Vaše příběhy » Z našich cest »

Od pátku 9. do neděle 11. října probíhalo na Praze 6 u Břevnovského kláštera tradiční, v pořadí již 16. Břevnovské posvícení. A kdo přišel, rozhodně se nenudil. I přes počasí, které se mírně zlepšilo snad jen v sobotu, se dá již nyní konstatovat, že se další ročník oslav městské části Prahy 6 povedl…

Včera jsme absolvovaly s mamčou celodenní výlet. Musím přiznat, že výhra mě potěšila, nicméně jsem chvíli přemýšlela, že bych ji věnovala nějaké „pražandě“, která by ji možná ocenila více, než já z druhého konce republiky. Ale pak jsem si říkala, že je to vlastně skvělá příležitost…

Mám poněkud rozmazlenou rodinku. Obzvláště synka jsem si rozmazlila, i když po pravdě řečeno – můj muž na tom není o moc lépe. Já vím, že si za to můžu sama. Však já si nestěžuju, jen si tak občas zabublám… sama pro sebe… Svou rodinu miluji nade vše na světě.

Přemýšlela jsem, v jakém stylu napsat svůj tip na výlet na jednu zříceninu a vzhledem k tomu, že jsme během tohoto výletu zažili skutečně mnoho, rozhodla jsem se spojit pozvánku s vlastním příběhem onoho sobotního odpoledne. Přijměte tedy mé pozvání…

Rok se s rokem sešel a my se opět vydali na „Senohrabské pohádkování“. Tématem letošního roku byly Staré pověsti české. To sice pro naše malé dětičky nebylo úplně téma, které by je asi zajímalo, ale protože tam byly převlečené postavy, tak byly nadšené…

Naší Terezce byl v dubnu 1 rok a chtěli jsme se vydat někam k moři z důvodu jejího ekzemu. S kamarádkami jsme si sedly a daly dohormady termín, který připadl na 30.5. až 6.6.2009. Pak už jen cestovka a vhodná destinace.

Holčičky moje oblíbené, jsem z víkendu plná dojmů a musím se o tu radost s někým podělit Měli jsme teď koncem dubna výročí svatby; po zralé úvaze před pár lety, kdy jsme se rozhodli, že si dárky dávat nebudeme, každý rok jezdíme někam na víkend, kde chceme být jen sami dva. Sice zatím jezdíme s [...]

Moc rádi se koupeme. Všichni – můj muž, já i naši čtyři synové. V řece, rybníku, na koupališti. Ovšem ne vždy je výlet k vodě veselou bezstarostnou procházkou tam a zpět s příjemným osvěžením uprostřed – zvláště pokud se vydáme s nějakými dětmi navíc Letos jsem se se všemi dětmi dostala k vodě jen dvakrát…

Dougha, moje stejně stará kolegyně z práce z doby, kdy jsem žila a pracovala v Tunisku, mě jednou v zimě pozvala do městských lázní tzv. hammamu. Hrozně jsem se těšila. Když nastal ten den, jely jsme spolu hned po práci k nim domů, kde jsem měla nejdřív dostat večeři…