Můj dům

Když jsem byla malá holka, nebo lépe řečeno ve věku kolem patnácti let, toužila jsem po vlastním pokojíčku. Nebo alespoň po vlastním koutku, skříni a stolu. Malý byt, sourozenci a nedostatek soukromí způsobilo, že jsem si od této doby začínala vysnívat svůj vlastní byt, dům, nebo spíše zámek. I když si nyní už svoje představy nevybavím, myslím si, že byly hodně barvité a nereálné.

Nyní je vše jinak, určitě nebydlím ve vysněném domě, máme pořád co předělávat, vylepšovat a přestavovat. Zajímavé je, co se týče bydlení, že nyní už toužím po úplně jiných věcech, než je velký dům a vlastní psací stůl. A jaký je „můj“ dům dnes?

Představte si velký kopec, na kterém roste tráva, sem tam vykukuje kytička a je celý zelený. A to je můj dům. Jelikož žijeme v moderní době, máme i okna, klasická, studená, skleněná okna a velké vchodové dveře. Dům má tvar kopule a bez problémů na něj můžeme vyběhnout. Moje děti si můžou bez zábran hrát na střeše a přesto vím, že nemají kam spadnout. V zimě, když napadne sníh, můžeme se ze střechy i klouzat, sáňkovat a jezdit na igelitovém pytli. A to je panečku hukot.

Uvnitř je jeden velký prostor, který je vymalován oranžovo zeleně, pěkné, teplé a tlumené barvy. Místnosti dominuje velká pohovka, kam se hravě vejde celá rodina a kde se krásně za zvuku praskajícího krbu povídá, relaxuje, čte, zkrátka odpočívá. Na obytnou část plynule navazuje kuchyň, která je do vanilkové barvy a obsahuje vše potřebné. Hlavní je velký bar, kde se dá krásně servírovat jídlo, nebo i posedět s tím, že odsud máte celou obytnou zónu jako na dlani a vidíte do každého koutku místnosti.

A pak už se můžeme přesunout do dalších místností, které patří dětem, kde mají svá království uzpůsobené přesně podle jejich představ. Nechybí tam například houpací síť zavěšená od stropu, patrová postel s nebesy a klouzačkou, huňáčkový kulatý koberec položený na dřevěné podlaze, nástěnka na výkresy, police na výtvory, zámecká truhla na hračky, proutěný kočárek na panenky …
Ložnice patří nám dospělákům, ale pokud chci, hravě přejdu přes průchozí koupelnu do dětského pokoje a pak třeba můžu, jako malá holka, po klouzačce zajet do suterénu, kde je herna, nebo třeba i tělocvična, jak kdo chce. Z postele koukám do zahrady, stačí otevřít dveře a můžu jen tak pěkně bosky vkročit na příjemně měkký travnatý koberec a dojít až k altánku, kolem něhož rostou růže a tak nádherně voní. Zde je úplně nejlepší ranní kávička, no, v mém případě spíše ranní čajíček.

Po snídani miluji plavání v bazénu, který je skvěle řešený tak, aby nekazil celkový dojem domu. Je zapuštěný, má vyhřívání, protože nemám ráda studenou vodu a v případě špatného počasí je zastřešený. Dá se tedy využívat i v zimě.

A posledním oblíbeným místem jsou lavičky v zahradě, pod stromem, odkud je nádherný výhled na vrcholky hor.

Zvu vás na návštěvu, kdo si potřebujete odpočinout a nabrat síly, stačí zazvonit. U nás jsou dveře otevřené každému.