Když jsem si po 14ti dnech z porodnice přinesla svoje malinkatý miminko, naše kočka Amálka na mě prskala. Bože, jak jsem jí to jen mohla udělat…Tak dlouho byla „hvězdou“ ona, a teď tohle. Do smrti mě bude nenávidět…
Po pár hodinách si Kubíčka už přišla očuchat a mě ani v duchu nenapadlo, jaký z nich budou kamarádi.
Každou noc s nim chtěla spát v postýlce a při sebemenším náznaku, že jdeme ven, už už ležela v kočárku a tajně doufala, že ji vezmeme na procházku sebou.
Amálce ale byla naše garsonka malá a dávala nám to, hlavně v noci, patřičně najevo.Ve dvě ráno jsem nakrmila Kubu a do čtyř do rána jsem prosila Ámu, aby už přestala škrábat na stěnu, dveře a nebo stůl…
Po přestěhování do většího domu se zahradou si Amálka nabrnkla kocoura a do dvou měsíců jsme měli 5 koťátek… A za rok zas… A za 5 měsíců znovu… Nikdo z toho neměl takovou radost, jako náš malý Kubíček. „Toníku, to nepapej, to není tvoje papání, to je moje papání, snídaně, víš? Toníku, nech to, to je nočník, v tom je jenom čůrání, nepapej to!“
Z Amálky se během těch čtyř let, co jí máme, stal velký ochránce Kuby. Kdykoli upadne a brečí, ve vteřině přiběhne a kontroluje s vytřeštěnýma očima, jestli je Kuba v pořádku. Je to kouzelná dvojka. Áma nikdy Kubovi neublížila a trpělivě snáší nošení se hlavou dolů. Náš lvíček (Kuba je srpnový) Amálku prostě miluje.
Tento příspěvek byl zařazen do soutěže Pojďte si povídat … v červnu 2011. Stačí se zapojit do diskuse Domácí mazlíčci 🙂 nebo do 24. 6. 2011 poslat svůj článek do redakce.
Napsal/a: bublais
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (2 vyjádření)
Mariko díky,vždy jsem říkala, že kočku do bytu ano..Žili jsme s našima v bytě 3+1, se dvěmi kočkami a psem..Šlo to, měli balkon. Dnes ale vím, že v domečku se zahrádkou jim je mnohem líp. Koukala jsem na starý fotky, a je nespočet fotek, kdy Amálka ležá (i jen na sedačce) vedle Kuby..Ona ho asi opravdu odjakživa chránila
Bublais, děkuji moc za krásný článeček 🙂
My teda řešili žárlení našeho domácího kocoura a prvorozené dcery nespočetněkrát, bylo evidentní, že se kocourovi nový vetřelec vůbec, ale vůbec nelíbí 🙂
Vždy tajně lehával v postýlce, to mi stály vlasy hrůzou, takže jsem se naučila tam dávat vždy starší potah, aby malá neměla pusu plnou chlupů, malá zase ráda kocoura honila, mu se to samozřejmě nelíbilo, takže jí několikrát škrábl do tváře……………naštěstí se to vyřešilo samo a kocour šel bydlet ven po pěti letech………………..kočku ano, ale venku, domů už bych jí nikdy nechtěla 🙂