Jsem narozená v poslední dekádě a v posledních ranních minutách, kdy se podle moudrých knih rodili „praví“ Blíženci.
Jako malá jsem tohle znamení neměla ráda a nechtěla jsem v něm být narozená. Toužila jsem být Rybou, Lvem, Váhou prostě čímkoliv, ale ne Blížencem.
V uších mi zní moje vlastní otázky „Proč Blíženec? Co je to Blíženec?…Vždyť to nic není!!! Co si pod tím mám vlastně představit?!“
Až jsem trošku odrostla, tak jsem pochopila… Blíženec je ten, kdo má hodně blízko… k čemukoliv a ke komukoliv.
Ukrývá se ve mě mnoho osob… přesně tak, jak se to píše!!! „Je to jak u pohádkového ducha z láhve, když se zavolá, objeví se vždy zcela jiná, záhadná, uchvacující, svůdná bytost.“ O tom by mohl mluvit přítel. Někdy s úsměvem, jindy s nefalšovanou otevírající se kudličkou v kapse :o)
Kdo pochopí ženu Blížence, tak v ní má neskutečně mnoho žen – matku, milenku, manželku, tvořivou a kreativní osůbku… a hlavně velkou usměvavou společnici s velkým srdcem na dlani, vždy připravenou pomoci :o)
Jako dítě jsem byla neskutečně zvědavá. A jako dospělá jsem opravdu neskutečně zvědavá. S věkem se ta moje zvídavost snad zhoršuje.
Pro všechno jsem hned zapálená a odhodlaná. Vše musím vyzkoušet jen proto, abych zjistila, že jsou na světě věci mnohem zajímavější a lákavější.
Za můj „krátko-dlouhý život“ je opravdu malilinko věcí, které jsem dotáhla do úplného konce. I dočtených knížek do poslední stránky je mnohem méně než těch rozečtených. A není to tím, že by mě nebavily. Prostě se vyskytla jiná knížka. A takhle je to se vším… i s mými vědomostmi.
Dokážu si povídat a rozebírat kde jaké téma. Od výroby párátka, až třeba po kvantovou fyziku. Ale jsou to jen „povrchní informace“. Snažila jsem se najít něco, v čem bych byla opravdu dobrá, čemu bych se mohla naplno věnovat. Když už jsem to našla, tak po čase jsem zjistila, že něco jiného je mnohem zajímavějšího a že ta zvolená studie mě vlastně nezajímá. A už jsem se v tom vezla na novo… prostě začarovaný kruh.
V poslední době jsem si často říkala, že tu či onu konkrétní věc opravdu dotáhnu do konce. Přísahala jsem si, dala jsem si to jako životní výzvu, ale – nejde to, prostě to nejde. Ta nová věc je jako obří magnet, který mě k sobě přitahuje.
Strašně dlouho mi trvalo, než jsem na to přišla, že to vlastně nezměním. Protože tohle je mojí součástí, protože tohle tvoří moje „blíženecké“ já!!!
Moje nekonečná fantazie mi dovoluje lítat v zasněných oblacích a nebo ve všem vidět to dobrodružství. To nebezpečno, které musím prozkoumat i když už dopředu vím, že to není zas tak dobrý nápad.
Jsem opravdu Blíženec ve všech směrech!!!
Neustále hledám, kdo vlastně jsem, hledám to jediné já. Přítel se diví, že tak snadno a rychle měním své názory. Ale když on pokaždé mluví s nějakým mým jiným já, které naprosto, někdy i nelogicky pro ostatní, mění rozhodnutí, které učinilo mé předchozí já :o) Pro mě ovšem velmi logické:o)
Je opravdu těžké někdy vydržet sama ze sebou. Na tož ti moji „chudáčci“, které občas terorizuji svou náhlou změnou nálady.
Přestanu hledat to JEDINÉ já, protože ho prostě nemám. Mám jich víc… ale mým cílem je tyto já dát do harmonizujícího celku.
Kdo nezažil, tak nepochopí. Byť jako žena-Blíženec a nebo její partner:o)
Napsal/a: Suodal
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (17 vyjádření)
Myslím si, že někdy je pro blížence důležité blíženeckou přelétavost v sobě potlačit. Zadívat se až dál za předmět svého momentálního zájmu, zamyslet se nad tím, proč právě tenhle partner mi vydržel tak dlouho a počítat s tím, že nový zájem bude jen dočasný. Blíženci jsou přelétaví, ale nemusí podle tohoto hesla žít.
Osobní svoboda, či pocit osobní svobody, životní prostor, to je základní pilíř a kámen a v okamžiku ohrožení tohoto prostoru blíženec odlétá.
Virenko, děkuji:o) Jsem si vědoma, že za všechno „nemůžou“ jen Blíženci. V tom jaký člověk je, hraje i velká role výchovy a podpora rodičů k vlastnímu rozvoji své osobnosti.
Vždycky jsem se chtěla strašně změnit, protože jsem si myslela, že jsem ta špatná.Proto jsem pořád hledala, protože každému vyhovovala jiná část mého já. Já sama jsem se neuměla příjmout… i proto ten velký zmatek v duši. A proto také svoje děti učím, že se mají naučit si samy sebe vážit i za ty špatné vlastnosti-hlavně Domču.
suodal, hezký osobní článek. Popisuješ v něm, jak se vidíš, něco z toho je blíženecké, z něčeho je cítit vliv dalších prvků působících při tvém narození. Nemyslím, že by se měl Blíženec ostýchat za své vlastnosti víc než kterýkoliv jiný člověk. Chci sem jen napsat, že ke každému znamení patří vlastnosti kladné a vlastnosti záporné, tak, jak to v našem polárním světě je. Spoustu věcí můžeme svou vůlí kontrolovat, kultivovat. Ale jsou věci, které jsou dané tak pevně, že je většina lidí změnit prostě nedokáže jakkoliv velkou vynaloženou silou a snahou. Potom je skvělé, pokud člověk o svém rysu (ať kladném či záporném) dobře ví, má ho zmapovaný. Někdy něco nejde změnit, ale jde se naučit se v konkrétní situaci prostě zastavit, držet se zpátky. Někdy to má nevyčíslitelnou cenu, ve smyslu starého přísloví „mlčeti zlato“.
Já o tom sice nepsala,ale nemyslím si,že blíženci jsou přelétaví ve vztazích.Soudě dle manžela a těch mých kamarádek myslím,že právě rodina je pro ně pilíř,ta skutečnost,že se mají o co opřít a proto až tak neřeší co svým chováním způsobí za kalamitku,prostě věří,že to co je doma tak má být a fubguje to,jen to občas zapomenou těm druhým říct :-)Zuzina:-)
Makineo, vystihla jsi to naprosto, ale naprosto perfektně!!! Takhle to alespoň cítím já. Možná je to i pro to, že Blíženec a Váhy k sobě patří. Děkuji…opravdu!!!!
Leni děkuji:o)
Zuzino, máš pravdu…Blíženci jsou děti v dospěláckým podání:o)
Vím o čem píšu…to je ten úsměv a nebo ta kudlička v kapse. Jestli to u tvého manžela vydrží aspoň do rána…tak máš vyhráno:o) Já je dokážu bohužel změnit během hodiny. A samozřejmně k tomu mám vždy „pro mě“ logické vysvětlení. Hůře už to chápe přítel…spíš bych řekla, že nechápe. Pak si říkám, že jsem to neměla dělat, ale když v tu chvíli si to jak-si neuvědomím, že někomu by ta změna mohla být nepříjemná, když je to tak jasný a logický a všechno volá po té změně.
Mariko moc mě těší, že jsi opět věnovala svou ranní kávičku mému psaní:o) A k tvojí otázce….ještě jsem se „s tím“ nenaučila žít!!! Už dlouho se o to snažím, ale…teprve nedávno, díky jedné úžasné dušičce jsem se začala do toho zrcadla (do duše) dívat vzpříma a beze strachu. Ale myslím, že nejtěžší krok mám za sebou…opravdu si to všechno přiznat. Teprve teď si myslím, že něco můžu trošku změnit.
Lien, docela jsem i dlouho přemýšlela, co ti mám odpovědět. Nééé, že bych nevěděla co, ale spíš jakou formou to mám napsat, aby to nevyznělo špatně.
Samozřejmně děkuji za tvou odezvu a vážím si jí.
Všechno je o tom, že je to člověk od člověka. Nedá se to schovávat za to, že Blíženci to tak mají a že za to nemůžou. Myslím, že se s tím dá něco dělat. Ale je to o tom, že si to každý jedinec musí přiznat. A upřímně, neeee všichni si to přiznat chtějí. Ono je opravdu jednodušší říct…já za to fakt nemůžu.
Budu teď psát sama za sebe…to bude lepší:o) Příjde mi to, že mě většina lidí nechápe…nebere. Jsem pro ně „divná“. Myslím, že až se dostanou do mé větší blízkosti nebo spíš mě pustí do té své, tak zjistí, že jsem jiná. Ještě než jsem si nastavila jak já říkám to svoje vnitřní zrcadlo, tak jsem byla mnohdy i několikrát za den zmatená sama ze sebe…ze svých reakcí. On si to člověk nechce připustit sám před sebou, na tož, když to má říct nahlas.
Neočekávám žádná rapidní zlepšení, ale sama v sobě cítím mnohem větší klid a pokoru sama před sebou…a před těmi „svými já“:o)
Nedá mi to ještě dovětek… Když mně přijde, že ti Blíženci nejsou až tak přelétaví jak se píše… Teda v zájmech ano, ale ne ve vztazích k lidem. Znám tři (dospělé)a všichni tři mají po boku delší dobu jednoho člověka, jsou mu řekla bych oddáni a je v tom veliká stálost. Jen možná to s nimi člověk musí trochu umět a jakmile je někdo chce svázat a moc je dirigovat, tak oni se snaží vyvlíknout. Když to necháme na nich, nebudem si je ochočovat, tak s námi zůstanou.
Ono to platí asi všeobecně, ale mám takový dojem, že ti Blíženci tohle nesnesou ani v náznaku.
Suodal, moc pěkný článek. Osobně si s blíženci také moc nerozumím, jsem jako Králíček Panna, tak možná na tom něco bude. Ta jejich nečitelnost a nespolehlivost mi vadí, nedá se říci, rozčiluje, protože se prostě s někým takovým velmi brzy rozloučím. Naštěstí ve svém blízkém okolí žádné nemám. Tedy snad se mi teď také zadaří mít druhé dítko ještě v býku
Článek je krásně napsaný, skoro bych i přehodnotila náhled na jejich povrchnost, nejspíš za to opravdu nemůžou :-).
Soudal, moc hezký napsané, opět u tvého čtení dopíjím kafíčko mé ranní 🙂
Jako jsi zajímavá osobnost i zajímavé znamení, umíš s tím už žít???
Já jsem ráda jiné znamení, protože ty nedočtené knížky by mě hrozně štvaly 🙂
Suodal opravdu moc hezky píšeš.Mám hodně kamarádek ve znamení Blíženců a taky partnera.Někdy je úžasné mít doma člověka,který nikdy nezestárne(rozuměj nevyroste :-D)rozhodně se s vámi nejde nudit,protože co platilo včera neznamená,že bude platit dnes a nejlepší je,když máme něco domluveného a někdo mu zavolá,že něco potřebuje a on ve své ,,schizofrenii“ MUSÍ stihnout všechno a všechny.Zuzina:-)
suodal ty nikdy nezklameš,moc hezky napsané,já mám sestru,ta je blíženec a její manžel byl taky blíženec,bohužel jsou rozvedeni,ale něco z tvého vyprávění pasuje i na ně,lenka
Suodal, moc pěkně napsaný článeček 🙂 Já mám Blížence tááák ráda. Můj mladší bratr je Blíženec a i když máme mezi sebou rozdíl 6 let, tak jsme spolu v dětství moc hezky vycházeli a máme si spolu co říct dodnes.
Má prostřední dcerka je taky Blíženec a jsem za to ráda.
I několik kamarádek mám v tomto znamení a je to jedno z mých nejoblíbenějších.
Ty chybičky mi tolik nevadí, některé mám v sobě taky – třeba tu přelétavost a neschopnost dotáhnout věci do cíle – i když jsem jiné znamení (Váhy).
Děkuji za krásné reakce…vážím si jich!!! Nejsou to jen slova do větru:o) Opravdu to pro mě hodně znamená…snad někdy vysvětlím proč.
Babofko…musela jsem se usmívat nad tvou reakcí…promiň. Ty píšeš, že tě to šmejdění atd. vytáčí a ničí… a já se tomu usmívám.
Hned vysvětlím….je to strašný, ale jsem taky taková:o( Když jsem v klidu a není žádná akce, která by mě k tomuto vybízela, tak si říkám: „Nebudu zvědavá, nebudu se po ničem pídit, vyptávat a zasahovat do rozhovorů.“ Ale v tu danou dobu, kdy vznikne ona „nějaká“ situace mi to prostě nedá. Udělám to automaticky…tak jako, když si chystáš polívku a automaticky si k ní nachystáš lžíci. Ani si to v tu chvíli neuvědomím.
Možná, protože jsem si stoupla před zrcadlo a přiznala si tolik nepěkných věcí sama před sebou, tak už s nimi občas dokážu pracovat…snažím se třeba nebýt tak dotěrně zvědavá. Někdy si připadám, že jsem v tomhle horší než moje děti:o)
Králíčku…jako by jsi psala o mě a mé o 6 let starší sestře. Jen s tím rozdílem, že ona je Beran. Náš vztah bohužel taky není ideální. Jsme tolik každá jiná, ale pořád jsme sestry. Cítím, že obě se tak nějak snažíme to naše sesterství udržet, ale moc nám to nejde. Nehádáme se…to už máme z dětství za sebou :o), ale…Evka bydlí strašně daleko (cca 5 hodin jízdy bez zastavení a na plný výkon), je hodně nábožensky založená…ale nic mi nevnucuje, jen mi malinko uniká její pohled na svět…a nebo jí zase uniká ten můj pohled. Ono je opravdu těžké pochopit „rozervanou“ duši Blíženců…protože ani my samotní ji kolikrát nechápeme. Tím nás to samozřejmně neomlouvá. Věřím tomu, že když si to člověk opravdu všechno popravdě přizná, tak se s tím dá něco dělat. Nebude to hned, to je jasný…protože když se postaví hrad, tak pak je velmi těžké změnit jeho základy tak, aby se celý nerozpadl. Ale kde je dobrá vůle, tam i to „špatný“ se dá trošku poopravit.
Blíženec je moje sestra,která je o 6 let mladší.Jako děti jsme si moc nerozuměly,myslela jsme si,že až budeme dospělé se to zlepší.Omyl je pravdou,jako dospělé si snad už nerozumíme vůbec,asi máme každá jiné priority.Já jsem panna a spoustu let jsem se ji snažila omlouvat a vycházet ji vstříc,ale nějak to vyšumělo a je mi to i líto,ale je toho hodně co jsme přehlídla a snad ještě víc co už ne.
Moje mami je blíženec, můj partner a dokonce i ten bývalý. Někdy je to tedy peklo, mám na mysli všechny ty přicházející a odcházející osobnosti a názorové zvraty. Ale to pro mě není asi to nejstrašnější, s tím jsem s e už nějak naučila žít a mávnout nad tím rukou. Ale co mě vytáčí a vytáčet nepřestane, je ta zvědavost u maminy. Její šmejdění, kontrolování, hlídání a ostříží zrak i za rohem mě snad jednou zničí!!!! 😉
Ještěže partner tímto „netrpí“… :o)
Díky za článeček, suodal.
moc hezky se to četlo..
Suodal, uz vim, proc jsi za ne tak krasne zvadla odmoderovat tu diskuzi… jsem taky blizenec 🙂 (18)
Suodal,moc krásně napsané.
Mobile Sliding Menu