dostávala takřka hysterické záchvaty, že dostane pětku, i když jejich uč. pětky nedávala natož za úkoly a i když ji nikdo nepeskoval, že to dělá špatně; i díky přístupu uč starší dcery) došla k tomu, že dokud holky zvládají to, co zvládat mají, necháme to víceméně na nich – samozřejmě za předpokladu, že si svoje povinnosti splní.
Přemýšlela jsem, co bych dělala, kdyby Majda taky napsala místo nul slzičky, jak psala Kšanda, a nejsem si úplně jistá (kolikrát člověk situaci nakonec řeší jinak, než si předem myslí). Myslím, že bych to negumovala (ale to jsem taky v jiné situaci, protože u nás mají děti gumování zakázané), pokud by v sešitě měla jen ty špatně napsané, asi bych ji nechala napsat dva řádky správně na papír – aby pochopila, jak to má být a trošku si to vyzkoušela – a ten bych pak do sešitu vložila, aby uč viděla, že už ví, jak na to. Ale taky je možný, že jak by Majda zjistila, že to má vypadat jinak, tak by si ty vršky sama v tom sešitě přepsala.
Ještě mi toho leží v hlavě víc, ale musím teď vyřídit pár důležitých věcí, ještě se ale ozvu.
Ksando, díky za napsání 🙂 Honzík dostal 2/3 za čtení, ale běžně p. uč. rozdává 3. Nevím jestli i horší, no to doufám, že už snad neee.
Suodal, u nás děti dostávají max. 2 (zbytek je podpis) – aspoň takto nám to říkala, p. uč. na třídních schůzkách. Malá sice říká, že trojky dostávají – že už ji dostal ten a ten…, ale jestli to tak opravdu je nevím.
Peťko, já samozřejmě souhlasím, že známky nejsou to nejdůležitější, ale bohužel nemůžu souhlasit v tom, že nejsou vůbec důležité. Já známky vnímám tak, že mi dávají vědět o tom, v čem sem dobrá, kde mám mezery… Nepovažuji je za středobod vesmíru a opět jsem u toho, že prostě každá matka své dítě zná a normální matka nebude “drtit“ dítě něčím, když ví, že to prostě lépe nezvládne. Jak jsem psala – osobní zkušenost mám zatím jen s dcerou (a to velmi krátkou) – nicméně jsem psala, že v září jsme opravdu “bojovaly“ a to právě kvůli tomu, že neměla vůbec zájem se něco učit, v něčem se zlepšit… Možná kdyby malá již od začátku školy ke škole přistupovala tak jak nyní, měla bych jiný názor – teď opravdu můžu říci, že není potřeba nad ní stát, zkoušet něco na nečisto, nebo gumovat, zmizíkovat… Prostě už jí můžu věřit, že to udělá tak jak nejlíp umí a pokud to není dokonalé, tak se nezlobím – je to prostě takové, co jí její schopnosti dovolí a pokud za to bude “špatná“ známka, tak se taky nic nestane. Ale pokud mi v “Prvním psaní“ místo vlnek (které pochopitelně umí) přečmárá rybičky cik, cak…, tak to prostě v pořádku není a musela to předělat – možná se to zdá drsné, ale byl to jediný způsob jak jí ukázat, že už chodí do školy a nemůže si dělat co chce a jak chce. Samozřejmě, že od začátku jsem jí říkala, že pokud se něco nepovede, že nevadí, že se teprve vše učí, ale také jsem jí říkala, že pokud něco schválně “zmastí“ nebo se vůbec nesnaží, tak že pak se zlobím. Pochopila to celkem rychle, že je jednoduší snažit se a dělat to, tak jak nejlíp umí, protože to ve finále zabere méně času než když to načmárá a pak to musí předělávat. Velké plus je v tom, že ji to začalo bavit. Rozhodně nepíšeme úkol na nečisto (nějak jsem se ani nedočetla, že by to tu někdo psal). Já jsem to také nemyslela tak, že sem přispívají maminky, které děti nechají bez povšimnutí, ale tak, že je nechávají ať si to dělají, tak jak se to líbí jim… (což tu bylo napsáno několikrát). Takže abych to uzavřela – nepotřebuju mít doma jedničkáře, ale nechci z mých dětí vychovat flákače a lemply:-).
Kšando a já si zase myslím, že zrovna do této diskuze píší právě maminky, které se svým dětem věnují, udělají si na ně čas, zajímají se o ně, vědí co se ve škole děje atd. 🙂
Nikdo ani nepíše, že by se rodiče měli na dítko, kterému je škola “šumák“ vykašlat a neřešit! Tak to nikdo nepsal, nikdo to tak nemyslel.
Já osobně si myslím, že je v pořádku si s dítkem (zvlášť na prvním stupni) sednout, probrat školu a naučit ho “učit se“. Věnovat se přípravě do školy, naučit dítě, aby si připravilo věci na další den, aby doma mluvilo o všem, co se ve škole děje, i pokud má např. nějaký problém, ať už s učením nebo se spolužáky apod. To, že si na dítě udělám čas, společně tu učebnici otevřeme, promluvíme si…to, že se dítě naučí připravovat se hned od začátku, to je skvělý bonus do budoucna, po všech stránkách.
Na druhou stranu si ale myslím a došla jsem k tomu názoru po zralé úvaze, že známky nejsou vůbec důležité. Víc známky prožívají rodiče prvorozených. Každým dalším děckem se nároky rodičů snižují. Co je mi platné, že dítě má od první třídy jen jedničky a v osmičce spadne do trojek? Nikdo se ho nebude ptát, že měl na prvním stupni jedničky. Samozřejmě jsem také ráda za každou jedničku. Mám obrovskou výhodu, že dceři škola jde tak nějak sama, nemusíme nad něčím hodiny sedět.
A na třídních schůzkách už nepatřím k ambiciozním rodičům a dýchá se mi tak nějak “lépe“. Když ale slyším, jak někdo doma nechá dítě napsat úkol nanečisto a až pak to píší na čisto do sešitu, tak mi to v pořádku nepřijde. I když to každá učitelka říká, aby se toto nestávalo, někde to tak funguje neustále a dítě pak sedí doma nad učením i 2 hodiny, i v první třídě a to je prostě dle mého špatně. Za každou dvojku pak musí opakovat a opakovat a tohle se opravdu děje, dle slov jedné paní učitelky většinou v rodinách, kde je maminka doma a na dítě má víc času. V konečném výsledku to spíš uškodí, než něčemu pomůže.
A samozřejmě souhlasím, každé dítě je jiné a každému je třeba se věnovat jiným způsobem.
Krásné sobotní ránko 🙂
Jdu za vámi opět pro váš názor 🙂
Jak známkují učitelky vaše prvňáčky??? Naše sází i trojky do notýsku.
Jinak…Honzula se začíná dávat do kupy a nosí jedničky, z matemat. testu dostal velkou jedničku a připsaný “šikulka!“ Tak jsem měla obr radost!!! Jen to okecávání i DÚ mu zůstalo 🙁 … ale zlepšuje se to!!!
Jedna kuriozita…“Honzík nemá dostříhané písmenka a tvrdí mi, že mu je nechcete vystříhat.“
Tak jsem to jen podepsala, Honzík mi řekl, že to paní učitelka blbě pochopila. Tak jsme tupý asi obě a zjevně nerozumíme mužskýmu pohledu na problém vystříhaných slabik 🙂
Samo jsem mu vysvětlila, že se lhaním daleko nedojde!!!
Docela mi příjde, že i dost chvátají…Domula měla počítání + – přes 6, až kolem Vánoc, možná snad až po Novém roce.
Tř. schůzky máme 27.11.