Děkujete těm, kteří vám ubližují?

Poděkovat za dárek či něčí službu umí aspoň občas každý z nás. Děti se to učí ještě dřív, než nastoupí do školky. Napadlo vás ale někdy poděkovat člověku, který na vás křičí, něco vám provede nebo vás podrazí?

Mě to samo od sebe nenapadlo a pochybuji, že na něco tak nelogického může člověk přijít sám od sebe. Přesto dnes poděkování používám tak často, jak často si na to vzpomenu, bez ohledu na to, co se mi právě stalo. A paradoxně čím horší věc se mi stane, tím spíš si na slůvko Děkuji vzpomenu… A proč to vlastně dělám? Proč děkuji lidem, kteří na mě nejsou zrovna příjemní, kteří „stojí na druhé straně barikády“? Jednoduše proto, že se chci mít hezky.

Myšlenka co nejčastějšího používání „Děkuji Ti“ pocházky z knížky Svět bez hranic. Tato úžasná knížka je věnovaná starodávnému havajskému učení Ho’oponopono. Základem Ho’oponopono je přijmutí stoprocentní zodpovědnosti za vše, co se nám v životě děje. Na problémy, překážky a nepřátele se pohlíží jako na něco, co nám dává možnost uvědomit si, co na sobě a ve svém životě můžeme zlepšit. V životě se neděje nic negativního, negativní můžou být pouze naše reakce na to, co se nám děje. A jednou z těchto negativních reakcí může být třeba rozčilování se na někoho, kdo se nechová přesně podle našich představ. Přitom takovému člověku stačí poděkovat a místo negativního programu, který se většině lidí automaticky spustí, si můžeme do života přinést pozitivní slovo a časem i pozitivní emoce. Zajímavé je, že takový postoj každému, kdo na něj přistoupí, do života přináší čím dál víc situací, za které se děkuje mnohem jednodušeji.

Pokud vám přijde divné poděkovat někomu, s kým jste se právě pohádali, prostě si to párkrát zkuste. Je to divné, ale funguje to. Bude se vám zaručeně líp žít a lidi, kteří se s vámi hádají jen proto, aby vám ublížili, to přestanou dělat. Přece vám nebudou dávat další důvody k tomu, abyste se hezky cítili…

Závěrem bych vás chtěl ujistit, že děkovat stačí v duchu. Funguje to stejně dobře, jako byste to řekli z plna hrdla. Není potřeba děkovat do očí někomu, kdo vás ještě před chvílí držel pod krkem.