Vaše příběhy » Jen tak »

Jsem narozená v poslední dekádě a v posledních ranních minutách, kdy se podle moudrých knih rodili „praví“ Blíženci.

Tak už nam to venku začlo konečne vonět. Miluju to. Osobne nejsem moc zimní typ. Ráda mám akorát prosinec, jen kvuli Vánocům. Zimu v podstate tak nejak protrpím.

Každý začátek je těžký a v životě prožijeme takových začátků hned několik. Hned po narození si začínáme zvykat na nové prostředí, spoustu lidí , na nočník, na nová jídla, na rozmary počasí.

Pohádky nás provázejí od dětství. Obvykle dobro zvítězí nad zlem a zlo bývá potrestáno. Ale zamýšleli jste se někdy nad krutostí pohádek? Je chování kladného hrdiny stoprocentně správné? Napadlo vás někdy, jak by se činy některých pohádkových hrdinů posuzovaly v dnešní době?

Už jako malá holka jsem strašně milovala bruslení. Chodila jsem bruslit na místní rybníček, který byl ve vesnici, kde bydlela moje babička. Každý rok jsem se na to strašně těšila a brusle už si dopředu chystala. Chodili jsme bruslit se sestrou a ještě dalšími kamarádkami z vesnice.

Výkladu z kariet som nikdy neverila, ba pravdu povediac, mala som z toho obavy. Občas mi cigánka na ulici vyveštila z ruky a podľa toho, aká som bola štedrá, toľko šťastia mi dopriala. Sama som však zvykla veštiť z kávy – len tak pre dobrú náladu…

Moje malá Jitulka je dítě k nezaplacení, když byla maličká, šokovala dětskou doktorku tím, že v roce a půl znala perfektně barvy a tužku držela přímo předpisově a její mluva a zásoba říkadel a písniček byla neuvěřitelná.

Občas se dobře bavím při pohledu na staré obrázky i fotografie, divím se často i sama sobě, jak se ženy nechávaly ovlivňovat tím, co se právě nosilo i když to mnohým vůbec neslušelo a ve skutečnosti to byly vlastně pohledné ženy, pouze stačilo třeba jen pozměnit účes, či rozepnout knoflíček.

O podvody na internetu není nikdy nouze. A to ani o ty, které už nejednou někdo odhalil. S jedním úsměvným jsem se setkala i já a ráda bych se podělila.