Vaše příběhy » Jen tak »

Rodiče mě přivedli do světa hudby v první třídě, přihlásili mě na místní LŠU a já u klavíru vydržela 12 let. Táta se mnou dost dlouhou dobu pravidelně cvičil. Bylo to velké cvičení vůle, trpělivost a důslednosti. Přehrávání stupnic nahoru dolů, etudy a občas i nějaké hezké skladbičky. Ale radosti v tom bylo méně, než [...]

Zase jsem na nástupišti v metru, stojím uprostřed a koukám, jak se přímo uprostřed křižují dvě zmenšené vlakové soupravy… lidé kličkují mezi nimi. Nastupuji do vlaku, který připomíná spíše nějaký malý horský vláček, a vyrážíme směr tunel. Všude je polotma, řidič zastavuje a my vystupujeme.

Když jsem byla malá holka, nebo lépe řečeno ve věku kolem patnácti let, toužila jsem po vlastním pokojíčku. Nebo alespoň po vlastním koutku, skříni a stolu. Malý byt, sourozenci a nedostatek soukromí způsobilo, že jsem si od této doby začínala vysnívat svůj vlastní byt, dům, nebo spíše zámek…

Když jsem po čtyřleté známosti se svým přítelem nastupovala do čtvrtého ročníku střední školy, konečně se mi splnil sen. K 19.narozeninám jsem nám našla byteček, který byl ihned k pronájmu.

Sedím si tak v tom našem malém podkrovním bytečku, po očku mrkám po dětech, kteří si „hrají“ na kočku a myš, počítám do pětadvaceti, abych nevyletěla jako dělová koule.

Z královské zahrady se ozývaly divné, ale velmi vzrušující zvuky a nebyly ptačí, ani lidské, ale takové mlaskání. Zvuky vycházely z křovin v zámeckém parku, který obklopoval nevelký rybníček s kačenama. Po rozhrnutí křoví se nám naskytl pohled na prince, jak statečně pomáhá princezně z choulostivé situace.

Někdy se nám stává, že se ve své cestě za životem musíme pozastavit nad otázkou, která pálí a tepe v hlavě každého z nás. „Proč právě já? Proč se tohle děje mně, čemu se mám naučit a proč nemůžu mít konečně chvíli klid.“

Soutěže mám velice ráda. Snažím se soutěžit na různých stránkách PC. S výhrama už je to horší. Občas se zadaří nějaká maličkost.

Jsem blíženec. Ano, narodila jsem se jako červnový blíženec, ale celý život se divím, kde jako by měl ten blíženec být. Kterak se všude píše, že jsou nedochvilní, společenští, mají mnoho osobností… Kde nic tu nic.